Dajavadu komentáře u knih
Kniha se mi líbila po vizuální stránce, opravdu vkusná a zajímavá obálka a také podle anotace to vypadalo na pozitivní fajn knihu, u které člověk zapomene na nepříjemnosti, které v životě řešíme všichni a dostane se na jinou úroveň, do pohody, i trochu dojetí a životních mouder jsem čekala...Bohužel, knihu jsem nedočetla, přišlo mi to jako zpočátku snad i vtipné ale poněkud plytké vyprávění a ne a ne to dostat trochu grády, přitažlivost, proč by to člověk měl číst dál. Není to vyloženě na odsouzení, vkus čtenáře neurazí, ale ani nepřitáhne.
Dojemná kniha. Velmi se mi líbil styl, jakým je napsaná, bavil mě humor s jakým je život Andrewa popsaný, za mě skvělé čtení.
Byla jsme nadšená-stylem, příběhem, vylíčením doby. Ještě lepší než Němci. Napětí graduje až k poslední stránce. Hlavní hrdinové jsou tři- Zuzana, Jan a Hanuš a v části Dětství s nimi prožíváme až idylické chvilky v přírodě, u rybníku, při hrách. Jak jde čas, idyličnosti ubývá a jak v době tak v příběhu přituhuje, začíná se objevovat, že člověk není jen kamarád, nemá jen kladné rysy, ale závist a zloba a taky možnost ublížit tou největší měrou nabydou u někoho vrchu. O koncentrácích toho bylo napsáno tolik, že je určitě těžké popsat to zase nějak jinak, neopakovat už publikované. Oceňuji způsob, jakým to Jakuba K. zvládla, zvlášť když srovnám s Karikovým románem Na smrt, který toto pojímá pro mě zbytečně naturalisticky. Uvěřitelné, výborně popsané charaktery. Těším se na další knihu této autorky.
Děj knihy se odehrává v Severní Karolíně v roce 1960...nemohu uvěřit, že ještě v této době /v roce, kdy jsem se narodila/ musela žena žádat svého manžela, aby jí dovolil užívat antikoncepci....a co horšího, chudým a mentálně i jen mírně zaostalým ženám, se prováděla sterilizace, často bez jejich vědomí (vyoperovali jsme vám slepé střevo...např.). Kniha, která se čte jedním dechem.
Kytice má nádherný jazyk, který oceňuji v 59letech mnohem víc, než když jsem ji četla v mládí
Zajímavě a poutavě napsané, velmi dobře se mi kniha četla, vysvětlení, jak technologie pomáhají taky super. V knize jsou i úvahy, proč autistů přibývá (žádný důsledek očkování!). Kniha mě ale taky dost zneklidnila v tom smyslu, že čím víc budou lidé na spektru ve společnosti přijímaní jako taková zajímavá skupina, která vlastně má i spoustu schopností využitelných pro společnost...a že vlastně to není vada, ale snad v něčem i přednost být autista...a to spojení s technologiemi...mnohem více dnes možností, aby komunikovali- to je super, aby měli děti- a to už mi tak super nepřipadá. Protože tím bude autistů stále více. Jistě, ti, koho se to týká, budou tleskat a říkat, že svět bez emocí je vlastně přehlednější, jinak všude vládne chaos a to je podle nich špatně (chaos je to pro ně z toho důvodu, že oni nejsou schopni tomu porozumět). Takže další rozrůstající se minorita, která pomalu a jistě bude většinové společnosti vnucovat svá pravidla. Myslím, že to není správné, nechci žádnou diskriminaci, ohledy jistě, to je samozřejmé, právo na co nejplnohodnotnější život - ANO, ale netvrďte mi, že porucha je vlastně něco normálního.
Kniha se mi líbila, moje babička se narodila v roce 1914 ve Slavicích a tak mi byla hlavní hrdinka moc blízká, představovala jsem si ji jako tu mou babičku Růženu. Jenom jedno mě mrzí, že kniha mapuje pouze 1. polovinu 20. století, je to velká škoda, vždyť ten rozhovor se studentkou probíhá v roce 2016, tak jsem předpokládala, že dojde aspoň na rok 1968...
Kniha pro ty, komu se líbilo Vyhnání Gerty Schnirch...a nejjen pro ně (pro nás). Čtivé, zajímavé, dojemné...a hlavně konečně další kniha, kde není pohled na dění v Sudetech černobílý, jednostranný. Na osudech Němců narozených na území Československa ale nějakým způsobem bojujících proti nacismu si člověk uvědomí, jak nejde zjednodušovat dějiny, jak nejde vynášet soudy nad skupinou obyvatel, jak je každý osud individuální...
Mně kniha přinesla mnoho nových poznatků, některé názory na bakterie jsem si musela hodně poopravit...a hlavně: kniha mě bavila! Je napsaná čtivě, zajímavě, prostě oddech a poučení v jednom. Bylo mi líto, že skončila...
Knihu nedokážu číst - ta čeština je v ní hrozná. Nabubřelý, rádoby akční slovník, Směs hovorové češtiny s novotvary ovlivněnými angličtinou, pro mě nestravitelné.