ddkk komentáře u knih

Za první vysvědčení první atlas světa, zatím obrázkový. Pro prvňáčka velmi objevný. Je v něm spousta zajímavostí, a to nejen geografických. V atlasu je plno informací i o zvláštních zvířatech, včetně ohrožených, která žijí na různých kontinentech nebo třeba o zajímavých stavbách...

U nás se vysvědčení zatím nekonalo, ale protože už víme, jak náš miláček-prvňáček dopadne, dárek už je předán. Trochu jsme si zavařili, protože atlas v něm probudil neskutečnou spoustu dotazů typu: kterým směrem od Vídně je Chorvatsko? Je západní Evropa vpravo nebo vlevo? Ten dodo, to je ta slepice nejapná? Jak to, že tu není vaše vesnice? A tahle divná židle, to má být pagoda? A ono se fakt dá cestovat v čase, když je tu ta datová hranice?

No, užíváme si, občas sami oprašujeme a občas se i trochu divíme. Ale je to moc hezká knížka, kterou ráda doporučím.

67 27.06.2022

Mám moc ráda knihy Andyho Weira, přesněji hlavně Spasitele a samozřejmě Marťana. Pokaždé obdivuju fakt široký záběr jeho technických a přírodovědných vědomostí i jeho schopnost vyjadřovat velkou míru empatie.

U Artemis trochu váhám a stejně jako harena si říkám, možná, kdyby mi bylo o (hezkých) pár let míň, dala bych určitě plný počet. Jazz je prostě holka, s kterou se určitě dá sympatizovat, když je vám tak stejně jako jí, možná o něco víc. Ale já pořád myslela i na to, co svým dobrodružným počínáním může způsobit. Ještěže měla kolem sebe ty bezva kámoše a skvělého tátu...Ale jinak to bylo docela fajn dobrodružství se spoustou zajímavých informací kolem.

88 27.06.2022

Knihu jsem si koupila a pak četla s velkým očekáváním. Nemůžu napsat, že by se snad nenaplnilo, jenže - něco tomu chybělo. Už jsem pár podobných knih přečetla a většinou mě doslova vzaly u srdce. S hlavními hrdiny jsem mnohdy doslova žila a často jsem je nedokázala jen tak opustit...Bohužel, Zelenému údolí se to nepodařilo.

Je to vyprávění nebo spíš možná popis kusu života jedné rodiny, co já už vím, určitě zajímavé, většinou strašně tragické a ke konci dokonce docela napínavé. Má to dobrý konec. A přesto tomu něco chybí - hloubka, emoce, pochopení... Občas je kniha na můj vkus trochu víc patetická než by musela být, občas je v ní pár podivných nelogičností. Přesto je čtivá, zajímavá a určitě pozoruhodná, neboť vychází ze skutečného, velmi neotřelého příběhu.

U mne má za čtyři a přes mé osobní výhrady ji doporučuji.

78 20.06.2022

Oddělení Q řeší další případ. Tentokrát se zdá, že někdo rafinovaně a promyšleně už léta vraždí, aniž by si toho policie všimla. Jediná stopa, kterou neznámý vrah po sobě zanechává, je sůl. A nebyl by to skvělý, byť dost nestandardní tým Carla Mørcka, aby zločince neprokoukl...

Tentokrát se případ dlouho odehrává kolem odhalování podezřelých úmrtí v minulosti a pořádné grády nastanou až v okamžiku, kdy je potřeba vraha dopadnout. A věc se komplikuje. Samotný Carl se ocitá v hledáčku policejních kolegů...Je našlápnuto na pokračování.

Jak říká Asad: "No jo, zpátky na velblouda...!"

Určitě doporučuji.

90 18.06.2022

Konečně jsem se dostala k Fabrice Kateřiny Tučkové. Útlá knížečka se mi líbila, nejen proto, že jsem se dověděla víc o počátcích textilní slávy Brna. Je to také příběh nesmírně podnikavého, schopného a vzdělaného rodu Offermanů, který slávu brněnských textilek založil.

V Brně jsem se sice nenarodila ani v něm právě nežiju, strávila jsem tu ale nejdelší část svého života a město miluju. A jsem na ně hrdá. Kateřina Tučková k té hrdosti právě přispěla...

