DarkLady komentáře u knih

Kniha jako taková pěkná, jako víkendovku rozhodně doporučuji. Všechno řečeno bylo, doplním jen dva postřehy, které nikdo nezmínil a jedno varování věřícím:

- lehký náznak postapo

- odkazy na GRRM, nikoliv nezbytně “vykrádačka, spíš taková lehká naťuknutí

A co mě mrzí nejvíc - silné protináboženské ladění. A útoky na něj. Najdou se tu katolíci i několik konfesí evangelíků. Plive se tu na všechna náboženství, která položila základy naší civilizace a způsobu myšlení a to pěkně bez důvodu. Kdyby to bylo nějak jako “pozor na samozvané guru Richardy, nebo to a to, nebo třeba “pozor na fanatismus, vede k tomu a tomu. Kdepak. V celé knize se nedozvíte, proč je tu tolik cynického pohrdání náboženstvím a vírou. Nemá žádnou vazbu na příběh. A proto mi to přijde od autora bezduché, ubohé, zoufalé. Skoro až mi připadá, jestli si tu neřeší nějaké svoje mindráky (s odpuštěním). A bratry ve víře varuji: odůvodnění takového přístupu se nedočkáte. No… pořád doufám, že třeba v dalších knihách…

1 09.06.2024

Víte, co je fascinující? To množství překlepů! Snad na každé stránce dva nebo tři překlepy a chyby. Kniha vyšla 2x ve stejném nakladatelství. To nemají korektora? Opravdu to rušilo při čtení. Navíc to byl velmi těžký text, myslím, že částečně i překladem dost těžkopádný.

Samotná kniha super! V každé knihovně křesťana by měla být, rozhodně.

07.05.2023

Must read

1 07.04.2023

Už dlouho se mi nestalo, abych v knize potkala takové množství chyb, překlepů nebo dokonce vynechaných či úplně špatných slov. Jo a ještě něco bylo špatně. A neumím tak docela s jistotou říct, zda to bylo překladem nebo prostě tím, že to je kniha někoho, kdo není spisovatel v profesionálním slova smyslu…

2 12.11.2022

Po dlouhé době duchovní četba, ze které jsem si odnesla hromadu výpisků. Konečně kniha, která mi dala jednoduchým způsobem pochopit, proč je askeze stále aktuální a proč aktuální bude až do konce časů. Po dlouhé době kniha, která vysvětlila velice přístupným způsobem prostou pravdu, o které sice někteří tvrdí, ze ji znají, ale skutečně jí žije jen velmi malé množství…

18.09.2022

(SPOILER) Vše podstatné už bylo řečeno. Napočítala jsem 3 týdny, během kterých malé “společenstvo meče” procestovalo křížem krážem celou “středozem”. Vzdálenosti pro ně nic neznamenají, asi mají u prdele tryskových motor. Stovky schodů překonávají během pár minut (skoro doslovná citace). Cestují po všech možných prostředích, co jich jen může být, spát nepotřebují, stačí jim tři čtyři hodiny na dobití baterek po 24 hodinové šichtě, nikdy nikomu nedojde jídlo a v poušti ani voda. Pohoda. Když narazí na problém, vždy se z toho vysekají značně přímočaře, žádné větší zápletky opravdu nečekejte. Navíc jsou vyjímečně tupí. Řešení, které je očividné, asi přehlíží záměrně, protože jinak by pan spisovatel nemohl mít tu zápletku. Jo a připravte se taky na to, že postavy neustále přemýšlí. Obvykle furt dokola nad tím samým. Jeden by řekl, že když už to jednou dvakrát promysleli, že příště bude nějaká nová myšlenka, ale ono ne. Jo a prosím vás, jak má ta zrzka otce, tak ten při evakuaci umřel nebo utekl nebo jak to, že před evakuaci promlouvá k radě, ale při a po evakuaci už o něm nikde není ani zmínka? A tu protestní delegaci taky nechali nejspíš v Tyrsisu shnít v kobkách, jak jsem pochopila… prostě pan spisovatel trochu zapomněl na par postav. Jako, kdyby se mu to nestávalo tak často, tak bych to asi neřešila. Sečteno a podtrženo: další díly číst rozhodně nebudu, už u tohohle jsem umírala

3 10.09.2022

Chcete přijít o iluze o této zemi? Čtěte!

