danny_21 komentáře u knih
Anatomie Lži / Pavučina Lží je jedním ze dvou dosavadních románů, kdy hlavní postavou není všeznalý profesor s Mickeyovskými hodinkami na ruce Michael Langdon. Jeho roli tady převzala sličná Rachel, zpravodajská analytička ( a zároveň i dcera senátora Sextona, usilujícího o prezidentský úřad ) povolaná k prezidentovi Júesej, který má pro ni speciální úkol v Antarktidě - NASA údajně našla v arktickém ledu meteorit. Jeho objevení se staně předmětem státního zájmu, a jeho následné vyzdvižení z ledu provází mimořádná aktivita vědecká, ale hlavně politická. Společně s dalšími vědci ( fešným oceánografem a otylým mineralogem ) z komerční sféry se dostanou do konfrontace se speciální jednotkou a jejich jedinou nadějí na přežití je, že se jim podaří rozplést řetěz intrik a zjistit, komu vlastně celá kontroverze kolem arktického objevu slouží. V druhé linii příběhu zase sledujeme politikaření a špinavosti kolem získání prezidentského úřadu, z řad různých politických, vládních i komerčních subjektů. Typické Brownovo šifrování a symboliku nahradilo rozplétání intrik a vyvracení zdánlivě nemožného, postavy jsou naivně černobílé až běda : agentka, který si se vším poradí a na vše má odpověd, prezident čestný skaut ve stylu Mirka Dušína, bezpáteřní záporak a vědecký švihák, který má v sobě hrdinského a romantického ducha. Hlavním hrdinům stojí v cestě hustokrutě nabušená Delta jednotka s pekelně vyzbrojeným vrtulníkem a hejno hladových zubounků, kladivounů. Nooo u mě to dopadlo v lepším průměru, tak nějak jako když Babica házel všechno do jednoho hrnce - 60 %
První román z knižní řady Poutník je pardoií na dokonalou křížovou výpravu vedenou sirem Rogerem a jeho vazaly včetně nadaného Božího sluhy mnicha Parvuse. Tažení se ovšem neodhrává v okolí Svaté Země, ale několik set světelných let od rodné hroudy na palubě mimozemské kolonizující kosmické lodi, kterou si chrabří Angličané po zlikvidování posádky přivlastnili jako kořist. Jediný přeživší Alijén, považovaný za zplozence pekla, si po pár dnech zajetí a intenzivnímu kurzu s mnichem osvojí latinu a je sirem Rogerem donucen nakopnout vrtule lodi a vytáhnout proti Francouzům. Leč mazaný ufoun nasměruje loď na domovskou planetu Tharaxion, kde doufá, že Britové dostanu zaslouženou odplatu. Budou stačit meče, luky a hrubá síla proto plazmovým zbraním v galaktickém souboji ? Oceňuji výborný nápad, který ale mohl být využit o dost lépe a vyýživněji, dokážu si představit daleko víc vtipu a absurdit ve stylu bandy Monty Pythonova cirkusu říznutého Červeným trpaslíkem - 60 %
Akt jako rodinné drama se zpěvy a tanci aneb přepis první hry divadelního souboru Járy Cimrmana. Kouzlo originálního humoru celé skupiny ať už v rámci úvodního semináře ( který mě v tomto případě bavil víc než samotná hra ) nebo pozdějšího představení mě nikdy neomrzí, nicméně styl asi není pro každého a dnešní dvacetiletí jedinci z něj nadšením příst nebudou. Vynikající Miloň Čepelka v roli matky Žílové, která byla vyvolanou ztrátou paměti "ošetřena" aby zapomněla na své ratolesti, které starý Žíla vyslal do světa. Z Cimrmanových her není Akt ta nejpovedenější, ale pořád lehký nadprůměr, prostor k zasmání obrovský 75 %
