ditul komentáře u knih
Pro mne takové základní shrnutí.
*Lidský duch je podoben zárodku, který dopadá na půdu hmotnosti jako semeno do nakypřené země. Zde pak pod vlivem silných podnětů vyzrává prožíváním k sebeuvědomnění, které je počátkem vědomého působení ve Stvoření. Tím, že si začíná uvědomovat sám sebe jako JÁ, nepřestává být součástí celku, naopak vzrůstá jeho odpovědnost za to, čím tento celek obohatí nebo pošpiní.
Kniha mi přišla do ruky jako záchranná brzda. Patřila jsem do skupiny lidí, co zanedbávali spánek jen co to šlo.. Teď si budu spánek vychutnávat plnými doušky jako nejlepší "lék" pro moje tělo. Mám naštěstí velké štěstí, že usnu, jen co si lehnu.
*Jako vědec dobře obeznámený s tím, jak spánek funguje, jsem důrazně pro zrušení těchto praktik, a to ze dvou důvodů. První, méně závažný důvod má čistě pragmatický základ. V kontextu výslechu, jehož cíl spočívá v získání přesných, a tedy potenciálně soudně nenapadnutelných informací, není spánková deprivace příliš spolehlivým nástrojem. Už mírný nedostatek spánku má, jak jsme měli možnost pozorovat, negativní vliv na všechny schopnosti potřebné k tomu, aby se od daného jedince daly získat platné informace. Zhoršuje se schopnost přesně si vybavit informace uložené v paměti i emoční vyrovnanost, což brání logickému myšlení, a dokonce pokulhává i prosté porozumění řečenému či psanému. A co je ještě horší, lidé se stávají náchylnějšími k nečestnému jednání a častěji lžou. S výjimkou kómatu je spánková deprivace tím nejméně užitečným stavem mozku pro účely získávání věrohodných informací. Zmatená mysl je ideálním podhoubím pro falešná doznání - což, pravda, může být v některých případech i cílem. Důkaz přinesla nedávná studie, podle níž už jedna noc beze spánku dvojnásobně až čtyřnásobně zvyšuje pravděpodobnost, že se i jinak morálně zcela čistý člověk přizná k něčemu, co ve skutečnosti neudělal. Můžete tedy změnit něčí chování, postoje, a dokonce i hluboká přesvědčení, a to jen tím, že člověku odepřete spánek.
Druhý a podstatně závažnější argument pro zrušení metody nucené spánkové deprivace se týká trvalých následků fyzického i psychického charakteru způsobených dlouhodobě odepíraným spánkem. Bohužel, pro vyšetřovatele však "bohudík", nejsou poškození způsobená nedostatkem spánku na pohled patrná. Co se psychických důsledků týče, mnohadenní spánková deprivace zvyšuje počet sebevražedných myšlenek i pokusů o sebevraždu, z nichž se obojí mezi spánkově deprivovanými vězni objevuje v podstatně větší míře než mezi běžnou populací. Nedostatek spánku vede ke vzniku ochromujících a trvalých depresí a úzkostí. Z hlediska fyzického pak dlouhodobá spánková deprivace zvyšuje riziko kardiovaskulární příhody, jako je infarkt nebo mozková mrtvice, oslabuje imunitní systém, čímž se zvyšuje obecná náchylnost k chorobám.
Knihu jsme si rozkouskovali a myšlenky jsme si četli s dětmi před spaním. Děti tedy více obdivovaly obrázky.
*Život není vždy vykreslen růžovými barvami. A právě ve chvílích, kdy je kolem šedo a prázdno, nás tyto drobné radůstky poutají k životu. Jsou to kotvy, které nám nedovolí odplout příliš daleko od břehu, které nás vrací zpátky na zem, když je to potřeba. A pokud je tam zem už příliš tvrdá, tak nás tyto radosti - pocity - okamžiky (cokoliv chcete) nechají vzlétnout. V našich myšlenkách. Protože tam je možné úplně všechno.
