ditul komentáře u knih
Další skvělý díl.
* V přírodě existují rostliny schopné nedopustit vznik nemocí lidského těla.
Nádherné čtení o setkání Vladimíra se synkem. Hodně se mi líbil příběh o léčitelce babičce a pověst Nejlepší místo v rádi.
My Santu pojali za pohádkovou bytost, takže mám nijak nevadil. Nejvíce se nám líbil příběh s koťátkem, stromkem a čarodějnicí.
Bylo by krásné, kdybychom žili každý na svém kousku území v lůně přírody.. Líbil se mi příběh dětí Dáši a Kosti.
*Když Anastasia vyprávěla o detailech projektu, říkala, že na pozemku je nutné zasadit strom a že pohřbívat zemřelého člověka je třeba nikoliv na hřbitově, ale na rodovém pozemku, jejž sám uspořádal. Na hrobě není třeba stavět žádné pomníky. Památkou na člověka by nemělo být mrtvé, ale živé. Památkou pro blízké budou živé výtvory člověka. Tehdy se jeho duše bude moci opět vtělit do materiálního světa, v rajské pozemské zahradě.
Lidé pohřbení na hřbitově se nemohou dostat do ráje. Jejich duše se nedokáží vtělit do hmoty, dokud existují myšlenky příbuzných a přátel, kteří vzpomínají na jejich smrt. Náhrobek je pomníkem smrti. Rituál pohřbívání vymyslely temné síly a jeho cílem je alespoň na čas uvěznit lidskou duši.
Další skvělá kniha, která se přečetla jedním dechem. Líbil se mi příběh Stařík u dolmenu a pověst Dva bratři.
*"Boží mysl a Jeho systém nejsou v tajze porušené do takové míry jako tam, kde žije člověk dnes. V tajze ze stromů padá listí, větřík láme malé větvičky. A tak půdu v tajze hnojí listí, větve a žížaly. Rostoucí tráva reguluje strukturu půdy. Křoví jí pomáhá s přebytkem kyselosti nebo zásaditosti. Nic z těch hnojiv, které znáš, nevynahradí list spadlý ze stromu. Vždyť on má v sobě množství kosmických energií. Viděl hvězdy, slunce a měsíc. A nejen viděl - byl s nimi v součinnosti. I když uplyne mnoho tisíc let, tak země v tajze bude stále úrodná."
"Ale pozemek, na kterém stavíme dům, není tajga."
"Tak ji naplánuj! Sám zasaď les z nejrůznějších stromů."
Tento díl se mi líbil nejvíce. Chápu Vladimíra, že to pro něho je těžší chápat hned myšlenky Anastásie, když byl hned hozen do "školy probuzení" a neměl tolik času na zpracování mnoha věcí jako my ostatní, co si k duchovnu volíme svou vlastní cestu a čas..
*Hej, Nostradame! Nepředpověděls, Nostradame, ale stvořil vlastní myšlenkou data strašných kataklyzmat světa. Mnohé jsi donutil, aby ti uvěřili, a tím jsi zapojil jejich myšlenky do děje toho strašného. Vznáší se tvá myšlenka, strašící lidi svým proroctvím a bezvýchodností. Ale teď se nevyplní. Ať se tvá myšlenka utká s mou. Samozřejmě, že všechno dopředu víš, a proto tak rychle mizíš.
Hej, vy, kteří jste se nazvali učiteli lidských duší! Učitelé, vštěpující člověku, že je slabý duchem a nic neví a že pouze prostřednictvím uctívání vašich osobností lze uslyšet Boží hlas a poznat pravdu stvoření vesmíru. Zkroťte svůj zápal, ať teď všichni vědí: Stvořitel dává každému všechno od věků a stačí pouze nezakrývat jeho velké výtvory tmou výmyslů a postulátů, které jste vymysleli v zájmu vlastní pýchy. Nestůjte mezi Bohem a lidmi. Otec chce mluvit s každým sám. Zprostředkovatele nepotřebuje.
Od věků každý ve své duši uchovává pravdu. Teď, dnes, nikoliv zítra ať je každý člověk šťastný. Stvořitel zaplnil štěstím každý okamžik a každý věk. A v jeho úmyslech není místo pro trápení milovaného dítěte.
