darinakovacova komentáře u knih
Knihou jsem se zpočátku dost těžce prokousávala, nakonec mě však pohltila emocemi i příběhem kolem vily Tugendhat. Těším se na film.
Zajímavé příběhy. Rychle však přečtené i zapomenuté. Nejvíc mě zaujal příběh sběratelky, mám takové lidi i v okolí a autorka je pěkně vystihla.
Fantaskní příběh pro děti. Já sama jsem se pár úvodními stránkami prokousávala a nemohla jsem knížce přijít na chuť. V půlce se to zlomilo a příběh mě začal bavit. Možná jsem se na něj začala dívat více dětskýma očima.
Příběh, který mě obohatil o názvy mušlí a další zajímavá slova. Kniha má své silné momenty, jejichž rozuzlení mě nechává zamyšlenou a možná trochu zklamanou z absence větší hloubky a emocí. Nicméně to ji dodává možná více na věrohodnosti, když některé dějové linky se ztrácí nebo náhle utnou. Řemeslně je vymyšlená skvěle. Avšak si stále kladu otázku, v kolika letech měla dcera Marie-Laure syna, když mu v roce 2014 bylo dvanáct:-)
Sotva jsem se rozhodla vyhradit své kabelce - přesněji na její "vnitřnosti" - box na řádný odpočinek, zčista jasna se objevila perlová náušnice, kterou jsem již oplakala. Něco na tom bude.... neříkám, že dělám vše, tak jak autorka doporučuje, ale inspirativní kniha o tom, jak uspořádat domov a možná i život, to opravdu je
Knihu jsem měla přečetla za pár dnů a za pár týdnů mě čeká porod. Je to inspirativní, i když nepatřím mezi budoucí matky, které se rozhodnou rodit o samotě a doma, pomohlo mi to si trošku uvědomit i další aspekty těhotenství, uvolnit přetlak a přestat porod tolik řešit. Uvidím, jaký názor budu mít za 2 měsíce????
Japonský příběh o kočce a jejím pánovi, o životě, cestách, radosti i strasti a o kočičím spojení s člověkem, které přesahuje lidské chápání i hranice našeho bytí.
Ze začátku jsem se přes všechna cizokrajná jména těžko prokousávala, ale konec jsem proplakala.
Pro náročnějšího čtenáře. Dostaneme se do imaginárního asijského islámského a ještě válečného světa.
Kniha ve mně vzbuzovala nevolnost.... ještěže měla jen 163 stran????
Příběh se mi moc líbil. Knihu jsem dostala jako vánoční dárek, podle obalu mě na první dojem nezaujala, ale příběh hlavní hrdinky jsem nakonec hltala a příběh jsem prožila v několika intenzivních hodinách.
Líbilo se, ale chvílemi byla kniha dost rozvláčná, četla jsem ji na několikrát.
Krátké úvahy a rozhovory na různá témata s tradičním hrabalovským pojetím mi přinesly pohlazení. Domácí úkoly jsou spíše pro fajnšmekry, vždy mě fascinuje bohatost slovní zásoby a autorovy konotace.
Chvíli mi trvalo než jsem se dostala do děje. V druhé části knihy jsem hltala každou akci, vzdálená historie mi byla bližší, Karel Veliký bude pro mě vždy sympaťák, ať už ve své jemné i nekompromisní poloze. Autor vytvořil zajímavou a uvěřitelnou fikci, která má historicky doložený základ. Doporučuji, dozvíte se něco i o středověkých a arabských reáliích.
V knize se toho během necelých 200 stran až tak moc nestane. Oceňuji však úžasný překlad a krásnou češtinu! Navíc vztahy (rodiče-syn, přátelé, nadřízený-podřízený) , které jsou v knize popisovány, jsou stále aktuální.
Takový historický bulvár
Knihu jsem dostala jako dárek. Asi nebude pro každého - lidi, jejichž hlavní pracovní náplní je komunikace a práce s lidmi ji těžko využijí pro svůj profesní růst, nicméně je může inspirovat i v organizaci volného času. Již delší dobu se potýkám s neurčitou prázdností, výše zmíněná kniha mi poskytla mnohé odpovědi. Vliv sociálních médií, roztěkanost mysli a mělká činnost - s nimi se potýká většina z nás. Publikace je inspirací, zároveň přináší návod, jak začít pracovat smysluplně a hluboce a jak začít pečlivě promýšlet i to, co budete dělat ve volném čase, protože soustředěný život je ten nejlepší, co je... uzavírá opětovná citace v závěru knihy.
Přečetl jsem ji jedním dechcem. Není to kniha, ke které bych se vracela, nicméně ve mně budila zvědavost takovou, že jsem se od ní nemohla odtrhnout, za den přečtená.
Dáma z dobré rodiny. Konečně se dostávám postupně i k dárkům z loňska. Tahle kniha je obohacující. Od stejné autorky jsem kdysi četla Z jako Zelda (rozuměj Fitzgerald), která trpěla bipolární poruchou.
Hlavní hrdinka Alva se snaží v USA v posledním čtvrtletí 19.století hlavně dobře vdát, což se jí sice splnilo, ale šťastný a láskyplný její život opravdu dlouhá léta nebyl. Obrat nastává až tehdy, když se rozhodne kvůli manželovým nevěrám rozvést, což se dřív rozhodně nenosilo a spadla z vrcholu společenského žebříčku zase pěkně dolů. Konečně poznala však pravou lásku (opět dalšího milionáře:-) aspoň na pár let a po jeho smrti se stala bojovnicí za ženská práva. Skutečný příběh ženy, který podává čtenáři její slabší i silné stránky, navíc poutavou a čtivou formou.
Tohle nebylo vůbec špatný! Soubor povídek mladé autorky přináší čtivé leč hořké příběhy, díky nimž jsem si uvědomila, že na tom nejsem zas tak špatně...
Od autorky jsem četla už román Cop. Obojí jsem zhltla v originále. Autorka vynechává sáhodlouhé popisy míst a soustředí se čistě na děj a život hlavních postav. Ráda propojuje dějové linky neznámých žen. Vítězky spojují současný příběh vyhořelé advokátky Solène s příběhem Blanche Peyron, zakladatelky Palais de la Femme (Armáda spásy pro ženy a děti) v Paříži roku 1926. Solène jako veřejná spisovatelka pomalu odhaluje mizérie druhých a nachází touhu zase žít.
Deset povídek z různých prostřední nabízí čtenáři pohled do fantazie a absurdních situací s někdy hořkým koncem, jindy s pozitivnějším . U některých jsem četla a četla s očekáváním, co bude následovat.