Dela111 komentáře u knih

V této knize se konečně pacienti dozví, jak se může stát, že lékař omylem vyoperuje zdravou ledvinu. Při takových 97 odpracovaných hodinách za týden je to hned ;-). Jsou zde desítky příhod přetíženého lékaře, snažícího se i přes vlastní chronickou únavu pacientům více pomoci než uškodit. Někdy se to podaří, někdy ne...
Kniha je napsaná formou deníkových zápisků, takže vyprávění je roztříštěné na spoustu drobných příhod a mě toto zpracování tak úplně nezaujalo. Je tu hodně vyloženě komických scén, ale bohužel nejsou podané tak vtipně, jak by mohly být. Škoda toho nevyužitého potenciálu.
Za nešťastnou považuji také kombinaci e-knihy a hromady vysvětlivek někde daleko za kapitolou, toto spolehlivě ničí požitek z četby.
I přes moje výtky kniha za přečtení stojí a já času stráveného s ní nelituji.

55 12.02.2021

Pastva pro oči je román o pozoruhodné fiktivní fotografce Lillian a stejně jako ona je pozoruhodná i originální forma, kterou je příběh sepsán. Je to vlastně výstavní katalog k posmrtné výstavě umělkyně, který uspořádala její dcera. Knihu tvoří komentáře ke snímkům.

Za pomoci vzpomínek samotné fotografky, její dcery a dalších přátel je tu vykreslen neobyčejný životní příběh hlavní hrdinky. Díky fotografiím se dozvídáme jak zajímavý, ale až příliš často také bolestný život Lillian vedla, kolik ze svého soukromí musela a chtěla obětovat na oltář své vášni, své posedlosti. Důležitý je tu i vztah matky a dcery, který nebyl vždy jednoduchý.

Na pozadí příběhu je vykreslen i portrét Spojených států padesátých až sedmdesátých let dvacátého století. Současně je zde otevřeno několik dalších zajímavých až kontroverzních společenských témat té doby.

Příběh sám je skvostný, moc se mi líbil. Jen nedokáži říct, zda zvolená forma byla ta nejlepší. Možná by příběh vyprávěný klasicky byl ještě lepší. Je ale také možné, že by bez této originální formy vyzněl jinak a postrádal by tak tu přitažlivou výjimečnost. V něčem tato forma knize přidává, v něčem možná ubírá... Tady bude hodně záležet na čtenářském vkusu, jak kdo knihu přijme.

V případě této knihy se vyjádřím i k obálce, neboť by si zasloužila mnohem lepší. Je ostuda, že kniha o umělecké fotografce má na obálce tak nevkusnou až kýčovitou fotografii, málem mě odradila od koupě knihy. Po přečtení příběhu jsem zjistila další nedostatek takové fotografie - tak, jak je to na obálce, Lillian nefotila. Měla svůj zvláštní způsob a ten byl pro její tvorbu typický a důležitý. Tady je obálka mimo po všech stránkách.

Příběh určitě doporučím a byla bych moc ráda, kdyby byly přeloženy i ostatní knihy Myly Goldberg.

55 02.01.2021

Koho vypijou lišky přináší příběh jednoho neradostného dětství a dospívání v Československu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století podaný prostřednictvím jednotlivých vzpomínek malé El, které mají vždy jen padesát slov. Tyto krátké útvary tady vytváří románový celek.
Atmosféru tehdejších let navozují texty z Rudého práva. Vyniká tady kontrast mezi dětským pohledem a hesly komunistické propagandy z tehdejších novin a rozpor mezi tím o čem a jak se mluvilo doma a jak se o tomtéž všude jinde mluvit nesmělo.
Působivé vylíčení traumatického dětství, kterému napomáhá originální zpracování, vytváří dost bezútěšný obraz. Mně se tato netradiční forma příběhu líbila a bavila mě.

