Dorrinka komentáře u knih

Mám svoje zásady, osobní čtenářsko-zaklínačský kodex. Dočítám. Nepřeskakuju v textu. Nehodnotím před dočtením. Tady jsem měla opravdu plné ruce práce, abych se nezpronevěřila sama sobě. Kniha je nudná, postavy ploché a tak nějak necharakteristické. Děj postrádá prostou logiku (nemluvím o kentaurech a sirénách,ale o absenci pochopitelných motivů jednání...) a negraduje vůbec nikam. Jedna hvězda za několik opravdu hezkých pasáží o mateřství - pár odstavců,které svojí kvalitou téměř nepochopitelně převýšily celou tuto nekonzistentní s... slátaninu.

1 08.03.2022

Knihu jsem přečetla jedním dechem, po celou dobu mne příběh držel pevně a i přesto, že každá z hrdinek příběhu byla naprosto odlišná, dokázala jsem se ztotožnit se všemi, a to až tím znepokojujícím způsobem, jak ve fiktivní postavě najdete kousek sebe, i nějakým tím nepěkným návykem, otravným tikem či něčím podobným. Zpětně (cca dva měsíce od dočtení) ale musím říct, že ze mne nadšení z knihy a všechny ty velké emoce při čtení docela vyprchaly, což je u mne neobvyklé, většinou si knihy, které hodně prožívám, pamatuji dlouho... Nevím čím to je a nechtěla bych, aby to vyznělo jako kritika v tom smyslu, že knihu považuji za snadné počteníčko, po kterém moc nezůstane. Spíš kniha zanechala pocit těžko definovatelný.
Když se nad tím zamyslím, možná je to zobrazením všednodenních zážitků hrdinek, které jako by byly popisovány důkladněji a s větší vypravěčskou vášní než dějinné zvraty. I z tohoto důvodu bych asi knihu nesrovnávala s také výborným Vyhnáním Gerty Schnirch, kde autorka hlavní hrdinku spíše využívá jako bezmocnou herečku ve velkém divadle dějin.

4 10.03.2018

Pro mne mimořádná kniha. Nedokážu přesně říci, co si o ní myslím a jak se s tavím k názorů a myšlenkám v ní vysloveným. Je hlavní hrdinka svérázná zastánkyně vlastního pojetí spravedlnosti, která bere zodpovědnost za obecné dobro do svých rukou, nebo je to psychopatka, vážící si více života zvěře než lidí? Je jedno i druhé... Dokážu s ní sympatizovat a porozumět jejich motivům? Schodují se naše morální principy? Ano i ne... Co dokážu popsat je tísnivý a mrazivý pocit, který mne po celou dobu čtení neopustil ani na minutu, i když už bylo rozuzlení zcela jasné. Od poslední strany byla kniha napínavá, ale více svou temnou atmosférou než dějem.
Myslím si, že díky své mnohoznačnosti má tento román velký přesah, a díky tomu na něj dlouho nezapomenu (ačkoliv nemůžu napsat obligátní "líbilo se mi"). Určitě budu Olgu Tokarczukovou vyhledávat dál (protože pořád nevím, jestli je to originální filosofka nebo nebezpečný blázen, ale rozhodně je mimořádná spisovatelka).

11 04.02.2018

Hlavní nápad je dokonalý a zajímavý sám o sobě - lidé si nosí svoje bohy s sebou a potřebují se navzájem. Co bylo první - lidská mysl tvořící boha nebo bůh zjevující se člověku? Z čeho všeho si tvoříme nové bohy - z pokroku, z informací, z vlastní důležitosti, z lajků na facebooku...? Kolik bohů se spolu snese v jedné lidské mysli?
Měla jsem z knihy úplně jiný dojem při čtení a jiný mám nyní s odstupem. Během četby jsem byla většinou docela napjatá, těšila jsem se, co bude dál, ale už závěr byl poměrně zklamáním, protože vyznívá jaksi do prázdna. Nyní hodnotím knihu jako spíše průměrnou fantasy s originálním nápadem, která má víc fanoušků než odpovídá její kvalitě.
Myslím, že kniha klade tak zásadní otázky, že si zaslouží důstojnou a promyšlenou odpověď, ne hlášky uprostřed skečů. Nevadí mi, když autor neservíruje odpovědi na podnose, ale přijde mi hloupé, když vytahuje filosofické otázky a pak jimi ani nezabývá, nechá je prostě plachtit, neodpoví příběhem... Nelíbilo se mi, jak byla kniha roztěkaná, útržkovitá, jak si hrála na mysterióznost, aniž by byla alespoň tajemná. Celé to na mne působilo tak, že si Gaiman ukousl mnohem větší kus koláče, než byl schopen požvýkat.
Čtení mne bavilo, ač místy iritovalo. Za největší prohřešky proti vlastní logice knihy považuju zobrazená slovanská božstva, to je prostě za pačesy přitažené, vnucovat čtenáři, že si v 19. století přinesli migranti s sebou Zorje a Černoboga. Proč ne Kostěje, Babu Jagu, rusalky, čerty...? Podle mne proto, že o nich autor nic nevěděl. Ani o rusalkách, ani o slovanských migrantech a tom, čemu mohli věřit. U Britů to vystihl dobře leprikóny atd. A za zbabělost považuju to, jak se pravopisně a sterilně vyhýbá zařadit mezi bohy Krista, aby ho v USA neupálili na hranici vlastních knih. Když už, tak už - ne? (V tom je seriál víc fér a odvážný než kniha - možná první takový počin v dějinách převádění knižních předloh do filmu...)
Ano, kniha je zábavná, je čtivá a napínavá. Rozhodně při četbě pohltí, neustále vzbuzuje zájem - o co jde, co bude dál? Ale to je celé, nesmí se o ní moc přemítat po zkonzumování, jinak si způsobíte literární kocovinku, ve které prohlásíte něco jako "ode dneška nečtu Gaimana", což je samozřejmě blbost :-)

