DaNDee komentáře u knih

(SPOILER) A tady navážu na svůj předchozí komentář k jedničce - Je to prostě přepáleně cítit young-adultem! Dále i kvůli nezáživnému paralelnímu propojení příběhu lotra s vlastním životem hrdiny musím hodnotit nízko. O tom, že Korněv umí vtáhnout do děje nikdy nebylo pochyb. Avšak kdyby dokázal propojit počítačovou hru s životem a my se tak báli o zdraví hlavního hrdiny více, prožívali bychom tento fantasy thriller trhák mnohem plněji!

29.03.2022

Překvapivě čtivé, což jsem u virtual-reality RPG nečekal. Korněv psát prostě umí. Chybí mi ale větší uvěřitelnost a propojení do reality hrdinova života. Takhle je to i přes dobře napsanou zápletku "jen" hra.

Ale někomu to jistě stačí. Proto bych to nemilosrdně ocejchoval jako YoungAdult literaturu, která jistě ale poslouží i staršímu publiku.

Podivuhodné (a za mě škoda), že se Korněv nedrží více atmosféry svého Pohraničí. Ale zase ukazuje, jak se umí adaptovat na novou populární odnož fantasy žánru.

29.03.2022

(SPOILER) Tahle kniha má teda všechno, to vám povím. Survival, co potěší všechny naturalisty, plnění podivuhodného questu ukojí příznivce RPG a fantasy, románové vyzobrazení 2. světové války s grácií nadchne historiky a pamětníky, příběh sám pak zajisté všechny filantropy! A čilý humor? Pobaví snad už úplně každého. : )

Pestrý válečný putovní román, který vás naučí hrát šachy a okouzlí přiblížením obléhání Leningradu, kdy my se ale můžeme jenom dohadovat, co vše je založeno na skutečném životě autorova dědečka, a kolik si autor vymyslel. Navzdory tomu, vás kniha vtáhne do neustálého boje o život již od první stránky.

Příběh je skvěle vypointovaný - i když normálně předmluvy moc nemusím. Já bych Město zlodějů zařadil do maturitní četby, poselství a poučení na to má.. Jenže to nehrozí díky psaní bez servítek a "sprosté" otevřenosti príběhu. Nemluvě o tom, že je kniha poměrně nová a neznámá.

PS: Mě samotného pak román nachytal, když jsem se snažil dohledat knihu Pes ze dvora od Ushakova, na kterou hlavní hrdina Města zlodějů odkazuje.

1 29.03.2022

(SPOILER) Ale jo!
Jak se mi nelíbily nemluvně psaní, sušší, fádní mimozemšťané psaní Kotletou, tak musím říct, že Sněgoňová rozpoutala takovou čerstvost a činorodost, že zachránila sérii - svou zvlášťě legrační hospodskou scénkou v prvních kapitolách, kterou si pro mě série opět získala svůj drive! Díky za to!
Sněgoňová zvládá bravurně multitaskovat mezi napojením se na Kotletův styl a tvůrčím psaním dokonale využívajícím promyšlenost a rozmanitost načrtnutého vesmíru.
V neposlední řadě oceňuji nafingování obalu knížky vůči zápletce - čtenáři pochopí ; )
TAK.
A teď k tomu, co Sněgoňová neumí (fůů to bude terno) - ROZVÍJET naše staré znáááméé z jedničky a INTERAKCI mezi nimi - aneb to, co podle všech dělá takové Hry o trůny tak dobrým, kultovním. A nemyslím si, že brak nutně potřebuje mít motto "Piš pořád dál a dál a když nevíš co, tak zopakuj to co už jsi zopakoval." No zkrátka - to čtenář nejdřív přehlédne, pak notnou chvíli vydrží, pak překousne, ale nakonec zopakovat ten samý dialog po stodesáté už deprivuje. To to autoři fakt nevidí? A to nemluvím, jen o téhle knížce - ukazuji na tebe Korněve!
Kotleta prostě načrtnul vztahy hl. postav, ale Sněgoňová ho jen bezhlavě zkopírovala, jakoby se soustředila na postavy nové. Chana s Giussepem a ve vztahu k nim i duo hrdinů prostě zamrzly na místě! Neodpustitelné! Jakoby Sněgoňová vzkazovala: "Kotleto! Netuším co si s nima zamýšlel, tak si je rozepiš ve trojce, fuck it, naschle." Nejmíň mě tam asi sere Gerasim, ten je v pohodě, ale interakce Giussepeho (v podstatě s kýmkoliv) a Agy s kapitánem Bouchačem je hodna mrsknutí knihy se slovy "Bruh" z vokna a jít si pak vymlátit nervy do boxovacího pytle. Jsou fakt za trest.
Koncovka je jedna velká young adult pohádka. A kdo mě zná ví, co si kurva o young adult myslím. NO TO SNAD NE! TAK JSTE TO MĚLI KONCIPOVAT JAKO YOUNG ADULT OD ZAČÁTKU A NE MĚNIT V OUTRU ŽÁNR! PŘÍŠTÍ DÍL BUDE VERŠOVANÝ?!?! Křičím v duchu ke knize, ve které se zázraky dějí na denním pořádku a nikdo, NIKDO neumírá.. Nejen nesmrtelnost postav tak vypaluje tuhle knihu jako fašisti Ležáky.

