Dervish komentáře u knih

Pozitivem této knihy je že se čte poměrně snadno (leč to je bohužel jediné pozitivum). Autor používá jednoduchou češtinu, krátké dialogy, nic nekomplikuje. Je tam sice mnoho nových technologických názvů, ale ty jsou tam hlavně pro efekt, jakoby tam byly implantovány později a často působí dokonce rušivě. Ten sloh a kvalita rozhovorů mě trochu zarazila, vypadalo to jakoby šlo o prvotinu autora, který je zatím nevypsaný a tak trochu tápe (jenže prvotina to rozhodně není).

Bylo to takové syrové, naivní, dětské. Postavy jednají nelogicky (a to především policie (Duarte wtf?), ale i hlavní padouši - na to jaké mají technologické možnosti to vypadalo, že všichni dostali do vínku velmi nízké IQ). Celý ten děj je překombinovaný a často postrádá logiku. Hlavní myšlenka byla asi dobrá, jenže celá ta konspirace se nepovedla (autorovi bych doporučil nějakou knihu od Grishama, aby viděl jak vypadá dokonalá konspirace). V knize bohužel není nic zapamatovatelného a druhý den už vám bude vlastně fuk. Podle zdejšího hodnocení jsem čekal opravdu něco jiného než syrovou flákotu, kterou pan Heteša servíruje. Příště alespoň medium rare mistře, jinak do toho ty koule nedostanete i kdybyste se na hlavu stavěl.

3 11.04.2018

Přiznám se, že mě toto dílko příliš nezaujalo. Úvod je zdlouhavý a nudný, děj nabere spád až vlastně s první mrtvolou, jenže závěr je opět takový nijaký, nedomyšlený, uspěchaný. Stále si myslím, že kombinace SF a hororu není úplně Martinovým šálkem kávy a měl by zůstat u historické fantasy. Tam si je jistý v kramflecích jak nikdo jiný.

Navíc se nemohu zbavit dojmu, že tohle všechno už bylo napsáno u jiných autorů...

3 04.04.2018

Knihu je potřeba rozdělit na dvě části. První část, která se táhne zhruba do poloviny knihy je ... fantastická. Skvělé, neotřelé a výbušné téma. Naprosto rozcupované pojetí rodiny a jejích tradičních hodnot je popsáno věrohodně a depresivně (což je účel a je to pecka). Páral se toho nebojí a ukazuje lidské chyby (a vady) v plné nahotě.

Pak ovšem přijde zhruba od poloviny knihy druhá část. A ze skvělého nápadu nezbyde nic. Jakoby Páral sám vlastně nevěděl, co si s tou skvěle rozehranou partií vlastně počít. Tak začal hrát "na jistotu" a celý děj scvrkl na milostné hašteření trojice Bolek-Renata-Zuzana. Naivní, často dětinské myšlenky a nevyzrálé touhy v duchu červené knihovny zajímavé téma doslova rozcupují. Náctiletí často hovoří jako šedesátníci, staří pardálové se chovají jak puberťáci (včetně mluvy což je trochu zmatečné). A propo všude samej kozel, to slovo autora doslova nadchlo je téměr na každé stránce, mně už za chvíli lezlo silně na nervy. Závěr knihy vlastně přišel tak nějak sám, aniž by se o to Páral snažil... a nepůsobí rovněž moc věrohodně. Nápad prostě přerostl napsanou knihu, úplně vidím ten potenciál na druhou část, kterou autor zahodil do koše. Možná to bylo dobou, možná si na to netroufl. Škoda.