Dílo je stále aktuální.. Je krásné pozorovat, jak lidé dokáží díky strachu z nemoci měnit své postoje a názory.. Bohužel mnoho takových se stále mezi námi najde, co volí nejdříve svůj prospěch na úkor jiných a potom teprve dokáží se vcítit i do druhých..
*Dva velké světové názory se tu utkávají tak říkajíc nad ložem bolesti a v jejich konfliktu se rozhoduje o životě a smrti malomocného lidstva. Ten, kdo je představitelem vůle k moci, se na své cestě nenechá zastavit soucitem s lidskou bolestí a hrůzou; ten pak, kdo se s ním utkává ve jménu humanity a úcty k životu, odpírá pomoc trpícím, protože sám fatálně přejímá neúprosnou morálku boje. I ve jménu míru a humanity se bude zabíjet a umírat v hekatombách, bude-li se ten spor muset jednou vybojovat. Ve světě války sám Mír musí být tvrdým a neústupným bojovníkem. A naopak představitel moci a síly se stává sám jedním z těch, kdo úpějí o lidskou pomoc, zatím co se přes něho bezcitně převaluje nezadržitelná mašinérie masakru, který rozpoutal.
Kniha plná pěkných myšlenek.
*Vnitřně silný člověk umí odpouštět. Odpuštění není otázkou morálky. Je to energie. Většina lidí odpouští, ale nechce, aby druzí zapomněli, kdo a jak jim odpustil. To není skutečné odpuštění, protože těmi, jimž bylo odpuštěno, manipuluje: takové odpuštění slouží k získání převahy. Je to způsob, jak získat vnější sílu.
Odpuštění znamená, že shodíte břímě dané zkušenosti. Rozhodnete-li se neodpustit pak na vás zkušenost, kterou nemůžete odpustit, ulpí. Jako byste se rozhodli nosit tmavé brýle, které vše, na co se podíváte, zkreslí - a budete to vy, kdo se bude muset každý den dívat na Život pokřivenými brýlemi, protože jste si je sami vybrali. Pak budete chtít i od všech ostatních, aby svět viděli stejně jako vy - a on takový skutečně bude, ale uvidíte ho tak jen vy. Budete se dívat na svět brýlemi své pokřivené lásky.
Kniha plná krásných myšlenek a pohledů na vztahy dětí a rodičů z pohledu duše.
*Dítě, které se narodí jako dyslektik, bývá moudrá stará duše, která již ví, že důležitější než rozum je cit. Mnohokrát se proto divíme, že nám řekne již v útlém věku věci, které v sobě nesou velkou moudrost a porozumění pro chování ostatních. Tyto duše jsou tak citlivé, že jsou většinou ohleduplné a nechtějí nikoho zranit a nikomu ublížit.
Ví, že učení pro ně již není tak důležité, jako mezilidské vztahy. Více než na učení kladou v tomto životě důraz na vztahy. Jen naše společnost ustrnula v představě, že děti, které jsou pomalé, jsou nemocné nebo hloupé, proto by se jim měla věnovat zvýšená pozornost.
Mám moc ráda takováto vyprávění, připomíná mi to časy s mou babičkou.
*Když jsem drtil hořcový kořen, zjevila se mi stráň, zažloutlé schnoucí už zelení a modrá zvonci hořcových květů. "Takovej je život, hochu, " říkala babička u těch zvonců. "Nahoře krásnej květ a dole hořkej kořen. Jestli tu kvete statečně do hlubokýho podzimu, pak chce náš Pán lidem říct, že je ten život přeci krásnej. Jestli ji něco shůry zalejvá, jsou to slzy nešťastnýho milování. Jenže co je šťastný či nešťastný milování - bez lásky by byl život jen ouhor, a slzy jsou rosa, ať padají shůry nebo z lidskejch očí.
Napínavý příběh v prostředí Prahy, kde podle legend se nachází brána do jiného světa a toto místo chrání tajné společenství..
