Dela111 komentáře u knih
Příběh z knihy Prameny Vltavy se odehrává v krásném prostředí Šumavy a má výborný námět. Jde o konspirační teorii týkající se podzemní továrny a koncentračního tábora z druhé světové války. Děj má pochmurnou atmosféru, kterou utváří částečně nevlídné zimní počasí, ale především umístění do pohraničí, do míst, kde při přechodu hranice dříve zemřelo mnoho lidí.
Zápletka je zajímavá a propojení příběhu s historickými reáliemi byl dobrý nápad. Bohužel mi u této autorky opět nesedlo zpracování. Zbytečně se tu skáče v čase, přitom jde jen o dny nebo týdny, pokud nejde o návrat hluboko do minulosti, postrádá tohle smysl. To, že tu není jediná sympatická nebo aspoň trochu příjemná postava, se dá brát jako že to patří k celkovému vyznění příběhu, ale chyběla poutavost a postupné budování napětí. Ubohé výkony, které zde předvádí policie, jsou neuvěřitelné a možné snad jen v této knize, tedy doufám... A k čemu bylo dobré sem přimotat případ Kramný??! To vůbec nedávalo smysl... Nebo snad měla autorka potřebu takto prezentovat svůj názor na tuto kauzu?! Každopádně to sem nepatří! Finále bylo z mého pohledu lehce překombinované.
Prameny Vltavy patří mezi ty příběhy, kde rozuzlení je třeba hledat v dávné minulosti, kde je nutné odkrýt spoustu starých tajemství a hříchů. Tento zajímavý námět bych radši četla jako propracované historické drama, toto detektivní zpracování na mě dojem neudělalo. Styl psaní Petry Klabouchové mi nesedí, nemůže se zkrátka všem líbit totéž... Přečetla jsem dvě knihy této autorky a další už nevyhledám.
Průměrné hodnocení je jen za námět, zpracování se mi nelíbilo.
50%
Sci-fi čtu zřídka, popisy různých neskutečných technologií mně moc neříkají. Toto je ale trochu jiná sci-fi s velkým přesahem. Námět knihy, myšlenky v ní a především ta tvrdá pravda o naší komplikované civilizaci, to je něco naprosto vynikajícího.
Tak jednoduchý a krátký příběh a tak dokonale vykreslený člověk, jeho síla i slabosti a nikoli přehnaný popis toho, kam lidstvo míří - kdy naši planetu vyčerpáme nebo se sami zničíme válkou. Přestože byla kniha napsána před desítkami let, v tom posledním je právě nanejvýš aktuální. Sama si v poslední době říkám, že civilizace, která je uspořádána tak, že jeden člověk může rozpoutat válku, v níž zemře spousta lidí a další mají zničený život, si ani nic jiného nezaslouží :-(.
Další z otázek, kterou příběh předkládá, je, jak bychom se zachovali, kdyby se k nám dostala nějaká mimozemská bytost? Jak moc bychom ji zkoumali a nechali bychom ji nakonec žít? Tady bych celkem cynicky a znechuceně řekla, že pokud jde o mimozemskou návštěvu, té se bát nemusíme. Každý tvor z jiné planety by po pochopení čeho všeho jsme schopní, okamžitě prchal nejvyšší rychlostí pryč a Zemi vyhlásil za území, kterému je třeba se důsledně vyhýbat :-(.
Atmosféra knihy je tíživá, mnohdy smutná a vynikají tu pochopitelné pocity osamění. Je škoda, že příběh se rozbíhá pomalu. V prvních asi dvou třetinách je děj pomalý a málo poutavý. Vynahrazuje to ale poslední část.
Váhala jsem nad hodnocením, zda 4 nebo 5*, ale u knihy je důležitý i dojem jaký zanechá a co si z ní odneseme. A tady je to u mě jasně na 5* :-).
