Devorah komentáře u knih
Opět klasická Agatha Christie, opět 5 hvězdiček. Ocitáme se na anglickém venkově,
kde obyvatelé jednoho poklidného městečka začínají dostávat jeden anonymní dopis za druhým. Otázkou tak zůstává, kdo tyto anonymy odesílá? A jak nám může být jasné, u dopisů to nezůstane a objevuje se i mrtvola. A postupně jsou tak před nás kladeny falešné stopy, které ale čtenáře na závěr díky slečně Marplové dovedou až k pachateli.
Jak již bývá autorčiným zvykem, slečna Marplová je tu opět ve výtečné kondici a další hlavní postavy jí skvěle sekundují.
Kniha naštěstí zapůjčena v knihovně. Optimisticky tudíž hodnotím ušetřené peníze, negativně vynaloženou energii a můj čas na toto čtivo. Reálně musím říct, že kniha nejspíš není určena pro mou cílovou skupinu, obsahuje spoustu rádoby inspirace a motivačních vět, ke kterým se každý reálně uvažující člověk dopracuje sám.
Anglická právnička Hannah se rozhodne pro kuchařský kurz v Irsku na elitní kulinářské škole. Jenže v Dublinu potká trochu sebestředného a velmi charismatického Conora a netuší, jaká životní kapitola tím začíná.
I v této knize Julie Caplin dokázala, že to umí s detaily. Popisy míst, vůní, chutí, kouzelné atmosféry, vše tu najdeme a můžeme si to náležitě vychutnat.
Jako plusový bod hodnotím rovněž to, že ač se jedná o romantický příběh, nestojí na dramatických gestech a sladkých slovíčkách, ale na dialozích, charakterech, určité realističnosti a pozvolnosti příběhu.
A ano, přiznejme si, je to stále jedno a to samé, není to ničím originální, ale........ale funguje to! Nikde to nedře a funguje to prostě jako dobře namazanej stroj.
Tak i já jsem se zařadila mezi čtenáře, kteří podlehli mediální masáži, která se okolo této knihy strhla.
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to romantické dílo, má ale trochu hlubší poselství, a to téma domácího násilí. Hlavní postava Lily se s ním setkává hned dvakrát, v dětství a teď v dospělosti. Téma rezonuje celým příběhem a Colleen Hoover nám tu vytvořila psychologicky zajímavou situaci a skvěle dokázala vykreslit vztah mezi hlavními postavami. Tu jejich lásku smíchanou s nenávistí. Strach s neskutečnou touhou. Přání zůstat s potřebou odejít navždy.
Sečteno podtrženo - ohromující veledílo se tu nekoná, naši pozornost si ale zaslouží.
Ajajaj, napadlo mne po přečtení této knihy. To už fakt žádný další Poirot nebude? Podtitul říká, že jde o poslední případ Hercula Poirota, ve kterém zúročí své dosavadní zkušenosti. No a pak už jen padá opona, zhasínají světla, něco končí a něco začíná.
Kniha se odehrává na zámku Styles, stejně jako kdysi první kniha. I zde je kapitán Hastings a Poirot, nicméně z Hastingse je čerstvý vdovec a slovutný Poirot je upoután na kolečkové křeslo, protože mu zdraví neslouží tak jako dříve.
Snaží se za pomoci Hastingse vyřešit, kdo má být příští oběť tajemného X, který má na svědomí sérii vražd. Poirot však totožnost vraha zná. Podaří se mu předejít vraždě? Konec je jedno obrovské překvapení, ať už jde o vraha, ale hlavně pokud jde o postavu Hercula Poirota. Tleskám a smutním.
Pohodová kniha s oprýskaným poselstvím, ale vášní v srdci, to je kniha Dobrý ročník.
Děj je místy romantický, ale kdo z nás občas nechce trochu té romantiky? Navíc výborně zapadá do celkového příběhu.
Mírně nafoukaný anglický hejsek Max přijede do slunné Provence kvůli úmrtí svého strýce, kterého přestal vídat. A jak to tak bývá, potká zde krásnou Francouzku Fanny a přerod ze sobce v bodrého chlápka omámeného francouzským vínem, jídlem a šarmem zmiňované Fanny může začít.
