dominika8192
komentáře u knih
Holocaust
Gerald Green
Musím říct, že je to po dlouhé době kniha s touto tématikou, která mě hodně chytila za srdce. A upřímně - Erik Dorf mě od počátku neskutečně s.al těmi svými fanatickými vizemi, kdy "přece očišťují Evropu od havěti, je to jejich božské poslání". Zas a znovu jsem se přesvědčila o tom, že soustavným vymýváním mozku můžete i z relativně vzdělaného člověka udělat bezduchou loutku, co vás poslouchá na slovo, páchá zvěrstva a ještě si to umí v sobě srovnat. Hodně nepříjemná a znepokojivá kniha.
Poutník před branami moudrosti
John Boyne
Nikdy jsem nic podobného nečetla. Myslela jsem si, že to prolínání času bude popsané vágně a ploše, ale chyba lávky. Fakt mě to neskutečně bavilo, zejména tou originální návazností událostí a podobností jmen. Čtenář se musí až pousmát, jak si autor pohrává s jeho pozorností. Čtyři hvězdy z pěti.
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
Nemám slov. Rok 2021 mi do cesty připletl tento skvost a já s úctou říkám, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, co do žánru absolutně nejlepší.
...ne, mohla bych to tu celé rozebírat do detailu, mluvit o propracovaném ději a dechberoucí výstavbě postav, ale...ta kniha musí mluvit sama za sebe.
Colorado Kid
Stephen King
Milá jednohubka z pera mistra hororů. Kupodivu oddechová, příjemná a místy rozkošná (zejména dialogy mezi Stephanií a dvěma staříky). Zhltnuto za jeden večer, vykouzlilo úsměv na tváři.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Plný počet tomu nedám, protože začátek byl nepřehledný. Pár stran jsem netušila, kdo vypráví, což by se vzhledem k tomu, že je to v anotaci přímo napsáno, stát nemělo. Po ujasnění postav to ale byla dojímavá a hlubokomyslná jízda. Chytí za srdce - inu, soucitní Němci za 2. války. To hned tak neuvidíte, saukerl!!
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Moc hezké pokračování Dopisů ztraceným. Zatímco v prvním díle mi Revova postava připadala "do počtu", tady ji autorka krásně rozvinula a já hltala každé slovo. Emmy mi bylo líto, zejména u snídaně s fotrem, co celou dobu vejral do mobilu, a pak jí přes výlohu ukázal zvednutý palec. V tu chvíli bych ho asi rozmlátila basebalkou. Rev byl stejně jako Declan krásně tajemný, inteligentní a sexy rebelský, zatímco děvčata - Juliet a Emma - jejich říznost zjemňovaly půvabně dívčím přístupem. Určitě jsem to nečetla naposledy.
Pozvaní
Jennifer McMahon
Tohle bylo hodně povedené, ačkoli ta posedlost hlavních hrdinů mi už ke konci lezla krkem. Čekala jsem otevřenou nepřátelskost a zášť vůči "přivandrovalcům", ale ten jeden podmračený pohled v železářství mě celkem rozesmál. Helen mě tím, jak furt pátrala po předmětech mrtvých ženských, pěkně srala - kdo by, ksakru, do baráku dobrovolně tahal předměty patřící mrtvolám, aby je tím "shromáždil na jednom místě"? Pošahaná myšlenka a Nate s tím jeho naháněním bílé laně... radši nepokračuji. Jinak se to četlo opravdu hodně dobře, nebylo tam ani moc hluchých míst, konec mě příjemně překvapil.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
(SPOILER) Nádhera. Přečteno jedním dechem, nicméně mi celkem vadí, jak se celým dějem táhne odpudivě lepkavá a mazlavá stopa beznaděje a zmaru. Jasně, okolnosti, které Alici a Mattia nadobro změnily, byly vážné ... ale že by byly natolik otřesné, že se celý život chovají takhle odtažitě? Upřímně, zhruba kolem strany 200, kde se "lámal chleba" mezi Alicí a Fabiem, mnou projela zničující vlna nasraností k "tý vychrtlý krávě, co se jen rochňá ve vlastních bolístkách a není schopná alespoň vyklopit, proč se chová tak, jak se chová"! U Mattia to samé, ale ten je zřejmě autista nebo Asperger, uzavírá se dobrovolně do nicoty a nikoho v ní neotravuje, budiž mu tedy přáno. Ale tak kravka Alice na jednu stranu strašně chce, aby jí okolí přijalo, ale vzápětí se uzavře, urazí, odtáhne, poplive ty, co jí nabízejí pomoc ... no, zkrátka ztracené případy, které, světe div se, neumí otevřít svá srdce ani jeden před druhým, přitom jsou to zrovna oni dva, kteří by si báječně porozuměli.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
(SPOILER) Knihu jsem si půjčila v knihovně na doporučení mnohých čtenářů, kteří vyzdvihují Murakamiho styl psaní jako ojediněle oduševnělý. Díky bohu, že jsem sáhla po téhle útlé knížce, protože jinak bych se asi unudila k smrti.