55 10.11.2020

Toto nebyla četba tak úplně pro mne, ale příznivcům Kingovy tvorby se asi většinou bude líbit.
První polovina knihy se povedla, byla poutavá s dobře vykreslenou atmosférou a zajímavá zápletka slibovala napínavý děj a grandiózní finále. Bohužel staronová postava Holly v druhé polovině děj posunula někam jinam, příběh ztratil jiskru a začalo se to vléct. Rozuzlení bylo odbyté a působilo až úsměvně, což je u thrilleru celkem průšvih ;-).
První polovina dobrá, druhá nic moc, takže tak nějak průměr.

55 23.08.2020

Pražské jaro je román o zmařených nadějích našeho národa v roce 1968. Příběh se odehrává prostřednictvím osudů dvou mileneckých párů. Pro dva oxfordské studenty je to nezapomenutelné dobrodružství za železnou oponou. Pohledem britského diplomata autor ukazuje naděje a touhy převratného období. Příběh Lenky a její rodiny vypovídá o tragédiích té doby.
Simon Mawer má pozoruhodné znalosti našich dějin. Nápaditě zkombinoval historická fakta a smyšlený příběh. Vylíčil postupné uvolňování režimu a nastolování tzv. socialismu s lidskou tváří. Atmosféru roku 1968 vykreslil výborně. Po příjezdu tanků z knihy dýchá zoufalství, bezmoc, vzdor a vztek. Z reálií o tehdejší invazi na mě padla stísněnost a smutek (jako vždy když o něčem z té doby čtu nebo vidím dokument). Přesto bych knihu přečetla na jeden zátah, kdybych neměla jiné povinnosti. Je to tak poutavě napsané, že ten smutný příběh čtenáře pohltí.
Jediné co bych knize vytkla, byl zbytečně dlouhý popis prázdninového cestování studentů po Evropě a jejich hledání sebe sama. To bych zkrátila. Do knihy s tímto námětem toho bylo moc.
Silnější 4* a určitě doporučení.

55 16.04.2020

Toto není klasická detektivka, je to spíš štvanice na pachatele s trochou exotiky, přiměřenou porcí napětí a spoustou emocí.
V tomto díle obrátí nečekaná tragédie hlavnímu hrdinovi život vzhůru nohama. Miko zmítaný smutkem a touhou po pomstě bere případ do vlastních rukou, aby zjednal spravedlnost...
Moc smutný díl, ale opět velmi povedený.

55 09.11.2019

Knihu tvoří tři samostatné povídky, jejichž hrdinkami jsou ženy s nízkým sebevědomím. Toto téma bude aktuální snad pořád, velmi nízké sebevědomí může člověku nadělat v životě pořádnou paseku...
První příběh se mi četl nejlépe, i když to byla taková klasika, jak vypadá život s manipulátorem. Druhý příběh jsem četla se znechucením, nemám ráda fanatismus v žádné oblasti a manžel hlavní postavy byl přímo adept na ranu. Třetí příběh byl nejsmutnější, hlavní hrdinka se svojí bezcitností a nespokojeností byla k politování už od začátku.
Kniha má silné téma a autorka ho zvládla zpracovat velmi čtivou formou.

55 02.11.2019

Tento díl je jiný, je to jeden ucelený příběh a více než o oblíbeném osazenstvu zámku Kostka je o těch, kteří se jej rozhodli vykrást.
Jde o dvě dvojice zlodějů. Jedna je spíš hříčkou přírody, kterou nejlépe charakterizuje známé "komu není shůry dáno..." a druhá se skládá z inteligentních lidí, ale tak vynervovaných, že se dostaví zfetovaní. Shodou okolností si ke krádeži vyberou stejný den a právě při jejich akci dojde ke komickým situacím.
Mně připadal tento díl nejslabší a zasmála jsem se až v poslední třetině. Když přivřu obě oči a vzhledem k minulým dílům budu nadržovat, dám 4 hvězdičky ;-).