"Abych vám řekl pravdu, upřímně nás děsí sledovat, co se chystáte provést tak krásné a úrodné planetě. My si tu naši dávno zničili, ale už předtím byla mnohem méně, než je ta vaše."
"Uvědomujete si, že nezmaříte jen svoji civilizaci, dá-li se jí tak říkat, a nezabijete jen většinu lidí, ale také otrávíte ryby v řekách, veverky na stromech, hejna ptáků, půdu, vodu?"
Slídil je román s detektivní zápletkou, jde o pomalé vyprávění napsané kultivovaným jazykem.
Hlavní hrdina hledající klidné místo k žití v důchodu zjistí, že i malebný a zdánlivě poklidný irský venkov má svá tajemství, temné stránky a že jeho svérázní obyvatelé k sobě mají mnohdy až nebezpečně blízko. Atmosféra místa i psychologie postav jsou výborně zachycené.
Rozuzlení zápletky není nijak překvapivé, přesto čtenáře donutí k zamyšlení. Navíc si užije velmi příjemný a hlavně krásný literární styl.
Tato série má tak zajímavou hlavní postavu, že ať už si ji oblíbíte nebo ne, dělá četbu každopádně zvláštní a chytlavou.
Děj má v sobě prvky detektivky i thrilleru, příběh dějově upoutá a je tu i přiměřeně napětí. Bohužel to trochu kazí závěr, tady se autorce rozhodně nedá vytýkat, že zbytečně zachází do detailů. Naopak je celé rozuzlení a vysvětlení motivu uspěchané a neuspokojivé, tady něco chybělo.
I přes výtky hodnotím asi na 70 % a hvězdičky zaokrouhluji nahoru, mimo ten závěr mě to bavilo.
Tento čistý pád do pekel není vyloženě čtení pro ženy, jak je zde zařazeno, je pro všechny. Kniha je sice plná negativních emocí a může i znechutit, ale je napsaná tak, že k sobě čtenáře připoutá.
Je to sugestivní syrový monolog alkoholika, který bilancuje svůj nenaplněný život. Mysl zastřená alkoholem přináší jen nenávistné myšlenky a opovržení vůči všem, ale hlavně k vlastní rodině. Hlavní "hrdina" byl krutý už v dětství, musel být svým způsobem narušený dřív než začal všechnu svoji nenávist, pocit nespravedlnosti i jakousi nenaplněnou touhu po lásce a souznění utápět v alkoholu.
Toto není příběh člověka, který se svojí závislostí na alkoholu postupně klesá ke dnu. Jak sám v závěru zjistí, on už na dně je, hlouběji už dopadnout nelze...
K přečtení doporučím jen těm, kterým nevadí brodit se v naprosté mizérii, napsané je to výborně.
90 %
Tomáš Etzler se občas dokáže k něčemu vyjádřit naprosto radikálně a bez servítků, ale možná i to z něj dělá tak excelentního reportéra. Každopádně jeho houževnatost, píle a vytrvalost si zaslouží obdiv.
V této knize není tím, kdo otázky klade, ale pro něj jistě netradičně je tím zpovídaným. Otázky mu přihrává kolega Jindřich Šídlo. A protože pan Etzler má za sebou bohatou novinářskou kariéru a jeho láska k žurnalistice byla a jistě stále je tak velká, že mu dokonce párkrát ničila lásku v té osobní rovině, je rozhovor maximálně zajímavý a inspirativní.
Možná bych našla pár věcí, kde s ním tak úplně nesouhlasím, ale k přečtení knihu doporučuji. Rozhovor je tak poutavý, že jej snadno přečtete na jeden zátah.
Jak už jsem v jednom komentáři konstatovala, Paula Hawkins píše výborně, její příběhy mají promyšlené zápletky, jsou perfektně vystavěné a napsané příjemným literárním stylem. V knize Do vody se někteří čtenáři těžko orientovali, protože příběh byl podán pohledem mnoha postav. V této knize se čtenáři něčeho podobného obávat nemusí. Postav je tu dost, je to však přehledné. Zklamaní ale mohou být ti, kteří čekají jednoduchý rychlý děj.
