Dela111 komentáře u knih
V tomto dílu série je Miko na případu citově zaangažovaný, protože hledá ztraceného kamaráda, se kterým vyrůstal. Zároveň se připlete k vyšetřování dost odporných zločinů, které jsou v současné době hodně vážným problémem.
Opět je vidět, jak velmi dobře autor zná policejní práci, to je velké plus této série. Závěr je jako ze života.
Tak předně musím napsat, že toto není thriller. Thriller vypadá jinak a především mi po jeho přečtení není tak těžko jako po této knize. Toto je celkem drsné psychologické drama o traumatizujících rodinných vztazích.
Námětem je odcizení mezi rodiči a dětmi, citové konflikty, hojení emocionálních ran a odpuštění, je to zkrátka o krutostech života. A aby toho nebylo málo při té obrovské citové bouři v celé rodině, je i o dospívání a uvědomění si vlastní identity včetně té sexuální.
Akvárium je velmi silný příběh a já jsem ve druhé polovině knihy při čtení některých scén až ustrnula. Bylo mi líto všech. Je důležité odpustit druhým, ale stejně tak nebo možná i víc, je důležité odpustit sám sobě...
Líbí se mi, jak se autor vypořádal se závěrem. Tady v té emocionální smršti to nebylo jednoduché zvládnout tak, aby nepokazil celou knihu.
Doporučuji s upozorněním, že je to až bolestné čtení, ale rozhodně stojí zato.
Vězněná je drsný příběh, napínavý, směsice hororu, psychothrilleru a v závěru fantasy. Jako námět autorovi posloužila skutečná událost, ale je z ní ponecháno velmi málo.
Příběh má dvě dějové linky. Ta ze současnosti je spíš hororová, hlavní hrdina trpí halucinacemi, nočními můrami, slyší různé zvuky. Dějová linka z minulosti, kde je vězněná a týraná mladá dívka, na začátku ještě dítě, je více thrillerová. V závěru, kde se obě linky protnou, je přidán i žánr fantasy.
Celému příběhu prospívá prostředí Šumavy. Samota, divoká příroda, temné a hluboké šumavské lesy, které mají tajemné kouzlo, přímo vytváří patřičnou hororovou atmosféru.
Ani muk je jeden z těch thrillerů, kde od začátku vidíme "do zákulisí". Víme kdo unáší holčičky, co se s nimi děje a zároveň jsme svědky postupu policie. Přesto kniha nenudí, děj má spád, nechybí napětí a dokonce se i stupňuje. Ačkoli toto není nijak extra nápaditý příběh a překvapení na závěr se tady nepředpokládá, jedno malé tu přece jen bude.
Vypadá to, že příběh je částí série, která ovšem není vydávaná od prvního dílu a možná nevyjde vůbec, je to jen jeden vytržený díl. Škoda, protože hlavní postavy jsou sympatické, vtipné a očividně prochází v soukromí i pracovně nějakým vývojem, kterému my tak úplně nemůžeme rozumět a bohužel nám to asi ani nebude dopřáno sledovat od začátku.
Tento thriller má zajímavou hlavní postavu - policistka a zároveň bývalá oběť. Prošla si peklem, nemá nikoho blízkého, spolehnout se může jen na sebe a své instinkty... Příběh je poutavý od samého začátku. Přibližně od poloviny je celkem jasné jak to všechno je, ale napětí se tím nevytratí.
Asi by se dalo pochybovat, zda je vůbec možné se tak rychle oklepat z tak velkého traumatizujícího zážitku a to jak fyzicky tak psychicky - to především, ale nebudu rýpat. Je to povedený začátek nové série, za mě tak 90 %.
Pokud je první díl série výborný, jdu do druhého vždy trochu s obavami, zda autor udrží úroveň. Obavy byly zbytečné, autorka tu vysoko nastavenou laťku dokonce přeskočila!
Luc a Ava vyšetřují každý zvlášť svůj příděl dost brutálních vražd. Oba jsou frustrovaní, protože se zdá, že pachatele nemají šanci chytit. Dokud Luc nezačne pátrat tak trochu nezákonnou cestou...