Myslím, že Kateřina Tučková s kolegy odvedli dobrou práci a i když byla kniha původně myšlena jako literární doprovod k výstavě Brno - Moravský Manchester, nic jí to neubírá na zajímavosti a čtivosti.

Doporučuji.

88 18.06.2022

Poslouchala jsem audioknihu načtenou Janou Strykovou a možná právě její výborný přednes mě u drobných příběhů mladé podnikavé botswanské ženy, která si založila první dámskou detektivní kancelář ve své zemi, dokázal udržet.

Nenáročné případy, které paní Precious Ramotswe pro své spoluobčany obratně a chytře řeší, se týkají jejich každodenních poměrně běžných starostí. Nevěra a násilí černých mužů na vlastních ženách, domnělý úraz, falešný otec, hledání skutečného majitele ukradeného auta...Knížka je zajímavá hlavně prostředím, které je pro nás stále exotické.

U mne za tři.

PS - Až na tu příšernou výslovnost!

73 15.06.2022

Vonnegutova absurdní groteska, plna černočerného humoru, odehrávající se po válce. Hlavní hrdina, vypravěč, Howard W. Campbell Jr., se zdánlivě s nadhledem pokouší řešit své (ne)provinění během války, když vysílal štvavé reportáže podporující myšlenky holocaustu, byť v pozadí jeho angažmá stálo cosi diametrálně odlišného...

I když sám vypravěč se zdá být upřímný a postupně odhaluje o sobě vše, co odhaleno býti má, u dalších hráčů není vůbec jisté, kdo lže a kdo mluví pravdu. A ano, ukáže se, že lžou vlastně všichni, kromě vypravěče. Hrozivé téma nacistického řešení židovské otázky dostává bizarní a absurdní podobu...

Doporučuji.

66 15.06.2022

Nesdílím nadšení většiny čtenářů s touto knihou. Nemyslím, že je to thriller nebo dokonce psychothriller. Je to takový rozvláčný příběh jednoho manželství a přilehlých okolností. Vražda v něm sice nechybí, ale je to takové nemastné neslané a k tomu úžasný sladký happyend...Měla jsem co dělat, abych dočetla.

Dávám za tři, je to odpočinková, nepříliš náročná četba, která nenadchne ani neurazí.

P.S. Do této chvíle jsem nepochopila, jak se hrdinka mohla rozhodovat podle liché nebo sudé stránky, na které náhodně otevírala časopisy...Mně se to nepodařilo, vždycky se časák otevře tak, že jedna stránka je lichá a jedna sudá...

80 12.06.2022

Je velká škoda, že v češtině nebyl vydán skutečný 3. díl série s komisařkou Teresou Battagliaovou - Luzze de la notte (Světlo noci). Dcera popela je ve skutečnosti až čtvrté pokračování. Možná bychom se tak dověděli, proč Teresa zažívá tak rychlý a fatální zdravotní sešup...

Příběhu sériového vraha, který má podivuhodnou zálibu ve vytváření umných mozaik z úlomků kostí a zubů svých obětí, naštěstí přeskočení jednoho dílu nijak nevadí. Je to ale prazvláštní a neobyčejné čtení, jako ostatně i oba přechozí díly. Prolínají se tu dokonce tři časová údobí, jedno z nich, trochu nejasně, sahá až do starověku. Ilaria tím nijak nepřekvapuje, protože je to prostě její styl, kterým se úplně vymyká. A právě proto jsou její knihy tak okouzlující, pokud se to o příbězích, v nichž se vyšetřují vraždy, vůbec dá napsat.

A vymyká se i komisařka Teresa, která to nikdy neměla jednoduché. Je to nadmíru schopná ženská, kterou v životě potkalo hodně osobního neštěstí. Je to ten typ ženy, který zakomplexovaní a méně schopní muži v jejím okolí doslova nesnášejí a dávají jí to pořádně sežrat.
Koneckonců, nic nového pod sluncem, až na to, že nenávist k Terese skončí málem tragicky...

Přiznám se, že mám pro stárnoucí Teresu slabost. Cítím s ní a rozumím jí. Díky její autorce, která komisařku Battagliaovou napsala tak, že s ní čtenář žije a dýchá...