Svojí zápletkou a dějem příběh trochu připomíná rodinnou ságu, kde hned zkraje je jeden člen rodiny nalezený zavražděný. Postupně se ukáže, jak moc důležité jsou vztahy mezi těmito příbuznými a události z dávné minulosti. V této rodině nejde totiž o první nečekané úmrtí za zvláštních okolností. V příběhu vystupují i další postavy - přátelé, známí, sousedé. Předivo vztahů je tady celkem složité, ale pro rozuzlení zápletky je zásadní.
Autorka má výborně vykreslené postavy, řeč a chování každé z nich přesně odpovídá jejich povaze i výši intelektu. Tady přiznávám, že jsem si užívala některé scény s Laurou, ta mě hodně bavila, obzvlášť její nadání pro ironické průpovídky.
Pomalu hořící oheň přináší výborný příběh, perfektně propracovaný po psychologické stránce. Pokud jde o žánr, řekla bych, že toto je brilantně napsaný román s detektivní zápletkou.
Dá se čekat, že hodnocení budou jako v předchozích knihách autorky hodně rozdílná. Tato kniha je pro ty, kteří čekají něco víc než jednoduchou detektivku, naopak není pro ty, které zaujme jen rychlá jízda bez čehokoli navíc.
Já jsem moc spokojená, mně úžasný literární styl a skvěle vystavěné příběhy Pauly Hawkins sedí.
Vynikající téma této knihy autor zpracoval formou jakéhosi diskuzního románu a i z hodnocení je patrné, že to mnoha čtenářům nesedne.
Výborný námět je tady hojně zalévaný omáčkou složenou z intelektuálních diskuzí akademiků a z rozebírání dějů a myšlenek jiných knih. Jak už je Houellebecqovým zvykem, i tady se jeho hlavní hrdina plácá ve svých pocitech a myšlenkách, které se často točí kolem sexu.
Tuto knihu ničí zpracování. Příběh a hlavní myšlenka se tady často ztrácí v nezajímavých přechytralých pasážích a samozřejmě hromadě řečí kolem sexu a pohlavního orgánu hlavního hrdiny. Podobná díla jsou potřebná, ale napsaná tak, aby to zaujalo co nejvíce čtenářů. Obávám se, že by to ale musel napsat někdo jiný. Michel Houellebecq prostě píše takto...
50%
Toto autorka vymyslela skvěle! Silný příběh jedné rodiny, kde otec coby bývalý válečný zajatec trpí neléčenou posttraumatickou stresovou poruchou umístila do jedné z nejtvrdších krajin k životu - na Aljašku a vznikl tak naprosto úchvatný román.
Popisy divoké velkolepé krásy Aljašky, strašlivé a zároveň nádherné země, magické ve své nekonečné rozlehlosti jsou dechberoucí. Na toto kouzelné i zrádné místo přišla mladá rodina hledat nový domov. Přestože otec tvrdí, že nebezpečný je okolní svět, to největší nebezpečí číhá přímo u nich doma...
V poslední době jsem četla víc knih odehrávajících se na Aljašce a tahle země mě fascinuje, takže jsem si četbu užila o to víc. Je to skvost!
Není moc knih, které by mě zasáhly tak, jako tato. Houbařka je hodně silný příběh.
Zpočátku, při popisu života hlavní hrdinky Sáry (Sisi) v chalupě na Šumavě a každodenního sběru hub, na mě dýchala uklidňující atmosféra lesa. Ovšem jen do chvíle než byly prostřednictvím vzpomínek Sisi odhalovány příčiny její izolace.
