ddkk komentáře u knih

Typický suchý anglický humor, povídky s pointou, vtipné, někdy ve své podstatě smutné. Některé jsem už znala z jiné sbírky, ale ráda jsem si je přečetla znovu. Mým favoritem je stále Sredni Vaštar, k němuž autor čerpal inspiraci ve vlastním neradostném dětství...

Milovníkům krátkých vtipných (ne vždy zrovna veselých) povídek napsaných s velkým nadhledem a citem pro situaci vřele doporučuji.

41 16.12.2021

Listovala jsem doma posledním vydáním Babičky a pak hledala i další knihy Boženy Němcové. Našla jsem - mimo jiné - i Divou Báru vydanou jako samostatnou povídku v roce 1951. Jazyk knihy je samozřejmě poplatný době svého vzniku, ale sám příběh je dojemný dodnes. Navíc jsem si Báru asi už provždy spojila s překrásnou Vlastou Fialovou ve filmu Vladimíra Čecha z roku 1949 (!).

Nesmrtelný příběh chudé, ale krásné a nespoutané, odvážné dívky, odmítnutého nápadníka a také předsudků a pověr, které mohou vést až k oběti nejvyšší...V Bářině povaze je určitě mnoho z Boženy Němcové.

68 14.12.2021

Tohle není vůbec špatný výběr scifi povídek. I Když jsou určitě poplatné době svého vzniku, mnohé zaujmou i dnes (Otvírák, Palubní rozhlas, Stojící žena...). A nejen to, najdou se tu i taková témata, která dneska už za scifi ani nepovažujeme.

Knížku jsem našla v zapomenuté krabici po nějakém našem stěhování. Dokonce dvakrát...

39 14.12.2021

Mimořádně krásná kniha. Zlatá obálka, vložené barevné kamínky. A uvnitř něco jako skutečný deník se stručnými zápisky a spoustou suvenýrů a drobného materiálu získaného na cestách. Jsou tam kapsičky, malé obálky, vlepené knížečky, rozkládací plánky i schémata třeba s navazujícími sarkofágy, vlepené i v záložce vložené vstupenky, pohlednice, nálepky z navštívených míst, kousek z obvazu mumie i pravidla staroegyptské hry senet včetně hracích figurek ....Na každé stránce překvapení. Vůbec si neumím představit, kolik práce musela dát příprava takové knihy k vydání. Jedním slovem - nááádhera!

A přitom je to vše zřejmě fikce, ale kdo ví. Deník se vším všudy je vysoce profesionálním dílem někoho, kdo o egyptologii toho opravdu hodně věděl. Přesto není dodnes jasné, jak vlastně vznikl. Britskému vydavateli T.G.H. Jamesovi ho dala k dispozici neteř údajné autorky poté, kdy výprava v roce 1926 v jediném okamžiku měla beze stopy zmizet...

Doporučuji.

43 14.12.2021

Bože, to bylo depresivní. Zřejmě záměrně zasadil Jérôme Loubry svůj příběh do destruovaného prostředí rozpadávajícího se Detroitu. Chvíli jsem ho podezírala i z toho, že má k Detroitu i jakýsi svůj vztah, neboť město vzniklo jako původně francouzská osada nad soutěskou stejnojmenné řeky...

Obr z mlhy je podivuhodný příběh, zahalený do všudypřítomné temnoty, drobného mrholení i lijáku. Chvílemi mě způsob vyprávění trochu mátl, zpočátku se prolínaly události dvou časových období... s ubíhajícími stránkami se děj definitivně přesunul do nedávné současnosti. Únosy malých dětí se množily, zoufalství kriminalisty Stana Mitchella narůstalo. Podivné hlasy provázející od dětství vyšetřovatelku Sarah Berkhampovou neutichaly...Bylo to jiné, místy těžko srozumitelné. Ale mělo to přitažlivost a bylo to až mystické...A ten konec. Také z mlhy...

Mně se příběh obra z mlhy líbil. Možná i proto, že je tolik jiný než všechno ostatní, co se dnes běžně nabízí.