9 31.01.2018

Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila, přišla mi pod ruku ve vhodném období, jak už se tak věcí dějí, když je necháte. Jungem jsem se prokousávala od dob gymnaziálních studií a zaměstnával mne dost intenzivně asi šest let. Byl na mě náročný, inspiroval mne, iritoval, nevýslovně štvala a pak mi utíral slzičky. Dodnes nevím, jestli jeho myšlenky chápu a asi mi to nevadí. Tato kniha mi oživila nejdůležitější z nich v úplně jiné formě, než je monografie, a bylo to pro mne tak přínosné, až z toho propadám nemístnému sentimentu. Rozhodně se vrátím i k jeho vědeckým pracem, ale ještě si chvilku počkám. Před čtyřicítkou si na ně stejně nedávám moc šanci, jsem ještě pořád ve fázi duševní rozcvičky.

3 31.01.2018

Kniha mi padla do oka díky vzhledu a řekla jsem si, že si komiksem splním 17. bod čtenářské výzvy, knihu žánru, který běžně nečtu. Ani tímto titulem se komiks nestane mým miláčkem, ale vizuálně mne opravdu zaujal, líbila se mi temná grotesknost ilustrací, bez které by byly pohádky-nepohádky bizarní z poloviny. Nečekala jsem víc, než že bych nemusela být zklamaná a v tomto ohledu kniha očekávání předčila.

2 31.01.2018

Taková jednoduchá ptákovinka, co je k smíchu i pláči nad lidskou blbostí, která snad dokonce oplývá vlastním životem a kreativitou nezávisle na svém původci. Myslím přesně ty momenty, kdy docela inteligentní a příčetný člověk vyplivne perlu všeho blbství, ani o tom neví. Těch je tu hodně. A pak taky hodně, hodně záznamů čisté, krystalické hlouposti... Rozhodně jsem o sobě hodně zjistila. Třeba že nikdy nebudu mít dost odvahy, abych vešla do knihkupectví a zeptala se: "Prodáváte tady špunty do vany?"

4 31.01.2018

Po Knize ztracených věcí asi už musí cokoliv jiného zklamat... Těšila jsem se jak prvňák na školní výlet a moje očekávání mi podrazilo nohy. Caxtonova knihovna je skvělý, úžasný nápad, kterému se nikde nedostane důstojného rozpracování, ostatní rozehřívací krátké povídky nemají úplně ty grády, jak by člověk od otce vtěleného děsa Hákáče čekal. A povídka/novela Rozlomený atlas, která zabírá nejvíce prostoru, pro mne byla čirým zklamáním - nudila jsem se prakticky od chvíle, kdy autor skončil s prvním kolem výčtu hrůz, a držela se zuby nehty, že ji dočtu kvůli senzačnímu odhalení v závěru, které se nekonalo. Pro mne dobrý horor není jen o strašení stvůrami a dobrá fantastika není jen o představivosti kulhající krok před čtenářem. Kdybych čekala snadno stravitelné čteníčko na zimní večery, spokojeně bych vrněla s plným bříškem, ale bohužel takto nemám dobrý dojem, skoro mi všecko to strašení místy přišlo prvoplánově laciné. Samozřejmě má ale kniha i silné momenty, jsou v ní nápady, které by zasloužily i románový rozsah a Connolly je po všech stránkách sympatický chlap a určitě mu dám ještě šanci.