*Nejde o tvář, obklopenou listy a pnoucími ratolestmi, které se říká zelený muž a která se často objevuje na různých historických budovách, ale o zobrazení neznámých děsivých tvorů, porostlých hustou srstí. Václav IV. je z jakýchsi důvodů považoval za velmi důležité. V Týnském chrámu jeden z nich dokonce podpírá jeho bustu. Pod sochou královny se zas krčí jakýsi zakuklenec s chlupatýma nohama a s havířským nářadím. Možná je to náznak, že tato stvoření byla spojována s podzemím.
Vědci si s touhle myšlenkou rádi pohrávají. Dokonce připouštějí, že v některých místech došlo k samovolnému průniku. Vysvětlilo by to řadu záhad. Například nevysvětlitelné deště ryb, žab či kamenů, snášejících se z oblohy, anebo nalezení živočichů uvězněných v kompaktní hornině, do níž nikdy nemohli proniknout vlastní silou, by vlastně nebylo ničím jiným než důkazem o přestupech mezi různými realitami. Cosi, co dříve bylo jinde, se náhle objeví u nás a naopak.
Příběh se mi líbil, jen některé pasáže by chtěly více rozepsat. Možná se mýlím, protože jsem zvyklá číst obsáhlejší knihy a grafický román jsem četla poprvé.
Člověk musí "dozrát" do stavu, kdy začne brát krizi jako výzvu a pak sám rozhodne, zda ji přijme a vezme si z ní nějaké ponaučení anebo se začne více utápět ve své lítosti..
*Všechno utrpení vzniká proto, že nesouhlasím s tím, co se děje, že tomu říkám NE, a tak se a životem střetávám.
Jestliže se stavím proti životu, můžu skončit jedině druhý. Zatímco když se bez jakýchkoliv podmínek svěřuji proudu života a všechno přijímám s vděkem, najednou cítím, že mě život nese, že jsem obklopený bezpečím bytí. Potom prožívám svůj život jako zcela individuální cestu zasvěcení a učím se přitom číst stále lépe v knize stvoření. Jsem pořád skromnější, neboť kdo skutečně ví, ten je také skromný.
Úžasný příběh o vnitřním nastavení srdce (duše) Bastiána, který je pohlcen svým "egem", ale pomalu najde cestu zpět sám k sobě.. Film je spíše (krásná) pohádka, která pojednává zcela o něčem jiném..
*Lidské vášně jsou záhadná věc, a jakmile jde o ně, tak dětem se nevede o mnoho jinak než dospělým. Když se někoho taková vášeň zmocní, neumí ji vysvětlit druhým, a kdo nic podobného nikdy nezažil, ji zas nedokáže pochopit. Najdou se lidé, kteří riskují život, aby zlezli vrchol nějaké hory. Nikdo, ani oni sami neumějí doopravdy vysvětlit proč. Jiní promrhají všechny peníze, jen aby získali srdce určité osoby, která o nich nechce ani slyšet. A zase jiní se zničí, protože nedokážou odolat potěšení z dobrých jídel - nebo pokušení lahve. Mnoho lidí vsadí veškerý majetek, jen aby vyhráli v hazardních hrách, nebo ověřují všechno nějaké utkvělé myšlence, která se nemůže nikdy uskutečnit. Někteří lidé věří, že by byli šťastní, jen kdyby byli někde jinde, než právě jsou, a celý život cestují po světě. A pár lidí nedojde klidu, dokud se nedostanou k moci. Zkrátka a dobře existuje tolik různých vášní, kolik je různých lidí..
Když jsem začala knihu číst, tak jsem si říkala, že ji psal "zamindrákovaný" chlap, který píše, že děti nemají být na prvním místě a že za všechno může matka.. Dala jsem knize ještě jednu šanci a udělala jsem dobře. V dalších stránkách už toto téma rozebírá více do hloubky a nemohu jinak, než s ním souhlasit.
*Velmi často se stane, že dítěti nepřinese radost ani zrození, ani první měsíce života, a sladký život nenastane ani potom. Následují neustále zákazy, tvrdá výchova a zlom vnitřního světa dítěte, doprovázený neustálým vměšováním do jeho osobního života. Mnohem víc radosti mají z narození dítěte rodiče. Chtějí mít doma poslušnou hračku, která bude bez námitek bezpodmínečně plnit jejich přání a zrealizuje jejich vlastní neuskutečněné sny. A když si se svou hračkou pohrají, začnou vůči ní vznášet požadavky. Čím je dítě starší, tím víc je po něm požadováno a tím silněji v něm rodiče chtějí vyvolat pocit povinnosti.