Další pokračování zatím nevyšlo ani v italštině. Ale autorka si nechala pár tajemství napříště. Věřím tomu, že se s Teresou ještě setkáme.

U mne plný počet a doporučuji.

73 09.06.2022

Včelí medvídci patřili a patří k našim nejoblíbenějším, pravda, ve večerníčkovské podobě o něco víc, než v té knižní. Ale to nevadí. Jsou to krásné příběhy, je v nich plno přírody, dobrodružství a správných věcí, a tak to má být.

Máme rádi Brumďu i Čmeldu a dokonce i toho velkého brouka Pučmelouda, co není brouk, ale velký strašlivý čmelák. A stejně, jako mé oblíbené uživatelce Medunkavera, i nám nejvíce utkvěla jeho děsivá mantra: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina!" No, byla to velká sranda! U nás se totiž sádlo blbě hledá, my jsme spíš na máslo, a tak jsme si bručeli pod vousy: "Samý máslo, samý máslo, ...".

Doporučuji knížku i TV večerníček a dávám plný počet.

89 04.06.2022

Mrazivý, brilantně napsaný příběh. Neuvěřitelná brutalita a sadismus, tak psychicky frustrující, že se místy nechce číst dál...A jak si to to monstrum Brenske užívá!
Nepochybně kniha, kterou by měl číst každý, i když to snadné čtení není.

Doporučuji.

P.S. A nejvíce se mi líbí komentář mé oblíbené kap66. I za ty maturanty, mají štěstí, že vás mají :.)

82 04.06.2022

Stejně jako Josh před mnou, i já mám psy až v pozdní dospělosti. Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak moc mi dokážou změnit život, samozřejmě k tomu lepšímu. Bez našeho Maxe a Lucy si to vlastně vůbec neumím představit. Jsou to naši miláčci, bezvýhradně milováni. I když vůbec netuším, co oni dva by byli ochotni udělat pro nás :-)

Příběh Lassie je nesmrtelný, jedinečný a dojemný. Prosté přátelství, které má větší cenu než lecjaké hmotné statky...

Doporučuji.

Fontánu jsem nejdříve kdysi pradávno viděla v televizi a byl to takový normální příběh, který mi ani moc neutkvěl v paměti. A teď jsem našla i knížku a vůbec jsem nevěděla, že ji dávno doma máme. Vlastně jsem ani nevěděla, kdo Fontánu napsal..

...Tak teď to všechno vím a nemyslím, že jsem o něco přišla, když jsem bez téhle knížky tolik let dokázala přežít :-))))

65 04.06.2022

Jsem moc zvědavá, jestli bude Boříkova parta bavit naše vnuky stejně, jako bavila nás a naše děti. Boříkovy lapálie jsou pro mne pořád skvělá zábava a příběhy doprovázené Bornovými ilustracemi prostě nemají chybu. Jsem moc ráda, že jsem je po letech zapomnění zase vykutala na světlo boží.

Doporučuji, je to milé, zábavné a osvěžující čtení.

70 04.06.2022

Když po letech otevírám další z knih dětství mých dětí, těším se hlavně na Kostěje Nesmrtelného. A taky na krásné ilustrace, velkolepé, barevné, místy trochu děsivé. Takové, jaké jsou ruské pohádky. A jsou vážně jiné, než ty západoevropské, vane z nich velká širá Rus a úplně jiná duše i myšlení...

Myslím, že pohádky toho o lidech, kterým byly původně určeny, dokážou říct spoustu...

68 04.06.2022

Havlíček byl neuvěřitelně vtipný, obratný a pohotový ve svém veršotepectví, jeho díla mají nápad, příběh a pointu. A Křest svatého Vladimíra, nezapomenutelně ilustrovaný Josefem Ladou, patří k historickým trvalkám naší knihovny, i pro ten jednoduchý verš:

...Jedna hora vysoká je
a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty,
na hubu si píská.

Když hýřili, stolovali
u carského dvoru,
ten celý den byl bůh Perun
v mrzutém humoru.

„Kdo jaktěživ bohem nebyl,
zkusil ještě málo,
není to tak lehký život,
jakoby se zdálo.

Ráno vstane: do snídaně
musí rosou kropit,
měsíček zavřít do chlívka,
potom v slunci topit...