Patnáctiletý kapitán je jednou z prvních Verneovek, která se mi v dětství dostala do rukou, který sice postrádá obvyklé Julesovy vědecko-fantastické prvky, ale zato vynahrazuje dobrodužtvím a odvahou. Příběh plavčíka/sirotka Dicka Sanda, který se po tragické nehodě při velrybářském lovu a úmrtí většiny posádky stane kapitánem na lodi, která nedlouho před touto událostí objeví vrak s černošskými svobodnými pasažéry. Bohužel pro redukovanou posádku na palubě zůstal ničemný kuchař a manipulací s kompasem navede loď k Africkým břehům do rukou tehdejších otrokářů - solidní kousek - 70 %
Mno, poslední Stevova novelka mě opět utvrdila v tom, že nejlepší časy a nápady dávno odvanuly větry a Pan autor se snaží louhovat náměty již použité nebo okoukané. Variace na Šestý smysl ( Shyamalan je tom se svými fláky poslední dekády dost podobně, ještě snad hůř bohužel ) o chlapci, který má schopnost vidět mrtvé, kteří než se rozplynou, musí na položené otázky odpovědět pradivě. Takže v jednom případě se Jamieho matka rozhodne vytěžit z entity nějaké ty doláče ze zesnulého pisálka, v druhém zase teenagera zneužije ne zrovna čistá příslušenice sboru Protect & Serve a shodou okolností milenka matinky, které se neváhala pochlubit se synovým talentem. Horor se rozhodně nekoná, není to špatná kniha, přečetl jsem jí s chutí, ale King napsal spoustu lepších a pořád od něj čekám vždycky něco navíc - víc než lepší průměr danník nedá - 65 %
I druhé setkání s paní Tudorovou dopadlo velmi uspokojivě - odhalování tajemství maloměsta, kam se vrací hlavní hrdina, který v mládí prožil prapodivné dobrodrůžo v místní Jámě. Autorčin styl se mi líbí, jak ve smyslu poskládání příběhu, vypravování a vykreslení charakterů, ještě je potřeba podle mě zapracovat na zakončeních, ale věřím, že to přijde časem. A to že i zde lehce vykrádá "Králův" scénář ? No a co, pokud mě to baví, tak na to sere pes, navíc stejně už většina nápadů byla použitá a přijít s něčím novým a originálním je zřejmě skoro nemožné a spousta autorů může britce jen tiše závidět. C. J. a její mix se mi líbí a není důvod, proč se nepustit společně do dalšího příběhu - 80 %
Kdo neviděl filmovou verzi Nekonečného příběhu, jakoby nežil - klasika a nejoblíbenější mezi Vánočními pořady a až na drobné rozdíly víceméně kopíruje knižní předlohu necelé první poloviny verze tištěné. V druhé polovině, kdy Bastian Baltazar Bux užívá nových rozměrů Fantázie, hraje si Boha a císaře už byl příběh místy opravdu Nekonečný a táhl se, aby se až ke konci zase nasedlo do dobrých kolejí a dojemně doklouzalo do cílové stanice. Takže ve výsledku lehký nadprůměr hlavní díky bohaté první povině, ale Petersonův film u mě pořád vede - 75 %
K legendárnímu ostrovů pokladů jsem se opět dostal až po několika desetiletích a po přečtení musím říct, že společně s většinou Mayovek patří do skupiny knih, které dospělému čtenáři přijdou naivňoučsky jednoduché, i když si je z dětství pamatuje jako osudová dobrodružství, čistý střed - 50 %
Druhé pokračování osudů kočkovité šelmy v překrásném Sovětském svazu není tak povedené jako předchozí hon na soudruha Čikatila hlavně díky značné překombinovanosti a celé to střídání lokací ztrácí na uvĕřitelnosti. Nedokážu si představit, že byl tajemníkův projev měl takovou paralyzující sílu na celý aparát, stejně jako proměnu a získanou porci moci a respektu pro vůdkyni Vorů. Nějaké to procento dolů dávám i za ustřelenou hollywoodskou akci v Budapešti a za dojemné promĕny charakterů a uslzeného finále - 60 %
