destak komentáře u knih
Už na začátku jsem přišla na hlavní zápletku, ikdyž ne úplně celou. Takže to moc velké překvapení nebylo, ale jako čtení pro zábavu a zimní večery bylo fajn. Jen bych nedoporučovala číst hne po "Za zavřenými dveřmi".
Sledovala jsem Peťka se Símou asi rok na IG, takže mi ten příbeh nebyl lhostejný. Ale stejně jsem nahlédla pod povrch a ačkoli se nejedná o zvláštní druh psaní, spíš deník normální slečny. Tak mi přečtení dost dalo, především uvědomění si hodnoty zdraví, na kterou dost často zapomínáme...
Slyšela jsem na ní spoustu chvály, ale osobně mi nepřišla ničím výjimečná oproti jiným knihám. Začala mě bavit až poslední třetina, ale třeba nejsem v tom správném věku. Rozhodně to pro mě byla zajímavá přínosem ohledně fungování italské rodiny. Takže další díl si pravděpodobně přečtu až po nějaké pauze od Eleny.
Jako prvotina mladé autorky rozhodně povedená. Sice mi jedna pasáž přišla zbytečně rozvolněná a nezáživná, ale jako celek mě bavila.
Pro mě super oddechovka po čtenářsky náročnějších knihách. Splnila co měla - vtáhla mě do děje, bavila a lehce se četla.
Název knížky mi přišel vždycky dost zvlášní a možná právě to mě od ní trošku odrazovalo. Ale jsem ráda, že jsem se nedala a přečetla si ji. Protože Čipera, Jem, Atikus a ostatní postavy prochází hodně zajímavým příběhem. Autorka nikde netlačí na pilu ani zbytečně nepřikrášluje, ale přesto nutí čtenáře zjistit, co se bude dít dál.
Knížka se čte lehce, ačkoli se jedná o těžké téma a problémy z druhé světové války. Celou dobu mě mrazilo a stále jsem byla v očekávání dalšího neuvěřitelného zvratu. Dokonce jsem u knihy nechala i pár slz. Ale do jedno do teď nechápu. Jak může lidské srdce zvládnout tolik utrpení a hrůzy? Rozhodně doporučuji, už jen jako připomínku děsivé historie.
Trochu jsem se bála popularizace knihy, kdy se mi několik takových dostalo do ruky a nadšená jsem moc nebyla. To není případ Dívky v ledu, celá kniha mi přišla čtivá, dějově zajímavá a postavy mě bavily. Takže si určitě do svého seznamu napíšu i další pokračování s Erikou.
Pro mě spíše než literárně byla kniha přínosem jako sonda na dno ulic a bídy. Rozhodně si člověk uvědomí jak si dnes žijeme v Evropě krásně.
Reakce na přebalu knih slibovaly kvalitní napětí. No, náznak strachu jsem pocítila někdy v polovině a od té doby nic. Za mě bohužel ztráta času, ale třeba to slabší povahy a "nenáročného" čtenáře potěší...
Na knížku jsem se moc těšila už jen z reakcí okolí. Na začátku mě autorka zaujala příběhem a vážně mě zajímalo, co se stalo, kdo je kdo atd. Zvědavost mi vydržela převážnou část knihy, ale docela mě zklamal konec. Ani ne zápletkou, ačkoli pro mě nebyla kdo ví jak překvapivá, ale spíš stylem, kterému chyběla dávka dramatičnosti, napětí. Každopádně se mi kniha jako celek líbila, taková zlatá střední cesta.
Oddechové, jednoduché čtení, ale zároveň mě stále zajímali jak se děj bude vyvíjet, takže plánuji přečíst i další díly.
Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu (pár let zpátky) a musím říct, že mě jako předloha zklamala. Možná ji číst jako první mám jiný názor, ale takto mi přišla spousta "scén" nedotažených, málo popsaných do detailu, tak že nebylo úplně jasné, co postavy prožívají. Nevidět film asi se s nimi nedokážu tolik ztotožnit a vnímat hloubku jejich lásky. Škoda. Za mě málo využitý potenciál příběhu...
Skvělá detektivka. Místy natolik reálná, že jsem nemohla číst, když jsem byla večer sama doma. A nakonci jsem ji musela několikrát odložit, jak mi bylo z popisu scén špatně. Autor mě vtáhl do děje na 100 % a byl to opravdu zážitek. Zatím pro mě nejnapínavější kniha série o Joonovi.
No, jsem z knížky trošku rozpačitá. Osobnost Richarda mi přišla vždy zajímavá a sleduji ho dlouhou dobu a možná právě proto jsem čekala od knihy trošku víc. První polovina mi přišla taková nemastná neslaná, to se naštěstí změnilo. Nejlepší částí byly rozhodně rozhovory, recenze záležely na šikovnosti autora. Takže jsem váhala mezi 2 a 3 hvězdami, ale pro nastínění jeho osobnosti určitě fajn.
Napsala jsem už dva komentáře. Pokaždé je smazala. Neumím dostatečně přenést své pocity do písmen, ale i tak do třetice...
Bolest, utrpení a bezmoc jako nástroj "mocných". Nelidské podmínky, strach, hlad a zima sužující děti, ženy, muže i starce. Pracovní tábory a v nich obyčejní lidé vytržení ze svých obyčejních životů. Člověk by řekl, že v takových podmínkách nemůže nic přežít. Ale přesvědčení, touha po životě, podpora a především láska jsou tu o to silnější, čistší a bezpodmínečnější než kde jinde. Ačkoli smutný příběh, pro mě byl ztělesněnou láskou, silou a pozitivní energií lidí, kteří i přesto, že neměli nic zvládli všechno.
Kniha je psána velice lehce a čtivě a proto je ideální jako odstrašující příklad konkrétních zvěrstev z minulého století...
Příjemná, milá a lidská knížka, u které se vážně moc těším až ji budu číst dětem (svým i nesvým) :)
Knížka se mi četla úplně sama. Název sice trošku zavádí, ale to byl asi účel. Musím říct, že příběh je psán lidsky, jednoduše a bez zbytečností, což se mi na něm moc líbilo. Ačkoli jde o "jednoduchou" romantickou knížku, tak si z ní lze vzít i jisté ponaučení do vlastního života. Za mě milé oddechové čtení.
Velice lehce a nenásilně psaná kniha, která se zdá být až oddechovou. I přesto v sobě nese aktuální problematiku vztahů mezi muži a ženami. A tím se trefuje (především) do mužského ega a přesvědčení o své vlastní dokonalosti.
PS: Výjimečně jsem ocenila otevřený konec, jelikož tyhle příběhy snad konce ani nemají...
Kolem mých 15ti let jsem knihy mistra doslova hltala (především To, Carrie, Řbitov zviřátek a Osvícení), takže jsem dle mého přečetla to nejlepší, co do té doby napsal. Pak jsem si dala 10 let pauzu a nyní jsem měla chuť vrátit se do "mládí". Zaujala mě právě Nespavost a i když se jedná o odlišný román než dříve zmíněné, tak se mi román moc líbil. A to asi především tím, že jsem se úplnou hrůzou nebála usínat, ale i tak byla zvědavá, co s hrdiny bude dál. Doporučuji pro "slabší" povahy, které chtějí okusit něco z pera génia a nemusí se nutně bát až do morku kostí.