DarthSoren komentáře u knih
Tohle bylo fenomenální. Je jasné, že serie Resident Evil, ať se jedná o hry, filmy nebo knížky, nepatří mezi umělecké skvosty, ale jako fanouška her i filmů mě Konspirace Umbrella ohromila. Hodně se stydím za to, že donedávna jsem netušil, že tahle knižná série vůbec existuje :D Paráda, bylo zde snad všechno z prvního videoherního dílu, jenž je knížce předlohou. Je vidět, že autorka se vyzná, nezapomněla na přítomnost psacího stroje, nedostatku munice, logických hádanek, drahokamů a všech ostatních drobností, jež jsou pro herní sérii typické. Navíc se mi zamlouvalo, že velice hezky a nenuceně rozvíjí osobnostní profily postav - líbilo se mi třeba vyprávění o tom, jak vypadají skříňky členů S.T.A.R.S týmu. Při čtení jsem se opět přenesl o 11 let zpátky do doby, kdy jsem prvně hrál Residenta jedničku a téměř všechny scény z knížky jsem si představoval ve videoherní grafice prvního remastru z roku 2002 :D A bylo to skvělé. Bravo.
Nebylo to zas tak špatné. Ano, je pravda, že nebýt to kniha od Sapka, tak bych si ji nejspíš nekoupil, ale po přečtení musím říct, že Zmije je docela povedená knížka. Kdo od toho čeká dalšího Zaklínače, ať to raději nekupuje, tohle je něco jiného. Jiné postavy, jiné prostředí, jiný příběh. Fantaskní prvky mi nepřekáželi, beru to jako typický tah mistra Sapkowskeho. Oceňuju nápad autora vložit hlavní linii příběhu do období sovětské intervence v Afghanistánu, právě fakt, že to bylo takhle odlišné od Zaklínače a Husitské trilogie mi imponovalo. Docela jsem měl ale problém s vizemi Drummonda a britské armády - byla to spíše nezáživná vata, než plnohodnotná vedlejší příběhová linie. Ale jinak jsem spokojen.
Nevím, co říct, tedy napsat. Jim Luceno je génius. I přesto, že v tomhle románu nemohl nijakým způsobem experimentovat, využít překvapení nebo nějaké odhalení, si počínal s velkou grácií. Rozumím docela nízkému hodnocení, někomu se holt nelíbí Lucenův spisovatelský styl, jiným překáželo, že zde nenajdete žádné překvapení, úkrok stranou, výjimečnou zápletku a ani datum vydání hodnocením moc nepomáhal. Je to takové prokletí tie-in románů a novel vedoucím k filmům, a leckdy mi přijde spisovatelů, již se něčemu takovému upíšou, až líto. Luceno se prostě chtě-nechtě musel držet toho, co mu povolil Lucas. Ale tenhle úkol zvládl bravurně. Akce by se dala krájet, Lucenovi popisy, politické pozadí, interakce mezi postavama, filmovost celýho románu, ty reference a odkazy k jiným knihám... mmmm, absolutně skvělé. Pár chybek bych možná našel, nachází se zde malá nepřesnost, kterou kvůli spojlerům nehodlám specifikovat (jde o rozdíl mezi Labyrintem zla a původním seriálem Clone Wars z 2003). Ale průmerný čtenář pravděpodobně, pokud neviděl zmíněný seriál, žádnou takovou nepřesnost nezaznamená. Moje hodnocení: 5 hvězdiček a jdu si pustit Pomstu Sithů. "Hello there." "General Kenobi!" =D
Zajímavé čtení. Scheler sice není jedním z mých oblíbených autorů, ale několik trefných myšlenek se zde přece jenom nachází... i když s některýma na druhou stranu nemohu souhlasit. Rozhodně bych ale (kdybych byl Scheler) zvolil jiný název pro tohle dílo. Rozumím, že zde autor pracuje s přírodou jako kosmem, resp. mi to došlo při úvahách o stupni psychična u živočichů, ale stejně je tenhle název jistým způsobem zavádějící. Přece tohle nemá nic společného s kosmologií (moderní, ale ani s tou mýtickou) a tedy ani s ukotveností člověka v univerzu v tom opravdovým slova smyslu. Spíš naopak, hodně jsem zde cítil heideggerovský Dasein. Celé to bylo spíše z pohledu "člověk a jeho vztah k sobě samému směrem dovnitř" než to, co jsem nejdřív čekal, tedy "člověk a jeho vztah k okolnímu univerzu směrem ven."
