DarkLady komentáře u knih

(SPOILER) První díl měl hodnocení ***. Po druhém dílu jsem musela jednu hvězdu ubrat. Něco tak otřesně nesnesitelného jsem už dlouho nečetla! Naposledy Třebízského. Jenže u něj všichni víme, že to je již jen jméno v učebnicích a pomník na Vyšehradě. Jeho knihy vyvanuly, zapadaly prachem a zcela zaslouženě upadají v zapomnění. Takového varování se ovšem nic netušícímu čtenáři u Udolfa nedostává a chudák tak vůbec netuší, co za mučící nástroj to bere do rukou.

Aby tedy nedošlo k dalšímu strašlivému omylu:

Udolfo si zaslouží stejný osud: zmínku v učebnicích, medaili a první příčku v kategorii gotický román a především zapomnění!

Pes hlavní hrdinky byl nejspíš trvale umlčen Du Pontem při útěku z Udolfa. V učebnicích by měl držet jednu z prvních příček v kategorii nejzbytečnější literární postava v dějinách.

A ještě poslední poznámka: znáte ten konec z filmu Limonádový Joe? Jak jsou na konci padouch nebo hrdina všechno jedna rodina? Tak v Udolfu je to překvapivě taky tak: všichni příbuzný se všema.

2 15.06.2019

Byl to boj... starou literaturu mám ráda, ale...

Nebudu to protahovat: neskutečná nuda! Než se dostanete k samotnému hradu, čeká nás 60 % pláče, omdlévání, lekání, nekonečného cestování s popisem krajin a dojmů. Děsná nuda. Fakt.

Když už se dostaneme k Udolfu, začne se něco málo dít. Pořád pláčeme, děsíme se a chováme se logicky. A omdléváme. Řekla bych, že jsme přímo rekordmani v omdlévání.

Víte vy co? Jako přijde vám normální, když objevíte ve své ložnici dveře, že se jdete podívat, kam že teda jako vedou? Tak to vám přijde úplně špatně...

A víte, že hlavní omdlévačka má psa? Já jen, že autorka na něj soustavně zapomíná.

A na konci, když objeví služebnou zamčenou v nějaké místnosti a nechá jí tam až do odpoledne příštího dne, to je taky moc roztomilý...

A abych nezapomněla: ten tajemný obraz za závojem vůbec není obraz. Je to zakrytý výklenek, ve kterém je... ale to se dozvíte až na úplném konci knihy nebo si googlete obrázky. Já vám jen prozradím, že to je děsná blbost.

08.06.2019

Dnešní mladí čtou After, Stmívání etc. Moje generace měla Lanczovou. Bylo krátce po revoluci, tak co by taky mělo vycházet... Tato konkrétní kniha byla jedinou svého druhu (jako dívčí romány, však si rozumíme...), kterou jsem přečetla. Už tomu bude 20 let... no, já byla spíš do Foglara, časem do Zeměplochy etc. I po těch letech si ale pamatuji dvě scény z této knihy; což je na takový brak úspěch, uznejte. Dávám za tři, každá doba měla svoje; přiznávám bez mučení, že všechny tři hvězdy jsou odrazem mého sentimentu a ne kvality díla...

21.05.2019

Bylo to tak trochu osudové rozhodnutí začít číst Knausgarda. Vlastně mě k němu přivedly plakáty v metru. Nešlo zkrátka jinak: knihu od tak pěknýho chlapa jsem musela mít přečtenou. Vryl se mi pod kůži. A třetím dílem si mě doslova ocejchoval.

Ještě stále si pamatuji poslední část prvního dílu. A při čtení toho třetího jsem si říkala: "co je tohle za zrůdu? Tohle že si říká otec? Opravdu si první díl pamatuji dobře a u rakve téhle svině Knausgard brečel?" Hele, já taky nemám super rodiče, to ostatně nejspíš nikdo. Ale pít kvůli nim kyselé mléko, protože se bojím říct si o čerstvé? Jíst jablka až do zvracení? Kvůli ztracené ponožce dostat seřváno pro vyhazování peněz oknem, abych se o chvíli později dočetla, že papánek si koupil loď? Ne! Děti by měly mít zakázáno mít děti, a tohle dítě nejen že děti mělo, ale ono je jako pedagog i učilo.

Tenhle díl byl neskutečně intimní. Já jsem se v těch odstavcích poznávala. Popisoval můj život, moje pocity, moje zážitky. Zní to neskutečně, že? Každý jiného pohlaví, v jiné zemi, v jiné době. Všechno jinak a přece jsem četla záznam vlastního dětství. Bylo tam všechno. Šikanózní přezdívka. Průměrnost zastíraná falešným sebevědomím. Útěk před realitou pomocí četby. Narušené společenské vazby mezi vrstevníky. Vyprovokovaná vzdorovitost. Mnoho a mnoho dalšího.

