dark.ma93 komentáře u knih

Docela zklamání, teda čekala jsem víc. Moc dlouhé a nekonečné popisy událostí, samotné pasáže o bulimii mě taky moc nenadchly...

2 05.07.2017

Děkuji za tuhle knihu. Moc se mi líbí styl psaní, stručnost a přehlednost textu. Velmi přehledné i naučné.

16.06.2017

Zklamání z toho, že kniha nemá příběh, ano pár zajímavých myšlenek by se našlo, ale vesměs šlo o změť všeho možného... Nevím čím si získala tu popularitu nebo nejsem ten správný čtenář pro tyto knihy.

1 08.04.2017

Tuto knihu by si měli povinně přečíst všichni učitelé, kteří před šikanou často tak rádi zavírají oči a nevidí ji, ale i rodiče, aby uměli poznat problémy svých dětí. O šikaně se stále mluví naprosto minimálně a to je podle mě selhání celé společnosti, která nedělá osvětu o těchto tématech!!!!!!!! Jednu hvězdu ubírám za styl psaní, protože to šlo napsat líp. Moje ocenění patří životnímu příběhu!

1 17.03.2017

Mrzí mě styl psaní, osobně mi to nesedlo, nemohla jsem se začíst, šlo to ztuha... Líbilo se mi pouze téma, ale bohužel jsem musela číst hodně na přeskáčku a to mne mrzí...

1 17.03.2017

Nebyla jsem úplně nadšená... Jediné co mi v knihách sedí je, když se střídají styly vyprávění, vypravěči a tak. Samotný příběh ale teda nic moc. Feministická témata mi nejsou blízká, vlastně jsou mi feministky k smíchu, takže jsem to brala podle svého, život eloje musí být nádherný :)

17.03.2017

Za mě překrásná a čtivá kniha :) Sice jsem čekala, že se bude mnohem více zabývat samotným pobytem v Dachau, ale i tak. Člověk si až při čtení uvědomí tu pozoruhodnost toho "kdyby" a toho, že každé rozhodnutí může úplně změnit směr našeho života. Jaký by asi byl život Ady, kdyby nepotkala svou lásku, která ji zradila? Jaký by byl život, kdyby neodešla k jeptiškám, kdyby nepotkala WAise, kdyby se provdala za toho pohledného Američana po válce, kdyby ji přijala zpět její matka s láskou, kdyby nezačala chodit do baru a mnoho dalšího...

Mám ráda silné životní příběhy.

4 26.02.2017

Asi mám ráda umění mimo mean streets, ale za mě pohlazení po duši, tahle kniha. Byla tu láska, ale v jiné než přeslazené podobě, psalo se tu o ní dojemně krásně. Taky tu byl vztah rodiče děti, plno filozofických úvah a konec, který vás dojme. Jsem nadšená :) Kniha se řadí na jednu z mých TOP!

4 14.02.2017

Smutné a tesklivé čtení, které je sondou do spletitých rodinných vztahů. Osobně tedy na mě místy moc rozepsané a moc zdlouhavé pasáže, ale stejně kvalitní kniha!

2 05.02.2017

Z knihy jsem měla strach, že mě nenadchne, ale nakonec jsem ji zamilovala a to hlavně kvůli básničce co píše Táňa.

Dech se tají krásou této knihy. Možná bych ji zkrátila a psala stručněji, ale dlouho se mi do rukou nedostala tak dobrá kniha s queer tématikou.

5 20.12.2016

Kniha je krásná :) Líbí se mi myšlenka propojení mladší generace se starší třeba i prostřednictvím dopisů. Z mnoha myšlenkami se musím ztotožnit a určitě bych knihu doporučila jako dárek pro mladá děvčata nebo jejich rodiče. Takové zastavení a zamyšlení se nad opravdovými životními hodnotami :)

2 11.12.2016

Knížka mne naprosto okouzlila a pohltila svou tesklivě melancholickou krásou. Ihned se jí podařilo zařadit se mezi TOP NEJ knihy na mém žebříčku. Ano, zní to možná pohádkově nereálně, ale ostatně proč ne? Nejsou snad sny tím největším bohatstvím co máme? Všechny postavy byly tak dokonale popsané, že má člověk pocit, že je zná už dlouhá léta osobně. Ruth, křehká a zraněná Ruth, která je žije v citově chladné rodině, má pouze milujícího dědečka a která se obětí Billovi bestiality, Cetta, matka, která pro svého syna chce to nejlepší a její mateřská láska dokáže nemožné, její láska k chladnému, ale přesto uvnitř citlivému Sallovi a Christmas, jehož fantazie překonala všechno, i když možná toho šťestí měl možná vážně až moc i na knihu :D Je neuvěřitelné, jak se mu podařilo prorazit s pořadem a posléze psát. Svoje kouzlo na tom pro mě osobně měl i popis USA v 20 a 30 letech, což jde doba, kterou mám moc ráda :)) The best :)

2 17.11.2016

Už jsem tedy četla lepší knihy, ale opět šlo o psycha z toho, jak někdo nespí a zjistí, že žije nešťastný život a trpí vnitřní prázdnotou. Je to novela, takže to celé dopadne nečekaně...

