Dandy1 komentáře u knih
Nemá každý na růžích ustláno. Mě spíš než Lolita hrála v hlavě Torrey Hayden, která píše o dětech s rodinnými traumaty. Ne všechny děti vyrůstají v harmonickém prostředí. Ať byl vztah těch dvou pro nás jakkoliv nenormální, pro ně byl jediným světlem na konci tunelu.
Čekala jsem víc povídání o lidech, které na svých cestách potkala.
Napřed je za blbce on, potom ona. Konec si může dosadit každý sám podle svého. Napsáno je to dobře. Ani chvíli jsem se nenudila. V duchu se posmívám manželovi, který kdysi
taky nebyl svatý.
(SPOILER) Knížka je průměrná. Ani nenadchla ani neurazila. Od ostatních se liší stvořením postavy retardovaného dítěte, milenky po celou dobu manželství a smíšeným sňatkem. Pro mě je děj zasazený do doby, kdy tohle všechno najednou nebylo možné. Společnost by takové postavy vyloučila z veřejného života. A jejich peníze by na tom nic nezměnili.
Tady si někdo spletl pomalý hrnec s mixérem. Recepty jsou bez fotek, ingredience pro nás neznámé. Kde jako vezmu třeba makadamové těsto?!
Velký formát, pěkné fotografie jídel. Kniha je spíš pro gurmány než pro běžné vaření. Recepty jsou z celého světa a obsahují spoustu ingrediencí, které v našich marketech běžně nekoupime.
Číst tuto knihu je jako stvořit skleněnou vázu, která se vám nešťastnou náhodou rozsype na tisíc kousků.
Příběh ze života na jeden večer. Pobavil, řekla jsem si, že to mám doma naštěstí mnohem lepší a brzo na něj zapomenu.
Jako dítě jsem ji milovala. Teď ji budu číst vnoučatům. Díky ní mám doma už 16 let Modroočko v živé podobě siamské kočky.
Téma je zajímavé, ale styl psaní je takový kostrbatý. S dalšími později vydanými knihami se autorka zlepšuje.
Tato série je velmi povedená. Doporučuji knihy číst od prvního dílu, protože jednotlivé postavy se vyvíjí. Případy mají reálný podklad. Ten odehrávající se v klášteře je kuriózní.
Kromě pěkného grafického zpracování není v knize nic zajímavého a nového. Kapitoly jsou krátké a daných témat se dotýkají velmi povrchně.
Sparks je jistota dojemného příběhu. Do knihy vepsal starosti s chlapcem, který není schopen mluvit, staré pocity viny a neschopnost odpuštění. Do děje vás vtáhne tak, že zapomenete na vlastní bolístky.
Je to taková zpověď zralé ženy. Uleví od našich vlastních problémů.
Za slovo nezpach bych překladatele ráda nakopla. Proč rvát do knihy zkráceniny po stylu Američanů. Stačilo napsat pachatel. Že je neznámý, víme.
Výborně zpracované téma. Všichni jsme tam kde máme být. A nepřemýšlejme co by, kdyby...
Nahlédnout do toho jak přemýšlí týrané dítě a autista k tomu bylo zajímavé.