Táto publikácia od Angeliky Tiefenbacherovej je zhrnutím základných poznatkov z filozofie. Nečakajte žiadne rozsiahle priblíženia jednotlivých filozofických systémov či myšlienok. Ide skôr o zborník základných informácií o najznámejších a najdôležitejších predstaviteľoch filozofie od čias predsokratovcov až po modernú éru "matky všetkých vied". Sympatickým krokom je pridanie niekoľkých dôležitých pojmov z tejto oblasti a doplnok vo forme (pre nás) menej tradičných filozofických smerov, akými sú napr. islamská či indická filozofia. Pre mňa ako človeka, ktorý sa vo filozofii pohybuje už dlhší čas, je strohosť a jednoduchosť tejto knihy skôr mínusom, ale určite ju ocenia filozofickí nováčikovia, alebo študenti, ktorí sa chystajú filozofiu študovať a potrebujú na začiatok súhrn najdôležitejších mien, systémov a pojmov.
- ak radi rýpete do prekladov a korektúry, tak vedzte, že som v tejto knihe dosť často natrafil na prípady, kedy sa v texte nachádzalo slovíčko naviac, inokedy zasa chýbalo tam, kde malo byť, resp. sa opakovalo jedno slovo dvakrát hneď po sebe. Ale to len tak na okraj, aby vás to pri čítaní neprekvapilo a zbytočne nemiatlo.
Memes, vtipné a sarkastické internetové obrázky mám rád. Ale od tohto som čakal viac. Rozumiem účelu tejto (knihy? Dá sa to tak nazvať?) brožúry, množstvo vtípkov a horko-sladkých sarkastických obrázkov bolo fajn, ale celá táto vec bola len o jednom - o politike. Akoby sa na Slovensku a v životoch mladých ľudí neudialo v minulom roku nič iné. Takéto veci ani takýchto ľudí, ktorí vedia len hádzať špinu na vlastnú krajinu a na všetkých, ktorí majú odlišný názor ako oni, nemám rád. Je to publikácia z ktorej srší negativita a nenávisť - práve na záver roka, kedy som túto knihu čítal, som takúto negativitu nepotreboval. Žijeme síce v krajine v akej žijeme, ale nie všetko je tu tak hrozné. Ďakujem, ale nie, nie som fanúšikom knihy, stránky Zomri ani jej adminov.
Není to úplně k zahození, několik vtípků bylo docela primitivních, ale celkově to dokáže zabavit. Je to dobré čtení do vlaku nebo autobusu, nebo MHD, prostě když cestujete, jenom je pak náročné vysvětlovat spolucestujícím, proč se usmíváte a tlemíte na knížku jako blb :)
Velice osvěžující knížka. Není to nic dlouhého, co by mělo od pohledu odradit potenciální čtenáře, navíc je hlavní personou (poprvé a naposled) samotný mistr Yoda. Podíváme se blíže na život hraběte Dooku i historii jeho vztahu s malým zeleným velmistrem řádu Jediů. Charakter Yody je zde opravdu blíže původní trilogii než vyobrazení z prequelů. Druhé housle ale v žádném případě nehraje dvojice padawanů, jejichž příběhová linie rovněž zaujala. Co dodat, kniha je čtivá, místy zábavná a čiší z něj Yodovský inteligentní humor, jindy je příběh dramatický a nechybí mu patřičná dávka akce. Všechno je vyváženo, řekl bych v perfektním poměru a tak je vhodná i pro méně náročné čtenáře a pro ty, co Hvězdným Válkám až tak moc neholdují.