3 03.04.2018

Přiznám se, že jsem od Gaimana čekal trochu jiný výkon. Jako velký fanoušek vikingské doby mně tato kniha nic nového nepřinesla. Gaiman prakticky jen opsal více (či méně) známe příběhy z vikingské mytologie a chronologicky je uspořádal. Knížka je sice čtivě napsaná a pro ty co se teprve chtějí seznámit s božskými Vikingy může sloužit jako dobrý start, ale bohužel chybí tomu něco navíc. Myslím, že tady rozhodně byl prostor k většímu ponoření do jednotlivých příběhů, k lepšímu vykreslení postav či k efektivnějšímu popisu závěrečné bitvy (ragnaroku). Jenže Gaiman tyhle možnosti (mně zcela z nepochopitelných důvodů) zcela ignoroval. Kniha tak neurazí, ale ani nijak nenadchne. Na trhu jsou určitě lepší knihy o Vikinzích a Gaiman to také umí lépe. Tentokrát to má za 50%.

3 31.01.2018

Umím zpaměti, nejoblíbenější kniha mého syna :)

3 07.09.2017

Některé dny vtipnější, některé pasáže se úplně nepovedly... jako celek mi přišel Landsman mnohem vtipnější a o to v těchto knihách přeci jde.

3 05.06.2017

Ach mé srdce pláče při tolika zmařených životech. A kvůli čemu pane Eriksone, kvůli čemu - všude jen mrtvá země a hromada kostí? S tou nečekanou smrtí mého oblíbence přišel chlad, který se mi zabodl do těla a roztřásl všechny mé smysly. Pláču i směji se při docela nevhodných příležitostech... chci se pomstít, až toho parchanta dopadnu, rozkrájím ho na kousíčky, které budu postupně pojídat, pak ho vyzvracím, slepím dohromady a začnu od začátku. Já vás pomstím pane!

Domníval jsem se, že Coltainův řetěz představuje vrchol krutosti, která se dá popsat, ale omyl vážení. Pan Erikson v bitvě o Capustan ukázal, že může ještě přitvrdit... a předpokládám, že to nebude ještě zdaleka poslední "krvavé" představení, které nám popíše. Tohle není čtení pro slabé povahy. Ale já to miluju, celá série je knihu od knihy lepší, tento díl je už je někde kolem 92% - musím si nechat ještě něco v záloze.

Už teď tuším, že po dočtení celé Malazské ságy již nebudu tím člověkem, kterým jsem býval... aby se nové mohlo zrodit, musí to staré zemřít.

3 11.04.2017

Není to čistokrevných pět, ale 4.5. Přesto pecka. Esslemont je pro mě prostě stravitelnější a snáze pochopitelnější než "tajemný" Erikson. V některých částech tvorby ho dokonce překonává (ať si říká, kdo chce co chce). Nebýt jeho, mnoho míst ze světa Malazu zůstane zahaleno temnotou. Smekám pane Esslemonte. Zase jsem o něco moudřejší.

2 07.02.2020

Je to dobré, je to dobré, je to dobré. Pár výtek by se našlo, když postavy jednají trochu nelogicky a nekonzistentně vzhledem k předchozím knihám ve kterých se objevily. Ale čert to vem, uhlídat a vyladit vše je úkol téměř nesplnitelný a malé chybky se dají odpustit. Hlavní je, že děj baví a celá kniha má koule. Což obojí platí na jedničku.

2 25.11.2019

Platí vše co jsem napsal k prvnímu dílu. Jen si to celé vynásobte dvakrát.

"Hlavně samopalů byly rozpálené jak pedofil na dětském hřišti, ale ani tak to nestačilo."

2 05.09.2018

Upřímně, už to není ono. Příběh mě příliš nenadchnul a k postavám jsem si cestu nenašel. Nadšeně jsem přivítal až příchod Marche Leifsona a očekával jsem tedy, že se Helgi přidá k jeho cestě za pomstou na Godfredovi, ale marně, Mostecký mi tuhle radost odepřel. Souboj s Trollkonou byl již slabým odvarem. Tohle si Helgi Troll nezasloužil, Mostecký ho měl raději nechat odpočívat zaslouženým spánkem.