S tak dlouholetým traumatem je těžké se vyrovnat a osamělá Sisi dělá co může... a přitom to místo a houby ji k traumatu ještě víc připoutávají... Bylo mi jí neskutečně líto. To, čeho se na ní její rodina dopustila, je ublížení v té nejhorší podobě.
Houbařka je vynikající psychologický román o pokřivených rodinných vztazích, o temném tajemství jedné rodiny.
Kniha Poklesky maloměsta je neuvěřitelně chytlavá záležitost, upoutá od prvních stran a pokud máte čas, dáte ji na jeden zátah. Tohle je brilantně vymyšlené, vystavěné a napsané.
Příběh má tři dějové linky, každá má svoji hlavní postavu, která právě prožívá mimořádné drama. Je to skvělá sonda do nitra lidí vystavených extrémní psychické zátěži a dohnaných až do krajních mezí. Cesty hlavních hrdinů se nijak zásadně neprotnou, spíš se letmo potkají.
Většinou jde o velmi napínavý děj, maximálně poutavý, místy i emočně náročný. Velkou čtivost zajišťuje i reálnost příběhu.
Jasných 5* a doporučení.
Host nepatří k těm pár nejlepším thrillerům B. A. Paris, ale zdaleka není ani nejhorší. Autorka opět přichází s příběhem, jehož zápletka vychází z pošramocených vztahů - rodinných, přátelských i mileneckých a roli tu hraje jedno dávné tajemství.
Děj je jednoduchý, rozhodně se tady neztratíte, první polovina je navíc spíše přešlapování na místě. Celkové rozuzlení mně přišlo dost krkolomné. Vzhledem k tomu, co se stane, je motiv slabý, tohle není zrovna věrohodné.
Při srovnání s jinými současnými thrillery je Host průměrný až podprůměrný. Kvalita příběhů B. A. Paris je kolísavá, celkově mi připadá, že má sestupnou tendenci. Ani tento thriller mě nenadchl, spíše jsem z něj rozpačitá.
2,5*
Tento díl má nanejvýš přiléhavý název. Oba hlavní hrdinové jsou skutečně ve službách mocných. Wolframa, bývalého rytíře řádu johanitů, si najme samotný král Jan, který by se rád stal římským císařem. Jak tyto jeho snahy dopadly, víme dobře z historie. Druhý důležitý hrdina knihy Čeněk z Vřesova ve službě u Petra z Rožmberka dostává úkol téměř detektivní. Po jeho splnění si však dá za cíl znovu postavit vypálenou rodnou vřesovskou tvrz. Získání peněz chybějících na stavbu bude vyžadovat důvtip a především odvahu, sílu a zkušenosti středověkých rytířů. Osudy obou hlavních hrdinů se v jednotlivých kapitolách pravidelně střídají.
Třetí díl série mě bavil víc než předchozí, nejen proto, že jsem si už hlavní hrdiny oblíbila, ale i děj byl tady zajímavější a pestřejší. Dal by se číst i samostatně, ale byla by to škoda, tady jde o poutavou sérii, kde se osudy postav vyvíjí.
Já jsem četbu této výborné historické fresky dlouho odkládala a teď jsem za to ráda, nemusím už čekat na vydání dalších dílů, všechny je mám k přečtení nachystané a postupně si je vychutnávám.
Tma je velmi komorní příběh. Je obdivuhodné, jak málo autor potřeboval, aby vytvořil čtivý hororový děj. Vystačil si s jedinou postavou a horskou chatou na samotě uprostřed lesa. Hororovou atmosféru dotváří mráz a sněhové závěje.
Vylíčení toho, jak na člověka působí naprostá tma, jak v ní citlivě vnímá okolní zvuky, jak se jeho psychika rozkládá a jeho mysl se postupně propracovává až k nepříčetnosti, je tady skutečně povedené. Najde se tu i pár pořádně děsivých obrazů. Výborná je pointa celého příběhu.
Tma je psycho příběh jak se patří a mistrným popisem atmosféry se řadí mezi ty lepší knihy od Kariky.
