dark.ma93 komentáře u knih
Za mě nejlepší kniha o těhotenství i porodu, kterou jsem držela v ruce!
Krásná kniha o tom, jak jsme se jako lidstvo odvrátili od přirozenosti pokud jde o porody.
Téma super, styl psaní mi sedl míń. Ale samotný příběh byl pro mě dost o ničem.
Naprostá perla v povinné četbě! Díky Bohu za Havlíčka!
Další z oblíbených knih, které vypráví o válce z pohledu dětí :=) Dojemné a krásné!
Mimořádně silná knížka o válce z pohledu dětí a o silném (dalo by se říct, že citově rovné sourozeneckému) poutu dvou dětí, jeden z mimořádně smutných příběhů. Těžko více popisovat, ale určitě se řadí mezi až srdcovou záležitost a knihu ze seznamu TOP co jsem v životě četla.
Nesud knihu podle obalu :( Tady jsem se zamilovala do obalu, ale kniha byla trochu zklamání, protože byla na mě moc dějepisně laděná namísto dialogů, niterních sond do srdcí hrdinů atp. To nebylo moc pro mě. Líbila se mi pouze kvůli ději a hlavní myšlence i když je to vlastně moc smutná kniha, kdy nikdo nepřežije.
Lyrický a poetický popis osobní tragédie, kdy muž přišel o vlastní dítě... Hodně zvláštní čtení, určitě si najde svůj okruh čtenářů.
Jeden z velmi silných a expresivních čtenářských zážitků. Jeden z mých Topů z knih o světové válce. Na dané knize knize pro mě bylo velkým zážitkem to, že byla vyprávěná z pohledu malého kluka. Navíc kluka, který na svět nahlíží s dětskou naivitou, ostatně celá kniha je o dětech a o tom, jak válku vnímaly právě ony. Je to moc smutné a přitom nádherné čtení.
Opravdový poklad! Byl to jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem kdy četla a ihned jsem si ho zamilovala. Osud a láska = co se má stát stane se!
Nejkrásnější publikace o nenarozeném miminku. Líbilo se mi, že knížku jakoby vypráví samo miminko, všechny ty obrázky, prostě nádhera!
Líbí se mi zejména aktuálnost témat a srozumitelnost.
Přidávám se k chvále na knihu, líbila se mi srozumitelnost, stručnost, jazyk přístupný laikům i užitečnost informací!
No čekala jsem víc, asi nejsem ta správná cílová skupina pro tento žánr nebo nevím. Je fakt, že dobrá detektivka se pozná podle toho, že dopadne všechno jinak než se celou dobu zdálo, ale tady mi spíš nesedla ta hlavní hrdinka knihy. Moc nemusím tyhle teenagery, kteří jsou bohatí a mají v kolektivu ostatních všechno. Zajímavá byla postava Sebastiana, škoda, že nebyla víc rozpracovaná...
Tak sama nevím co napsat, kniha mě zajímala zejména kvůli oblíbené autorce, ale musím říct, že tohle je její nejslabší dílo. Nicméně knihu jsem četla na přeskáčku, hledala v ní pasáže a svoje kouzlo měla. Zejména teda konec a celé rozuzlení, které je snad možná pravdivé a může se stát každému spisovateli.
"Každý, kdo zakusil něčí duševní nemoc nad sebou, to neviditelné vězení s nepochopitelnými pravidly, každý kdo zakusil pocit, že už nemůže myslet skrz sebe, ten ultrazvuk, který slyší jen on sám a který proniká do každé úvahy, každého pocitu, každého vjemu".
Naprostá dokonalost! Takové knihy by měly zůstat uchované pro další generace. Je to další naturalista mezi spisovateli. Už kvůli tomu, že otevřeně píše o často tabuizovaných tématech - homosexualita, zneužívání, incest, transgender, jiná identita, deprese... Konec knihy obsahuje nečekaný zvrat, postavy jsou tak dokonale upřímné.
No upřímně hodně netradiční a zvláštní počtení. Nemám moc co dodat. Kniha vlastně vůbec o vegetariánství není. Jonghie se touží stát spíše brethariánkou a žije v léčebně.
"Sestři, stála jsem na rukách vzhůru nohama, z mého těla pučely listy, z mých dlaní vyrůstaly kořeny... Zavrtávala jsem se do země. Hluboko, bez konce. Z rozkroku se mi chystaly vykvést květy, a tak jsem roztáhla nohy, roztáhla je doširoka".
Její sestra o ni pečuje a touží po smrti, které nemůže dostát kvůli péči o sestru a o svého synka.
"Cítila smrt, která se k ní přiblížila na vzdálenost několika měsíců. Už dlouho nežije, ale umírá. Celý její život je vysilující život, která není nic víc než pouhý přelud nebo hra stínů. Smrt, která se otírala o její rameno, měla povědomou tvář blízkého člověka".
"Ten život je zvláštní věc. Ať se lidem stane cokoliv, třeba i ta nejstrašnější tragédie, oni přesto dál jedí, pijí, vyměšují, myjí se: žijí a dokonce ani neztratí schopnost se nahlas smát.
Hodně rozporuplné pocity mám. Takto zvláštní knížku jsem vážně dlouho nečetla. Nevím, zda upřímně věřím, že se zjevení stalo, kniha hodně ukazuje na surovosti v církvích.
Opět jedna z úplně TOP a nejlepších knih o dané problematice. Drastické hrůzy jsou popisované do těch nejnaturalističtějších momentů. Jedna z knih, která popisuje hrůzy, ale i šťastný konec.