Dela111 komentáře u knih
K prvnímu dílu série jsem přistupovala celkem natěšená, historické romány z tohoto období mám moc ráda a 14. století patří k mým nejoblíbenějším.
Začátek knihy vyžaduje více trpělivosti a pozornosti, protože každá kapitola se odehrává na jiném místě a má jiné postavy. Jednou jsme na tvrzi Vřesov v jižních Čechách a sledujeme drama dvou rodin, vzápětí přichází kapitoly, které se věnují nástupu Jana Lucemburského na český trůn. V dalších kapitolách sledujeme osudy řádového rytíře johanitů vracejícího se z Rhodosu. Důležitou součástí děje je boj s loupeživými tlupami, který má za cíl král. Bojem s jednou takovou tlupou působící v okolí Vřesova příběh vrcholí. Všechny dějové linky se postupně spojí a začnou dávat smysl.
Prostředí, postavy i situace jsou dobře vykreslené. Na konci zůstává mnohé otevřeno a láká tak k rychlému sáhnutí po dalším dílu.
Na začátku jsem měla pocit určité rozvláčnosti, ale u úvodu do velké historické fresky to může být. Tady je jasné, že toto bude dějově velmi bohatá záležitost a já už se těším na pokračování.
4,25*
Zimní hrob je thriller odehrávající se v době za necelých třicet let. K vykreslení této nepříliš vzdálené budoucnosti použil autor současná nejvíce palčivá témata jako jsou například klimatické změny, snižování emisí, problém migrace obyvatel, nástup umělé inteligence. Zajímavý politický vývoj přisoudil Skotsku, Irsku a Anglii.
Samotná zápletka je výborná a rozuzlení sem tematicky také sedne. Jako celek tohle funguje výborně. Zimní hrob má poutavý promyšlený děj, navíc je napsaný příjemným literárním stylem tak, jak to Peter May umí.
4,5*
Druhý díl série Kalifornské zločiny se opět odehrává na zajímavém místě, k vraždě a zároveň zmizení dalších osob dojde na kalifornské Pacifické hřebenovce. Začátek byl slibný, brzy se však děj zpomalil. Obě hlavní postavy se stále potýkají s traumaty z dětství a v myšlenkách se do minulosti velmi často vrací. Dořešují se tu i nevyjasněné věci z minulého dílu, Reni vypátrá co se skutečně stalo s Danielovou matkou. Pachatel je znám už zhruba od poloviny, přesto v závěru nechybí i nějaké překvapivé odhalení.
První díl série Najdi mě byl poutavý psychothriller, měl švih a grády. Druhý díl Pověz mi je bohužel takový slabší odvar, příběh postrádá poutavost a napětí, které dobré thrillery a detektivky musí mít.
Moje hodnocení je 3,5 *, tentokrát však musím zaokrouhlit dolů.
Tentokrát si Jeremy Bates pro svůj příběh vybral ze skutečných děsivých míst světa mexický "Ostrov panenek", kde jsou skutečně zavěšené na kdejakém stromě a v sítích stovky panenek. Poslal na něj skupinu mladých lidí, z nichž ne všichni jsou přátelé. Ponurá a děsivá atmosféra je tu vytvořena perfektně. Skupina na ostrově plném močálů uvízne, blíží se bouře, mrtvé pohledy panenek vzbuzují úzkost, k tomu se přidává pocit, že je někdo sleduje. Aby toho nebylo málo vzájemná nevraživost vede k osobním sporům a vyhroceným situacím...
Námět je výborný, mystika a tragédie v sobě mají přitažlivost. Příběh je nápaditě vystavěný, děj je poutavý a napínavý.
Moje hodnocení je 4,5*, tohle mě bavilo a oceňuji, že jsem se díky autorovi dozvěděla o existenci dalšího podivného místa.
Skutečný mexický ostrov Isla de las Munecas má svoji pověst. Jeden farmář našel v močálu na ostrově mrtvou holčičku. Nezjistilo se za jakých okolností utonula. O pár hodin později našel farmář ve vodě plastovou panenku, která pravděpodobně patřila zemřelé. Aby uctil její památku, pověsil panenku na strom. V té chvíli k němu prý začal promlouvat duch holčičky a chtěl po něm panenek víc. Farmář tak začal po ostrově panenky rozvěšovat.