P.S.: souhlasím s názorem níže - na speciál časopisu akorát, ale do knihy tomu pořád chybí nějaká ta hloubka i šíře

1 10.05.2022

Nečte se snadno. Nutkavá potřeba knihu odkládat, aby byl prostor strávit přečtené.

2 05.12.2021

Varování: čtením této knihy se vystavujete zvýšenému nebezpeční pocitů úzkosti, bezmoci a depresím

4 03.10.2021

Píšu to jen velmi nerada... znáte ten pocit, kdy se vás kniha jak nějak tam u srdce dotkne, trochu vás promění nebo ve vás něco nechá? Ten okamžik, kdy čtete knihu, kterou psal srdcem snad přímo Duch Boží? Tak tohle není ten případ. Tohle psala strojově lidská ruka, lidské oko jí strojově přečte a za minutu zapomene, že něco četla. První část je zhmotnělá ztráta času. Druhá část je praktická, tu hodnotit nelze. Už jen proto ne, že teoretický základ, který by vás motivoval, vedl, zasáhl a proměnil, chybí.

1 02.02.2020

Předchozí komentář moje utrpení vystihl velmi přesně, není třeba se opakovat:

Přátelé, takto vypadá peklo!

2 17.12.2019

Děkuji kolegyni za rozšíření obzoru. Neměla jsem tušení, že se tento typ knih řadí do šuplíčku "middle grade". A ač jsem už víc jak dvakrát tak stará, jako je doporučený věk pro tuto kategorii, přece si k ní ráda sednu. Na rozdíl od všech "romancí" a jiných pochybností, mi tento druh knih nepřijde jako ztráta času. A na tom trvám. A je mi jedno, že tu mluvíme o knihách určeným primárně odrůstajícím dětem. Je to jednodušší literatura. Ano. Ale ne příliš. A také jemná, decentní, inteligentní a hřeje u srdce. A i vzhledem je to moc krásná kniha. Všimli jste si perforovaného obalu? :-)

1 09.09.2019

Víte, kdo vymyslel “Fake News”? Svědkové Jehovovi...

Což o to, vyprávět spisovatelka umí. Děj plyne, stránky lítají... a to je asi tak všechno. Nestává se mi často, abych o knize řekla, že její četba byla ztráta času. Tohle přesně je naprosto vzorová ukázka úpadku literatury. Právě kvůli tomu nemám ráda literaturu po roce 1900.

2 27.08.2019

Furt je to typická Radcliffe, ale současně je to dílo mnohem inteligentnější jak třeba... Odstíny. Totiž: shodneme se všichni, že obojí je naprostý brak, žeano :-) Jak jsem byla z Udolfa nešťastná, tohle mě příjemně překvapilo. Rozdíl je pouze v tom, že tohle je kraťounké, za dva večery je přečteno, takže se netrápíte dlouho ;-)

3 30.07.2019

Naprosto úžasná knížka! Převyprávění dalo knize švih, skoro lituju, že podobným způsobem nikdo nezachránil naprosto nesnesitelného Udolfa... moje top postava byla jednoznačně Monika, tu si snad musí zamilovat každý :-)

1 28.07.2019

Hvězdičkami neplýtvám. A tato kniha má plný počet po zásluze. Ano, tato kniha je vzorovou ukázkou důvodů, proč tolik miluji starou literaturu!

