danny_21 komentáře u knih

Weirova Robinsonáda na Marsu mě vcelku bavila, dala zavzpomínat na Clarkovský lehounce podobně laděný Měsíční prach. Technické detaily a popisy, jak udělat z prdu kuličku, nedokážu jako průměrné vzdělaný homo sapiens ověřit a bylo jich až moc, nicméně to vyvážila zábavnost, sebeironie a úsilí nejen Marťanovy snahy o přežití, ale i koordinace záchranných akcí na Zemi i pomocné ruky posádky Hermesu. Uvěřitelnost nechám stranou, sám bych asi nedal víc než pár SOLů, a loučím se se závěrečnou větou, která mě rozbila : "Podle všeho smrdím, jako když se skunk vysere na propocené ponožky" - 75 %

35 22.02.2021

Skupinová vláda, ať už bude reprezentovat jakýkoliv ismus, si nemůže udržet vlastní ideály dlouho a nakonec se zhroutí do absolutní totality několika jedinců, protože taková je podstata člověka, ovládat a ničit slabší ať už cizího nebo vlastního druhu - a to ne vždy nutně formou fyzického násilí, vždyť kolikrát stačí jen několik vhodně zvolených slov, dezinformací a propagandy a Orwellova alegorie to jen potvrzuje - 80 %

34 20.03.2018

Řekl bych, že Kingova nejpovedenější kniha co se týče děsivé, ponuré atmosféry, kterou ale nemají na svědomí monstra, příšery nebo krvelační tvorové ale námět, který sonduje, kam až je člověk, lisovaný žalem, zajít. Nekompromisní a syrové před 20-ti lety a stejný pocit mám i teď, když jsem vzal Řbitov zase ruky, už jako otec syna. Všechny palce nahoru za odvahu při hlavní zápletce, za Wendiga, vypiplanou psychologii a rozmanitých detailů týkajících se fenoménu smrti, ale hlavně díky za další skvělý příběh, který jen ukazuje, že konkurence je pořád na míle vzdálená - 95 %

33 31.05.2019

Malevil me dlouho míjel a odkládám jsem ho i vzhledem k tomu, že doposud mě Merleho knihy mě nijak zvlášť neuchvátily, ale nakonec jsem podlehl místnímu pozitivnímu hodnocení a taky právě shlédnuté první sérii The Last Of Us, které má naladila na pokoření nějaké solidní postapo záležitosti. Za místo katastrofy je vybrán francouzský venkov s hradem Malevilem, který díky své příhodné poloze umožnil skupince mužských ( s jednou postarší služebnou ) přežití v prvních okamžicích po explozi. Vlastník hradu a mazaný lišák manipulátor Emanuel Comte se zhostí role vůdce skupiny a v nových pořádcích nastolené demokracie vede skupinu k přežití. Příhodně se jim do cesty staví další skupinky přeživších jak z blízkého okolí, tak i sousedního městečka, u kterých mi pořádně chybělo objasnění jejich přežití a nechybí ani konfrontace s vypočítavým samozvaným biskupem. Často jsem se musel usmát nad vykreslenými černobílými postavami a hlavně nad zlváštním vykreslením ženských charakterů uznávám, že pro zachování rodu je potřeba myslet pragmaticky, ale všechna ta koketerie a víceméně svérázně svobodomyslné nakládání s tělesnými prožitky mi přišla hodně ustřelená. V rámci žánru jsem měl tu čest s lépe napsanými kousky - Kingovo Svědectví, Masky Apokalypsy nebo McCarthyho Cesta kde nechyběla potřebná osudovost. Kam se bude děj děj ubírat a jakým překážkám budou klaďasové z Malevilu čelit se dá vytušit, nicméně vydržel jsem číst s napětím do konce, takže dávám lehký nadprůměr, být to má první postapo kniha, nejspíš půjdu výš, takhle jen - 75 %

28 24.04.2023

Celý život se považuju spíš za cynika, ale nestydím se přiznat, že mě tenhle příběh chytil za srdce a stál mě několik slz, i když jsem ho jako první viděl kdysi v kině s nezapomenutelným M. Clarkem Duncanem, který už bohužel po své míli prošel. Co se příběhu a formy týče tvrdím, že Zelená míle patří společně s TO, Vykoupením z věznice Shawshank a Svědectvím k tomu nejlepšímu co King napsal a obecně se u mě jedná o jedno z nejlépe napsaných dramat, které jsem kdy četl a to si myslím, že je velká poklona autorovi pohybujícímu se v žánru horror/fantasy. Pravdivé, kruté, dojemné a s kapkami naděje, že spravedlnost si najde každého - 100 %

