danny_21 komentáře u knih
Hodně zajímavé počteníčko z prostředí cyber světa, tématicky a stylem mi Suaréz připoměl mého oblíbence Crichtona. Hodně jsem se v prostředí toho umělého Sobolova světa bavil, v popisech situací, kdy Gragg a ostatní postavy byly konfrontovány postavou strážce systému ve hře ( nácka, kouzelníka .. ) jsem se od stránek nemohl odtrhnout. Ke konci sice autor zbytečně zrychlil a nechal si otevřená dvířka se Sebeckem, ale pokud vyjde pokračování, budu se těšít - příjemné překvapení - 80 %
Jen navážu na svůj komentář k Třetímu oku, kde jsem uvedl, že se s Lobsangem na další cestu ještě vydám. Nicméně Doktor z Lhasy mou důvěryhodnost v jeho osobu, osudy, a zážitky dost zpochybnil. V několika pasážích si dost protiřečí ( viz (ne)udávání času - kdy tvrdí, že tibeťané neříkaj toho a onoho roku a přitom po pár stránkách sype letopočty, buddhista vegetarián a v Číně do sebe tlačí kde jakou masnou havět ), pohádka o opakované jaderné katastrofě a potopě ( skoro jako Daniken s Tsoukalosem ), těžko uvěřitelné přetrpěné mučení - asi se začnu přiklánět na stranu kritiků, i přes to, že Třetí oko mě oslovilo. Dalším báchorkách se asi vyhnu - 35 %
Tak jsem se konečně dostal k mistrovi špionáže Clancymu a první ze série Ryanovek ( i když tady Ryan nevystupuje ). Hodnotím lehkým nadprůměrem, je to čtivé, má to spád i náboj, přesto opakující se šablona hrdiny zachránce a neštastníka po ztráty ženského elementu a i samotná délka byly trochu na škodu. Prozatím hodnotím o kousek výš než Ludluma, určitě se s Clancym potkáme znovu - 75 %
Rozporuplná kniha, to je bez debat a věřím, že rozděluje čtenáře na dvě poloviny. Metafyzika Dr. Rampy mnou projela v telecích letech a já byl nadšený ze všeho toho Tibetu, astrálních dobrodružství na stříbrné šňůře, telepatie, výprav na tajemná místa, kde se nacházely různá překvapení. Dnes, téměř po 17-ti letech jsem znovu otevřel knížku a musím říct, že po těch uplynulých letech mám místy problém přijmout autenticitu jak obsahu tak i autorovy osobnosti tak, jak je odvyprávěno, a říkám si, že možná kniha vypadá tak, jako bychom si ji my, západoevropané, představovali. Přesto je to čtivá a zajímavá záležitost a čtenářům, kteří se zajímají o metafyziku a jiný způsob putování lidským životem může přinést jiný náhled.Já se na další cestu s Lobsangem vydám a uvidím, kam společně dojdeme - 65%
Knize i filmu jsem se úspěšně léta vyhýbal, tak teď aspoň konečně došlo na Dickovu verzi, kterou ale přijímám s rozpaky a hodnotím ji jako těžce nedovařenou. Nápad lovce androidů, jejich testování, vztahy mezi nimi a především tápání v tom, kdo je vlastně kdo bylo výborné, ale ten zbytek okolo ... musím říct, že spousta děje je tak nějak o ničem - zmatkovité náboženství jehož podstatu jsem fakt nedal, kámoš Buster, postava Isidora, a myšlenka prázdnoty lidského života bez domácích mazlíků ... ? Docela zklamání, teď jsem opravdu zvědavý na tu Scottovu legendu - 40 %
Završení krysí trilogie se Herbertovi hodně povedlo, především tím, kam a do jaké situace vložil děj. Spuštění jaderné apokalypsy svým dechberoucím popisem dalo vzpomenout na ( aspoň u mě ) Kingovo Svědectví. Hejna hlodavců hladově atakující vše ( i když tentokrát nejsou úplně hlavní hybnou dějovou linií ), co se hýbě v jejich království, nadupaný děj plný zvratů, útěků, bojů a krve i tragické minipříběhy postaviček dělají z Panství velmi dobré počteníčko. Zatím to Herbertovo nej - 75 %