V povídkách talent autora tolik nevynikl. Četla jsem je, jsou průměrné. A pak tu máme tento skvost. A tady už se ukazuje naprosto jasně, že spisovatel je opravdový mistr pera! Tohle byl koncert slova, vážení. A navíc plný úžasného humoru. Připomnělo mi to Haška kříženého s Jirotkou…

Množství osob je zcela přiměřené. Kdo se u čtení soustředí, ten problém mít nebude. Kdo je odchovaný na novodobém braku, ten má s koncentrací problém. Nesvádějte to ale na tuto knihu, ta za kvalitu vaší koncentrace opravdu nemůže.

Byla tu výtka, že prý se v knize nic neděje, že až tak v půlce knihy. Kdepak. Je pravda, že začátek je poněkud delší, seznamujeme se s prostředím a lidmi. Ale někde kolem 20 % už jsou na scéně všichni a důležité děje se už dávají do pohybu. Jen to chce opravdu vnímat, co nám autor předkládá, stará literatura nikomu nic zadarmo nedá…

6 22.07.2019

Někdo tu bude vykládat, že Rowlingová vykradla tuto knihu? Někdo tu bude brečet, že Rowlingová se div nedopustila hrdelního zločinu, když se inspirovala? Někdo tu bude velkohubě prohlašovat, že HP klesla hodnota, protože není původní? Vážení, inspirovat se není trestné, to není vada na kráse. A jen tak mezi náma: ruku na srdce - opravdu, ale OPRAVDU trváte na tom, že Rowlingová vykradla pana Horowitze? Já bych si dovolila vás poopravit - ona ho vylepšila, protože "Todleto" je naprosto tragické! A dále se Vás zeptám, zda se skutečně po přečtení "tédlecté", ehm, knihy, budete na HP dívat skrz prsty? No, přiznejte si to sami sobě: ono to je od vás jenom dětinské pozérství, že jo? V mladších letech jsme psali moc fanfiction a vlezlo nám to na mozek. Ale z toho vyrosteme, až dostaneme rozum, za to vám ručím!

Todleto že má být vtipné? Uf! Kdo se tomudletomu směje, měl by si dát léčit hysterii. Nebo možná ještě něco horšího. To není vtip, to je ubohost! Humor zde není černý, ale vysloveně hloupý. Vlastně tu není žádný humor. A vedle sarkasmu to ani neleželo. Nic přirozeného, vše protivně šroubované, násilné a umělé. HP je živý, barevný, šťavnatý, sytý, teplý i studený. Todleto je proti HP jenom vlažná UHO břečka. Umím si představit, jak vlastně došlo k tomu, že se Rowlingová rozhodla napsat HP. Četla tenhle brak svým dětem před spaním, a pokud si stejně jako já pomyslela, že něco tak bezduchého a prázdného už dlouho nečetla, pak mohla začít psát vlastní verzi příběhu. Celou knihu vzala a přetavila do smysluplné pohádky.

Původně jsem myslela, že sem sepíšu paralely a styčné body, ale seznam by byl tak dlouhý a já nechtěla s tímdletím ztrácet víc času, než bylo nezbytně nutné. Takže jen pár vět. Zajímavé je, že v každém z prvních pěti dílů najdete nějaký odkaz na ŠČM, přičemž v pátém najdete jednu jedinou inspiraci - bradavickou vrchní vyšetřovatelku. Poslední dva díly už jsou zcela původní. Jsou tam bezpochyby i soukromé rodinné vtípky, které nikdo druhý pochopit nemůže. Vzkazy matky dětem, kterým původně předčítala tuhle příšernost a teď jim předkládá svojí verzi. Třeba hned stalaktity, stalagmity budou nepochybně jedním z nich. Na to se děti chytají často. Hagrid bude nejspíš názorná ukázka toho, jak u podobné otázky svých dětí reagovala sama paní Rowlingová :-) Začínám dokonce chápat věnování, které lze najít vždy na začátku HP.