Rozhodně zajímavá esej, Eliade prokázal ohromnou profesionalitu, znalosti a také určitě i vůli, protože prostudovat takové množství pramenů, myšlenek, archaických civilizací, a pak je čtenáři uvést ve srozumitelných příkladech, to se nepovede zrovna každému. Jedná se o originální výklad mytologie věčného opakování dějin. Osobně jsem samozřejmě čekal mnohem hlubší náhled do myšlenek věčného návratu u Hérakleita a Nietzscheho, bohužel autor se jimi téměř vůbec nezabývá - hérakleitovská koncepce dostala prostoru opravdu minimum a Nietzsche je zde zmíněný snad jenom jednou a i to dost okrajově. To jako upozornění pro další čtenáře, kteří by zde snad hledali podobné souvisloti jako já. Moje zklamání ale netrvalo dlouho, protože můj celkový dojem z knížečky to závratně nepokazilo a esej i přístup autora se mi líbili.
Radostná veda je dielom, ktoré predstavuje prechod od skorého Nietzscheho, k obdobiu zarathustrovskému. A je to na nej vidno. Nietzsche ešte tak úplne "nepáli ostrými", ani nemláti filozofickým kladivom ako v Súmraku modiel, ale mnohé myšlienky už majú ten povestný zarathustrovský šmrnc a isté náznaky jeho budúcej tvorby v nej nájdeme veľmi ľahko. Vôbec poprvý krát sa práve v Radostnej vede obtrieme o večný návrat toho istého, či pojem nadčloveka, ktorý v Nietzscheho filozofii postupne nahrádzal pojem génia. Samozrejme, nie všetky aforizmy splnia najprísnejšie kritéria kvality, ktorú od Nietzscheho (ako jeho verný čitateľ) očakávam, ale veľké množstvo z nich bolo nadpriemerných a vysoko kvalitných. Aj doslov Pavla Koubu, ktorý približuje, osvetľuje a interpretuje mnohé aspekty Nietzscheho tvorby, hodnotím veľmi kladne. S ohľadom k môjmu hodnoteniu Súmraku modiel, Antikrista a Zarathustru, od ktorých som sa nemohol odtrhnúť, Radostnej vede dávam solídne 4 hviezdičky.
O dost zajímavější a lepší čtení než předešlá "Trojitá Nula". Celková zápletka byla čtenářsky zábavná, rozvětvená a poutavější než posledně. I tolik dokola zmiňované špatné zacházení s klonama mi zde až tak nevadilo, protože se zde poprvé v sérii obejvují indice a podezření, že tenhle problém má kořeny na hodně vysokých místech a podléhá nějakému velkému, hodně "Velkému" tajnému plánu. Ovšem, žádné explicitní důkazy, které by vedly ke konkrétním osobám zde ještě nedostaneme. Ale to jako negativum nevidím. Hodně se mi líbili i zmínky a reference k tehdy ještě neznámému veliteli Pellaeonovi a Královně - Matce z Hapesu.
Na 5 hvězd to ale nebude. Pořád se nemůžu smířit s tím, jak se vyvíjí vztah Etain a Darmana a vlastně ani s chováním jedijské generálky. Právě k tomu se váže pár nelogičností, které můj mozek nedokáže už druhou knihu pobrat, ale věnovat se jím kvůli spoilerům nebudu. Tomu, kdo čte komentáře, musí zatím stačit, že tam ty chyby jsou a bude jenom na něm jak a jestli se s nima vyrovná.
Opravdu výborná kniha. Pojednává prakticky o úplných dějinách starověkého Egypta, text je doplněn o krásné fotografie a člověk při čtení až dostává chuť Egypt navštívit (a nejlépe v období faraonů, ale... bohužel). Co je ale rovněž skvělé, nechybí popis různých důležitých božstev egyptského pantheonu. Rozhodně stojí za přečtení.