41 14.12.2021

Útlá knížka, která se stala předlohou nepřekonatelného Hitchcockova filmu s Anthony Perkinsem v hlavní roli (mimochodem, fyzicky naprosto odlišným než jak je Norman Bates popsaný v knize Roberta Blocha), mi zatím unikala. Díky audioknize, výborně načtené Luborem Navrátilem, jsem si děj Psycha připomněla a vlastně si i uvědomila všechny souvislosti.

Podle mne nemá příběh Normana Batese chybu, možná právě proto, že v podstatě stále sleduje jednu linku, že Bloch odhaluje pointu postupně a vlastně na těch pár stránkách nenechá čtenáře (posluchače) vydechnout.

Bylo to výborné, doporučuji.

55 14.12.2021

Vlastním Babičku vydanou v roce 1957, tu s ilustracemi Adolfa Kašpara. Přečetla jsem ji už několikrát, viděla jsem dva filmy, byla jsem na trochu obskurní Babičce v Brně na Provázku a teď mám Babičku vydanou letos v Odeonu. A jsem vděčná.

Stejně jako nedávno Kytice, nyní i Babička je vydána v krásném novém šatě s obálkou a úžasnými ilustracemi Míly Fürstové. Zakoupila jsem opět vydání s vloženým grafickým listem (Viktorka) a nemůžu se vynadívat...

Mám radost, jsem pyšná a chlubím se. Myslím, že Odeon dělá skvělou práci a že pro ilustrování klasických českých děl vybral výtečně. Míla Fürstová si dává záležet a jak Kytici, tak Babičce její něžné obrázky moc a moc sluší. I proto jsem svoje původní hodnocení změnila a dávám této překrásné knize plný počet.

Tři příběhy, každý zdánlivě o jiném osudu v úplně jiných podmínkách, v úplně jiném prostředí. A přitom ve své podstatě si jsou tak podobné. Jsou to příběhy tří žen, které se setkávají se svým ženským údělem, byť zrovna třeba v Kanadě velmi umně zastřeným...Přes všechny obtíže a na první pohled bezvýchodnost, jsou to příběhy o síle ducha, o naději a o optimismu. Vždyť co tě nezabije, to tě posílí...

Je to kniha o ženách, ale nejen pro ženy. I když si myslím, že pro mnoho mužů budou příběhy úspěšné právničky, malé podnikatelky a ženy na úplném okraji společnosti těžko zkousnutelné...

Souhlasím s castiglione: působivé, dojemné, k zamyšlení. A dodávám: velmi pravdivé.

Doporučuji. I mužům.

79 10.12.2021

Smekám, alespoň pomyslně! Andy Weir je skvělý. Příběhy, které dokáže vymýšlet a navíc podepřít spoustou vědeckých a technických faktů (i když se určitě najdou odborníci, kteří budou oponovat, ale tohle není vědecká studie), jsou vážně obdivuhodné. Zábavné, napínavé, poučné a navíc i láskyplné v tom nejlepším slova smyslu. Do poslední chvíle jsem se třásla o osud hlavních hrdinů a držela jim palce. A to, jak to Weir nakonec vyřešil, mě dohnalo k slzám... Víc takových knih!

Perfektně to vystihl Babouš. Ani já nejsem fanoušek scifi, ale Weir má u mně plný počet.

Vřele doporučuji.

Spasitele jsem poslouchala jako audioknihu. Byla nejen skvěle načtená Lukášem Hlavicou, ale navíc provázená výbornou hudbou.

77 08.12.2021

Milé, vtipné, laskavé a poučné. S přidanou hodnotou Bornových ilustrací. Menší děti určitě přečtou kratičké kapitoly, ale někdy potřebují vysvětlení:

O lvu a oslu
...Osel je osel a lev je lev, ale když se savanou valí stádo rohatých buvolů, i král zvířat jim uctivě ustoupí z cesty.

Doporučuji.

50 07.12.2021

Podivný, matoucí, šálivý, to je pro mne Teddyho příběh odehrávající se na prokletém ostrově. Až k nepřečkání neustále se opakující zvraty děje, nejistota, pocit, že užuž je jasno, to vše mě provázelo při poslechu audioknihy (i já jsem Prokletý ostrov poslouchala v nezaměnitelném podání Pavla Rímského). A konec, který odhaluje celou autorovu hru se čtenářem, vizi ve vizi...