Propracovaný thriller, krvavý, celý průběh je napínavý. Autorka výborně vygradovala napětí, takže posledních sto stran se už nedá odložit.
Dokonalá kořist je opět dokonalá jízda ;-)
Vzhledem k množství komentářů se nebudu opakovat a rozepisovat o čem kniha je, ale za mě ji ohodnotím slovy klasika: "Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost." (Oscar Wilde)
Ano, kniha je o něčem nemorálním, ale je napsaná dobře, z literárního hlediska je text povedený. Hlavní hrdinka je monstrum, s kterým se nedá sympatizovat a kniha v nás mnohdy vyvolá pocit hnusu, ale zároveň nás vybídne k zamyšlení nad nejedním nelehkým tématem, doslova nás vyburcuje. A za to hodnotím na 100 %.
Tato kniha má k thrilleru asi tak daleko jako krabičák k archivnímu vínu...
Názor na děj vyjádřím udělením 2*, více ho raději komentovat nebudu. Nemyslím to zle, ale bylo by lepší, kdyby se autorka věnovala jen románům pro ženy. Na to má očividně talent, na poli romantiky by mohla sklízet velké úspěchy...
Šestý díl ze série "Komisař Sharko" není rozsáhlý jen počtem stran, rozsáhlá je celá zápletka. Zločin vyšetřovaný v tomto díle má začátek už v minulosti a přesahuje nejen hranice zemí, ale i kontinentů.
Potěšilo mě, že na Francka a Lucii se konečně v osobním životě usmálo štěstí. Na novém případu pracují společně a mimo stávajících kolegů se vyšetřování účastní i četnice Camille, která prodělala transplantaci srdce. Do případu se zapojila díky svým zvláštním pocitům, které lékaři, ač neradi, nazývají buněčná paměť...
I tento díl má vynikající námět, je nápaditý, propracovaný, děj je strhující a skutečně extra napínavý. Dojde i na krutost a vraždy jsou drsné a zvlášť nechutné. Případ je dovedený k rozuzlení, ale přesto si autor nechal otevřená zadní vrátka pro pokračování tohoto dílu.
Jeden z mých nejoblíbenějších autorů thrillerů mě opět nezklamal. Za mě velká spokojenost a čtenářům tvrdších thrillerů doporučuji.
Tichý pan Genardy je temné psychologické drama. Příběh není o pátrání po pachateli, ten je tu od začátku známý. Čtyřiatřicetiletá vdova s osmiletou dcerou nechá do svého domu i přes intuitivní odpor nastěhovat nového nájemníka, pana Genardyho. Od té chvíle žije v úzkosti a přemýšlí, jak ochránit vlastní dítě, jak mu říct, že nebezpeční nemusí být jen cizí muži, můžou to být i sousedé, příbuzní...
Příběh není nabitý zvraty, ubírá se stabilním tempem a ve finále vygraduje. Po celou dobu však zanechává znepokojivý pocit. Zvrhlé myšlenky pedofila se nečtou dobře, ale není jich tu zbytečně moc a pro vykreslení atmosféry a samotný děj knihy jsou nutné.
70 %
Už od prvotiny Černooká této autorky jsem se těšila na její další knihu. A jsem opět nadšená. Stejně tak musím opět zdůraznit, že věkově nejsem cílová skupina už velmi dávno, navíc tématiku LGBT nevyhledávám a neznám nikoho, kdo ano. A co je úplně nejdůležitější - nevyhledávám příběhy se zamilovanými postavami v centru dění, nic, co připomíná klasické ženské romány, nebaví mě to. Tento příběh má k takovým velmi blízko. Přes toto všechno mě děj vtáhl a nepustil. Především proto, že autorka píše krásnou češtinou, text je slovně bohatý (v Černooké ještě malebnější), to je radost číst. Nejsou tu žádná bezduchá klišé a předvídatelný děj.