Všechno výše napsané jsem smolila za pochodu při čtení. Říkala jsem si, že svůj referát zakončím nějakou naprosto bombastickou větou ve smyslu "jediný smysl existence ŠČM je ten, že dopomohl ke vzniku HP a teď už by mohl laskavě táhnout třeba do pekel". Po dočtení mám ale ještě jednu myšlenku, kterou se sem musím vnutit. Pro mě je HP lepší mimo jiné - a možná právě proto -, protože v něm není násilí. Takové to plíživé manipulativní nátlakové násilí. Dokonce je zakázané (imperio). Nikomu v HP také nepřijde ani náznakem vtipné, když otec po matce hodí nůž nebo ji praští nějakou lahví po hlavě. Jo, to jsem se smála až jsem se za břicho popadala, fakt... Co to v těch malých dětech asi zanechá, když se jim tohle předkládá jako děsně vtipná situace? To není černý humor. Opakuji: to je odporné bahno! Nikdo v HP nepovažuje za morálně správné přinutit taxikáře hypnózou, aby ohrožoval životy, zdraví a majetek lidí kolem sebe při rychlé jízdě a na červenou jenom proto, že by zrovna někam spěchal. Takových příkladů je v knize nepočítaně. Mají jedno společné: všechny do jednoho jsou naprosto odporné.

HP převyšuje tuto parodii na dětskou knihu o mnoho a mnoho, protože je mravně čistý a svým čtenářům předává skutečné a nepopiratelné mravní hodnoty. Už naprosto chápu, proč je v HP kladený takový důraz na lásku a na jasnou hranici dobra a zla! Už se tomu nikdy posmívat nebudu. Když vidím, že mezi dětmi může kolovat i tohle…

P.S.: “Proč myslíš, že jsme dovolili, aby se všechno tohle stalo?” Ehm. No samozřejmě, že mě to hned nenapadlo…

P.P.S.: Je v učení jeden rok a umí “vše, co potřebuje znát”. Jasně, normálka.

Asi budu zvracet…

"Bůh, kdekoliv chce, přemáhá řád přírody."

"Vždyť zlý duch není sedlák, nebojí se klacku."

"Nebojím se nikoho, jedině Krista se bojím."

1 25.06.2019

Jak si tak pročítám komentáře, budu v naprosté menšině, jak se zdá.

Udělala jsem chybu, když jsem knihu četla po Pánovi prstenu, po filmech a především po Harry Potterovi? Nejspíš ano.

Abyste chápali, proč sem cpu HP: Hobit i první díly HP jsou knihy pro děti. Prosté konstatování faktu. Obě knihy jsou branou do úchvatných světů snad až za hranice běžné fantazie. To mají společné. Ale jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Obě jsou psané rozdílným jazykem. HP je dětská kniha psaná tak trochu i pro dospělé. Hobit je… dětská kniha. Prosím, neuražte se nikdo, ale on ten Hobit je opravdu pro malé děti, nebo jinak si ten poněkud “šišlavý” způsob vyprávění vysvětlit neumím.

Pana profesora se vážím. Jeho dílo obdivuji. Lituji víc toho, že jsem Hobita četla až jako dospělá nebo toho, že ho vůbec psal pro děti a nedal mu spíš zralý ráz hodný jeho eposu o Středozemi? Těžko soudit. Příběh je to nádherný, šťavnatý a plný sytých barev. Kdo tvrdí opak, lže sám sobě do kapsy. Bohužel ho nezařadím mezi knihy, ke kterým bych se vracela a dokonce ani mezi knihy, které bych sama od sebe na první dobrou doporučila.

Naprosto chápu tvůrce filmu, když se rozhodli předlohu vzít poněkud volněji, rozdělit jí na tři díly, doplnit jí dějem, který je fanouškům znám z jiných děl pana profesora, a s Pánem prstenů propojit tolika paralelami, až to bere dech. Z předlohy určené předškolním dětem se podařilo vytvořit velkolepý, vskutku epický příběh pro dospělé, který kanonické (a pro mnohé i posvátné) předloze ostudu nedělá. A čtenáři jako já mohou tak Hobita i nadále obdivovat, předloze navzdory.

5 16.06.2019