Dennis Lehanne je neuvěřitelný mág a znalec křehké lidské mysli, s níž není radno si zahrávat, která ovšem má úžasnou tendenci "svého" člověka za všech okolností ochránit...

Plný počet a doporučuji, stejně jako Scorseseho film.

62 05.12.2021

Moc dobrý příběh. A bohužel nikoli úplně nerealistický...

Už jenom téma záměny dětí je příšerné - koneckonců máme i vlastní tuzemský případ, který by si asi nikdo nechtěl prožít. Osobně si to ani nechci představovat. A do toho psychopatická osobnost, která obě děti (a nejen je) velmi umně manipuluje a nakonec i ohrožuje jejich život. A že takových lidí, kteří trpí podobnou poruchou, je! Mnozí z nich jsou na to dokonce hrdí a považují se za tu silnější, schopnější a tudíž lepší část lidstva. A často rozhodují o osudech jiných. V tomto případě o tom, jak bude vyrůstat malý chlapeček a co se z něj nakonec může stát...K tomu mašinérie systému sociální péče, soudy, policie...

Myslím, že autor měl hodně nastudováno a jeho příběh vůbec nepůsobí jako nějaká imaginární fikce. Bohužel. I proto dávám plný počet, doporučuji a cituji:

"Psychopati jsou jako návštěvníci koncertu, kteří nemají sluch a posmívají se bláznům, jimž krása hudby vhání slzy do očí."

75 05.12.2021

Tak tohle je povedená knížka pro prvňáčky, s napínavým (strašidláckým!) příběhem, krátkými kapitolami a moc hezkými ilustracemi. Každý večer jedna kapitola a je na co se těšit...

Moc hezká dětská knížka, kterou doporučuji.

41 04.12.2021

Zakoupila jsem moc hezkou únikovou knihu pro malé vnuky. I když nevím, jestli zrovna tohle je právě typ únikové knihy v pravém slova smyslu. Ale to vůbec nevadí.

Kniha je založena na plnění přiměřených úkolů a vyplňování tajenky, která je řešením hry. Pohádková tématika je zajímavá, kniha je rozdělena na čtyři nové a neotřelé pohádkové příběhy s králem, princeznou, drakem, čarodějem, Bílou paní a vodníkem, ale je v ní i spousta přírody...

Hezká kniha s hezkými ilustracemi, myslím, že si docela příjemně zahrajeme.

32 04.12.2021

Hravé a zábavné. Místy i k zamyšlení. Mnohé z veršíků poplatné době svého vzniku. Ale vesměs milé a vtipné:

Zachránkyně Ikarů

Řádná manželka tě naučí
vyměnit pár křídel
za pár papučí.
Pak už nebudeš mít proč se bát,
že tě stihne
ikarovský pád.

Varování určené bojovníkům proti obezitě

Kdyby každý ztratil
nadbytečná kila,
Země by se příliš odlehčila,
gravitace klesla
pod přípustnou míru,
planeta by uletěla do vesmíru!

A některé aktuální právě dnes:

Otázka pro futurology

Kdy už nastane ta krásné éra,
kdy se na pitomost najdou
očkovací séra?

42 04.12.2021

Mám ráda vynikající stejnojmenný film s vynikajícím Jozefem Kronerem a stejně skvělou Idou Kamińskou, kteří mě už navždy budou provázet při čtení Obchodu na korze. Zvláštní atmosféra období Slovenského štátu (o kterém jsme se zas tolik neučili, pochopitelně), do níž Grosman zasadil příběh malého truhláře (a malého slušného člověka) Tona Brtka s jeho chamtivou rodinou, je zvláštně nehybná, jakoby se vlastně nic nedělo. Situace, do níž se Tono dostal, je poplatná době a lidé, kteří ho obklopují, se jí jen snaží využít. Člověku musí být Tona líto. On vlastně nemá žádné východisko. A tak údajně arizuje... Už navždy mi utkví jeho cedule o zavření galantérie z důvodu invent-arizace....

Velmi doporučuji.

50 03.12.2021

Předem přiznávám, že duchařské příběhy nemusím a vesměs se jim vyhýbám. Jenže Sager to s nimi prostě umí. Nezaváhala jsem tudíž ani tentokrát...