Druhá polovina novel Po půlnoci slabší než první polovina, zejména Policajt z knihovny mě nijak nenadchnul, podobný námět dětského strachu a jeho čerpání pro zrůdné entity už tu byl několikrát. Sluneční pes je o chloupek lepší, některým hláškách Táty Merrila/Kinga jsem se ze srdce zasmál, nicméně zakončení tohoto příběhu není z těch nejpovedenějších. Z těch všech povídkovo/novelových souborů, co jsem četl, jsou tyto 2 Mistrovy nejslabší - s přivřenýma očima - 50 %
Další dvě novely, trochu rozporuplné kvality, přesto pořád někde na rozmezí 3 a 4 hvězd. První časožroutská je námětem výborná, přesto mě ale zpracování ani příběh moc neoslovili, druhá byla komplexně zajímavější i když s tušenou pointou a i tomu víceméně kvalitativně odpovídá televizní zpracování - První dvě po půlnoci dostávají 70 %
Na Crichtona poměrně těžkopádná kniha, které trochu chybí drajv a víceméně většinu času se čtenář pokouší prokousat přes odborné termíny mikrobiologie. Chápu, že sám autor studoval lékařství a možná i to se podepsalo na jeho raných literárních pokusech a nejspíš si touto knihou udělal radost předevěším sobě. Kupodivu filmové zpracování o třídu výše - 65 %
Důstojné pokračování prvního vesmírného dobrodružství. Kosmos je pro mě velkou fascinací, Clarke umí podat i náročnější odborné termíny a procesy poměrně srozumitelnou formou a celkově to většinou vypadá, že ač nebyl úplným odborníkem, způsobil převrat ve vědecko-fantastické tématice ( jako kdysi kolega z branže Verne ) a často i nadčasově předběhl vědecké bádání. Jednička pro mě vždycky i díky Kubrickovi zůstane nezapomenutelnou záležitostí, dvojka má přesto svou nespornou kvalitu, Hala ( i když v trochu jiném kabátě ), Bowmana i Floyda a nese sebou v pozadí nevyslovené zbožné přání spolupráce mezi národnostmi při velké cestě lidstva za poznáním - 80 %
Někdy je až k nevíře, kam je schopen Barker dosáhnout ve své "fantazii", tady ale bohužel přestřelil a tentokrát to bylo hodně slabé. Předčasné finále na prvních stránkách, následuje chabý, chaotický, jednoduchý příběh, plný mnou nepochopených činů a rozhodnutí hlavních postav, navíc protkané, nesedícími, bizarními popisy - velké zklamání, Barker už dost cloumá mou chutí na další pokračování s jeho tvorbou, tohle byla ztráta času a bylo to rozhodně to nejslabší co jsem zatím od něj četl - Howgh ! 30 %
Konečně po dlouhé době zajímavý příběh ( námětem ) od Barkera, který námětem jakoby patřil k tomu nejlepšímu z Knih krve, nicméně chtělo to podle mě jít daleko do hloubky k samotné podstatě a vzniku Noční rasy, nemám rád styl příběhu, kde se věci dějí jen tak, bez toho, aby bylo aspoń naznačeno proč ... Zápletka je na Barkera dost naviní a jednoduchá, ve výsledku průměr ... Hellraiser pořád zůstává nedostižný - 55 %
Pokračování invaze obřích krysích mutantů, tentokrát přestěhované z Londýna na venkov a přilehlý les. Víceméně věrná kopie předchozích Krys, leč Londýnské krvežíznivé dobrodrůžo bylo čtivější i napínavější - 60 %