Nabídka ubytování v luxusním bytě na prestižní adrese na Manhattanu na dobu určitou s tím, že neplatíte vy, ale naopak za každý týden pobytu vyinkasujete tisíc dolarů, by většině soudných lidí zněla podezřele. Hlavní hrdinka je však nejen ve velké existenciální krizi, navíc je to osoba pošetilá, takže bydlení přijme a na thriller je zaděláno.
Docela mě to bavilo, podmínky ubytování byly tak nesmyslné, až to bylo úsměvné, ale bez toho by nebyla tato kniha. Celým příběhem se vine mírné napětí, není to sice žádná akční jízda, ale i tak je to celkem chytlavá četba.
O rozuzlení se nedá říct, že bylo nějak moc překvapivé. Ono totiž od takové pestré směsice stálých rezidentů, jaká se tu vyskytuje - od na pohled solidního lékaře přes těžce nemocného člověka k téměř excentrickým podivínům - se dá očekávat naprosto cokoli. Já jsem dokonce počítala s nějakou pořádnou fantasmagorií.
Rozuzlení není špatné, ale přesně takové nemám zrovna v oblibě, což je samozřejmě jen můj problém. Při hodnocení mi nepomáhá ani ten méně reálný, ale spíše pohádkový závěr ohledně budoucnosti domu...
Tentokrát se v hodnocení tak úplně neshodnu s většinou, za mě jsou to takové silnější 3*.
Tady jsem si po přečtení anotace v první chvíli myslela, že půjde o thriller, a proto jsem knihu hned po vydání koupila, ale nelituji. Tohle je působivý a poutavý román o nelehkém dětství i složité dospělosti, o vyrovnání se s minulostí.
Hlavní hrdinku Stephanii sledujeme ve dvou dějových linkách. V té z dětství je výborně vykresleno prostředí maloměsta, narušených rodinných vztahů, kamarádství, které je více o manipulaci než o přátelství a vše vrcholí tragédií. V lince z přítomnosti Stephanii tajemství z dětství komplikuje dospělost, její život je zatížený pocitem viny.
Román jde kupředu spíše pomalejším, ale vyrovnaným tempem se stále přítomným mírným napětím. Tajemství kolem dětství hlavní hrdinky vás nutí číst stále dál. Je tu několik dojemných momentů, které čtenáře lidsky hodně zasáhnou.
Rozkrytí celé události v dětství Steph je originální, nepostrádá překvapení a působí reálně. Mě tento příběh příjemně překvapil, můžu doporučit k přečtení.
4,5*
Kniha o osudech volyňských Čechů obsahuje děj plný utrpení, velkého zklamání, bolesti a nekonečné dřiny. Tohle je o zmařených nadějích, bídě a nepředstavitelně těžkém životě, často ve strachu.
Příběh se odehrává v období od sedmdesátých let 19. století, kdy někteří Češi odcházeli na ukrajinskou Volyni za vidinou lepšího života do padesátých let 20. století, kdy se po druhé světové válce hodně z nich zklamaných vracelo zpět.
Kniha má velmi silný námět a takový je většinou spoustou čtenářů automaticky hodnocený 5*. Já námět samozřejmě oceňuji, kvůli němu jsem si knihu vybrala, ale hodnotím především zpracování, co jsem se dozvěděla, jak se mi příběh četl a zda byl poutavě napsaný - vždyť jde o historický román, nikoli o literaturu faktu.
Kniha není rozsáhlá, takže děj jde kupředu rychle, během pár kapitol je v další generaci rodiny a dalším století. Místy jsem měla pocit, že nečtu román, ale výňatek z nějaké kroniky. Informativní hodnota knihy je ucházející, poutavost byla pro mne bohužel občas nižší.