Už jsem četla i názor, že za spoustu svých problémů si mohl sám. Nebudu tu hodnotit stylem "kdyby jednal tak místo onak, mohlo být všechno jinak". Jsou to reálné vzpomínky reálné osoby a jakékoliv hodnocení tohoto typu považuji za poněkud chorobné. Mě na příklad na celé knize nejvíce zaujal velmi jemný humor, kterým Knausgard svoje drobné příběhy korunuje. Není nad odstup mnoha let.

"Ta kniha má takový rytmus, který vás přinutí uvědomit si, z čeho se skládá váš vlastní život. Vlastně vás uklidní, že váš prostý nudný život je stejný jako životy tisíců dalších."

3 24.04.2019

Knize dávám tři hvězdy. Zařadila jsem jí tím ve své sbírce mezi mnohem hodnotnější a nesrovnatelně kvalitnější díla.

Mám pro to dva důvody.

Důvod první: příběh není úplně blbej. Ne ve srovnání se sérií Odstínů a Stmívání. To jsou skutečně pouze hloupoučké konzumní škváry a není na nich ani odstavec hmatatelný, opravdový, uvěřitelný. A nejde jen o příběh samozřejmě. Jde také o dialogy. O ty možná především, když nad tím tak uvažuji.

Důvod druhý je velmi intimní. Pro ten konec. Pro zápletku. Já byla totiž od podobného osudu jen krůček. A proto, když si uvědomím, že bych takhle nějak mohla dopadnout také... Byla jsem jen na šířku nitě od podobně otřesného pokoření! A to mi bylo mnohem víc jak 18 let...

Pokračování číst nebudu, ale tento díl má u mě tři hvězdy zcela zaslouženě.

1 24.04.2019

Čtení této knihy by mělo být povinné!

Varování: čtení této knihy fyzicky bolí!

24.02.2019

„Aj zde odpočívá poezie,
byla, kvetla, zvadla, zetlela!“

09.01.2019

Odvážím se vstoupit na tenký led: Psí řetěz byl spolehlivě nejnudnější část knihy...

1 05.01.2019

Naprosto úžasná odpočinková četba. Odpočinková, nic náročného. A přece psaná nádherným jazykem, přece inteligentní, a tentokrát i lehounce morbidní a místy pro někoho i drobet nechutná. A stále vtipná. Miluju Flavii Sabinu de Luce a nemohu se dočkat dalšího dílu!

1 14.12.2018

“Dáme vám pocítit, jak směšná byla vaše hrdost, když jste mávali korejskou vlajkou a zpívali hymnu. Přesvědčíme vás, že nejste víc než hladem šílená, ubitá, prašivá zvířata, kusy masa zaživa hnijící ve smradu a špíně.”

3 03.12.2018

Dneska nám to přijde jako z jiného světa. Ale číst o tom, jak otřesná situace panovala na Slovensku a kolik sil to stálo, než Slovensko bylo Slovenskem...

3 19.09.2018

Trvalo to dlouho... nemohla jsem se začíst. Do půlky to bylo ukrutánsky nudné dílo a každý odstavec se vlekl. Ale od půlky už stránky jenom lítaly a chvílema jsem se smála nahlas. Moc krásná kniha a jsem od srdce ráda, že jsem se rozhodla jí přeci jen dočíst!

1 02.09.2018

Ať dělám co dělám, tohle lyrické plácání o ničem mi přijde jak ze světa retardovaných

1 22.08.2018

Umím si představit osvícené kantory, jak tuto publikaci používají místo učebnice.

1 19.08.2018

mašíbl

19.08.2018

Poznej svého nepřítele

Víte proč je v Padesáti odstínech tolik sexu?
Protože ve Stmívání žádný není.

Dvě hvězdy pro celou sérii za jedny z nejlepších popisů emocí jaké jsem doposud četla.

Námět, zápletka i zakončení je ... otřesné. Pevně věřím, že se autorka prostě jen spletla v žánru

Ale prosím vás! Neříkejte mi, že kdokoliv z dospěláků čte Flavii Sabinu de Luce jako detektivku! Ale ono jo, neuvěřitelné, opravdu... přečetla jsem si pár recenzí a hodnocení napříč všemi díly a fakt!

Nu, já čtu především velice milou, chce se říci odpočinkovou knihu s inteligentním vtipem a užívám si doslova jazykový koncert! Smekám před dámou překladatelkou a děkuji. Jako někdo, kdo neumí moc dobře anglicky, ale přece poznám, když se i překladatel u knihy dobře bavil.

5 27.01.2018

Četla se dobře, oči klouzaly pořádcích, stránky šustily jedna za druhou. A ty nádherné ilustrace! Nicméně, je to opravdu jen zábavná kniha, taková limonáda, řekla bych.

06.01.2018

Masakr!

Každou větu, každý odstavec jsem četla 5x a stejně si nejsem jistá, zda jsem jednotlivé části pochopila tak, jak bych je pochopit měla...

Proto vůbec není divný, že jsem se do Kanta zamilovala.

Ehm.

1 16.12.2017