Příběh čteme ve dvou časových rovinách. Je o radostech a především starostech devatenáctileté dívky, o hledání životní cesty, o uvědomování si vlastní sexuality, o komplikovaném vztahu k otci. Je také o tom, jak moc těžké bývá se rozhodnout v těch nejdůležitějších věcech.
Opět se mi potvrzuje, že má-li spisovatel talent, je jedno kolik mu je let, zda jde o prvotinu... Anička Musilová mě zaujala už prvotinou a stejně tak touto knihou, která je přitom obsahem naprosto vzdálená tomu, co nejčastěji vyhledávám. Je to krásné. V rámci svého žánru si kniha bezesporu zaslouží 5*.
Budu tiše doufat, že autorka se někdy pustí do románů pro dospělé :-)
První díl série s názvem Jepice se mi s mírnými výhradami líbil, takže jsem se na druhý těšila. Bohužel přestože námět je lákavý, těžko se mi začítalo. Po dobrém začátku děj dvě třetiny knihy neměl spád, vyvíjel se velmi pomalu, takže než jsem se prokousala k poslední třetině, nebavilo mě to.
Autor si zřejmě potrpí na grandiózní finále. V prvním díle bylo dokonce přehnané (to bylo jediné co se mi tam nelíbilo). Tady jsem to přivítala, protože se konečně začalo něco víc dít. Málo využitý zůstal zajímavý tým pracovníků kolem Charlieho. To je skvostná sbírka rozličných charakterů a zvláštností, ale autor jim nedává dost prostoru.
Dát tomuto námětu a postavám lepší zpracování, především poutavější a živější od začátku, mohla by to být výborná thrillerová série. Mrzí mě to, ale za mě je hodnocení tentokrát spíš slabší průměr.
Stejně jako minulá kniha autorky Sběratel dětí je i tato precizně propracovaná. Opět začíná jako detektivka, potom je z ní vynikající psychologický román a končí thrillerově. I tento děj je zasazený do malebného Toskánska, což je pro mě bonbónek navíc :-).
Rozkrývání celé tragédie je tak poutavé, že kniha naprosto pohltí. Jak postupně pronikáme do tajů tohoto příběhu, je jasné, že přijde ještě něco dalšího... a ono přichází...
Není to klasický thriller, psychologie jednotlivých postav je tady tím nejdůležitějším. Pro mě je takové zpracování vyloženě přitažlivé a zaslouží si nejvyšší hodnocení.
Toto jsou skutečně povedené povídky. Příběhy jsou tajemné i dojemné. Zápletky originální a zajímavé, je tu jak něco ze života, tak něco neuvěřitelného a především je to maximálně poutavé, to se zkrátka čte jedním dechem.
Výborná odpočinková četba, ráda doporučuji.
Při pohledu na tlouštíka na obálce by se mohlo zdát, že název má něco společného s jeho váhou. Ta sice v knize hraje určitou roli, ale Tíha je příběhem o tíze osamělosti, o promarněných příležitostech, o důležité roli otců a vlastně o všech tíhách, které nás životem můžou někdy provázet.
Příběh je vyprávěný z pohledu dvou lidí. První je stárnoucí bývalý profesor Arthur. Ačkoli zrovna nefandím lidem, kteří mají 250 kg a víc, Arthura je lehké si oblíbit. Je to milý, citlivý a laskavý člověk. Žije velmi osamělý život, ven nevychází a se zbytkem rodiny se nestýká. Druhý je osmnáctiletý chlapec Kel, jehož máma Charlene se o něj dávno nestará a pomalu se upíjí k smrti.
Oba spojuje to, že od nich otec odešel když byli ještě děti a jeho nepřítomnost těžce nesli, oba jsou odkázáni sami na sebe, pro oba je důležitá Charlene...
Kniha se dobře čte, místy je úsměvná, častěji je smutná. Přináší zamyšlení nad rodinnými i přátelskými vztahy, nad tím, co vlastně víme o svých nejbližších...
Kdo rád čte knihy s životními příběhy k zamyšlení, tomu se bude Tíha líbit.