Tak tohle byl můj šálek "kávy". Úžasný příběh.
*Když si uvědomíš, že to, co považuješ za svoji lidskou osobnost, jsou převážně automatické emoční reakce, naučené chování a nevědomé zvyky, jež byly naprogramovány interakcí s prostředím, poskytne ti to dost dobrou příležitost k poznání, že jsi tvárnější, než se domníváš. Chápu, že je to zřejmě nepříjemné, nemoci se ztotožnit s osobností, kterou ses díky svým zkušenostem během času stal, ale stále jsi tady, na první pohled z masa a kostí, ve skutečnosti však něčím mnohem víc, a čím dříve pochopíš, že tvůrcem své reality jsi ty sám, tím dříve poznáš, že všechno lze změnit.
Skvělá kniha plná rad, která si našla místo v mojí knihovně.
*Učte své děti nemít nepřátele, a odpouštět všem, kteří je nějak zklamou nebo i poškodí. Pokud se potkají se zkušeností, kdy jim někdo natolik ublíží, že by v dítěti mohly vzniknout popsané emoce, vysvětlete mu, jak takové emoce působí. Že je to jako když člověk vyšle bumerang, kterým chce někoho trefit. Ale bumerang se vrátí a zasáhne jeho samotného ještě větší silou.
Dítě by mělo vědět, že s člověkem, který ho nějak zásadně zradil, by mělo být nadále už obezřetné, ale v žádném případě by v sobě nemělo pěstovat zášť. Jakmile totiž člověk nenávidí nebo zazlívá, připravuje se o duchovní požehnání a ochranu, protože svou energií vytváří energetickou stěnu, která nedovolí vyšší duchovní energii proniknout do jeho energetického pole.
Je tedy zřejmé, jak je žádoucí, pěstovat v dítěti schopnost odpustit. Nikoli stav, kdy se nechá zraňovat a vláčet temnými stránkami druhých.
Další úžasné myšlenky v knížce Jaroslava Duška.
*Proto je tu i ten zmiňovaný plíživý způsob podivné péče a výchovy dětí, kdy na ně působíme silnými prostředky s krátkodobým účinkem - "antibiotiky" - jako je třeba výprask. Slyšíme: "Tak ho osprchuj studenou vodou, uvidíš, že hned přestane", nebo "... a do kouta, a mlčet", "dokud se neomluvíš, nebudeme se spolu bavit". Jiní rodiče zase řeknou: "Musíš ho zlomit, to si nesmí dovolovat, on se vybrečí, nech ho brečet, on přestane." No, on přestane, jenomže ti pak nevěří, protože tys ho tam nechal o samotě ve špatné chvíli. Proč by měl pak v budoucnu dát na nějaká tvá doporučení? Proč by tě měl poslouchat v pubertě? Proč by tě měl poslouchat v dospělosti? Už tolikrát jsi ho zklamal, nepotvrdil svoji vnímavost, pocit, že mu rozumíš! Proč by dítě, které cítí, že mu dospělý nerozumí, ho mělo poslouchat? Nátlaky fungují, ale skutečně jen krátkodobě.
Úžasná knížečka plná informací, které se v dnešní "covidové" době pomalu odkrývají...
*Výsledek? Ministerstvo konstatuje "naprostou neúspěšnost" a zamlčuje kladné výsledky nemocnice Pod Petřínem, která nepatřila mezi ony 4 kliniky a léčila, ne podle ministerské, ale podle Fortýnovy metodiky. Zatajuje však i to, že nejsilnější argument proti devitalizaci - strach z otravy z odmírající tkáně - se nenaplnil ani v jediném případě!
Používání této metody je doktorům zakázáno pod pohrůžkou odebrání doktorské licence.
Spolupracovníci Dr. Fortýna jsou předvoláni před mocné a je jim zakázáno o devitalizaci poskytovat jakékoli informace.