Protože morbidní záhady přitahují, je z ostrova turistická atrakce.
Poslední lež má zápletku, která mě vždy baví - tajemstvím opředený starý případ, který se nepodařilo vyřešit. Před patnácti lety se z letního tábora vytratily tři dívky a už se nevrátily. V současnosti se hlavní hrdinka Emma, která se událostí nikdy nepřestala trápit, vrací do tábora a snaží se zjistit, co se tenkrát vlastně stalo. Je to příběh plný nejistoty a pochybností, sama Emma občas působí nevěrohodně.
Tento thriller není postavený na svižném ději, ale spíše na atmosféře tábora u jezera obklopeného lesy a postupném odhalování dávného tajemství. Rozuzlení tohoto příběhu je skutečně překvapivé.
I přes místy pomalý děj mě to bavilo.
Malá je rozsáhlá kniha vyprávějící životní příběh Madame Tussaud. Nejde však o běžnou biografii ani o klasický historický román, autor tady naplno zapojil svoji fantazii a vytvořil příběh plný kuriózních nehod, neštěstí a fantaskních příhod.
Příběh je podaný v první osobě samotnou Marií a jde o hodně sugestivní vyprávění, občas se zaměřením na morbidní detaily. Kniha je plná nejen historických, ale i fantaskních postav.
Já mám z této knihy dost smíšené pocity. Malá je román o výjimečně houževnaté ženě a její biografie by mě zajímala, ale bez té hromady podivností. Na mě bylo té fantasmagorie příliš. Začátek mě bavil, v polovině jsem těch výstředností už měla dost a dočítala jsem s vypětím sil. V tomto případě bych rozhodně uvítala kratší verzi, kde bych se nestačila všech těch podivností tak přesytit a možná bych pak hodnotila výše.
Zpracování je neotřelé a pro spoustu čtenářů to bude úžasné počtení, pro mne však tahle bizarní forma vyprávění tak úplně není.
Stejně jako předchozí knihy Clare Mackintosh má i thriller Nech mě lhát pomalejší rozjezd, ale zápletka je výborná. Příběh zpočátku připomíná spíše psychologický román, kde se hlavní hrdinka Anna těžko vyrovnává s nepochopitelnými sebevraždami obou rodičů. Děj začne nabírat tempo a měnit se v thriller až ve chvíli, kdy začne docházet ke zvláštním událostem a Anna získá podezření, že úmrtí rodičů nemusely být sebevraždy. Závěr je vygradovaný a rozuzlení výborné.
Mně styl této autorky sedí, má sice pomalejší začátky, ale zápletky vždy dobře promyšlené, děj není lehce předvídatelný, po překvapivém rozuzlení většinou nechybí navíc ještě pověstná třešinka na dortu, takže čtenář je překvapený minimálně dvakrát.
Nech mě lhát je výborný thriller, řekla bych, že sedne spíše ženám. Doporučuji k přečtení, pokud tedy nepotřebujete zběsilou jízdu od prvních stran.
(SPOILER) KOMENTÁŘ OBSAHUJE DROBNÝ SPOILER, PACHATELE VŠAK NEPROZRAZUJE
Tento thriller nemá zrovna strhující tempo, natož nervydrásající napětí, přesto mě chytil od prvních stran, má totiž výbornou zápletku.
Žijeme ve světě plném kamer, ve světě sociálních sítí. Soukromí začíná být velmi cenné, přesto se ho zatím dobrovolně vzdává spousta lidí. Navíc jsme předvídatelní. Většina lidí, kteří dojíždí do práce veřejnou dopravou, nevnímá okolí, sluchátka v uších, zírají na telefon, něco čtou. Denně jezdí ve stejný čas stejnou trasou, sedají si na stejné sedadlo, stojí na stejném místě na nástupišti. Tak to dělá i hlavní hrdinka až do chvíle, kdy zjistí, jak moc je tato rutina nebezpečná...