28.10.2016

Murakami mne zatím nezklamal. Citlivé a surové pojetí toho, že každý si sebou neseme svou minulost, který nás často táhne k zemi a nejdeme kvůli ní dál znovu a lépe tak, jak bychom měli. V knize se podle mne najde každý vnímavý čtenář. Tazaki pochopí, že cesta k vyrovnání se s minulostí vede k tomu nenechat ji spát, ale znovu si ji celou projít. Hluboká psychoanalýza a opět skvělé :))

2 28.10.2016

Ubírám hvězdu za to, že na mě chudý popis emocí a psané na mě hodně stroze, ale ten námět, ten všechny ostatní nedostatky kompenzuje. V hotelu se potkají za války dvě osamělé a zbloudilé duše, které alespoň umírají s nadějím a šťestím.

"Místo je čas. Roky se střídají a všechno se mění, stromy rostou, domy chátrají, nábytek pokrývá prach. Jedny okamžiky prožírají druhé, a když se v čase pohybuje člověk, žádný okamžik nepřipomíná jiný a žádné místo tak není po celou dobu stejné. Proměňuje se nejen osvětlení nebo teplo nebo atmosféra bydlení či neobyvatelnosti místo přetváří i sám člověk. Je to stav jeho a duše a ta se mění podle něho bezděčně a neustále, nazdařbůh."

Teď by si měli promluvit. Kdyby si promluvili, porozuměli by obdobnosti svých osudů. Možná by si uvědomili, že lidské osudy obecně si jsou navzájem podobné, že se skládají z několika základních témat, z jejich nekonečných proměn.

1 29.09.2016

Knihy tohoto autora ve mne zanechávají silné pocity. Nejlepší na knize je to, že vlastně si scénář a konec píšeme v hlavě sami.

"To já jsem si v patnácti říkala, že bych nejraději zmizela v nějakém úplně jiném světě. Někde, kde by se úplně zastavil čas.
"Takové místo ale v tomhle světě fakt neexistuje"
"Přesně tak. Takže musím žít tak, jak žiju. Ve světě postupně se ničících věcí, věčně se měnící mysli a neúnavně plynoucího času. Ale v patnácti jsem si myslela, že takové místo musí někde na světě být. Že někde musí být nějaký vchod, kterým se člověk do toho jiného světa dostane"
"To jste byla tak osamělá? V patnácti letech?"
"V určitém smyslu rozhodně ano"
"Visím v meziprostoru mezi dvěma prázdny. Už nedokážu rozlišit, co je správné a co ne. Nevím už dokonce ani, co vlastně sám chci. Stojím opuštěný uprostřed strašlivé písečné bouře."

"Limbus, to je meziprostor na hranicích života a smrti. Temné a ponuré místo, jen co je pravda. A právě tam se teď nacházím já. Teď zrovna jsou to tyhle lesy. Já jsem mrtvý. Zemřel jsem dobrovolně ze své vlastní vůle. Ještě jsem ale nevstoupil do dalšího světa. Jinými slovy, jsou bludná duše. Bludné duše nemají tvar ani formu. To, co vidíš, je jen má dočasná podoba."

"Vedle světa, ve kterém žijeme, existují ještě jiné, paralelní světy. Ty do nich můžeš vstoupit, do jisté míry. Můžeš se z nich i šťastně vrátit. Když si ovšem dáš pozor. Jakmile totiž překročíš jistou hranici, návrat už není možný. Ztratíš cestu zpátky. Je to labyrint. Věcí kolem tebe jsou odrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.
- Jako když Jeníček s Mařenkou zabloudí v lese?
Přesně tak. Ztratíš se jako Jeníček s Mařenkou. Lesy tě chytnou do pasti. Ať si na ně vymyslíš sebelepší fintu, kolem vždycky číhají ptáci s očima na stopkách, aby mohli přiletět a sesbírat drobky, co si jimi naznačil cestu. "

"Specifická váha času na tebe doléhá jako mnohoznačný starý sen. Postupuješ dál a dál, abys tím časem prošel. Nejspíš mu neunikneš, kdybys šel třeba světa kraj. Ale i přesto se o takovou cestu musíš pokusit a na ten kraj světa dojít. Protože jsou věci, které nedokážeš, pokud nezajdeš až úplně nakonec".

"Jsem uprostřed uzavřeného kruhu. Čas tady neznamená vůbec nic".

"Taková už je láska, milý Kafko Tamuro. Sám zažíváš její nádheru, co bere dech, sám bloudíš v jejích temných propastech. Musíš jí vzdorovat vlastním tělem a vlastní myslí".

1 29.09.2016

Mám rozporuplné pocity. Už to bylo jak psali ostatní moc zdlouhavé. Měla jsem stejný pocit. Dlouhé pasáže, únavné a pořád to stejné dokola. Ani nemůžu říct, že by se mi líbil konec. Pro mě to asi byl nejslabší díl a to jsem dva předchozí tak ráda četla. Asi kniha měla mít jen dva díly a skončit ve druhém.

4 06.09.2016

Tématika dobrá, ale styl psaní? Chtěla jsem si něco přečíst o alkoholismu u tak mladých dívek, ale odradilo mne, jak naivním stylem je to psané. Přijde mi to jako červená knihovna, děj předvídatelný a přeslazený. Čteno na přeskáčky a musela jsem se i nutit do toho.

1 06.09.2016

Asi jsem divná, ale moc nechápu čím si kniha získala svět... Neříkám, že je špatná, ale četla jsem lepší a na TOP list ji nedám. Zápletka nic moc. Spíše mi než jako detektivka by to podle mne byla dobrá kniha s příběhem o třech nešťastných ženách, jejichž osudy se spojí. Nejvíc palce nahoru dávám za hlavní hrdinku, protože mi byla ta depresivní alkoholička sympatická :)

7 06.09.2016