27 29.11.2017

Po dlouhé, předlouhé době jsem opravdu nadšený a dávám Královi plnou palbu, už jsem měl fakt docela pochyby o tom, jestli bude schopný se alespoň přiblížit se svým nejpovedenějším peckám. Nebudu zastírat, že se mi námětem cestování časem, alternativními budoucnostmi a paradoxy s nimi spojenými trefil do noty a několikrát jsem se přistihl při zasnění, jaké by to bylo, mít po ruce podobnou králičí noru, ne nutně v Americe 50. a 60. let, které se teda Stevovi povedlo vystřihnout náramně přitažlivě, až jeden skoro cítí tu plnou chuť zázvorového piva. Hlavní linka záchrany JFK se vším tím undercover čmucháním kolem Leeho a jeho oumyslů je chytlavá a držela mě při maximální pozornosti, stejně jako mě veeeeelmi potěšila vedlejší linie s návratem do Pennywisova Derry i samotné povedené zakončení. Musím podotknout, že nesdílím Kingovo až 99% přesvědčení o Oswaldovi jakožto vlku samotáři, vidím to tak na fifty-fifty s tím, že účastníků spiknutí bylo víc, ale tak to už je můj vlastní pohled na věc a jediné dvě věci, které Steva stály stovečku bylo příliš růžové slaďoučké knihovny a podstrkování vlastního politického přesvědčení - howgh - 90 %

26 14.04.2020

Moje první setkání s vychvalovanýcm McCarthym asi nemohlo dopadnout jinak než se společně vydat na Cestu. Cestu bezútěšným postapo světem, bez naděje a morálky s nákupním vozíkem tlačeným vrstou popelnatého spadu v třeskuté zimě bez slunce a s prázdným břichem lemovanou zbytky někdejší civilizace a rozpadajícími se lidskými pozůstatky. Beznadějnou cestu vyplněnou rozhovory o špetkách naděje v budoucnost, kde lidskosti nezbylo a za každým rohem čeká nemilosrdná zvířecí nelidskost, protože hranice mezi dobrem a zlem je tak křehká a kdo ví, co přinese další den - novou konzervu, pár kapek benzínu, teplou deku ... Pro čtenáře otce malého syna má kniha daleko větší hloubku, po hodně dlouhé době jsem měl rozmazené poslední odstavce a další Cesta s Cormacem ? Tak jo - 85 %

25 02.07.2021

Netrpělivě jsem vyhlížel další Stevův počin, co si budeme říkat, v poslední dekádě musím objektivě ( i když s těžkým srdcem ) konstatovat že těch vyjímečně povedených kusů bylo pramálo.Titul a anotace naznačovaly, že se bude jednat o fantasy literaturu s pohádkovými motivy a já byl rád, že konečně autor přesedlá z těch detektivně laděných románů z posledních let, ale zároveň jsem se obával, aby to nedopadlo podobně jako u nijakého Talismanu a doufal spíš v něco podobnému Dračím očím šmrncnutým možná zástavkou v Rolandově světe(ěch). Po přelouskání to vidím tak nějak na půl cesty, průšvih to není, v první třetině určené rozplétání tajemství kolem pana Bowditche jsem si liboval a točil stránky jako o závod, no po vstupu do paralelního světa tajemnou kůlnou moje nadšení začalo postupně opadat až se téměř vytratilo. Z velké části na tom mají zásluhu bizarní postavy, opravdu dětinská zápletka, slabé natahované finále a hlavně neuvěřitelná chrabrost hlavního hrdiny a jeho proměna v ultra warriora, rozdavače rozumů a všeználka. Bohužel i tato Pohádka u mě zapadne mezi ostatní průměrné nevýrazné kousky typu Gaimanova Nikdykde, Endeho Nekonečného příběhu nebo už zmíněného Talismanu, za mě to chtělo přitlačit na lovecraftovské temnotě, zapracovat na postavách a ubrat fantastiky/rádoby pohádkovosti. Nesedlo mi to, ke konci už mě to ani moc nebavilo/nezajímalo, víc než lepší průměr z toho asi nevykouzlím ale je to hlavně díky zmińované první třetině a ilustracím, snad se ještě dočkám Královského počinu, léta běží neúprosně dál - 70 %