Tady nehledejte hromadu nečekaných zvratů, akční děj ani potoky krve na každé straně. V tomto thrilleru je jednoznačně nejlepší aktuální námět. Rozuzlení možná nesedne všem, ale úplně nereálné není. Oceňuji, že autorka dala do příběhu více adeptů na pachatele, takže to nebylo lehce předvídatelné.
Za mě doporučení, tady se najde i něco k zamyšlení.
Tento thriller má výborný námět a anotace je velmi lákavě napsaná. Příběh přináší určitý vhled do chování sociopatů a psychopatů, ale právě od tohoto jsem čekala víc. Rozhovory s dítětem, psychopatkou podezřelou z vraždy, byly pouze dva a nijak dlouhé.
Děj je vyprávěn v mnoha časových rovinách, s osudy hlavních postav se čtenář seznamuje prostřednictvím linek jak ze současnosti, tak o několik dnů, týdnů nebo roků zpětně, tady se hodně skáče v čase. Postupně se tak vysvětluje, co se vlastně stalo.
Bohužel zpracování nebylo pro mne poutavé, knihu jsem četla nezvykle dlouho, děj mě nedokázal patřičně upoutat, až posledních asi padesát stran bylo lepších.
Nemůžu říct, že by to bylo vyloženě špatné, ale do napínavé thrillerové jízdy má tato kniha daleko.
65 %
Zápletka této detektivky s prvky thrilleru stojí na době, ve které se odehrává. Jde o Německo těsně před vypuknutím druhé světové války a částečně i během ní. Atmosféra nacistického Německa je mistrně vykreslená, jsou popsány jejich zvrhlé sny o tisícileté Říši, o nadřazenosti Němců, o čistotě árijské rasy, je tu spousta nacistické ideologie. Všechen ten falešný lesk a povýšenost na straně jedné a bída a strach na druhé jsou zachyceny tak dokonale a čtivě, že četba čtenáře upoutá a pohltí.
Ze tří hlavních hrdinů, vyšetřujících vraždy dam z těch nejvyšších kruhů, je povahově přijatelná jen Minna, ta je pouze alkoholička. Další dva jsou gestapák a takový malý hajzlík živící se hlavně vydíráním. Inteligence jim však nechybí. I přes jejich pochybný morální kredit, si na ně čtenář zvykne a necítí k nim odpor. Během vyšetřování se tato trojka dostane do mnoha slepých uliček, takže kniha je rozsáhlá. Rozuzlení odpovídá šílené době, ve které se děj odehrává.
Příběh je skvěle napsaný. Není jednoduché udržet pozornost čtenáře u thrilleru o 600 stranách. Při takové délce hrozí, že se děj začne táhnout a ztratí napětí. Tady autor spojil historii se zločinem tak dokonale, že se nudit nebudete, ale přesto bych to tak o sto stran zkrátila.
Nedoporučuji jen těm, kteří knihy z druhé světové války nečtou, tady je historická i detektivní linka stejně důležitá. Mnohdy jsou historické popisy dokonce výraznější než detektivní část. Ostatním samozřejmě doporučuji.
90%
Knihu Dítě noci bych nezařadila mezi thrillery, je to spíše společenský román se závažným námětem.
Příběh se rozjíždí hodně pozvolně, zápletka nepatří mezi často omílané náměty, ale celý děj je předvídatelný. Velmi brzy je jasné oč se jedná, nepřekvapí ani rozuzlení. Navíc tady není jediný nečekaný zvrat, natož napínavý děj, i proto bych knihu neoznačila jako thriller. Závěr příběhu je napsaný stylem románů pro ženy.
Největším kladem je jednoznačně námět, ale právě v tomto případě by se hodil propracovanější děj. Napsáno je to ovšem maximálně čtivě a většině čtenářek se bude kniha líbit.
Axel, Jolana, dědek plesnivej, Cyril, Šárka, Dan a k tomu jedna myš, která ale nebyla vždy myší, jsou hlavními postavami a hlavní vypravěčkou - myší ;-) tohoto příběhu. Ústředním místem je starý činžovní dům, kde všichni žijí. Věkem, profesí a povahou jsou naprosto odlišní. Jedno však společné mají - každý z nich má nějaké tajemství, trauma nebo trápení. Protože však přítomná myš není obyčejnou myší, umí číst dokonce myšlenky, je pro všechny tak trochu terapeutkou a navádí je správným směrem.
