danny_21
komentáře u knih

Druhé setkání se Simmonsem hodnotím s rozpaky. Do chvíle než se neohrožená lékařka Kate vydává na misi to vypadalo hodně slibně - ale to všechno potom, co jí Dan dovolil v Rumunsku spáchat bylo spíš k smíchu. Velké zklamání - 50 %


Za soumraku je další povídkovou sbírkou v lepším průměru. U mě bodovali N, Rotoped, V úzkých a Utíkej Káčo, zbytek průměr až lehký podprůměr - 70 %


Pokračování pohádky z předchozích dvou dílů - kvalita šla ještě dolů a Motýlkovo přesvědčování sebe sama, moralizování a venezuelský život mně už dost otravovaly - 40 %


Knižní předloha mnou oblíbeného filmového MacQueenovského Pappilona je jen slabým odvarem toho, co se Schafferovi povedlo stvořit na plátně. Celý ten dvoudílný příběh, trpící přehnanou naivní romantikou, často protiřečícím a nevyrovnaným názorem na život, a idealizovaním sebe samotného, těžko můžu brát za autentický, spíš mi to přijde jako náhodné a hodně přibarvené posbírané zážitky jiných, které si Moty přisvojil. Zlomené patní kosti, inteligentní skot, berličky v podobě vždy ochotných a nezištných pomocníků a ochránců z řad spoluvězňů, bachařů a společenské smetánky ... velké zklamání - 50 %


Druhé setkání s Rollinsem dopadlo docela zklamáním. Sice je to prvotina, ale po velmi slušné Amazonii, je Podzemní říše je v podstatě jejím slabším vývarem u kterého jsem měl pocit, jako by si autor zahrál na Babicu a našvihal do kotlíku všechny dobré nápady od Verna počínaje a u Crichtona konče. Doufám, že šablona neznámých genetických druhů a jejich konfrontace s dobrodruhy v exotických místech není to jediné, co má Rollins v rukávu - 50%


Jedná z prvních Mayovek, která se dětskému náruživému čtenáři dobrodružných indiánských příběhů dostala do ruky - Syn lovce medvědů je klasická indiánská se vším všudy. Je těžké být objektivní, když si ji přečte dospělý člověk, který už pozná, že postavy Mayovek jsou jednoduché, černobílé a obecně opakující se příběhy průměrné kvality, snad s vyjimkou Vinnetoua. Ale ještě si pamatuju toho kluka, který je hltal s takovým nadšením, že prostě nemůžu být přísný -70 %


Mé první setkání s Orwellem dopadlo pro mě s rozpaky. Zobrazování totalitního diktátu a absolutní potlačení individuality je až mrazivě pravdivé a přesné vzhledem k tomu, jak fungoval stranicko-soudružský komunismus v bývalém Východním bloku - za to před autorovým vizionářstvím klobouk dolů. Nicméně způsob cesty za poznáním byl taaaak zdlouhavý a krkolomný, že jsem několikrát vážně uvažoval, že to nedočtu - 50 %


Tato destruktivní Bachmanovská studie mi moc nesedla a ve výsledku bych ji řadil k tomu neslabšímu, co alter ego Legendy zplodilo. Jednoduchý, nemystický leč natahovaný příběh v mých očích s vadou toho, že mi pohnutky a konání hlavního hrdiny přišly až příliš ujeté a nereálné, abych s ním alespoň trochu sympatizoval - 45 %


Dovolím si tvrdit, že filmové zpracování předčí knižní předlohu a je to u mě především hereckými výkony a charismatem obou hlavních protagonistů - Anthonyho a Jodie. I když kdo ví, jestli by to nebylo jinak, nebýt toho, že se ke mně dostala Harrisova novela daleko později po shlédnutí Demmeho legendárního kusu, kterému se prostě po všech stránkách povedlo vylepšit a do dokonalosti dovést autorovy stránky. Samozřejmě jde o velmi kvalitní thriller, který funguje hlavně do doby, než Hannibal prchne, poté už to tolik netáhlo, nicméně pasáže s dr. Lecterem jsou lahůdkou - 80 %

Tato Verneovka mě v dětství minula a nebýt toho, že jsem nedávno četl Simonnsova Terrora, možná bych dal tomu samolibému, sobeckému Hatterassovi vyšší hodnocení - 55 %