Není lepší kulisa pro řádění duchů než staré viktoriánské sídlo kdesi ve Vermontu, k němuž se vážou staré i nové případy podivuhodných úmrtí, které nikdo zatím moc nevysvětlil. K tomu úspěšná "Kniha" otce hlavní hrdinky, v níž barvitě a přesvědčivě popisuje hrůznou zkušenost se strašidly...To vše doprovázeno tajuplným ťukáním, zvoněním, rozsvěcením lustrů a zjevováním se dávno mrtvých lidí...

Dlouho jsem si vůbec nebyla jistá, jestli to nakonec nebude fakt jen o těch strašidlech. Ale Sager nezklamal. Vysvětlení bylo překvapivé a moc se mi líbilo.

Doporučuji.

P.S. Snad jen drobnůstka: samorostlík (bannerberry) je skutečně mimořádně toxická rostlina, ovšem údajně natolik příšerné chuti, že je vlastně nepoživatelná. Sníst koláč s bobulemi samorostlíku by se snad dalo pouze v případě akutně prodělávaného covidu provázeného úplnou ztrátou chuti...

44 03.12.2021

Novou a vlastně první samostatnou knihu Hanse Rosenfeldta jsem otevírala s velkým očekáváním. Věděla jsem, jak napínavé a čtivé byly všechny díly se Sebastianem Bergmanem a čekala jsem něco podobného. Jenže Léto vlků, první část avízované série Haparanda, je úplně jiná píseň. Rosenfeldt bez Hjortha (i když s ním při psaní Léta vlků, jak přiznává v doslovu, často konzultoval) prostě píše úplně jinak.

Především mě úplně zahltila záplava postav a jejich jmen. Více než do poloviny knihy jsem neustále tápala a lovila v mysli kdo že je ten, o němž se právě píše. Rosenfeldt rozehrál i několik různých příběhů, v nichž se hlavně zpočátku také obtížně orientuje. A svou roli hraje i samotné pohraniční městečko Haparanda, která mě svou polohou i historií zaujala možná víc, než některé postavy příběhu.

Málokdy mi vadí hlavní hrdinové knih, které čtu. Ovšem komisařce Hannah (v českém překladu Hana) jsem pořád nemohla přijít na chuť. Ta mě hodně dlouho mátla a nepustila mě k sobě! Až do chvíle, než autor odhalil, jakou tragédii zažila. Pak jsem pochopila leccos a konečně s ní začala její příběh opravdu prožívat. A nejen s ní...

Ovšem konec je skvělý a jak se ukázalo, Rosenfeldt si v prvním díle série jen hezky připravil půdu pro pokračování. A myslím, že má našlápnuto výborně! Přesto nemůžu dát víc než za čtyři. Prokousat se do poslední čtvrtiny knihy mě stálo dost úsilí....Nicméně, doporučuji vydržet a začít se těšit na pokračování.

42 01.12.2021

Na tak malém prostoru takový příběh! Bezvýchodnost situace obou hlavních postav, Viktora i Adelheid, niterná Viktorova touha po lásce, to, jak se upíná k předem ztracenému a vlastně neexistujícímu vztahu s Němkou Adelheid v době, kdy něco takového je nemyslitelné, i očekávatelný tragický konec, to vše mě doslova připoutalo ke Körnerově novele o málo stránkách...

Je to příběh ponurý, v němž jsem doslova prožila těch pár dní s Viktorem, s jeho touhou konečně se vymanit z osamělosti a pocitu vykořenění a nabídnout své srdce i duši jinému člověku, který o to ovšem ani na okamžik nestál...

Doporučuji.

65 29.11.2021

Dva dvanáctiletí kluci, kteří se potýkají s životem. Ponechaní sami sobě, protože jejich rodiny moc nefungují. A k tomu démon alkohol, v tomhle věku nesmírně destruktivní...

Vůbec to není lehká knížka, i když je útlá a příběh je krátký. Nemám moc ráda tak strašně smutné příběhy týkající se dětí jako jsou Pouta...

Kde jsou ti andělé strážní, kteří by měli osamělé a zmatené děti chránit, když to nedělají jejich nejbližší?

60 27.11.2021