No a já si dopiji skleničku červeného vína, dám si tapenádu s křupavou bagetou a jdu zabalit věci na výlet do Provence.
Knihu jsem četla již po druhé a rozhodně nemohu říci, že bych se nudila. Spíše naopak. Je z ní cítit láska k archeologii díky druhému manželství Agathy Christie. V principu nejde o nic nového, stane se zločin, který předvídáme od první stránky, na scénu vstupuje Hercule Poirot, nejlepší detektiv na světě, jak o sobě skromně prohlásil a vše se díky němu vyřeší. I když to zní jako hrozná nuda, opak je pravdou. Postavy nejsou ploché, ale pořadně propracované, atmosféra se dá chvílemi krájet a občas se člověk i zasměje nad myšlenkovými pochody Hercula Poirota. A to vše v obklopení starodávných památek.
Rozjezd má tato kniha více než slušný. Čtenáře naláká od prvních stránek tak, jak to aurorka umí. Hlavní roli zde opět hrají mezilidské vztahy, které mezi sebou postavy mají, ale také vzájemná důvěra, nebo spíše nedůvěra, faleš a lži.
Nemohu mít autorce za zlé, že vraha jsem odhalila v polovině knihy, motiv pro mne byl ale překvapením. Nicméně dobře se kniha četla, děj parádně ubíhal možná i díky krátkým kapitolám. Opět velmi dobře odvedená práce, možná jen ten nedotažený konec s otevřeným dějem u mne sráží celkové hodnocení, což je jinak škoda.
Po přečtení této knihy mám dojem, že nepsaným mottem je zde lidské štěstí. Aby byl člověk skutečně štastný musí mu k tomu štěstí ale stále něco chybět.....tak jako hlavnímu hrdinovi.
Hadžime, hlavní postava, žije zcela normální život, jde si svou individuální cestou a společnost a její předsudky ho nezajímají. Ale i tak zjišťuje, že mu stále něco chybí, možná je to jeho krásná přítelkyně z dětství Šimamoto? Nebo jsou to ideály a iluze, které ztratil? A tak se po většinu času trápí a utápí v bolesti a vnitřní rozervanosti. A těmi svými pochybami, nejistotou ničí nejen sám sebe, ale i své nejbližší, svou rodinu. Murakamiho poetika a nespoutané emoce nás dovedou ke konci s nečekaným rozuzlením, nejasnou odpovědí - ta už je na každém z nás.
Další z knížek od Agathy Christie, kterou čtu opakovaně a stále mne baví. Nevyskytuje se zde ani všetečná slečna Marplová, ani světoznámý Hercule Poirot a přesto má čtenáři co nabídnout.
Hned na začátku se zde setkáváme s celou plejádou roztodivných postav, poznáváme jejich osudy, životní dramata a soukromé tragédie. A jak děj pomalu postupuje, stoupá i drzost vraha, který je na konci knihy odhalen. Co se konce týče, ten se Christie opravdu povedl - je grandiózní a až děsivě depresivní.
New Orleans 50. let, to je město plné zábavy, karnevalu, veselí a hlavně jazzu. Ale v této knize je to také město plné násilí, zločinů, zoufalství, ale i naděje na lepší život.
Hlavní hrdinka Josie nemá zrovna na růžích ustláno, ale jelikož neoplývá jen krásou, ale také intelektem, snaží se svůj život změnit, např. studiem na výběrové univerzitě. Na tu nemá ale dostatečný třídní původ, natož finance. Svého snu se nechce vzdát, nicméně tato trnitá cesta je poseta mnohými zklamáními, zoufalstvím, intrikami, ale i první láskou v podobě hned dvou fešáků. Nutno říci, že autorka tady s popisem pohledných mužů vážně nešetří, což určitě ocení ženská část.
Vypravěčský talent autorky je nesporný, čtenář skoro slyší znít jazzové skladby, všudypřítomný ruch ulice, nebo třeba každodenní hluk z nevěstince. Silný příběh, kde se napětí a dobrodružství střídá s romantikou. Není to tak přeslazené jako jiné knihy tohoto typu, nicméně ten „popelkovský“ závěr se tam po tom všem, co hrdinka prožila až tak nehodil.