Zajímavé a šťavnaté doplnění Zarathustru. Již název napovídá, že se Nietzsche ani náhodou nebude držet moralizování, ale právě naopak - podrobí morálku a etické konstrukty lidstva kritice. Právem mu patří titul prvního immoralisty. Mnoho lidí má s Nietzschem a jeho filosofií problém, ale na mě působí jeho myšlenky jako blahodární nektar. Nemůžu říct, že souhlasím úplně se vším co kdy napsal, nicméně jeho unikátní postřehy a hluboké cítění (a ctění) života jsou něčím, co se u jiných filozofů vidělo jenom zřídka.
Kniha sa viac sústredí na skutočné postupy diagnostických oddelení v Spojených Štátoch a na liečbu diagnóz, ktoré boli uvedené v seriáli, než na samotné postavy alebo príbehy, ktoré sme mali možnosť vidieť. Holtz porovnáva fakty a netradičné postupy filmového doktora Housea. Úprimne, nečakal som nič viac ani nič menej. Dostal som presne to, za čo som zaplatil a pri čítaní som sa bavil (rozumej zaujalo ma to).
Z Triple Zero mám smíšené pocity. Velice se mi zamlouvalo množství prostoru, které dostal Kal "Kal'buir" Skirata. Z mého pohledu to byl tahoun knihy a teda její největší pozitivum. Rovněž sa mi kromě jednotky Omega líbila přítomnost jednotky Delta, známé z videohry Republic Commando. Děj se nese na akční vlně a Travissová nám nabízí hluboký náhled do tradic a kultury Mandalorianů (opravdových Mandalorianů, ne těch cingrlátek z Disneyho Rebelů). Tolik k pozitivům. Co ovšem bylo horší... Moc se mi nepozdává, jak autorka rozvíjí postavu Etain (co velice trefně vystihl i AuroN v komentáři pode mnou) a už vůbec se mi nepozdává, jak se rozvíjí vztah mezi Etain a Darmanem. Ne, nejsem fanda toho, co zde Travissová udělala. Neříkám, že zápletka Triple Zero byla nudná, nebo nedejsithu špatná, ale příběh z předešlé knihy (Přímý kontakt) se mi líbil víc... i když byl jednodušší a přímočařejší.
Dílo, které můžeme označit za můstek vedoucí od jeho rané Wagnerovské etapy k etapě "Zarathustra". I přesto, že tyhle polemiky psal téměř na sklonku svého života. Nietzsche se zde nevyrovnává jenom s Wagnerem, kterého definitivně opustil po návštevě prvního ročníku slavností v Bayreuthu, nýbrž téměř s každým - se Schopenhauerem, s křesťanstvím, s umělci obecně, s Němci. Zajímavé čtení, které je trochu odlišné od Soumraku model nebo Zarathustry, ale stejně je v něm cítit Nietzscheho typické, umělecké a typicky hořké filozofování.
Opus Magnum jednoho génia. Netuším, jak jinak bych to popsal. Není to dílo pro všechny. A přece je! Není to kniha pro nikoho. A hle! Nietzscheho milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím. Nemusíte souhlasit se vším, co kdy napsal. Ale co tam po vás! Vždyť to ani nepsal pro lůzu. Ale co tam po něm! Ještě vyčkejme a možná jednou shlédneme nadčlověka.