Líbí se mi příběh Vladimíra, jeho myšlenkové pochody a jak se probouzí jeho vědomí. V prvním díle mě zaujaly informace o cedru, v tomto díle o dolmenech. Kdo ví, kolik neprozkoumaných pokladů ukrývá naše matička Země.
Příběh Vladimíra, který potká Anastázii, ženu nezkaženou dnešním světem, mě učaroval. Jdu se pustit do dalšího dílu. ;)
Čtyři večery jsme prožívali s dětmi a jejich babičkou, která jim vyprávěla pohádky. Klukům se velice líbil příběh, kdy k nim přišel Mikuláš a čertovi pes utrhl ocas, když bránil nejmenší z dětí.
Nezbedné příběhy přísné čertí babičky, z které má strach i sám Lucifer, nás provázely pár večerů před spaním a klukům se velice líbily.
Pěkný příběh vznikajícího přátelství vědmy Aidy a asasína Fahmiho, která ho učí poslouchat více sebe samotného a najít své já.
Knížka mohla být rozsáhlejší ale i tak velké díky za ní.
*Někdy bývá mezi řezáky mezera zvaná diastema. Lidově se takové poloze říkává "zuby štěstí". Obecně však lidé s touto mezerou mívají potíže se sladěním mužské a ženské části své osobnosti. U mužů to znamená, že je ženy zároveň přitahují i odpuzují. Pokud má diastema žena, uvádí neustále v pochybnost muže, se kterým žije.
Skvělá knížka, která mi rozšířila vědomosti nejen o lymfě. Je tam mnoho problémů řešeno i z duchovního hlediska - psychosomatiky, což mě velice vyhovuje.
Kluci dostali knížku jako dáreček od čertíků jako jedno překvapení z okýnka adventního kalendáře, kde mívali spíše nějaké úkoly. Knížku si hned oblíbili a čertík se stal velkým přítelem. Těšíme se na další díly.
Pěkný příběh Madlen v propojení se svými rody.
*Jen pár lidí dokázalo ovládat svůj život, probudit v sobě proud lásky. Myslím si a mohu se mýlit, že každý člověk má ve svém těle přesně načasovaný svůj budík, který zazvoní, když je čas na probuzení z manipulace. V ten moment stačí, aby se událo málo, třeba jen záchvěv větru. Nádherně rozkvetlý strom. Padající sníh. Paprsky slunce. Hřejivá náruč země. A je tu probuzení. Vše ostatní, jako války a útlak a tak dále, se už vyzkoušelo a moc to platné nebylo. Jediná platná volba změny je žít podle svého.
Knížečka plná hlubokých myšlenek a pocitů Eduarda Tomáše. *Vždyť co jsem já? Když nejsem svým vlastním obalem, co pak ještě zbývá?
Pouze tahle neznámá jemná síla, která se nehýbe a jen pozoruje. Zdá se být bez vlastností a rozhodně je výš než předmětné vědomí. Oživuje všechno - zřejmě ezoterním světlem.
Hodně informací jsem se dozvěděla v době coviďůry od Davida Formánka.. V knize se mi líbí Velký příběh, který jsem četla poprvé a krásně mi pomohl zacvaknout některé informace do sebe. Děkuji Tomášovi za skvělé shrnutí informací velice čtivou formou.
Nádherný příběh Marie. *Nedávno jsem četla příběh Ježíše od Hany Blochový, která šla po stopách Ježíše a podle její knihy, "zda jsem to pochopila správně", zde zmiňovaná Marie není Marie Magdalena, ale Marie z Betanie.. (...jak to naznačuje i pomazání Ježíše jeho sestrou-manželkou Marií z Betánie v předvečer jeho rituálního vjezdu do Jeruzaléma. Dům v Betánii je v Bibli označován za dům Šimona Malomocného a Salomé, kde s nimi dále žili Marie, Marta a Lazar, a není možné přehlédnout blízký vztah Ježíše k této rodině, kde se vždy při svých cestách do Jeruzaléma zastavoval. Znovu zde podotýkám, že Marie z Betánie není totožná s Marií Magdalénou, jak se dnes často předpokládá, neboť víme, že ještě ve středověku byly obě ženy označovány jako dvě různé osoby.)