23 12.09.2023

Pro čtenáře, který byl dospívajícím v osmdesátkách a devadesátkách představuje tahle knížka návrat k tehdejší popkultuře a samozřejmě k samotným arkádovým hrám, které uchvátily nejednu hráčskou duši. Clineovi se podařilo vytvořit nádherný virtuální svět, který mě uchvátil, až jsem místy Wadovi/Parzivalovi záviděl možnost vklouznout do herní sady a na chvilku si odskočit do světa OASIS. Po Mahanově LitRPG Šamanově kousku je Ready Player One dalším počinem, který mně oslovil a trefil se přesně do mého vkusu, čert vem naivitu, já se prostě honem za klíči, zabaleným do obrovské pocty létům minulým, neskutečně bavil, stejně jako u "Štefanova" filmu - 90 %

23 04.10.2019

Očekávání vychvalovaného Metra byla vysoká, neobvyklé postapo v rozlehlém moskevském metru s podivnými bytostmi ohrožující přeživší lidskou rasu přímo volalo o okamžitém přečtení. Námět je originální a prvních pár desítek stran mě nadchnulo a začal jsem doufat, že by to mohlo klapnout, bohužel s postupujcím čas to nakonec nebylo až tak slavné. Místo survival horroru procpaného pořádnou konfrontační řežbou jsem se nakonec překousával hromady filosofického balastu v nevěrohodném světě. Arťom je navíc velmi nesympatická postava, nechává se vláčet osudem, problémy prospí, cestopisně putuje stanicemi s různorodými obyvateli a zvyklostmi, potkává spoustu vedlejších postav příhodně směrujících Rusa na správná místa, stejně jako ochotně pomáhajících s častými autorovými záchranami ve stylu božského zásahu. Konec to podivné chování a celé to nystično kolem námětu trochu osvětlil a zachránil moje hodnocení z vod podprůměru s tím, že budu hodně váhat s pokračováním - 55 %

21 10.02.2022

Chata v Jezerní kotlině určitě patří mezi nejpovedenější kousky Jestřába - příběh o hodnotě kamarádství mezi dvěma chlapci a dobrodružství v zapomenutím kousku přírody. Pro ty z nás, kteří ještě pamatují kouzelný svět bez vizuálních zlodějů času a dnů, kdy nás rodiče naháněli domů, má daleko větší poselství. I přes to, že když se dospělý chlap začte, připadne si chvilkami jako ve filmu Zkrocená hora - 80 %

20 13.11.2021

Úžasná kniha plná klukovských dobrodružství jedné skvělé a nesmrtelné party, tajemných Vontů a záhadného hlavolamu. Jak já si přál mít takovou partu .... jó to byly doby, kdy nám klukům stačilo jen pobíhat venku, zkoumat a chodit na výpravy - 95 %

20 11.10.2018

Můj třetí Mitchellův román mě zatím bavil nejvíc i přesto, že tentokrát čtenář neprožije finální propojenou osudovost jako v případě Hybatelů nebo Atlasu Mraků. Poetický příběh dospívajcího kluja Jasona Taylora, outsidera s vadou řeči, který čelí problémům běžných puberťáků, rodičovské krizi a vlastní křehké duši básníka mě nadchnul i díky spoustě odkazů na tu báječnou osmdesátkovou kulturu, kterou jsem díkyhohu prožil .Autor má ten zvláštní dar psát o obyčejných věcech tak, že jim čtenář rozumí, děj proloží suchým britským fórkem a těch třináct takřka povídkových vyladěných kapitol jsem profrčel, škoda jen, že u některých bylo zakončení do ztracena. Vložená postava v kapitole o kráse, divy Evy Crommenlyckové, potomka skladatele z Atlasu mraků, potěšila a mně nezbývá než souhlasně chválit – 80 %

19 08.12.2022

3x Hurá, konečně jsem po letech dostal od Steva pěkný příběh se zajímavým nápadem. Tentokrát v podobě sondy do mezilidských vztahů, vzácné ceně přátelství a nemilosrdného vyměřitele svěřeného času ( kilogramů ). Je to hezky zabaleno do ideální délky, příjemně utíká, může Vás přinutit k zamyšlení nad věcmi, které možná nechceme vidět a rozhodně i cynika, jako jsem já, může dojmout ta jednoduchá krása v závěrečném jednání - 80 %