4 31.01.2018

Přiznám se, že v knihovně to byla především velmi pohledná obálka, která přitáhla mou pozornost, s autorkou jsem zatím neměla tu čest, ale vzdávám hold českým vydavatelům, že si dali tu práci, protože jde o hezký román a byla by škoda ho přehlédnout. Líbilo se mi prolínání dvou časových linií, popis atmosféry jak Londýna šedesátých let, tak předválečného Španělska. Postavy byly živé, pochopitelné, uvěřitelné, vzbuzovaly každá správný koktejl sympatií i antipatií a to, jak jsem je vnímala (ano, mé slepičí šablonovité myšlení potřebuje ty hodné a ty zlé...) se během četby proměňovalo, někdy vývojem a plynule, jindy krátkou scénou, kde došlo ke zvratu. Ale pokaždé jsem dokázala chápat a prožívat jejich motivace a pocity. Svým způsobem je to velmi ženská kniha, protože alespoň pro mne toto soucítění a soužití s lidmi v ní poskytovalo největší díl čtenářského zážitku. Žádná velká akce, napětí ani dějové zvraty. Ale prostě hezká kniha.

2 31.01.2018

Nemám moc ráda horory, post-apo, knihy o budoucnosti a už vůbec ne zombíky. Ale tahle kniha je jednoduše naprosto dokonalá a vtáhla mne od prvního odstavce, vyždímala ze mne celou paletu emocí a způsobila dokonce šrámy na mém poklidném manželství, když jsem se v pokročilém věku totálně zamilovala do fiktivní postavy. Seržant Parks by měl být navržen na titul nejvíc sexy drsňáka s jizvou přes obličej v dějinách literatury! No - ještě mě to zjevně nepřešlo.
Napínavá, akcí našlapaná knížka, co vás nenechá ani chvilku odpočívat (a ještě týden po přečtení budete v noci na WC chodit vystrašení jak malí skauti). Doporučuji!

8 31.01.2018

Líbí se mi, jak Wolf Dieter Storl popisuje velmi přirozené (možná by někdo řekl až přízemní) děje duchovním způsobem, jak i na své - pro někoho možná kýčovité - trpaslíky na zahradě pohlíží vnitřním zrakem. Obdivuji nejen jeho erudici, ale možná ještě více to, že ho nedovedla k intelektuálnímu snobství, ale k plnému prožívání. Tuto knihu by nikdy nenapsal teoretik, který není zároveň zahradníkem a neušpiní si ruce od hlíny. Pravda, po čtenáře, který nezahradničí, je kniha asi těžko stravitelnou směsí pověr a pro zahradníka, který nečte je ztrátou času. Ale pokud jste obojí, je inspirací i povzbuzením.

1 31.01.2018

Kniha obsahuje záznamy přednášek Marie-Louise von Franz na téma archetypů anima a animy v pohádkách, podání je věcné a stručné. Pro první seznámení s tématem bych ale spíše doporučila její Psychologický výklad pohádek, který je komplexnější a více vysvětlující. Bez znalosti této knihy bych zde asi místy tápala a ztrácela orientaci. Nicméně k rozšíření a doplnění tématu je kniha užitečná.

2 31.01.2018

Zajímavý pohled na dějiny, který nabízí příslovečnou druhou stranu mince. Ne rozhodnutí vládců, koncilů a sněmů zde točí kolem dějin. Právě naopak - objevy, využívání a rozšiřování něčeho tak "nepatrného" jako jsou rostliny zde ovlivňují jednání lidí tím že, vytváří prostor pro obchod, zisk, nabytí politické moci. Místy možná autor až moc zahlcuje čísly a tabulkami, někdy v té přehršli informací na chvíli zanikne hlavní myšlenka, ale pohotový čtenář ji neztratí.

1 31.01.2018

Pro mne osobně asi nejlepší kniha, která ke mně doputovala v roce 2017. Autor používá věcný až suchý způsob vyprávění, ale tak mistrně, že tím jen umocňuje význam všeho, co se odehrává hlavnímu hrdinovi, jehož dlouhý a barvitý život příběh postihuje. Skvělé vylíčení charakterů postav - dá se říci, že zde převažují nesympatičtí hrdinové, někteří dozrají v mimořádné osobnosti, někteří v mimořádné (pardon my french) zmetky, a čtenář celou dobu chápe, rozumí motivacím, ale není nucen sympatizovat. Zkratka dobří jsou dobří, ač nejsou nijak glorifikovaní, a zlí jsou zlí, ale nikdo jim nenasazuje psí hlavu viníka. To mne potěšilo zejména proto, že autor se nebál zaujmout stanovisko k dějinám, že nekývl na módní a plytký relativismus...Taktéž výborně popsané vyvíjející se politické a filozofické tendence, myšlení lidí o své době. Opravdu můžu říct, že jsem dokázala pochopit, proč někteří šli vstříc totalitním ideám, co znělo tak lákavě, že i velmi inteligentním lidem přišla hesla lákavější než samostatné myšlení. Do třetice s úctou tleskám za obraz doby komunismu v Čechách z pera cizince. Nezachytila jsem nic, co by "zatahalo za uši" nebo bylo v rozporu s popisy českých autorů nebo se zkušenostmi, které mi popsali rodiče a prarodiče.
Určitě si ráda od autora přečtu více.