55 26.09.2019

Hlava světa je 1. díl rozsáhlého historického románu z raného středověku. Tento díl začíná v roce 929 a končí rokem 941.
Děj se točí kolem panování Oty I. (dnes zvaného Ota I. Veliký), krále německé, tehdy "východofranské" říše. Hlavní postavou románu je ale Tugumír, princ Havolanů, polabských Slovanů žijících v Braniborsku. Román však není o Slovanech žijících na našem území, kníže Václav se tu jen mihne a o Boleslavovi je tu pouze pár zmínek.

"Sasové a Slované byli dávní nepřátelé, kteří se opakovaně vzájemně přepadali a vždy tvrdili, že vinu nese druhá strana."
Tento citát dobře vyjadřuje část děje knihy. Velkou roli tu hraje také náboženství. V té době mnoho slovanských kmenů stále ještě uctívalo pohanské bohy.

Hlava světa je skvostně napsaný historický román, jehož děj se pochopitelně zakládá na skutečných událostech, v zájmu čtivosti proložených příhodami, jež jsou smyšlené. Na začátku je přehled postav, kde ty historické jsou označené a v závěru autorka upřesní, co je historie a co fikce.
Velké doporučení všem, kteří mají v oblibě historické romány. Já jsem si tento "výlet" do více než tisíc let vzdálené minulosti užila ;-).

55 31.07.2019

Na knize je znát, že ji nepsal spisovatel. Wladyslaw Szpilman popisuje vlastní prožitky tak trochu dokumentárním stylem, jak se mu vybavují. Brutální scény popisuje odosobněně, jako tvrdou realitu, ale bez emocí.
Autor popisuje válečnou Varšavu, zavření Židů do ghetta, zachycuje jak přežívali ze dne na den. Později líčí jejich odvážení, v té chvíli neznámo kam. On sám neodjel, ale dva roky se skrýval v opuštěných domech, hladověl, žil ze dne na den. V závěru mluví i o německém důstojníkovi, který mu pomohl přežít.
Kniha vyprávěná člověkem, který hrůzy holocaustu osobně zažil, bude mít vždy mimořádnou hodnotu.

55 21.05.2019

Atraktivní a bohatý muž + elegantní a oddaná žena = dokonalý pár. Nebo ne? Vzhledem k tomu, že se jedná o psychothriller, tak za zavřenými dveřmi asi moc romantiky nebude...

Autorka dobře vykreslila psychologii postav. Příběh je napínavý a vtáhne do děje hned od 1. kapitoly. Kniha je děsivá a bohužel taky reálná. Má jasné poselství. Já bych vyzdvihla smutnou slepotu okolí.
S koncem si mohla autorka trochu víc pohrát. Celkově je kniha i přes jednoduchý literární styl neskutečně čtivá, přímo chytlavá.
4,5*

55 28.09.2018

Chris Carter stvořil úžasnou sérii, ve své kategorii drsnějších detektivek snad TOP. Určitě to není pro slabší povahy, toto jsou přesně ty knihy s potoky krve. Je to šílené, drsné, jízda s obrovským spádem, těžko se odtrhnout, autor psát umí. Asi zúročil i zkušenosti z předchozí praxe, takže ví o čem píše. Četla jsem všechny díly s Robertem Hunterem a jeho parťákem Carlosem Garciou a u všech jde napsat to samé - napínavé, hrozné, ale ... vždy čekáme na další díl.

55 14.07.2018

Eva je kniha o mateřství napsaná trochu jinak. Autorka na emotivních příbězích čtyř žen ukazuje postoje k jejich tradičnímu údělu. Ne pro každou ženu je tento úděl jasný a nedotknutelný.
Tři příběhy jsou celkem klasické, ale linka s ekologickou aktivistkou Evou je mimořádná. Poukazuje na tragické dopady klimatické krize, na to, jak se zmenšuje plocha obdělávané půdy, na téměř vylovené oceány. Dlouho víme, že naše planeta je přelidněná, ale vyhýbáme se tématu redukce porodnosti. Hledáme všechny možné způsoby, jak oddálit vyčerpání přírodních zdrojů, ale o tomto mluvit nechceme, přitom pro nás začíná být pozdě... Tento skvělý námět činí četbu mimořádnou a jeho zpracování mohlo jít více do hloubky.
Kniha je napsána s lehkostí, autorka se nesnaží ukázat správnou cestu, jen nenásilně přivede čtenáře k zamyšlení.