Když se člověk moc těší, často se očekávání nenaplní a to se stalo i u posledního Králova románu, který vlastně už možná i potvrzuje trend kvality v lepším průměru z poslední dekády. I když se jedná o solidní námět ( přesto, že je tématickou variantou už odvyprávěné Carrie a Žhářky ), chybělo mi tam to NĚCO, co by mě drželo u stránek v napětí jako třeba u těchto dvou. Nedokázal jsem si k těm dětským hrdinům vytvořit vztah tak jako obvykle, jejich pobyt v Instituci byl předlouhý, rychlé dospívání těžko k uvěření, stejně jako únik hlavního Tkáčka a velkoryse jsem přehlédl sejmutí komanda v Prdelákově. Postrádal jsem taky dávky obvyklého humoru a hlášek ... prostě nebylo to Steve ono, tak snad příště bude veselejc - 60 %
Tahle partička syčáků Holešovické šlechty a jejich lapálií je prostě další srdcovkou mého dětství a nadčasovou záležitostí. Jako samotný Bořík jsem i já několikrát četl večer v posteli před spaním a představoval si, jaké by to bylo, mít partu jako ti čtyři lumpové. Slovní souboje mezi sebou, učiteli a rodiči byly přednášeny uvěřitelně a s takovým přesvědčivým humorem, že i v dospělosti mi zacukají koutky při vzpomínce souboje se Zátorakama, hru na ťuhýka nebo střety se šplhounem Bohouškem - 85 %
Páté putování Středosvětem zavede poutníky do vesnice Cally, kterou jednou za pár let sužují nájezdy "Vlků", kteří ze záhadných důvodů odnášejí domorodcům děti, respektive jedno z páru dvojčat, které potom vrací použité zpět jako dementní přerostlé trosky. Naštěstí je kousek od stezky Roland a jeho pistolníci, takže spása je nadosah, stačí jen požádat a nechat si ulevit od trápení. Ve vesničce se setkají nejen s dalšími výtvory společnosti Central Positronics, ale také s překvapivým ale Kingovým čtenárům znamým, obyvatel a dalším cestovatelem mezi světy, fotrem Callahanem a některým ostatními, už představenými postavami. No a aby toho nebylo málo, milá Zuzanka má překvápko, které se chystá Steve představit v následujícím díle - kde si ale nemyslím, že bude zpívat veselím :-) Rozhodně o dost povedenější díl než Čarodej a sklo, který kvalitou nakročil zpět k nadprůměru, nicméně si dokážu představit redukci o pár desítek stran a ty archaické račiž a děkovačky na x způsobů bych oželel - navíc mám trochu obavy z toho, jestli se povede uspokojivě tato sága zakončit. "Za nás mluví olovo, pane" - 80 %
Ač nejsem milovníkem veršovaných slov, v případě Káji Erbena je nutné udělat výjimku a uznat, že jeho hororově laděné balady mají hloubku a kvalitu a dotýkají se v podobenstvích běžných lidských trápení - Vodník, Svatební košile, Záhořovo lože. Některé zase tolik povedené nejsou, ale jako celek to vidím na solidních 65 %
(SPOILER) Druhé pokračování Temné věže zavede Pistolníka před volbu tří spolusouputníků na cestě za svým vytyčeným cílem. Původní nápad se rozjíždí směrem, který mi naprosto lahodí, propojení Rolandova světa s těmi (asi) našimi ač v různých časových linkách je zábavné, napínavé, akční no prostě se čte samo. Jednotlivé charaktery vybraných Eddieho a (O)Detty jsou skvělé napsané a jeden úplně vidí tu trojici na mořském pobřeží, čekající na nekonečné otázky humroidů a chtěl by se přidat do tlupy při putováním za Věží i přes Pistolníkův "láskyplný" charakter. Cesta pokračuje a další díly jsou nevyhnutelně žádoucí ke ztrestání - 90 %
A.C. Clarke a jeho fascinující a nejznámější dílo o kosmické cestě lidstva za poznáním vlastní minulosti a které se stalo inspirací pro další autory jak knižní, tak filmové v několika podobách. Společně s Stanleym Kubrickem potom převedeno i na plátno a vznikla legenda. Prvotní nalezení monolitu, Davův souboj s Hallem i finální explore cesta jsou velkým zážitkem i po tolika letech - 85 %.