Myší díra je emocionálně nabité vyprávění různých životních příběhů, takových, které najdeme i ve skutečném životě, stačí se jen pořádně rozhlédnout. Je to svižně a místy vtipně napsané. Na malém prostoru dokázala autorka vyprávět velký příběh. Úžasné počtení, doporučuji.
Chlapské mudrování v sauně... Nesourodá skupinka mužů a jejich všední tlachání většinou o věcech nevážných, ba přímo o banalitách. Ona se tam sice najde i zajímavá nebo silnější myšlenka, ale díky jednoduchému podání vyzní obsah opět prázdně.
Někomu tato "sonda do mužské duše" sedne, já musím bohužel říct, že mě nijak zvlášť nebavila, nevidím tady ani hluboké moudro ani vtip a kdybych nezvolila výborně načtené audio, knihu bych nepřečetla. Četbu tohoto prázdného tlachání bych brala jako ztrátu času. Ovšem jako poslech při jiné činnosti se to dalo, obzvlášť když audiokniha je načtená skutečně famózně - Petr Čtvrtníček se svým přednesem tvoří asi 90% úspěchu této knihy. Za audio přihazuji 1* navíc.
Francouzská spisovatelka Valérie Perrin je vypravěčka par excellence. Druhá její kniha a opět je to úžasný čtenářský zážitek. Toto je přesně jeden z těch příběhů, kdy si po dočtení říkáte, že kvůli takovým čtete knihy. Celou dobu čtení jste jím uchváceni a jakmile dočtete a zavřete knihu, dlouho doznívá a nechá ve vás silný zážitek.
Kniha je o třech lidech, kteří v dětství uzavřeli neobyčejně pevné přátelství. Ve svých deseti letech spolu ti tři začali kamarádit, osm let společně chodili, jedli, psali úkoly, plavali, společně zpívali. Byli nerozluční, každý večer před usnutím si volali.
Jejich příběh začíná v dětství a poté v několika časových linkách sledujeme kam povedou jejich kroky v dospělosti, co je v životě potká a jak je to změní a hlavně jak to ovlivní jejich přátelství a prověří jeho pevnost, zda při sobě dokáží stát a stále se podporovat nebo zda naopak čas a problémy dospělých je posunou jiným směrem a jejich vztah nevydrží.
Samozřejmě že v příběhu je skryto pár silných námětů a nečekaných odhalení, jinak by kniha nezanechala tak velký dojem. Jde skutečně o famózně napsaný příběh a zdejší zařazení do dívčích románů je naprosto nesmyslné.
Kniha je rozsáhlá a já poslední dny využívala každou volnou chvíli jen k tomu, abych mohla číst dál.
5* je málo, velké doporučení :-)
Kniha Příliš tiché lesy obsahuje psychologicky laděný příběh o nesmírné síle rodičovské lásky, tady konkrétně otcovské.
Hlavní hrdina Cooper odchází žít se svojí dcerou několik měsíců po jejím narození na odlehlé místo uprostřed hlubokých lesů. O dceru se stará velmi dobře, všechny její základní potřeby jsou uspokojeny, ale přesto je ochuzena o typické dětství mezi vrstevníky, nezná běžné vymoženosti a svět poznává prostřednictvím knih.
Proč se Cooper s dcerou skrývá, pochopíme až postupně vylíčí celý svůj smutný a místy dost dramatický životní příběh. Nic však netrvá věčně a po osmiletém pobytu činy jiných lidí zásadně ovlivní jejich život...
Kniha má dojemný konec a po dočtení si uvědomíme, jak moc je také o slušnosti, povinnosti, cti a především obětavosti a laskavosti.
Vzhledem k tomu, že kniha obsahuje psychologický příběh a je tu nad čím se zamyslet, mohlo jít zpracování ještě víc do hloubky, místy je to jednodušší. Ale celkově jde rozhodně o silný příběh, který k přečtení doporučuji.
85%
Knihu bych nezařadila mezi thrillery, jak je zde, ale souhlasím s anotací, že jde o hluboké psychodrama.