2 28.05.2018

Wolrich je borec a vůbec nevadí, že to není žádnej velkej klaďas. Prostě ho musíte milovat pro ty jeho špatné vlastnosti, které dává tak okatě najevo, ať se vám to líbí nebo ne. První dva příběhy jsou takovým "hustým" úvodem před samotným Holomrázem. Který to teprve rozjede na plné koule a o koule jde tady často doslova. Jo, je tam slušná dávka zvratů (i zvratek) při kterých jsem se pobaveně usmíval jak debil (nebo jak Wolrich?) Tohle dílko je lepší než Asfalt a ani bonusové příběhy, které tady nemají co dělat, to nedokázaly zabít. Snad jen jediná výtka, chci o Wolrichovi číst dál... co se s ním dělo než zestárl?

2 11.05.2018

V prvé řadě je potřeba říct, že Esslemont není Erikson, píše prostě jinak a tak se k tomu musí přistupovat. Oproti Eriksonovi je vidět, že není zatím tak vypsaný, takže se nepouští do žádných složitých propojovaček a schovávaček. Jede přímo, dvě linie (o dost zábavnější je Kalenova, ta od Kisky mě dvě třetiny nudila, ale v závěru také chytla dech), postupná gradace a skvělý závěr.

Potěšilo mě, že jsem se dozvěděl víc o Dassemovi (hodně zajímavé vyprávění), o Tayschrennovi (kterého Erikson krom prvního dílu své série naprosto odřízl od dění - což mně přijde škoda), o pomezičníkovi, Mrzeně a naší slavné stínové dvojce. Byla to paráda a těším se i na další knihy od tohoto autora.

Hodnocení je někde mezi 3 a 4, ale vzhledem k tomu, že je to první kniha od tohoto autora, dávám vyšší hodnocení a čekám, že mně to autor vrátí v dalších knihách. Jinak si totiž pro něj dojdu třeba i do říše stínu!

2 21.03.2018

Klasická Payneovina, v hlavní roli smolař, který si ne a ne vrznout, přitom je to asi to jediné, co by ho mělo v životě trápit. Bavil jsem se a to je u Payna to hlavní. Příběh je opět dotáhnut do absurdna, ale co, ten kdo četl Mládí v hajzlu, nemůže být překvapen. Jen je mi trochu líto jak nakonec hlavní hrdina dopadl. A zásun pořád v nedohlednu...

Jen bych se příště raději nepouštěl do básní, to byla opravdu tragédie, bez legrace.

2 05.03.2018

Je to velké sbíhání. Předmluva před závěrem série. Spousta myšlenek a tajemství se pomalu, ale jistě začíná zjevovat jak Slunce vycházející ráno nad kopcem. Jak stránky v knize ubíhají, čtenář se postupně probouzí z čtecí kocoviny. A je to teda síla, povím vám...

Na můj vkus je v tomto předposledním díle málo akčních scén, ale když přijde závěrečná bitva, je to zase "majstrštyk" - v popisování bitev je Erikson prostě jedním z nejlepších spisovatelů co znám. Slintal jsem blahem.

Těším se na poslední díl. Zároveň se ho ale bojím otevřít, protože si uvědomuji, že po přečtení už bude konec. A je mi to už teď strašně líto. Spoustu postav jsem si oblíbil natolik, že se staly mou druhou rodinou a nechce se mi je opustit. Vím, že se k celé sérii v budoucnu určitě ještě vrátím, ale už to nebude jako číst knihy poprvé. Závidím všem, co mají Malazskou sérii ještě před sebou, chtěl bych být ve vaší kůži.

Já si jdu prozatím připravit do jedné ruky svítivku, do druhé práskavku ... a jdu na finiš. Tohle nemůžu přežít, nikdo to nemůže přežít!

2 22.01.2018

Takové lehké letní oddechové čtení, které uteče dřív než voda v řece. Párkrát jsem se opravdu zasmál od plic.

The best: "Ani v sexu mu to poslední dobou moc nejde. Včera zase uklouznul po prostěradle, a jak se soustředil na křečovité držení se za noční stolek, vůbec si nevšiml, že hloubí jamku v matraci a já před notnou chvílí odešla otevřít pošťákovi. Začínám o něj mít vážně starost."

