ditul komentáře u knih
Každý v sobě má mnoho uvězněných emocí, které podle jednoduché metody může odstranit anebo se dozvědět pomocí této metody další potřebné informace..
*Láska k bližnímu nám pomáhá překročit sama sebe, překročit naši vlastní sebestřednost. Pomáhá nám zajímat se více o potřeby ostatních a chápat je. Večer nás k obětování našeho času, službě ostatním a dávání světových zásob těm, kteří to potřebují. Pomáhá nám stát se těmi, co dávají a vděčně přijímají spíše, než jen berou. Vytváří spojení, příbuzenství, bratrství mezi námi. Dává hodnotu nám jako jednotlivcům a dává nám celistvost a smysl sounáležitosti.
Tato kniha rozšířila moje vědomosti. Líbí se mi, jak autor píše o zvířatech s úctou.. Netušila jsem, že kuřátkům se zkracují zobáčky, že jsou selátka kastrovaná bez.. Viděla jsem mnoho videí, jak krávy pláčou, když jim odeberou telátka, jak slepice či husy objímají ty, co se o ně starají... Své děti vedu k lásce k přírodě a všemu živému a věřím, že takových rodičů je víc.
*Prasata, krávy a další zvířata mají navíc smyslový orgán pro čich, který my lidé postrádáme. Jmenuje se Jacobsonův orgán a je umístěn v dutině ústní, kde zpracovává určité pachové vjemy a vede je přímo do dané části mozku. Občas vídáme krávy nebo koně, jak podivně špulí tlamu a ohrnují pysky na jiného jedince nebo člověka. Říkáme, že "flémují", a tímto způsobem do Jacobsonova orgánu nasávají pachy. Stejně tak někdy vidíme prasata, která jakoby zívají - to zachycují pach tlamou. Jak je asi cítit takový pach, který nevnímáme nosem, ale něčím úplně jiným? O tom můžeme my sami uvažovat jen ve své fantazii.
Bohužel kniha už v tištěné podobě není, tak jsem si koupila audio knihu a je to to nejlepší, co jsem kdy slyšela. Skvěle zpracováno. Poslouchala jsem přes sluchátka a děkuji za super zážitek.
Miroslava Zelenku ráda poslouchám a tato kniha je shrnutí skvělých myšlenek o vesmírnu a božství..
*Jako analogii vývoje Bytosti použiji oblíbenou představu moře a kapky vody. V hlubinách oceánu není takřka žádný pohyb, nepronikají sem žádné zvuky a je tam stálá teplota a tma. Kapka moře je tam ve stavu, kdy si uvědomuje především sounáležitost s celkem, jednotu a neměnnost.
V průběhu nekonečné doby (z pohledu kapky) se vlivem různých procesů dostává kapka blíže k hladině. Stává se součástí mořských proudů a uvědomuje si již pohyb.
Později se dostává k mořské hladině a stává se součástí vlny. Zde již si plně uvědomuje pohyb, různé stavy, různé teploty, světlo a částečně už začíná z hladiny vnímat i Svět mimo oceán. Zde si již kapka uvědomuje svoji možnost spolupůsobení s ostatními kapkami ve vlně.
A pak dochází k tomu mimořádnému okamžiku v životě kapky, kdy při nárazu na další vlnu je kapka vymrštěna do prostoru. Kapka je nyní plně samostatná, zcela svobodná, plně si uvědomuje svoji jedinečnost a oddělenost od moře. Poprvé je schopna vidět "Svět" v celé jeho šíři, s určitým nadhledem (z pohledu kapky míněno doslova i v přeneseném slova smyslu). Obohacena o tuto zkušenost, o toto uvědomění, se kapka vrací zpět do moře.
Zprvu se stává opět součástí vlny, ale zmoudřelá kapka již není pouhou součástí vlny, ona má vědomí vlny, ona je vlnou. V počítačovém žargonu by se dalo říct, že se stává hlavním programátorem programu "vlna". S dalším postupem se opět stává mořským proudem a hlavním programátorem programu "mořský proud". Nakonec opět zcela splývá s mořem a stává se mořem a hlavním programátorem programu "moře".
Tato kniha ve mně zanechala hluboký zážitek. Je plná odpuštění a důvěry v život.. Nádherné je i audio zpracování. Kniha má své místo v mojí knihovničce.
Je to příběh, který je plný dojetí a zvratů..
První srdcovka, co mi chybí v mojí knihovničce. Sháním ji už tři roky a naštěstí ji měli v městské knihovně.
*"O jakém Bohu to mluvíte, otče Serafime? O Bohu milosrdném a spravedlivém, který ve své nekonečné moudrosti shledal jako správné, že mi vezme rodinu? K tomuhle Bohu se modlíte? Kdo je tenhle Bůh?"