Dan Brown umí svým příběhem a stylem připoutat čtenáře ke stránkách a díky krátkým kapitolám, strhujícímu ději bez zbytečné vaty, a tím, že padouch je nejasný až do konce ( tento vzorec se u Browna v dalších knihách opakuje se střídavými úspěchy ) téměř nemáte možnost se od knihy odtrhnout. Atraktivní konfrontace se samým srdcem zkostnatělé církve s progresivní vědou přináší spoustu zajímavých úvah o víře a náboženství v jeho podstatě a smyslu v dnešní kvapíkové době a musím přiznat, že jsem se k některým řádkům Camerlegnových úvah vracel a musel někdy pokývat hlavou i když sám sebe považuju za ateistu a použil bych Langdonova slova :"Neveřím, ale rád bych uvěřil". Bohužel posledních 50 stránek sráží kvaitu celé knihy, protože Brown zřejmě chtěl co nejvíc šokovat závěrečnou pointou i akčním výkonům profesora Langdona a tím trochu podkopal svůj předchozí výkon. Celkově ale spokojenost, na rozdíl od Zemeckisova filmového zpracování a už se těším na knižní Šifru - 85 %
Člověka postavíš mimo bariéry takzvané "civilizace" a stane se z něj to, co všichni v podstatě jsme - zvíře. Zvíře, které si ve strachu nebere servítky a veškerá společenská pravidla a sociální pouta jsou v tlupě potlačena a kdo nejde s davem, je odpadlík a toho je potřeba potrestat a nejde o to, jestli jde o dospělé nebo děti. Zajímavá, pravdivá kniha - ano bohužel věřím, že přesně něco podobného v takovéto situaci se může udát - nezapřeš to, co v podstatě jsi - 80%
Knižního Hobita hodnotím podobně jako toho filmového - formou spíše pro odrostlejší školáky ( pokud se vůbec dneska najdou tací, co by měli o fantasy žánr zájem ). Svět Středozemě je krásně popsán se všemi jeho tvory, nicméně příběh samotný je poměrně jednoduchý a až Jackson dokázal obohatit a rozvét celý Pytlíkův příběh v místech, kde kniha zmiňuje jen pár odstavců - nemluvě o samotném vizuálu ( i když i on už místy vařil z vody ). Chápu ale, že pro spousta dnešních třicátníků a starších je to srdcovka a dětská vzpomínka, sám mám svoje, ke knižnímu Hobitovi jsem se ale bohužel pro něj dostal právě v tomto věku - 70 %
Žánrově je Lunapark spíše narůžovělá detektivka s opravdu jemným dotyky mystiky a tím pádem poněkud netradiční ( na Kinga ), přesto nenáročně, pohodové počteníčko z prostředí "kolotočářů", kde tajemný dům hrůzy skrývá jedno malé tajemství. Je to rozhodně podstatně kvalitnější počteníčko než nepovedený Doktor spánek ze stejného roku, i když je jasné, že King umí daleko lépe - možná se na stará kolena začal bát a servíruje odlehčenější nehorrorové příběhy, zato ovšem tématicky kouzelnější ( Dallas 63, Kopule, Lunapark ...) než předchozí temné majstrštyky - 75 %
Kvalitativně podobně jako Minority report a jiné povídky, přesto bych ji hodnotil o stupínek níže, protože mi přišla tématicky chudší než výše zmíněná. Přesto je Dick zajímavým soustem a už se těším na první román - 60 %
Další výborná sbírka tentokrát obsáhlejších povídek, kterou přečtete jedním dechem.. Bodovala především 1922, ostatní ovšem nadprůměrně dobré. Hodnotím kvalitativně stejně jako Mlhu - další výborné mistrovy počiny - 85 %
Nejznámější Crichtonova kniha, přesto nesmrtelnost získala díky Spielborgovu přelomově trikovému filmu. Velociraptoři, T-Rex, Sauropodi, Compsognatové, Malcolm a jeho teorie chaosu, dr. Grant - no prostě pro milovníka jurských monster ráj. Chrichton v nejlepší formě, dál už nemá cenu cokoliv psát, ostatní už vše podstatné zmínili - 90 %