V případě Rajských fontán je příběh zpočátku hodně kostrbatý, události kolem Svaté hory a okolí mě příliš nebraly a s námětem nesouvisely, ale jakmile dojde na začátky realizace transportního zařízení Země-Vesmírný prostor, přichází Clarke, jak ho máme rádi s další průkopnickou, nesmírně zajímavou myšlenkou, sám bych byl tuze zvědavý, jestli se rozháranému multi-kulti lidstvu podaří něco podobného zkonstruovat, to by byl opravdu vrchol inženýrství - 75 %. Takže dohromady mi to vychází na krásných 80 %
Povedené pokračování oživlých ještěrů, tentokrát na zdánlivě opuštěné ostrově, kde vynalézavý InGen zanechal velkou část svého dědictví a vytvořil tak legendární Ztracený Svět, který se rozhodne prozkoumat partička vědců v čele se starým známým matematikem Malcolmem a dvěma nadanými juniory. Mně se líbila moc, i přes značnou část vědecko-technických popisů jak z oblasti genetiky nebo mechaniky, naopak v matematikově proslovech a tezích byla spousta zajímavých myšlenek a zubaté akce dostatek, no místy jsem úplně cítil smrdutý dech těch velociraptorů za krkem. Crichton byl ( bohužel ) opravdu výborný autor, škoda, že už nás neobdaří dalšími podobně nápadnými příběhy - 85 %
Ukončení knižní trilogie nakonec dopadlo uspokojivě, nicméně i zde je hodně vaty, veršíků, písniček podivně dětinských hobitů. Tolkienův svět je krásný, ale on sám není úplně dobrým vypravěčem a velkou část na jeho nesmrtelnosti má Peter Jackson - 70 %
Nezměrná autorova láska k tištěnému slovu, která proudí z této knihy mě jako čtenáře nemohla neoslovit. Stejně jako orwellovská utopistická big brother společnost budoucna, která se stává skutečností. Bohužel pro mě ( a Bradburyho ) je servírováno kostrbatě a neatraktivně a já se u knihy chci taky bavit a ne jen sledovat filosofické myšlenky - 55 %
Úžasná kniha plná klukovských dobrodružství jedné skvělé a nesmrtelné party, tajemných Vontů a záhadného hlavolamu. Jak já si přál mít takovou partu .... jó to byly doby, kdy nám klukům stačilo jen pobíhat venku, zkoumat a chodit na výpravy - 95 %
Metafyzické projevy nadpřirozena jsou v Derry známou věcí. Tentokrát není jejich původcem děsivý klaun, ale holohlaví doktůrci nerušeně reprezentující a prosazující Účel a Náhodu podivnými způsoby až do dne, kdy Král Krvavec zasáhne do dění občanů seniorů v tomto podivném městě. První polovina je slušná, pomalu rozplétající záhadu nespavosti a Stevie hezky rozvypráví zajímavý příběh i s několika odkazy na Pistolníkův svět, aby v několika pasážích v druhé polovině knihy to zbytečně natahoval až člověk nedočkavě koukal, kolik ještě zbývá do konce, až to metafyzično přestane ztrácet na zajímavosti, což se mi u Kinga stává výjimečně - tentokrát lehký nadprůměr - 75 %