Zajímavost na závěr.
Když dostane rakovinu váš pes, tak mu devitalizaci podle Dr.Fortýna provést mohou. On ji - na rozdíl od vás - zakázanou nemá.
*Zde také testovali látku, kterou dnes známe pod pojmem "chemoterapie". Látku, která byla vyvinuta z Yperitu, chemické zbraně hromadného ničení, použité v 1. světové válce. Mimochodem - Yperit byla první chemická bobová látka, vynalezená a vyráběná firmou Bayer.
Úžasná kniha nabytá mnoha informacemi, ke které se ještě ráda vrátím..
*Sama tato snadno doložitelná historie zobrazování "Spasitele" tak dokonale názorně dokládá věčný proces zobrazování těla z vykřesaného Světla poznání a následnou regurgitaci tohoto "ducha" do stále nižších a chladnějších světů - dokazuje sekundárnost materialismu! Vše duchovně zrozené je vždy postupně obalováno či "polykáno" světem Hada, tj. Času, Hmoty a Smrti - světem " za zrcadlem" - a takto herečky či zrcadlově "oživlá" hmota kopie či obraz anebo stín se neustále pokouší nahradit živý originál a "získat" tímto klamem Život.
Svět Života, Světla a Tepla - a svět Smrti, Noci a Chladu jsou právě tímto způsobem(!) zrcadlově navěky spojeny a záleží pouze na nás, kterému z nich dáme přednost.
Knížka, která nám ukazuje nejen sílu stromů, ale i jejich duši. Knížce by více slušely barevné fotografie.
*MODŘÍN
Modřín je stromem půvabných a dobrých elfích bytostí, které nad ním mají ochrannou moc. Není tedy divu, že bylo modřínové dřevo s oblibou používáno k výrobě ochranných amuletů a k čistícímu vykuřování. Keltové zavěšovali kus modřínové kůry na krk, aby je chránil před očarováním. Vykuřování modřínovým dřevem či pálení modřínového jehličí dokázalo odvrátit nepříznivé vlivy, čáry a kouzla.
Věřím, že bude brzy víc takovýchto lékařů i lidí, co místo pro prášky budou hledat příčinu svého problému a ne důkazy, že to není možné.. Vše je jen o nastavení své mysly.. Moc se mi líbil příspěvek v knize od Bruce Liptona a Jana Raka.
*Mladé ženy nemohou přirozeně otěhotnět, přestože jsou podle různých vyšetření v pořádku. Velkou roli v tomto procesu hrají přetížená játra, střevní propustnost, dysbióza, stres, potlačení ženské energie a estrogenová dominance. Přímý vliv na kvalitu menstruace mají játra, a jsou-li přetížená vlivem toxických látek ze stravy, kosmetiky, z prostředí nebo stresem, často se to projevuje právě problémy s menstruací. Z tohoto důvodu se jaterní byliny často přidávají do směsí k ladění menstruačního cyklu. (Lenka Ptáčníková)
Nádherná knížka nejen pro děti plná krásných zamyšlení.
*Představ si cibuli. Cibule má mnoho vrstev. Každá vrstva představuje různé bytosti, které v ní žijí. Vy lidé obýváte jednu vrstvu, my draci jinou. A v dalších vrstvách pobývají další bytosti a energie.
Když jsi zažívala stav, o kterém mluvíme, měla jsi tělo v určité vrstvě a duši o vrstvu jinde. Všechny vrstvy však jsou jedna a tatáž cibule. Přirozeně se stává, že si v rovině určité vrstvy neuvědomujeme, co se děje v jiné. Můžeme však být klidní, neboť celá cibule si je sama sebe vědomá. Ona moc dobře ví, že zahrnuje vrstvy všechny. Žádná není důležitější než ty ostatní. Všechny vrstvy mají stejný úkol a stejný záměr. Být tou nejlepší cibulí se všemi svými částmi. Samozřejmě, kdyby si vrstvy byly vědomé těch ostatních, mnohem lépe by spolupracovaly a záměr cibule by se dařilo snadněji naplnit.