Westernový příběh Síla psa se odehrává ve dvacátých letech 20. století na velkém ranči a práce rančerů je hodně popisovaná.
V příběhu je nejeden podivín a ten největší z nich je jeden ze dvou majitelů ranče. Tento krutý mizera dělá své nové švagrové ze života peklo. Svým nenávistným přístupem se mu postupně daří ji psychicky deptat. Vyostřené vztahy a narůstající napětí mezi hlavními postavami nevyhnutelně vedou k dramatickému konci. Velkým plusem jsou po psychologické stránce výborně vykreslené postavy.
Je poznat, že od napsání knihy už uběhla spousta času, dnes by měla pravděpodobně trochu svižnější tempo. Příběh je ovšem výborný a za přečtení rozhodně stojí, doporučuji.
Má je vina je bravurně napsaný psychologický thriller se šokující zápletkou. Jako většina čtenářů i já jsem u první části přemýšlela, proč je kniha tak vysoce hodnocena a čím že by to mělo připomínat thriller... První polovina je sice zdlouhavá, ale vyplatí se vydržet. Od chvíle, kdy dojde k očekávanému zvratu, je to parádní napínavá jízda, která čtenáře svým dějem a dalšími zvraty bohatě odmění za předchozí trpělivost.
Tento děsivě reálný příběh má mimo námětu viny ještě další neméně silné a smutné téma, jehož prozrazení by už ovšem byl spoiler. Kniha je zkrátka jedno velké překvapení.
Autorka v příběhu výborně pracuje s emocemi, jsou tu znát její zkušenosti, dobře ví, o čem píše. Tento příběh lidského neštěstí, bolesti a viny, který má zpočátku do thrilleru daleko, je výborně napsaný.
90%
Už podruhé jsem u knihy své oblíbené S.J. Bolton na rozpacích. Kniha není špatná, ale nějak to prostě není ono... Ani nevím, jak to vysvětlit, těžko se mi definuje, co přesně bylo slabší.
Prasklina je vyloženě psychologický thriller a já podobné příběhy vyhledávám, ale tento mě nijak nenadchl. Zápletka je sice výborná, ale po dobrém začátku děj postupně zpomaluje a přestože vše, co se děje hlavní hrdince a poté i jejímu lékaři je záhadné a mělo by to být napínavé, tak mě to nedokázalo správně upoutat, chyběl mi větší spád a chytlavost.
Oproti jiným knihám autorky hodnotím Prasklinu jako slabší. Zdaleka nedosahuje kvalit starší série s Lacey, která byla vynikající. Patřila spíš k takové thrillerové klasice a moc mě bavila. Tady lépe než jako průměr hodnotit nemůžu.
Příběh o tom, co s někým muže udělat jedna předpověď budoucnosti. V tomto případě temný stín předpovědi neuvěřitelně zamává životem hlavní hrdinky. Je to jedna velká emoční jízda plná strachu, úzkosti a marného tápání, jak z toho ven.
Ponaučení z této knihy je jasné... ;-)
Doporučuji jako skvělou oddechovku.
Je to moje druhá kniha od této autorky a její styl psaní musím ocenit. I tato kniha je napsaná poutavě, svižným stylem s živými dialogy.
Četba této knihy byla těžká, protože je o obrovské dětské bolesti, fyzické i psychické. Přesto je potřeba, aby právě takové příběhy inspirované skutečnými událostmi byly vydávané a čtené. Jediná obrana před takovými zrůdami, jako byl v tomto případě Frank, je informovanost.
Vůbec nepochybuji o tom, že v současnosti by už naprostá většina jedenáctiletých dětí u nás nebyla tak snadno ovlivnitelná a jejich znalosti a schopnost obrany jsou už na mnohem vyšší úrovni, ale podceňovat umění pedofilů manipulovat nevyzrálou myslí nemůžeme.
Autorka se nedrží úplně přesně skutečné události z roku 1948, ale použila hlavní fakta a napsala výborný román, který je šokující a smutný, ale zároveň varující.
Až do četby této knihy jsem netušila, že Nabokov se při psaní Lolity částečně inspiroval tímto případem.
Toto silné vyprávění doporučuji k přečtení.