Občas je tato kniha detektivkou, ve které rozplétáme nitky starého příběhu, který se točí okolo dvou mladých nezvěstných dívek. Občas se tu vyskytuje více romantiky, než je příhodno a občas si prostě říkáme (obzvláště k uspěchanému konci) cože? To jako vážně? To vše zvládne mladá novinářka, která neví, co s milostným životem? Nicméně i tak je mi hlavní hrdinka Nora opravdu sympatická, je to normální ženská, která nemá problém udělat si sama ze sebe legraci a nebrat se tak vážně.
Ano, je to napínavé, místy mírně komplikované, závěr krkolomný a očekávatelný, ale přesto za přečtení stojí.
Černé lži dokáží čtenáře příjemně překvapit. Ze začátku lákají na erotickou atmosféru, která se z každou další stránkou mění v thriller a erotično pomalu přechází v napětí a pochyby.
Layana je dcerou zbohatlíků, která má díky penězům vše, nač pomyslí. A pak potká JEHO, Bryanta, génia s miliardami na kontě a začne erotická love story. V podstatě klišé, ale dobře napsané. Autorka popisuje erotické scény s citem a vkusem. Ano, přiznejme si, hemží se to tady krásnými nahými těly, kopulujícími na různých místech, v různých pozicích, ale popisy nevyznívají směšně jako v jiných – podobně laděných – titulech. A pak přichází jedna dobře mířená na solar plexus, kdy již sexuální touha nehraje prim a ke slovu se tak hlásí psychická traumata z dětství a před námi se pomalu otevírá 13. komnata jednoho z hlavních hrdinů.
Když tato kniha vyšla, Anglie na ní zcela jistě nebyla připravena. Dnes se nám to může jevit jako absurdní, v naší době nás asi máloco překvapí, nicméně tou dobou způsobila neuvěřitelný skandál a byla pokládána za prototyp erotického románu.
Ústřední postavou příběhu je Connie, lady Chatterlyová, která se v mladém věku vdala za baroneta Chatterlelyho. Manžel je, bohužel, ochrnut a zůstává na vozíku – zranění, které utrpěl za 1. světové války. Jeho manželka je zde ovšem vylíčena jako mladá žena, která má i přes manželovo postižení své tužby, ať již po dítěti, nebo sexuálního charakteru. Naváže milenecký vztah s hajným svého chotě, který postupem času přerůstá v něco hlubšího, intimnějšího, až skončí rozkolem mezi manželi.
I přes toto – ve své době skandální téma – se zde objevují čím dál tím častěji narážky na tehdejší společnost, na rozdíl mezi vrstvami, např. šlechta versus horníci, nebo na to, jak těžební průmysl ničí půdu a zamořuje vzduch v okolí. Rovněž na psychologii hlavních postav si dal autor záležet. Úvahy Connie prostupují celým dějem, zachycují její dramatickou změnu a přerod v moderní ženu.
Vše spěje k rychlému konci a je jen na nás, jak si přejeme, aby to s hlavními postavami dopadlo. Klasický happy end zde rozhodně neočekávejte.
Kniha s názvem Vegetariánka, která o vegetariánství vlastně vůbec není. I tak by se tento počin dal shrnout.
Hlavní hrdinka nechce žít jako ostatní, vzdoruje společnosti a jejím nepsaným pravidlům. Ve vegetariánství nachází nový smysl života a popírá tak svou vlastní existenci. Začíná to celé celkem nudně, s manželem má nudný, klidný vztah, pečlivě nalinkový život, který se rozhodne ze dne na den změnit tím, že přestane jíst maso. Nezůstane ovšem jen u toho, bouří se proti celé usedlé korejské společnosti, proti celému diktátu, odmítá se jí podřídit, a to tak moc, až jedinou jistotu a východisko spatřuje v nebytí.
Po celou dobu čtení nás doprovází zvláštní pocit, který s pozdějšími kapitolami graduje až k pocitu bezútěšnosti, depresi a zoufalství. Kniha pracuje s ožehavým tématem, místy se pohybuje až na hranici perverznosti, vyžívá se v popisech nechutných scén s nádechem surrealismu a mnoho událostí se tak jeví možná jinak, než jaké jsou. Rozhodně to není kniha pro každého, záleží na kolik se jí čtenář otevře a co vše v ní najde.