54 26.07.2024

(SPOILER) Můj brácha se jmenuje Jessica je young adult román s tématem transgender. Ústřední postavou je třináctiletý Sam, který nemá moc kamarádů, ale má o čtyři roky staršího bratra Jasona, ke kterému vzhlíží a který je všeobecně oblíbený, tedy do doby, než se rozhodne jít s pravdou ven - cítí se být ženou.
Příběh není z pohledu člověka, který se potýká se svojí identitou. Tady jde více o postoj ostatních, jak novou skutečnost přijímá rodina a okolí. Nejen Sam ale ani rodiče se k situaci nestaví chápavě a pozitivně. Výborně je popsaný převládající negativní postoj okolí, později i snahy o pochopení.
Při hodnocení zohledňuji to, že příběh je pro náctileté. Nejde tu proto o hlubokomyslné vyprávění, také závěr odpovídá tomu, pro jakou věkovou kategorii je román určen, nezklame však ani dospělé čtenáře. Je napsaný úžasným čtivým stylem, jak to John Boyne umí.

54 26.06.2024

U detektivních příběhů Jane Harper nikdy nemáte důvod si stěžovat na přehnaný děj, nesmyslnou zápletku nebo nedostatečné vysvětlení rozuzlení. I v závěrečném díle série s Aaronem Falkem autorka výborně vykreslila atmosféru i postavy, rozuzlení je logické, tady není co vytknout. Čtenář se dozví i jakým směrem se bude ubírat hlavní postava, takže ani toto nezůstane otevřené. Jediným mínusem této knihy je lehce stagnující děj uprostřed příběhu, tam to trochu přešlapuje na místě.
Pokud hledáte uvěřitelné detektivní příběhy, napsané vyspělým literárním stylem, doporučuji knihy Jane Harper.

54 19.06.2024

Cesta do blikajícího pekla je román s autobiografickými prvky o závislosti bez návykové látky. Tato závislost může začít hozením pětikoruny do automatu.
Vyprávění trochu připomíná deníkové zápisky, začínáme v únoru 2010, končíme v srpnu 2011. Autorka popsala všechny fáze patologického hráčství. Na hlavní hrdince, mámě dvou dětí, ukázala, jak gambler přestává rozumně uvažovat, jak jeho myšlenky ovládne jediná touha a to, kdy si bude moci zase zahrát a jak rychle může spadnout do dluhové pasti.
Příběh, který zobrazuje postupující závislost, je napsaný jednoduchým přímočarým stylem. Neobsahuje hlubší zamyšlení, takže se čte velmi lehce a většině čtenářů to právě tak vyhovuje. Já bych ocenila trochu větší psychologický rozbor.
Doporučuji jako jednohubku prostřednictvím které nahlédnete do blikajícího pekla.

54 07.06.2024

Žena na lesní cestě je dobře napsaný psychothriller. Přestože zápletka patří mezi ty celkem časté a pointa tak není překvapivá, zpracování mě bavilo tak, že jsem příběh slupla na dva zátahy.
Na rozdíl od zápletky závěr rozhodně není tuctový, naopak je originální a málokterý autor si na podobný troufne. Někdo by možná přivítal ještě jednu kapitolu, mně takový konec nevadí. Autorka celý příběh rozpletla, vše vysvětlila a to mi stačí.
Od Megan Goldin jsem četla její novější knihu Noční koupání a ta byla vynikající jak námětem, tak zpracováním, takže jsem byla zvědavá i na její prvotinu a ani ta mě nezklamala. Už se těším na její novinku Zůstaň vzhůru.