Serafim pozvedl štětinaté bílé obočí, aby vyjádřil podiv. Zdálo se, že mnicha tahle otázka potěšila. "Konečně se, Sokrate, ptáš na to, co tě už tak dlouho tíží. Kéž bych znal odpověď! Kéž bych znal sladká slovíčka, která by vyhojila tvé srdce a utěšila tě! Žil kdysi moudrý muž jménem Hiller," pokračoval, "jeden z hebrejských starších, který řekl: 'Na tomhle světě jsou tři záhady: vzduch pro ptáky, voda pro ryby a lidstvo samo pro sebe.' Zjistil jsem, že největší záhada ze všech je Bůh, přestože je nám tak důvěrně známý jako tlukot srdce, tak blízký jako příští nadechnutí... Obklopuje nás jako vzduch, jako voda... je pořád přítomný. Ale naše mysl Boha nalézt neumí. To dokáže jen srdce... To v něm najdeš víru..."
Kniha plná nádherných myšlenek a mouder.
* Vězte, že nikdy nebudete muset splácet nic, na co jste kdy v tomto či jiném životě myslel nebo co jste provedl, pokud to sám sobě odpustíte. Odpuštění sobě božským aktem, jenž z vaší duše snímá vinu a souzeni sebe sama, jež omezují projevování Boha, kterým jste. Jakmile sám sobě odpustíte, vězte, že tento život i ty, které přijdou, jsou zde jednoduše kvůli prožívání sebe coby součást Nyní, jež je budoucností všeho, co jest.
Krásně popsáno, jak nelehký život měli léčitelé, kteří dostali dar léčit energiemi..
*Musím také podotknout, že na mě neustále byl činěn nátlak, abych přestal léčit, protože na Ministerstvo zdravotnictví chodila různá udání a právě tak na Bezpečnost. Často jsem byl vyslýchaný na Bezpečnosti a měl jsem zákaz návštěv v nemocnicích. Prostě lékaři si nepřáli, abych přišel za nemocným a léčil ho, protože se báli, že budou nařčeni z neprofesionálního přístupu k pacientovi a k medicíně. Přesto byli lékaři, kteří když viděli výsledky mého léčení, postavili se za mě, ale obvykle to pro ně skončilo důtkou a vyhrožováním, že v pohraničí je pro ně místa dost, takže spolupráce s nimi byla úřady přerušena.
Kniha plná krásných myšlenek a poselství.. Kdo poslouchá Jana Raka, tak z pohledu kvantové fyziky není nic nemožné.. Jen opustit materialismus..
*Toho dne jedna půvabná mladá dívka vstoupila mezi trsy suché trávy a náhle, jakoby zázrakem, držela v ruce překrásnou žlutou květinu na dlouhém stvolu. Uvázala si ji kolem hrdla jako drahocenný šperk. Ostatní se okolo ní shromáždili, aby pochválili její krásu a vkus. Skládali jí poklony celý den a já jsem viděla, jak dívka doslova září radostí, protože se ten den cítila nezvykle krásná.
Při pohledu na ni jsem si připomněla něco, co se stalo těsně před mým odjezdem ze Spojených států. Přišla ke mně pacientka, která trpěla silným stresem. Když jsem se jí zeptala, co se jí přihodilo, řekla mi, že jí pojišťovna zvýšila pojistné na její diamantový náhrdelník o osm set dolarů. Našla někoho v New Yorku, kdo jí řekl, že může vyrobit přesnou napodobeninu náhrdelníku z nepravých kamenů. Chystala se tam odletět, počkat, dokud náhrdelník nebude hotový a po návratu uložit své pravé brilianty do bankovního sejfu. To by ji neuchránilo před pojistným, které by bylo stále ještě dost vysoké, ani to neznamenalo, že by náhrdelník byl v naprostém bezpečí, protože něco takového nemůže zaručit ani ta nejlepší banka, ale pojistné by se tím podstatně snížilo. Zeptala jsem se jí na každoroční městský ples, který se měl brzy konat, a ona mi řekla, že napodobenina bude do té doby hotová, a tak si ji při té příležitosti bude moci vzít na sebe.
Na konci dne dívka z kmene Opravdových Lidí položila svou ozdobu do písku a navrátila ji zemi po tom, co květina splnila svůj účel. Dívka jí byla nesmírně vděčná a uchovala si vzpomínku na pozornost, kterou ten den vyvolala. Dostalo se jí potvrzení vlastní přitažlivosti. Přesto se nevázala na předmět, který jí tyhle pocity přinesl, na květ, který pomalu uschne a návrátí se do věčného přírodního koloběhu.
Přemýšlela jsem o své pacientce u nás doma. Pak jsem se podívala na domorodou dívku. Její šperk měl skutečný význam, zatímco naše šperky měly jen peněžní hodnotu.