Deziluze, deprese, smutek, zmatek. To je to, co na nás při čtení tohoto románu padá jako klec a svírá stále víc a víc. Autorka, nebo chcete-li Esther, je mladá žena, která neví, co si počít se svým životem. Sbírá životní zkušenosti, které jí ani tak neobohacují, jako spíš srážejí na samé dno. A pak přichází onen strašák v podobě psychické nemoci, v jejímž vleku se ocitá a není schopná se mu vymanit. Onu kontrolu nad svým životem získá teprve sebevraždou. Chce si vybrat, jak a kde zemřít, život jí nebaví, jen ve smrti vidí řešení – únik od všeho a od všech, konečné vysvobození. Moci být svobodná, konečně.
Autorka využívá ich-formu, přesto je styl velmi čtivý, poutavý, místy doslova přetéká ironií, o to víc nás ale nutí přemýšlet. Přemýšlet o tom, jaké to je, jak se cítí člověk psychicky nemocný, o tom, co to znamená ocitnout se na pomyslném okraji společnosti a o tom, že se to vlastně může stát každému z nás.
(SPOILER) K této knize jsem se opětovně vrátila a stále mne bavila, a to autorovým stylem psaní, myšlenkami a také neuvěřitelnou proměnou hlavní hrdinky.
Na scénu se opět vrací náš antihrdina dr. Hannibal, který si tentokrát k ukojení svého labužnických chuťových buněk vybral renesanční Florencii. Ta je zde popsána naprosto skvěle, leckterý průvodce by se mohl od Harrise v tomto směru učit. Děj příjemně plyne, postavy se začínají měnit, transformovat v něco, čím netušily, že kdy mohou být. A to je přesně případ dr. Hannibala a agentky Starlingové. On nás několikrát provede svými temnými zákoutími, svou minulostí, která ho tolik ovlivnila, zanalyzuje psychický stav agentky Starlingové do nejmenších podrobností a ona nás na oplátku nechá nahlédnout do její duše, do myšlenek, které se jí stále více a více vtírají do hlavy a nesou jméno Hannibal. Jejich osudy, nebo chcete-li životy se začínají více, či méně prolínat až se ve strhujícím „labužnickém“ konci protnou úplně – možná i definitivně.
Závěr knihy se opravdu nese v doslova dekadentním stylu, který z dr. Lectera učinil symbol přitažlivého netvora, kterému podlehne i Clarice Starlingová.
Lemmy Kilmister byl naprosto charizmatický rebel s duší rockera, který žil a prožil velmi pestrý život, jenž v knize popisuje.
Nebojí se žádných témat, nejprve popisuje své začátky, bohaté zkušenosti s drogami, nevynechává ani sexuální experimenty, ale vše nezapomene okořenit svým typickým smyslem pro humor. A styl, jakým to dělá je fantastický - je uvolněný, je nad věcí, neuvěřitelně vtipný, místy sarkastický, ale sakra svůj a přímočarý.
Tomu říkám tah na branku, mladá poetka svou prvotinou dobyla svět, nebo alespoň jeho většinu. Nejprve se její kniha objevila snad na všech knihomolských instagramových účtech v cizině, poté se rychlostí laviny šířila i do našich končin. Skvělý marketing. Když se mi dostala do ruky ( v originále) ocenila jsem minimalistický obal a celkově vyznívající obsah knihy, ale ruku na srdce, o to až tak nejde, že?
V básních využívá minimum slov, někdy i dobře zvolených, to jí nemohu upřít, ovšem některé z nich - pro mě spíš motivační moudra - jako by byla vytržena odněkud z nástěnek na pinterestu a dalších sociálních sítích.
Shrnuto podtrženo, je to hodně individuální kniha o ženských tématech, silných prožitcích a pohledu do ženského nitra....záleží na každém jak moc velkou jí dá šanci.
Opět klasická Erskine, minulost se prolíná s přítomností, tak jak jsme si u této autorky zvykli. Děj má neuvěřitelný spád a dvě roviny příběhu se nám krásně prolínají, aniž by měly rušivý efekt. Vše v této knize je v naprosté symbióze a vyvrcholení děje je skoro dech beroucí.