54 21.05.2024

(SPOILER) Román Stíny nad Pecan Hollow vypráví příběh Kit, mladé ženy s níž se život nepáral. V dětství nepoznala lásku rodičů ani pocit bezpečí, naopak o ni nikdo nestál, na pěstouny také neměla zrovna štěstí, ale ten největší kopec smůly na ni čekal v podobě Mannyho, na první pohled sympaťáka, ve skutečnosti však bezcharakterního zlodějíčka. Když od něj Kit uteče k jediné příbuzné do malého městečka, nedokáže kvůli hromadě tajemství, které s sebou vláčí, do uzavřené komunity zapadnout. Příběh graduje od chvíle, kdy ji Manny po deseti letech vyhledá.
Slovo "stíny" v názvu knihy je trefné, hlavní hrdinku provází životem stále - smutné dětství, zničující láska, toxický vztah, neznámý původ, který způsobuje pocity vykořenění, samotu, uzavřenost, neschopnost komunikace a nedůvěru k lidem. Navzdory všemu se Kit nevzdává, utíká před minulostí a snaží se překonat tu hromadu překážek.
Tento místy až drsný příběh mě hodně zaujal. Není napsaný dokonale, někde bych přidala pár vysvětlujících stran a závěr mě také zrovna nenadchnul, ale celkově patří mezi ty napínavé životní příběhy, jaké čtu ráda.
Silnější 4* a doporučení.

54 01.04.2024

Vynikající thriller s nanejvýš aktuálním námětem. Fake je o zneužití umělé inteligence a pokud patříte mezi ty, kteří si toto velké nebezpečí uvědomují, bude to pro vás pořádně mrazivé počtení.

Hlavní hrdina Patrick vede po všech stránkách spokojený život, během chvíle se mu však tato sluníčková idyla začne hroutit. Je podezřelý z únosu a posléze z vraždy a když se k policii dostane jisté brutální video, skončí dokonce ve vazbě. Zoufalý Patrick se brání, že je nevinný. Je video pravé, jak tvrdí odborníci, nebo jde o tzv. deepfakes, což jsou realisticky manipulované fotografické, zvukové nebo filmové záznamy, které jsou generovány pomocí umělé inteligence?
Fake je maximálně chytlavá, napínavá jízda, autor si skvěle pohrál i s rozuzlením. Příběh mě chytil, četla jsem a nevnímala okolí, slupla jsem jej během dvou večerů, tak moc jsem byla zvědavá, kdo za tím vším stojí, potenciálních pachatelů bylo více a někteří měli pádný motiv.

Vřele doporučuji, výborný námět. Umělá inteligence už není v plenkách, naopak už teď je neuvěřitelné, co se s její pomocí dá provádět. Bohužel, stejně jako většina velkých objevů, se dá zneužít a tady bude to pole možností neomezené...

54 24.03.2024

Sedm na sebe volně navazujících povídek provádí čtenáře dějinami 20. století a zároveň vypráví o osudech fiktivní rodiny Schillerů. Každá povídka přibližuje nějaký důležitý historický okamžik a zároveň je příběhem některého člena nebo členů rodiny.
Jako komplet je to zajímavé a silné čtení, povídky jsou vesměs dobře napsané, přesto ale nesdílím to bezvýhradné nadšení některých čtenářů. Já bych knihu celkově zařadila mezi trochu lepší průměr.
Za nejlepší bych označila povídku Dopis, která se odehrává v srpnu 1968. Ta je výborně napsaná, tehdejší události jsou zachyceny realisticky.
U této knihy mne mrzí ten nevyužitý potenciál. Tohle mohl být rozsáhlý historický román, který by na osudech jedné rodiny přibližoval důležité momenty našich dějin. Teprve potom by se kniha možná dala řadit vedle děl Mornštajnové či Lednické (jak to stojí v anotaci), takto však nikoli.
3,5*

54 11.11.2023