Velice komorní příběh o random chlápkovi, co se už ve dvanácti letech osudově zabouchl do své stejně staré spolužačky Šimamoto a nikdy ji "milovat" nepřestal. Zbožňoval ji tak moc, že po škole už za ní ani jednou nezajel, ačkoli bydleli v sousedních městech. Proč? Potřeboval si totiž ujasnit svoje pocity. A ty si ujasňoval dalších dvacet let. Mezitím stihnul zlomit srdce mnohým dalším holkám, protože se je snažil jen ojeb.t a konec (hlavně aby po něm nechtěly něco víc!), on se přece musí vyrovnat s tím, co zažil se Šimamoto! Po letech se ožení s Jukiko (která sice není hezká, ale je oduševnělá, aha, takže najednou mu nejde o krásu, ale o duši!), má s ní dvě děti, stane se úspěšným majitelem jazzových barů a ejhle! Objeví se Šimamoto, tajemná, uhrančivá, nádherná ... a náš hlavní hrdina dostane erekci velkou jak velehora. On je tahán "osudovou přitažlivostí", což je jen vznešený název pro to "pocem už konečně, chci tě ojet" a ona si s ním tak nějak hraje, mele samé nicneříkající klišé kecy, chová se tajemně a nepřístupně a furt jen naznačuje. On se pak trápí, protože ona se pravidelně ztrácí na několik měsíců a znovu se objevuje. Nakonec ho to pohltí už natolik, že je rozhodnut opustit rodinu a zůstat s ní. Ona má za sebou ale rodinnou tragédii, po které už si zřejmě nikoho nechce pouštět k tělu a raději si se všemi jen hraje. Výsledek? Hadžime i Šimamoto spolu stráví noc plnou vášně (a úchylně popsaných sexuálních scén, fujtajbl) a ona zase zmizí ... tentokrát nadobro. Jako - bylo to nudné, pachtilo se to furt v tom samém tématu, a to v obyčejném životě chlápka, co chce neustále někoho ošu.at (aspoň mi to tak přišlo), nejlépe tedy Šimamoto, ale ta mu, hernajs, furt nějak proklouzává skrz prsty. Suma sumárum, od Murakamiho už nikdy nic číst nechci.
Trhlina
Jozef Karika
Plný počet tomu nedám, a to z jednoduchého důvodu - první polovina knihy byla docela nudná, kromě pasáže s Fisherovými zápisky a páskami. Zhruba v půlce to začalo být kurevsky napínavé a bloudění v tribečských horách bylo už pořádně děsivé. Nicméně - nemůžu si odpustit jedno povzdechnutí ... všichni hlavní protagonisté byli ohromně nesympatičtí a vůbec jsem s nimi na konci nesoucítila, ani s jedním z nich.
Jinak jsem ale vesměs čekala o trochu více, protože reklama okolo Karikových knih je ohromná, všichni tak nějak tvrdí, že se u nich málem pokáleli strachy, ale to se u mě tedy nedělo. Bylo to znepokojující a tak dvakrát, třikrát mi přejel mráz po zádech, ale suma sumárum ... asi se nebudu bát jít po setmění do lesa.