Usoudila jsem, že s našimi hodnotami je něco v nepořádku, a ne s hodnotami těchto lidí, kteří žijí v nejzápadlejších končinách Austrálie a jsou označováni za primitivní národ.
Pěkná malá knížečka, která se krásně vejde do kabelky. Už aby bylo jaro a mohla jsem s dětmi zkoumat motýlky. ;)
Malá knížečka plná pěkných mouder.
*Pokud naše srdce upřímně touží po spřízněné duši, po životním partnerovi, život nás svede dohromady. Ale abychom životního partnera našli, nesmíme ho hledat, jinak ho přehlédneme. Pokud se cítíme nešťastní, protože jsme sami, najdeme takového člověka, s kterým se budeme dál cítit nešťastní. A jestliže lamentujeme, že nemáme nikoho, kdo by nám dával lásku, pak nejsme schopni sami sobě dávat lásku, a nemůžeme doufat, že najdeme někoho, kdo toho schopen bude. Pouze až budeme spokojeni a šťastní sami se sebou a pochopíme, že ke štěstí nikoho druhého nepotřebujeme, objeví se někdo druhý a naše štěstí zdvojnásobí.
Jeden z mála lidí, co se nebál mluvit nahlas o věcech kolem nás už v dřívějších letech.. Měl dokonalý přehled i v duchovních věcech.
Měla jsem štěstí, že jsem se s ním před několika lety setkala ve frontě na bankomat a mohla s ním krátce popovídat.
*Jeden můj učitel v oblastech psychotroniky a energetiky, se kterým se občas scházívám, se mě ptal, jestli si uvědomuji, že bych mohl své energie více využívat. Dokonce bych prý mohl i léčit. K tomuto cíli vede však dlouhá cesta. Naučil mě, jak být po nějakou dobu přítomen se svým duchem ve svém těle. Jako když jste na návštěvě. Duch musí dávat příkazy, které vyžaduje vaše myšlení. Naučil jsem se odpoutat se ze svého těla a jít se podívat, jak si třeba sedím v křesle. Vzdálit se a pozorovat, jaký jsem. Naučil jsem se po probuzení se posadit a den začít opuštěním těla na patnáct minut. Prostě nejsem tu, nemyslím na nic konkrétního, nevím kde jsem, nejsem. Ale trochu se mi to vymklo z rukou, protože jsem se vrátil často do těla pozdě a prošvih jsem ráno termíny. Trochu jsem přetáhl ranní meditování. Nevím, jestli jsem se pozdě vrátil do těla nebo zaspal, ale fakt je, že věřím na oddělení duše a myšlení od těla a že si to může vypěstovat každý. Také dokážu nepřímo někomu vsugerovat myšlenku, aniž by o tom věděl.
Sice mi tato knížečka nic nového nepřinesla, ale veliké plus dávám za to, jak je krásně pozitivně napsaná. Krásně se mi četla.
*I když někdy máme špatný den, ba dokonce týden, měli bychom to prostě přijmout a nesnažit se to nějak uměle vytlačit. Pokud totiž proti tomu bojujeme nebo se za to odsuzujeme, naše vibrace okamžitě klesají ještě níže. Jestliže však všechno, co nemůžeme změnit, beze strachu přijmeme, naše vibrace se okamžitě navýší.
Neustále jsem listovala mezi první částí knihy a poznámkami (v druhé části), které mě občas vyrušily od myšlenek, tak jsem je potom četla až na konci kapitoly. Téma ayahuasky jsem teď ve větším vstřebala z vyprávění Helenky Heclové, která vypráví s nadšením o svém pobytu "mimo civilizaci". Zajímavé pro mě byly i informace ohledně DNA.
*Enzymy jsou dlouhé proteiny, které urychlují buněčné aktivity. Pracují s neuvěřitelnou rychlostí a mají nesmírnou schopnost výběru. Karbohydráza, jeden enzym v lidské krvi, je schopna sama bez pomoci shromáždit až půl milionu molekul kyseliny uhličité za sekundu. Enzymy, které mají na starost opravu dvojšroubovice v případě poškození a zároveň opravují případné chyby vzniklé během replikace DNA, se dopouštějí pouze jedné chyby na každých deset miliard znaků. Enzymy čtou text DNA, přepisují jej do RNA, vyjmou nekódovanou pasáž, naváží k sobě kódované části a dají informaci finální tvar, sestaví zařízení, které dokáže číst instrukce a utvoří... další enzymy. Co přesně je známo o těchto "molekulárních automatech"? Podle biologů Chrise Calladineho a Horace Drewa "jsou tyto enzymy ve své činnosti vysoce výkonné, nicméně nikdo přesně neví, jak pracují.