Dá se říct, že v tomto případě se dá použít stejné hodnocení jako jsem hodnotil třetího Bournea. Překombinované, opakující se šablona, styl i směr příběhu, dokážu sice pochopit, že v 80. letech se na špionáž koukalo jinak, ale i přesto je to často až úsměvné jak hlavní hrdina všechno přečká, v jakékoliv destinaci má příhodné pomocné ruce, dělající výzvědnou práci za něj a v neposlední řadě nechybí až popisem jak z růžové knihovny milostné vzplanutí ústřední postavy k ženskému elementu, který poté samozřejmě slouží jako štít protivníkovi. Čekal jsem obecně od Ludluma víc, to že je mistrem pera hlavně popisů a prostředí tajných služeb nevyvažuje u mě výše zmíněné nedostatky - 50%


Kdo by neznal nejznámnější dílo o po krvi lačnícím tvoru ? Do poloviny knihy je to výborné, po smrti Lucy nicméně trochu upadá kvalita při následném honu na hraběte a trochu zklame rychlé zakončení bez konfrontace - holt už je tenhle příběh vousatý, ale věřím, že ve své době nejedna panna strachy nespala. Coppolovo filmové zpracování lze jenom doporučit, Oldmanův Vlad neměl chybu - 80 %


Příběh geniálního idiota je jedním z mála případů, kdy literární za filmovou verzí zaostává. Zemeckisův a Hanksův Forrest hraje na vážnější životní notu a proto jasně vítězí ve srovnání spíš s cynicko-humorně-nadsázkovou verzí Groomovou, které na kvalitě v mých očích ubírají hlavně části s orangutamem Sue. Jinak ale nemám dalších námitek a na další pokračování se budu těšit - 75 %


Další z nezapomenutelných vzpomínek na dětství / dospívání, snad ani lépe nepočítat, kolikrát jsem ji přečetl. Ta nádherná a různorodá dobrodružství nechtěných balkánských dětí, jejichž snem se stalo přiblížit se středověkým Uskokům - jak já jen chtěl běhat, skákat, prchat, loupit, kout pikle s nimi a sdílet jejich osudy - 85 %


Velmi slabá směs povídek kvalitou připomínající autorovy kolportážní skvosty jako Tajemství starého rodu nebo Hulánu lásku. Navíc až na jedinou jsou z Orientu a plné křesťanského velikáštví, až to jeden má problém dokousat do konce - doporučuju se tomuhle zdaleka vyhnout, protože s klasickými Mayovkami má formou i obsahem pramálo společného - 35 %


Osm povídek obsažených v obsáhlejší sbírce Noční Směna - 75 %


Jeden z nejlepších Kingových/Bachmanových kousků z toho plodného raného období. Přímočará, čtivá a sedícími flahbacky až do konce vyplněná knížečka, která i díky Kingovĕ předmluvĕ sice dává tušit směr a konec Blazerova koulení, přesto jsem málem ty 3 kapesníky potřeboval - 80 %


První Verneovka výrazně poznamenala mé dětství a společně s díly Karla Maye vyplňovala spoustu krásných dobrodružných chvilek. Pět neděl v balónu určuje budoucí autorovu tvorbu na poli dobrodružno-naučného románu, nicméně patří jen k lepšímu průměru i díky tomu, že jde o prvotinu a těch popisů cestovatelů předchůdců bylo na mě příliš - 70 %


Zajímavý soubor dobrodružství jednoho bodrého kosmoplavce, který svým suchým, břitkým humorem, hraničícím misty s arogancí a společně s neporazitelnými argumenty a hláškami, několikrát pobavil mou maličkost. Na poli sci-fi ne úplně obvyklá záležitost svou formou a to se musí ocenit. U mě v lehkém nadprůměru, Tuf byl prostě Číman - 75 %


Čtivá novelka, moje první setkání s Wydhamem dopadlo uspokojivě. Výborná první polovina příběhu je napínavá a udržuje v pozornosti, druhá je slabší plná filozofických úvah a pro čtenáře, který má něco načteného, závěrečná tušená pointa nemůže být překvapující. Ve své době ale byla určitě peckou, kdo ví jak další generace budou hodnotit třeba současné špičky sci-fi - 75 %