2 22.11.2017

Dočteno za dva dny. Začátek mě příliš nechytnul, ale od půlky knihy už to jede. A ten závěr... fíha, to jsem nečekal.

PS: To mleté maso v boloňských špagetách, které si dnes dávám k obědu najednou chutná tak nějak jinak. Bojím se, aby už nechutnalo jinak navěky.

2 10.10.2017

"Nadechněte se, zhluboka, a zadržte dech, přátelé, zadržujte ho dlouho, protože svět, svět se topí."

Ubohé město Y'Ghatan - ten žár jsem cítil i přes chladnou knihu. Pak přišlo období klidu - taková předmluva před návratem do Malazu. Nejlepší částí asi je Šumařovo rozdávání karet, měl jsem doslova orosené čelo a klepal jsem se jako ratlík - takovou sílu ta část měla. No a pak už krvavý závěr v Malazu.

Nedá se stále říct, že všechno chápu. Obzvlášť nečitelná je císařovna - co ta baba vlastně chce to mi pořád není jasné. Ale žeru jí, stejně jako ostatní. Jen toho Icaria pořád nějak nemusím, nějak mi tahle postava nesedí - snad to přijde později.

I tento díl je za krásných 90%, trošku mě zklamalo, že nedošlo k té lodní bitvě, ke které se schylovalo (to v Malazské knize ještě nebylo) - těšil jsem se, ale nakonec to tak divně vzalo jiný směr. No třeba příště ;)

2 07.09.2017

Aneb jak se jeden kruto-přísnej "motherfucker" rozhodne na jeden zátah oddělat mafii, černošskej gang, nácky i pár týpků co se mu připletou do cesty a to vše ve stylu Arnolda Schwarzeneggera ve filmu Komando. Tedy tak, že tomu nevěříte ani za mák, je to až příliš přitažené za vlasy. Je bohužel vidět, že drsná detektivka není úplně Simmonsův šálek kávy a asi by se měl držet toho co mu jde nejlépe (scifi). Přesto dám Kurtzovi šanci a vrhnu se i na druhý díl, ono to třeba začne mít hlavu i patu.

2 12.04.2017

Tak druhý díl dočten a na jednu stranu jsem opět nadšen, na druhou jsem trošku i v rozpacích. Začnu tím druhým, trochu nepříjemně mě překvapilo, že jsem ve druhé knize nenašel některé své oblíbence z první knihy (chyběli mně hlavně Paran a Besana). Objevila se spousta dalších lidí, což jsem tak trochu čekal, ale přesto jsem se často ze začátku ztrácel kdo je kdo a za který tým hraje, hlavně u těch vedlejších postav to byl trochu masakr.

Ale co mě nejvíc překvapilo, že je kniha tak nějak rozpolcená - jedna linie příběhu mě strašně bavila (ta kde je Kalous a Coltain), druhá mě trochu i "nudila" (Mappo a Icarium ). Upřímně ta část o putování a "jakémsi hledání prozření" pro Icaria je taková trochu "navíc", kdyby v knize nebyla, asi by se nic nestalo. On vlastně stejně Icarium celý napínavý finiš knihy prospal, což mně přišlo docela komické. Ale třeba je jejich putování důležité pro další knihy, kdo ví. Každopádně neubráním se pocitu, že zúžení knihy o 200 stránek právě o tuhle linii by jí asi dost prospělo, aby měla ještě větší drive.

Tím nejlepším jsou samozřejmě v této knize bitvy, to je potrava pro mé chrochtání nad fantasy, a v tomto díle se mi jich dostane požehnaně. A to je dobře, jen houšť pane Eriksone, jen ať se to mydlí, až krev stříká, ať se celá Malazská říše utopí v krvi... pak bude moje černá duše uspokojena. Už se těším na střet Tavore a Felisín, to bude krásný "dámský gambit" a očekávám, že jen u vyškrábaných očí nezůstane.

Celkově dávám knize tak 75%, Měsiční zahrady to měly za rovných 80% a to hlavně z toho důvodu, že jsem v nich našel méně hluchých míst.

2 15.03.2017