Další pěkná kniha v sérii. Zatím pro mě top byla knížka Brány Atlantidy.
*Vciťte se do svého srdce a vězte, že božská rovnováha zde na Zemi je samoregulační a harmonický celek, do něhož člověk, bohužel, až příliš rád "fušuje"! Vše v přírodě následuje harmonickou, božskou vůdčí frekvenci, do níž mnozí lidé neustále zasahují a hrají si na "boha" v rámci svého, jim pouze "zapůjčeného" světa. Dědictví, jež na Zemi zanecháváte těm, kteří se zde též chtějí projevovat, není nijak korunováno láskou a krásou! Tito lidé se po Zemi pohybují, jako by jim tato úžasná planeta patřila, a oni mohli bez ustání ignorovat principy Stvoření.
Tato kniha byla takové "shrnutí v kostce" předešlých knih. Na druhou stranu je někdy potřeba si připomenout spoustu věcí. ;)
*Jakmile se rodiče začnou cítit přetíženi a vloží zodpovědnost za své potomky do rukou jiných lidí, začíná pro děti cesta utrpení s velmi ničivými následky. Jsou uměle přizpůsobovány společenskému myšlení a konání a přinucováni "se zklidnit". Jejich vnitřní volání nikdo neslyší a v rychle žijící společnosti, jejímiž znaky jsou konzum, stres, tlak na výkon a povrchnost, nezbývá místa na jejich potřeby a jedinečný způsob jejich projevu.
Namísto toho, abyste si uvědomili příčinu a jejich citlivá těla ochránili před vnějšími škodlivými vlivy, podáváte dětem silné drogy, které je poškozují a znehybňují. Jejich tělíčka se plní nebezpečnými chemickými látkami, což lze přirovnat k pravidelné konzumaci amfetaminů, ba též vám dobře známého kokainu. Brali byste sami dobrovolně tyto drogy a přitom věřili, že vám nijak neškodí? Plnili byste se jimi pravidelně, a to každý den?
..... Když ve vaší společnosti přistihnete někoho, jak bere drogy, je to ihned důvod k rozruchu - a často ho velmi rychle odsoudíte. Když však těla řady nevinných obětí zcela "legálně" a na lékařský předpis dennodenně plníte drogami, nikoho to nerozruší. Proč se omlouvá tento způsob zneužívání léků a proč se předepisuje, aby je děti pravidelně užívaly? Jak si můžete, lidé, myslet, že to přinese úlevu? Nestane se tak. Důsledkem toho jsou miliony závislých obětí farmaceutického průmyslu či machinací mocných vaší úrovně bytí.
Zajímavé čtení, trochu z jiného pohledu o "jiných bozích", než jsem dosud znala. Pro mě bohužel některá cizí jména byla chvílemi chaos, jak pro mě byla nová. Ale s mnoha myšlenkami souzním.
*Cokoliv říkáš, je pravda. Nejsem toto tělo. Jsem duše a také všichni ostatní jsou duše. Když tělo zanikne, duše existuje dál. Když ale uvidím, že můj syn nebo můj děd umírá, nebo že já je zabíjím, jak se mohu utěšovat vysvětlením, že oni ve skutečnosti neumírají, že jen mění těla? Cítím k nim náklonnost na tělesné úrovni, a proto musím vnímat zármutek a utrpení.
Pěkně sepsána cesta autorky za poznáním pravdy, tak jak ji sama objevovala.
*Ve výše naznačeném smyslu je tedy třeba chápat i Ježíšovo zasvěcenecké učení, než získal dlouholetým studiem v chrámech Egypta a jež bylo zakončeno nejvyšším zasvěcením, tj. symbolickým ukřižováním adepta, jeho třídenním pobýváním v hrobě a následným zmrtvýchvstáním a nanebevzetím, jak je to popsáno u Melchisedecha a symbolicky též v Evangeliu Spasitele v kapitole "Spasitel oslovuje kříž". Je třeba si zde uvědomit, že text je pouze symbolický, že k Ježíšově fyzické smrti na kříži nikdy nedošlo a že vše je až výsledkem pozdějších úprav textů římskou církví, jež s původním učením Ježíše nemá vůbec nic společného, neboť ukřižování bylo pouze mysterijním aktem, vedoucím k vyvázání adepta z přípoutanosti k hmotné realitě, z které se po mystické smrti v hrobě, po zmrtvýchvstání a nanebevzetí jeho duše takto osvobodila.
Tahle kniha je poklad v naší dětské knihovničce. s dětmi (3 roky) zkoumáme kdo co provádí a dost se u toho bavíme. Vymýšlíme postavičkám různé příběhy a nehody a záhady.. Kniha skvěle rozvíjí dětskou fantazii.