77 01.06.2022

Jedna z mých nejoblíbenějších básní, které se tak krásně učily!

Byltě jednou jeden starý dobrý král,
ale je to dávno, taky od Čech dál,
troje moře, devatery hory
dělí kraj ten od české komory,
kde on panoval.

A v básni skryto tajemství a trocha napětí - co že to ten Lávra skrýval pod tou hřívou? A proč že se holiči tak báli, až na ně padne los? Až Červíčkova basa to všechno provalila:

Táhli hudci k bálu, až pan Červíček
silným kvapem ztratil z basy kolíček,
a když přišli k Viklovskému brodu,
zpozoroval tu svou velkou škodu
na stoku dvou řek.

Tam u duté vrby s basou smutně stál:
„Půjdu-li ho hledat, promeškáme bál!"
Uříz' z vrby větev na kolíček,
co způsobí, o tom pan Červíček
nic se nenadál.

Způsobil tam s basou králi čistou věc,
jak na bále pustil po strunách smyčec,
tu řve basa, až všechno přehluší:
„Král Lávra má dlouhé oslí uši,
král je ušatec!"

Nu, už ani na tu vrbu není spoleh!...Ale na Krále Lávru já dopustit nedám!

74 01.06.2022

I pro mne zklamání. I mně se moc líbila kniha Růže bílá, černý les a asi jsem čekala něco trochu jiného...

Romantický příběh nehynoucí lásky, naroubovaný na hodně nepřesvědčivé údajné poměry ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka, je pro mne až na hraně dobrého vkusu.

Původně jsem chtěla dát za autorovu prvotinu dokonce tři hvězdičky, ale s odstupem času dávám dvě. Právě proto, jak je v knize využita nelidskost podmínek nacistického lágru a současně téměř srdceryvný soucit a neuvěřitelná odvaha hodného Němce Christophera. A hlavně jsem nemohla uvěřit konci příběhu. Že by esesák (i když soucitný!) skutečně dokázal zachránit několik stovek židovských dětí přímo z lágru? O hrdinném osudu a špionské kariéře Rebeccy se snad ani rozepisovat nebudu.

60 31.05.2022

Byl to výborný nápad, začít psát příběhy Mentalisty ve dvojici. Je vidět, že dvouletá spolupráce Camilly Läckbergové s Henrikem Fexeusem přinesla výtečné ovoce.

Vlastně jsem v celém ději nenašla žádné slabé místo. Bylo to promyšlené, neotřelé a napínavé. Ke konci se už sice dá vytušit, kdo byl prapůvodcem celé tragédie a později i to, kdo se skrývá za současnými vraždami, ale vůbec to nevadí. Všechno to spolu funguje a graduje až do úplného konce a i když to dopadne tak, jak asi má, pár trumfů do dalšího dílu série si Camilla a Henrik stejně v rukávu nechávají.

Je zajímavé, kolik nestandardních (protože napsat nenormálních by bylo fakt unfair) postav se v příběhu vyskytuje a jak skvěle je autoři dokázali přiblížit čtenáři. Skoro by se dalo říct, že jen málokdo je skutečně úplně běžným prototypem tzv. normálního člověka. Ono to tak vlastně je i ve skutečnosti...

Bylo to skvělé čtení, které všemi deseti doporučuji a dávám všechny hvězdičky, co jich tu je...

77 29.05.2022

Dočetla jsem a jsem ráda, že mám za sebou i sérii s Billem Hodgesem. Hezky se navazovalo...

Příběh začíná jako každý dobrý thriller až na to, že nic není tak, jak to vypadá. Což u Kinga asi není žádné překvapení. Všechno svědčí proti jasným pachatelům, ale současně všechno svědčí v jejich prospěch...Čím dál víc se věci zamotávají a nebýt lehce mystické Holly a zatvrzelého Ralpha, kdoví, jak by to bylo bývalo všecko dopadlo.

Ani já nejsem úplně nadšená z těch Kingových mystérií, z jeho posedlosti neustávajícím bojem dobra se zlem, ale Outsider měl drajv a bavil mě. I když ty vraždy a výměšky hlavního parchanta byly vážně zase dost eklhaft...

Doporučuji.

81 24.05.2022