Náročné ke čtení, náročné ke shodnocení. Začnu asi tím, že Štěpný bod je velice netypickým příběhem z univerza Star Wars. Označení za drama s válečnou tematikou a obrovským důrazem na psychologii postav by bylo opravdu na místě. Zde jako klad knihy musím zmínit vykreslení dusné a syrové atmosféry válkou postižené planety Haruun Kal. To se opravdu povedlo. Nicméně v tomhle vidím i jakousi dvousečnou zbraň. Síla je zde jenom jako berlička a knížka spíše připomíná příběh z války ve Vietnamu nebo epizodu z prvního filmu Predátor, než Hvězdné Války. Rovněž si neodpustím srovnání Štěpného bodu s jinou knihou od Stovera - se Zrádcem (z Nového řádu Jedi). V obou publikacích autor klade veliký důraz na psychologickou stránku postav a na jejich emoce. Co velice dobře fungovalo ve Zrádci, zde kapku pokulhává. Neříkám že to nebylo zajímavé čtení, ale místy Windu nepřipomínal zkušeného a mocného mistra Jedi, jednoho z nejvyšších členů Rady Jediů, ale spíš mladého, trochu ubrečeného a nejistého padawana. Je mi jasné, že válka zacloumá každým, ale Maceovi myšlenky na Geonosis a jeho hloubání nad osudem Depy mi přišlo někdy až naivní. Jindy mi Mace připoměl svými myšlenkami veterána války v Zálivu trpícího posttraumatickým syndromem. Vypadá to, že jsem měl z knížky jenom negativní pocity? Nenechte se mýlit, tak to není, příběh byl zajímavý a opět zobrazení války bylo dechberoucí. Jen to pro mou maličkost nebyli ty staré dobré, opravdové Star Wars, ani opravdový Mace Windu.
Publikácia Herakleitos z Efezu od Júliusa Špaňára je zaiste veľmi zaujímavou, všestrannou a podľa môjho skromného názoru jednoznačnou voľbou pre každého, kto by si rád rozšíril svoje filozofické obzory a prenikol do myšlienok tejto osobnosti starovekej filozofie. Anotácia knihy ozaj neklame a čitateľovi ponúka vskutku ucelený a univerzálny pohľad na dielo nielen Herakleitovo, ale čiastočne v rámci súvislostí i na dielo Herakleitovych predchodcov a súčasníkov. Je sympatické, že Július Špaňár v tejto monografii zbytočne nefabuluje a nešpekuluje, ale všetky svoje tvrdenia má v dostatočnej miere podložené dôkazmi a presvedčivými argumentmi. Upozornenie: Vhodné pre začiatočníkov i pokročilých filozofických "matadorov".
Ano, Thrawn je zpátky a je (téměř) stejný jako v expandovaném univerzu. Určitě se jedná o nejlepší dílo všeobecně, odkdy licenci na Star Wars vlastní Disney. Nicméně jde o poslední knihu z nové kanonizace, kterou jsem si zakoupil, nebo četl. Odmítám totiž podporovat to, co ze Star Wars dělá současné vedení Lucasfilmu a Disney. Úvod knihy je totiž defacto expandované univerzum (Setkání v mlze) využívající i stejné postavy jako třeba Voss Parck a samozřejmě Thrawn (a že se v příběhu objeví i jiné postavy z Legends, Ar'alani například). Příběh je dobrý, docela zajímavý, ale na konci šlo všechno do kopru. Thrawn už jakoby nebyl "ten" výjimečný Thrawn, který čtenáře provázel 25 let. I jeho příběh vyhnanství a pohnutky byly odlišné. A Vanto nesahá Pellaeonovi ani po kotníky. Je na jedné straně sympatické, že Zahn možná jakožto fanservis do nové knížky vkládal i pár kousků z Legends, ale já tomu tak otevřený nejsem. Když už Disney a Lucasfilm zrušili Expanded Universe a vyhlásili Legends za non-canon, tak ať ho nechají na pokoji a netahají z něj postavy a příběhy do své (co se týče filmů patrně dětské a příběh postrádající) tvorby plné levičářské SJW agendy (a na to byl i zde kladen veliký důraz, přece musíme zdůraznit ty xenofóbní zvěrstva minimálně 50krát) a ať si vymyslí postavy vlastní. Při zrušení Expanded universe se totiž oháněli tím, že potřebují tvůrčí nezávislost, tak proč teď pracují se střípkama příběhů a postavama z Legends? Urážení fanoušků ze strany Kennedyové a RUINa Johnsona komentovat ani nebudu. Ovšem Zahn a jeho kniha si s odhlédnutím ode všeho 4 hvězdy zaslouží. Bylo to fajn, díky, ale zůstanu u Legends. #SaveTheExpandedUniverse