3 31.01.2018

Kniha popisuje "historii" oddělování člověka od přírody a ukazuje, že jsme na jedné straně aktéry tohoto procesu, ale na straně druhé i jeho obětmi. Velmi se mi líbila zejména část o vývoji písma a jeho postupném oddělování se konkrétních zkušeností a dechu čtenáře, o tom jak se stalo samostatnou realitou, svým způsobem vlastně ryze abstraktní bytostí. To mě jako knihomola a věčného uprchlíka z reality vedlo k zamyšlení nad smyslem všeho toho spisování...
Knihu doporučuji každému, kdo rád překonává zakořeněné mentální vzorce.

4 30.01.2018

Na knize velmi oceňuji nádherné ilustrace a krásně zpracovaný přebal. Co se týče receptů, čekala jsem mnohem více. Je hezké, že je téměř vše vitariánské a veganské, ale to podle mého názoru nemusí znamenat, že budou téměř všechny recepty na jedno kopyto a vše bude chutnat skoro stejně. Myslím, že o postupu "smíchejte s medem namažte na chleba" není nezbytně nutné popsat tolik stran.

28.01.2018

Radši nejdřív kritiku a pak chvály, že ano... Jsem možná trochu snob, ale originalitou myšlenek tohle dílo rozhodně nevyčnívá, nicméně myslím, že je pro mládež užitečná právě tím, že mladou formující se mysl zbytečně nešokuje spekulativními originálními odhaleními o smyslu bytí, ale spíše úhledně a působivě shrnuje určité morální axiomy. A je třeba říci, že to autor dělá velmi dobře, zbytečně neřeční a jde rovnou k jádru věci. Od prvních stran mě strhla temná, hutná atmosféra vyprávění, díky níž je vše řečené mnohem syrovější, působivější, mocnější. Na hororové mystičnosti ostatně celé dílo stojí, skvělé kulisy podtrhují akční děj, který ani na chvíli neustrne. Celkově jsem knihou nadšena a rozhodně bych ji doporučila mládeži, spolu se Zlodějkou knih a Lovcem draků okamžitě zařadit do povinné četby! (A vůbec se nebojím, že dědičky šokuje brutalita nebo něco takového, dětičky potřebují šok jako sůl). Dospělý si ale též najde své. Skvělá kniha.

3 28.01.2018

Kniha mne oslovila, v mnohém obohatila, četli jsme si ji s manželem společně a příjemně se nad ní diskutovalo. Nedokážu ovšem říct, že by si vydobyla místo v mém pomyslném panteonu, že by byla tak výjimečná, abych se k ní chtěla soustavněji vracet, v tomto ohledu jde bohužel o typický bestseller, který neurazí, nenadchne, avšak potěší spíše povrchně a rychle. Žádnou další knihu autora už jsem nedočetla - šlo podle mne o naprosté "vaření z vody" a ždímání úspěchu prvotiny, což je podle mého názoru od každého autora, kterému se podaří takový průlom, poměrně sebeponižující, protože tím devalvuje myšlenku knihy, která mu vynesla úspěch tím, že se ji snaží co nejvíce "podojit". U knihy, která je o porozumění přírodě a souznění s živými bytostmi je to, myslím, trapné fiasko.

3 28.01.2018

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, doplnila mi a ucelila pohled na barvitý svět irských legend, které jsem doposud neznala v tak ucelené podobě. Kniha shrnuje v "chronologickém" sledu legendy do několika cyklů podle tématu. Velmi jsem ocenila, že závěrečným cyklem je převyprávění raných křesťanských legend o irských světcích. Zde se velmi pěkně ukazuje, jak se mladé křesťanství krásně vpilo do irské kultury, nebořilo a nepřepisovalo její rysy, pouze vyměnilo hrdiny za svaté, panteon bohů, polobohů, víl a magických bytostí za Krista a svaté.

1 28.01.2018

Velmi dobrá kniha, zejména v tom ohledu, že nabízí krátké, ale intenzivní vhledy do mnoha různých oblastí od výrazných a názorově vyhraněných osobností přímo z konkrétních oborů. Všechny příspěvky nejsou stejně čtivé, myslím, že hlavně proto, že ne každý odborník je zároveň literátem, ale jde tady především o informace. Osobně mě kniha nasměrovala k několika dalším odborným titulům, což si myslím, že byl její záměr - vzbudit zájem o důležitá témata naší současnosti.

3 28.01.2018