Silo
Hugh Howey
Hele, dávám takových 60 %. Protože začátek je moc fajn, rozvleklost mi vůbec nevadila, jsem zvyklá na Kinga. Líbil se mi popis rozvrstvení sila a hierarchie jednotlivých pater. Pak přišel prostředek a začalo se to fakt vléct. A poslední třetina knihy - tu už jsem přeskakovala. Revoluce mě nebavila vůbec a konec byl sfouknutej až moc rychle a moc happy na to, že to má být post-apo.
Čekanka
Julia Quinn
Líbilo. Přečteno po zhlédnutí minisérie na Netflixu a musím říct, že se mi zejména Colinova postava líbila mnohem víc v knize než v seriálu. Nevím, jestli za to může blbě napsaný scénář nebo nedostatečná herecká vyspělost Newtona, ale tohle jsem si upřímně užila mnohem víc než seriál.
Neopouštěj mě
Laura Kneidl
Po prvních padesáti stranách jsem přeskočila doprostřed, a pak na konec. Abych se teda dozvěděla, jak to dopadlo a jestli KONEČNĚ najde odvahu se mu svěřit. Super. Happy end. Zaklapnuto. Nikdy víc.
Jak svést lorda Neda
Sally MacKenzie
No, nebylo to špatné. Ellie hodně sympatická, stejně jako Vévoda a Vévodkyně lásky, bráchové správně praštění pavlačí a Ned ... nejnatvrdlejší troubelín široko daleko, ale nijak odpudivě. Spíš k pousmání.
Hned od začátku bylo jasné, jak to dopadne, ale upřímně ... kdo by to té milé a rozumné Ellie nepřál?
Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
Prvních zhruba 50 stran bylo otřesných a já to chtěla ne odložit, ale rovnou hodit do kamen. TOHLE že je humoristická kniha? Tak to máme s autorem asi odlišný pohled na slovo "humor". Kromě toho si myslím, že ve Skandinávii musejí mít fakt problém se zvířaty, protože je umění na ani ne dvou stech stranách popsat brutální zamordování selátka, kočky a ovčáka, a to tak, že se uřeže hlava, upižlá ocas a omlátí o zeď do zdechnutí. V tomto je autor nemístná píča, co měl fakt seriózní problém a měl se jít léčit. Suma sumárum - už nikdy více.
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
O Jojo Moyesové jsem slyšela, knihu Než jsem tě poznala jsem nečetla, a tak jsem neměla vůbec žádná očekávání. A musím říct, že jsem příjemně překvapená. Není to sice žádný extrémní masterpiece, ale na to si u těchto příběhů stejně nehrajeme. Mělo to sympatický romantický podtext, děti se chovaly překvapivě vzorně a ne jako spratci, Jess byla hezky ztřeštěná a Martymu bych rozmlátila hlavu krumpáčem za to, co bývalé rodině provedl. Ale mělo to happy-end. A při těch ve mně, cynikovi, něco roztává.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Ze začátku mě to fakt hodně bavilo, ale zhruba od půlky jsem začala přeskakovat pasáže. Ty filozofické úvahy mě prostě znudily, akce téměř žádná. Já prostě na ten antiutopický svět nejsem a nebaví mě o něm číst. Ale když už je ten seriál, řekla jsem si, musí to asi mít něco do sebe. Jako jo, námět hodně dobrý, leč celkem nevyužitý.
Ústav
Stephen King
Nebylo to špatné, ale ke špičce Kingovy tvorby se to nezařadí, alespoň dle mého názoru. Bylo to celé takové rozvleklé, plus jakoby se King bál přitlačit na pilu. Incident s útěkem z Ústavu byl, odpusťte mi ten výraz, přímo směšný. Já vím, že se autor snažil informovat, že úroveň zabezpečení a kontroly je tam na prd, ale... to se opravdu v noci netoulá vůbec nikdo z dozorců po chodbách a kamery jsou v tak sračkovém stavu, že se může malej kluk prohrabat ven zpod zrezlého plotu naběračkou?! Omlouvám se Mr. King, jste můj hrdina a dle mého názoru jeden z nejskvělejších spisovatelů, co kdy žil, ale tohle vám nesežeru.