19 09.03.2020

Doleres Claibornová je výbornou knihou z trochu jiného námětového soudku, než na jaký jsme ve Stevově případě zvyklý. Už jsem si zvykl, že autor rád dává prostor ženám v rolích hlavního hrdiny - mám pocit, že za to tak trochu může jeho žena - a před čím skláním klobouk je to, jak výborným způsobem zvládnul ukočírovat svůj / Doloresin monolog, popsat a vžít se do ženských myšlenkových pochodů a vytvořit tak z jednoduchého příběhu takový originální skvost, který se čte jedním dechem - 95 %

19 29.06.2017

Člověka postavíš mimo bariéry takzvané "civilizace" a stane se z něj to, co všichni v podstatě jsme - zvíře. Zvíře, které si ve strachu nebere servítky a veškerá společenská pravidla a sociální pouta jsou v tlupě potlačena a kdo nejde s davem, je odpadlík a toho je potřeba potrestat a nejde o to, jestli jde o dospělé nebo děti. Zajímavá, pravdivá kniha - ano bohužel věřím, že přesně něco podobného v takovéto situaci se může udát - nezapřeš to, co v podstatě jsi - 80%

19 31.03.2016

Po povedeném Marťanovi bylo nevyhnutelné sáhnout po dalším Weirově dílku a přiznám se, očekávání byla velká. Příběh o pašeračce Jazz, provozující šmelinu na naší kosmické souputnici, která v chabé gravitaci a nulové atmosféře touží zbohatnout a kývne na kšeft, který se tváří jednoduše ale končí málem vyhlazením celé Lunární komunity mě hodně zklamal. Postava Marka Watneyho byla vtipná, sympatická a pozitivní, zato Bašarová byla vykreslená jako nesnírmě talentovaná a inteligentní superžena, která se chce být nezávislou, ale je to charakterní mrzák. Přiznám se, že hodnocení ovlivnilo i to, že autor se veze ( chci věřit, že ne záměrně ) na vlně současného sluníčkaření, nezávislého feminismu a protěžované homosexualitě. S bídou dávám čistý střed a budu doufat, že Spasitel bude naladěn "Marťanovsky" - 50 %

18 20.01.2024

Mno, tak jsem si dal pár večerů s Bryndzovou Dívkou v Ledu a že bych vrněl nadšením a vrazil tomu pět hvězd to teda ani náhodou. Autorovu snahu polidštit detektiva šéfinspektorku Ériku kvituju ( na rozdíl od supermanů třeba Carterovy série Huntera ), celkově je psáno přímočaře a bez sáhodlouhých kapitol a obrazných popisů, takže se začtením problém nebyl, ale chybí tomu víc propracovanosti, lépe postavené vedlejší postavy, motivace vrahounka pochybná - ti co mají už něco načteno v tomto žánru - padoucha odhalí poměrně brzy - i díky tomu, jak je zápletka stavěná včetně prozrazení pohlaví pachatele. A finální konfrontace ve stylu Božského zásahu - no nevím, moc to neberu. Jak píše Metla, lepší průměr, ještě jednu rundu s Bertem asi dáme - 60 %

17 23.11.2021

Těžko říct z hlavy kterého z Kingů pochází námět a hlavní myšlenka, ovšem to je ta povedenější věc na dalším z novějších románů Mistra. Bohužel jsem ale celou knihu čekal ( a že je to porce stránek ) na vysvětlení původu tajemné Femme fatale a jejího účelu, ztrácel se v množství vedlejších postav a celá závěrečná třetina mě příliš nebavila a očekáváné rozuzlení těžko mohlo překvapit. Možná to byla z tátovy strany pomoc potomkovi, možná dědkovi dochází dech v poslední době ... no víc než lepší průměr z toho nevyčaruju - 60 %

17 09.09.2020

Těžko říct, kolikrát mi v dětství prošla tato modrožlutá knížečka rukama, ohmataná stejně jako ostatní milované robinzonády - Svýcarský Robinson a pan Crusoe z Yorku. Je nicméně zvláštní nakolik jiná a kvalitou nižší se zdá být tato Verneovská , když jsem si ji dal teď, v dospělém věku na rozdíl od nadšení v dětských dobrodružných letech - Verne prostě uměl nejlépe, pokud šlo o představování fantaskních vynálezů a výprav do neznámých končin. Ale nostalgie mi nedovolí jít pod 4 hvězdy, noci s baterkou se všemí hrdiny na Chairmanově ostrově jsou prostě k nezapomenutí i v tom černobílém podání - 75 %

17 20.12.2019