4 29.03.2022

Rozepsané to bylo mistrovsky! Napínavý thriller, kde jste ponořeni do boje o holý život spolu s hlavní postavou a z plna hrdla pohrdáte nelidskými mimozemšťany - to vše bylo dobré - i následné akční scény. ALE. Je tam jedno velké ale. Od poloviny knihy se zvlášť postavy a dialogy stávají monotónní, jaksi nezajímavé, ubyde čtivosti a pohlcení vesmírem. Možná je to proto, že se vesmír z ničeho nic příliš rychle roztáhne a člověk se v něm ztrácí. Jedině děj zůstává promyšlený a jedinečný, avšak bude to stačit na celou sérii? V tom tkví moje pochyby..
Přesto od této série čekám dále našlapanou vesmírnou odysseu : )

PS: Tak mě napadlo, zda-li se Kotleta nenechal inspirovat Mass Effectem, hrou na komp? Moravec je totiž takovej českej Shepard Mass Effectu s fejsem týpka z Doomu. Ale jelikož je to stará puška, tak předpokládám, že ne.

6 29.03.2022

(SPOILER) Musím říct, že bez Leda se mně těžko vrací do děje skrz bandu jiných hlavních postav. Už jsem si na něj zvykl a přišlo mi, že to celé klapalo vždy jen díky němu. Snad se ještě dočkáme touženého návratu.. : (

29.03.2022

Tak zase klid. Všemi opěvované zvěsti o tom, že "Malýho Prince můžeš číst každý rok a odneseš si z toho něco jinýho" se opravdu, ale opravdu nenaplnily.

5 29.03.2022

(SPOILER) Já bych klidně dal i 5 hvězdiček, jen ta závěrečná část knihy ubírá nejvyššímu hodnocení. Jakoby se posledním dějstvím změnil žánr a vibe knihy včetně build-upu. Mučírna se fakt nedá číst, to už je na mě moc filosofický a nečekaně depresivní.

7 29.03.2022

(SPOILER) Oblačná je průser. Prvních šest odstavců obšlehlých od Kotlety, mapa obkreslená z Attack On Titan, hned na 3. stránce hrubka a navrch se po první zápletce vlastně dozvíte, že čtete 451° Fahrenheita..
Parazit, jak má být. Dočteno po 5 stranách.

To byl můj první pohled na věc. Nicméně, četl jsem dál. A ne a ne se ztotožnit s hlavním hrdinou a pochopit ho! Jednou to už vypadá, že se bude držet svých zásad a my jako čtenář budeme vědět v jaké roli jsme, ale tu hned ztrácí půdu pod nohama a je zase v neznámu smýkaný událostmi ze strany na stranu. A právě ta neuchopitelnost ho dělá průhledným, NEVIDITELNÝM a my tak sledujeme spíše osudy postav okolo něj. Kdo je to ten hlavní hrdina paní Sněgoňová? Tato otázka zůstává nezodpovězena.

Ke 200sté straně sledujeme krásnou scénu připomínající zase Winstona a Julii z románu 1984, nicméně zde jsem si snad poprvé knihu užíval a byl hlavním hrdinou vtažen do děje. Poprvé podobenství hrálo ději do karet.

Autorce se nicméně povedla jedna zajímavá věc. Dokázala vykreslit vedlejší postavy tak, že bychom radši knihu četli z jejich pohledu. Bylo by to pro nás snazší, příjemnější, pochopitelnější. Ať už by byla hl. hrdinka snílek Annelise, vystrašený ale odhodlaný mladík Malger, zrzavá špionka Gretel nebo tvrďák s dobrým srdcem Werner, věřím, že by se nám četla kniha lépe.

Ke straně 400 pak odkládám knihu znovu. Některým knihám se prostě musí poděkovat, že vám dali byť jednu - opravdu nepředvídatelnou napínavou část, která vám na dlouho utkvěje v hlavě, ale jako celek to prostě opakovaně není pro vás. Na bzučení ve zdech však nezapomenu!

Edit: nakonec jsem to navzdory všemu přečetl. Pokračování recenze u 2. Dílu.

Tahle kniha bude blízká hlavně těm lidem, kteří si prožili něco podobného. Ale myslím si, že každý člověk ve správném rozpoložení tu prožívá nostalgii, která je, s lidskostí a pochopením, otisklá do stránek této knížky..

16 29.03.2022

Ať žijou mikrouti je dokonalá záchodová četba. Teda až na to, že během ní budete vydávat různé skřeky a posunky, takže si zbytek vaší rodiny bude myslet, Bůh ví, co tam děláte. A Bůh vědět bude.

1 29.03.2022

Můj první zážitek se scénářem, kdy jsem viděl nejdříve film, podle kterého jsem si přečetl knihu. A musím, říct, že se mi to nelíbilo. Myslím ta kniha. Určitě je to všeho všudy zkresleně, ale podle mě se to nedalo dobře číst.

29.03.2022

Za první povídku o vysoké škole a menze 5*. Jakoby se to odehrávalo na mně známých místech, pro ve mě známých situacích...
Koneckonců, jak říká spisovatel Jan Stejskal v rozhovoru pro nakladatelství Gorgona: "Někdy léčí i jen obyčejný příběh."

2 29.03.2022

(SPOILER) Jak to už bývá u povídkových knih, čtenář si vždy najde svého favorita.
Tady se musím omluvit za svůj starý komentář Mílovi Lencovi. Myslel jsem, že jeho povídka je od Martina D. Antonína, a tak musím komentář upravit. Povídka, která mě zaujala není "Pro pár krys šel bych světa kraj," ale "Křižáci jdou do nebe" právě od Míly Lence. Svět je tak skutečný, že se divím, že zůstal jen u povídky a nevytvoří z ní celou knihu!
Hlavní hrdina, atmosféra, ba i čert je vykreslen asi nejlépe ze všech děl, co jsem kdy četl. Do teď mi běhá mráz po zádech, jak jsem vše prožil s hlavním hrdinou.
Mistrná je také úvodní substituce hlavního hrdiny. Krásný literární prvek! Budu se ho snažit ve svém díle určitě také využít.
PS: Tímto přísahám, že se budu snažit si od autora přečíst další počiny. A moc se na ně těším!