Přestože mám ke zpracování výtku, jsem ráda, že jsem knihu četla a doporučím ji všem, kteří chtějí získat reálnou rámcovou představu o nešťastných osudech volyňských Čechů.
Tuhle biografii doporučím především těm, kteří sedmdesátá a osmdesátá léta zažili a chtějí, nebo jim nevadí, na to zavzpomínat. Pro mladší čtenáře možná tohle nebude poutavé nebo dostatečně zajímavé a něco jim může připadat až neuvěřitelné. Podobné zážitky z té doby má však každá rodina.
Je tu například popsáno, jak se lidé vyrovnávali s nedostatkem různého zboží, jak se z celého národa museli stát šikovní kutilové, jak jednoduše bez spousty vymožeností se tu žilo, kam se jezdilo na dovolenou a mnoho dalšího.
Mohu potvrdit vše, co je tu o brněnských veletrzích. Přidala bych k tomu, že návštěvy veletrhů bavily i děti (mnohdy dokonce víc než dospělé) a bylo jedno jestli šlo o potravinářský nebo třeba strojírenský veletrh. Právě děti od tam totiž dokázaly donést úžasné věci a tohle je vyloženě bavilo ;-). V podstatě se svým způsobem "soutěžilo" komu se podařilo získat něco lepšího nebo méně obvyklého ;-).
Začátek knihy, který je více orientovaný na osudy jednotlivých členů rodiny a to až k prarodičům, mne tolik nebavil. Zajímavější a lepší byly až pozdější kapitoly, kde prostřednictvím každodenního života své blízké rodiny autor dobu výborně vykreslil.
Za mne dobré, ale každého to bavit nebude.
Na tuto knihu jsem byla zvědavá, zaujala mne anotace a tak jsem ji hned koupila a slupla za jeden večer. V žánru thrillerů mám načteno hodně, takže jsem už trochu náročnější. Řezník a střízlík je za mě průměrný až spíše slabší thriller.
Námět je dobrý, ale zpracování pokulhává. Je to ten typ thrilleru, kdy vrah je od začátku známý, což automaticky vylučuje nějaké větší překvapení a čtenář je ochuzen o možnost tipovat pachatele. Příběh je podaný jak z pohledu vraha, tady se dá kladně hodnotit určitý vhled do jeho zvrácené mysli, tak z pohledu hlavní postavy Wren, která je šéfkou místní patologie.
Děj je ucházející, ale kniha není zrovna rozsáhlá a tak je to celé málo propracované. Postavy nejsou dostatečně vykreslené, patoložku Wren jsem si tak nedokázala oblíbit nebo se o ni bát. Chyběl mi tu nepředvídatelný děj, napětí a zvraty. Těch pár scének, kdy vrah své oběti vězní nebo ta jedna, kdy je loví, nezajistí celkový dojem napínavého a poutavého děje.
Plusem je, že pachatel je výstavní kousek psychopata, příběh se lehce čte, nejsou tu hluchá místa. Konec dává možnost dalšího pokračování, které bych já však už nečetla.
Jako předloha pro uvažovanou seriálovou adaptaci je to ideální.
Thriller nezavrhuji, doporučuji však čtenářům méně náročným v tomto žánru.
Josefíně všichni lžou je tragikomedie, jejímž hlavním motivem jsou mezilidské vztahy a je to velmi osvěžující četba.
Příběh je sondou do lidského nitra, řeší se tu rodinné vztahy a každodenní patálie. Kniha je plná vtipných průpovídek a trefných přirovnání. U některých myšlenek máte pocit, že vám autorka mluví z duše. Najdou se samozřejmě i smutnější momenty, ale celkově kniha smutně nepůsobí. Naopak, je to napsáno svižně a s humorem.
Příběh mě bavil víc než předchozí kniha Kdo se postará o Annu, kterou jsem označila za úžasnou zábavnou ptákovinu. Tady bych slovo ptákovina vynechala ;-).
Doporučuji jako výbornou oddechovku.