draka komentáře u knih
Po otevření příručky mě zaujal první odstavec předmluvy, poté mě zvědavost nedala a přečet jsem ji až do konce. Vařit podle ní jsem zatím nevyzkoušel, podobné recepty známe a najdeme i v jiných publikacích.
Předmluva:
„V Sovětském svazu byly vytvořeny skvělé podmínky pro vývoj a výchovu dětí. Komunistická strana a sovětská vláda se neustále starají, aby vzrůstal hmotný blahobyt sovětské rodiny, a zejména, aby se zvyšovalo množství rozmanitých a hodnotných potravinářských výrobků.
Sovětské zákonodárství zajišťuje každé pracující matce možnost kojit v pracovní době; matky, které mají mnoho dětí, dostávají každoročně značné peněžní podpory. Všechny děti jsou pod pravidelným dozorem dětského lékaře. Věda o výživě dětí opírající se o význačné práce velikého ruského fysiologa I. P. Pavlova, slouží lidu. Všechno to umožňuje sovětské matce co nejlépe uspořádat výživu dětí.“
Josif Vissarionovič Džugašvili se staral o budoucnost národa.
Útlý sešitek, který je v kuchyni na polici, obsahuje 100 receptů na obložené chlebíčky. Veku nebo bagetu sice doma nemáme každý den, ale chléb vždycky. Potom už jen improvizace s fantazii, co na něj. Nejraději mám však klasiku: veka, vlašák, šunka, okurka, vejce, paprika a navrch nastrouhaný sýr.
Publikace s nádhernými s fotografiemi, které mně oslovují. Krásné město a milé vzpomínky.
I když v „mikrovlnce“ nevařím, přečetl jsem si ji se zájmem pro inspiraci.
Máte rádi moučník ke kávě? Máte chuť na bábovku, dort, koláček, palačinku, slanou tyčinku, či jinou laskominku? Když to podle této knížky zvládnu i já, tak vy zcela jistě také. Dobrou chuť!
Palec nahoru za komentář čtenářce 8130. Je to útlá knížečka, kterou mám po mamince dodnes, a ta nám z ní vařila, jak říkala: zdravě (Což jsem neřešil.), chutně (Všechno se snědlo.) a levně (Abych si mohl koupit další knížku ?). Škoda, že hospodyňky v té doby neznaly cukíny.
Abych při svých toulkách Moravským krasem u obce Rudice nezabloudil a neztratil se, pořídil jsem si tohoto kapesního průvodce, který mně dělal společníka po celý pobyt, v tomto velice krásném kraji.
Jako děti nás babička učila rozeznávat rostliny a byliny, protože z nich vařila čaje a lektvary, a my je pomáhaly sbírat. Když mně bylo asi 10 let a sestřenici o rok více, objevili jsme v komoře nějaké lahve. Jednu jsme otevřeli, přičichli, ochutnali a odnesli si lahev na půdu a tam ji vyzunkli. Prospali jsme v seně na půdě půl dne, než nás babička našla. Bylo to její rybízové víno. Můj vztah k bylinám byl a je kladný. Tudíž, že jsem se ještě nepřiotrávil, děkuji i této pěkně napsané knížce.
Jedna z dalších knih a zahrádkářských příruček, do kterých nahlížím se snahou být úspěšným pěstitelem. Je sice už letitá, ale stále mně má co říct.
Krásná publikace s fotografiemi, nad kterými je mi vždy dobře a zastaví se čas. Praha je vděčným cílem všech fotografů a tato publikace s nevšedními pohledy to jen potvrzuje.
Když jsme si koupili zahradu, byl jsem hladový po informacích, jak a co pěstovat, abychom měli co největší úrodu, a k tomu patří i nezbytné hnojení a přihnojování. Byl jsem překvapený kolik druhů hnojiv existuje a jaká je to vlastně chemie. Pro mě, jako začátečníka, se zdála příručka dost složitá a příliš vědecká. Nicméně, splnila svůj účel.
Příručka, podle které jsem se učil základním údržbářským pracím, zapojení zásuvek, sériového přepínače, správně namíchat maltu, beton a podobně. Též jsem se z ní poprvé dozvěděl o existenci hmoždinek, které však nebyly v obchodě k dostání.
Knihu jsem dostal ještě na ZDŠ a stala se mou vyhledávanou, neboť jsem z ní čerpal informace, které jsem dokázal využít (Nebo snad zneužít ?) v hodinách literatury a psaní čtenářského deníku. Přivedla mě však také k přečtení mnoha zde uvedených knih.
Když jsem vyšel ze základky, vypůjčila si ji známá kamarádka z ulice, pozdější švagrová, která studovala na střední škole. Na knížku jsem zapomněl. Podezříval jsem rodiče a sestru, že ji někomu dali. O jedenáct let později jsem se oženil a knihu jsem v salátovém vydání objevil u rodičů své ženy. Bylo to radostné shledání.
Velice pěkná publikace s mnoha krásnými fotografiemi, která nás může inspirovat při zakládání či úpravě vlastní zahrady.
Je to učebnice, tudíž jsem se z ní snažil načerpat užitečné vědomostí, naučil se je a použil při práci na zahradě, jenž se nám stala koníčkem a místem odpočinku zároveň. Co Čech, to zahrádkář.
Velice pěkně zpracované, srozumitelné a přehledně seřazené rady pro začínajícího i zkušeného zahrádkáře, počínaje pěstování květin, zeleniny i ovocných stromků až po množení, skalničky a skladování. Každý si zde najde to svoje. Rád si ji pročítám hlavně v předjaří.
Často používaná příručka všemi členy rodiny. Kolik sporů vedených kvůli našemu milovanému mateřskému jazyku už musela vyřešit a rozsoudit. Přežila i přes všechny nástroje „Office“.
Sestra: „Už přečetls Sinuheta?“ „Ne !“ zněla moje odpověď.
„A proč, vždyť je to tak nádherné, bude se ti to určitě líbit“.
Vzal jsem knihu z knihovny, rozevřel, přečetl první stránku, zase zavřel a vrátil zpět na místo. Několik roků stále stejný rituál.
„Co si povezeš na dovolenou za čtení ?“ ptá se jednoho dne moje milovaná sestřička. „Sinuheta“ odpovídám.
„Ha ha ha“, směje se nevěřícně.
Vzal jsem si ho a přečetl jedním dechem, úžasná, krásná, překrásná kniha. Byl jsem nadšený. Při čtení jsem v duchu děkoval sestře, že mně ji vytrvale připomínala.
(SPOILER) Zajímavé úsměvné počteníčko. Samotného mě překvapilo, s kolika ustálenými výrazy uvedenými ve slovníku se v životě setkáváme.
Náhodně vybrané: „bejt v kýblu“, „celý den nezavřít ústa“, „dát někomu fóra“, prohánět chlapy“, „bejt ve vobrazu“, „mít kydy“, „zabít tučné tele“, „zaplavat u zkoušky“, „ukázat někomu záda“, „kecat si do lebedy“, „dojit kozla“, „vzít navrátila“, „ bejt na vobě voči slepej“, . . .
Krásně zpracovaný dvousvazkový slovník. Skvělá, praktická kniha., není co dodávat.