Tato kniha má sice krásný název, ale bohužel je to jedna z knih, kde název nemá s obsahem téměř nic společného. Trochu se za to stydím, ale přiznávám, že právě na ten název jsem se tak trochu chytla... ;-)
Je to psychologicky laděný příběh o obrovské lidské tragédii a znovunalezení síly a smyslu života s velmi jednoduchým dějem. Není to naštěstí úplně klasická romantická kniha, ovšem některé situace mezi dvojicí hlavních postav byly napsané až trapně, za to jsem strhla jednu hvězdičku, jinak bych dala tři.
Kdo hledá jednoduchou oddechovku a má rád mírně romantické příběhy ze života, tomu se může kniha líbit. Já jsem čekala něco trochu jiného.
Stejně jako první díl série je i tento nápaditý, dobře promyšlený, příběh má spád a dochází tu ke spoustě zvratů. Celé je to poutavě napsané a rozuzlení je překvapivé.
A stejně jako v prvním díle se mi ani tady nelíbí epilog. Cara Hunter má bezesporu talent na vymýšlení a psaní vynikajících thrillerů s neotřelou zápletkou, ale nechápu proč ze své hlavní postavy dělá hlupáka.
Možný SPOILER
V prvním díle udělala autorka v epilogu z policie neschopné pitomce, když ani nevypátrali, co se ve skutečnosti stalo. V tomto díle to sice nebylo až tak hrozné, ale opět je tu něco, nač policie nepřišla. Takto běžně autoři se svojí hlavní postavou v detektivní sérii nezacházejí a mně to tady ani nesedí. Možná i díky tomu si tento tým vyšetřovatelů mé sympatie ani po druhém díle nezískal.
Olga je román, který líčí životní příběh velmi silné ženy a na pozadí je vykresleno zhruba sto let německých dějin.
Je to příběh o osudové lásce, o ženské emancipaci, o Němcích a jejich touhách po "velkém Německu". V poslední části knihy se prostřednictvím dopisů od Olgy dočkáme i pár překvapivých odhalení.
Olga je mnohovrstevnatý román, který nemá mnoho stran, ale přesto po dočtení doznívá, nenechá nás jen tak na sebe zapomenout.
V tomto díle se Miko vrací zpět k policii a je to šťastný tah. Autor má s touto prací bohaté zkušenosti a nechat hlavního hrdinu v zastavárně by tak byla škoda.
Příběh je dobře vymyšlený. Vyšetřovat vraždu, kde chybí tělo, navíc na oddělení zabývajícím se krádežemi, není jen tak...
Svižné, poutavé, přečteno na jeden zátah. Jediné co mi nedělá dobře, je to zdůrazňování různých protislužeb, přemýšlení jak zákon dodržet, jen ho tak trochu obejít... Já to autorovi věřím, jen mi tím bere zbytek iluzí... ;-).
Mrchožrout je výborný thriller, zároveň ovšem hodně nechutný. Děj je velmi dobře promyšlený, bohatý, plný zvratů. Rozuzlení je překvapivé, i když já tohle řešení moc ráda nemám.
Bavilo mě, že každá kapitola začíná hádankou. Hlavní postava je na ně totiž expert. A tady musím říct, že anotace nepřehání - Timothy Blake je skutečně kombinace Lectera a Dextera, přičemž Dexter proti němu působí jako drahoušek (pro pořádek - Dextera mám oblíbeného).
Timothy Blake je hodně zvláštní hlavní postava. Život se s ním nemazlil - vyrůstal v dětském domově, tři roky žil na ulici, je malé postavy, vyhublý, jezdí kradeným autem, nemá mobil, spolubydlící je drogový dealer, zpravidla nemá ani na jídlo (ale on už se nějak uživí...), vzdělání si nemohl dovolit, ale přesto je svým způsobem geniální a to právě v luštění hádanek a řešení záhad. Hodně mě bavil jeho ryzí černý humor.
Hodnotila bych na 90 %, za svižný děj a hádanky zaokrouhlím nahoru. Vy, kteří máte pevné nervy a především odolný žaludek, s chutí do toho ;-).