draka komentáře u knih
V té době mně publikace posunula hodně kupředu. Na časy strávené ve fotokomoře nelze zapomenout.
Knihu jsem si koupil v době vydání, takže informace o fotoaparátech byly poměrně aktuální. Fotografické přístroje byly a jsou však výrobky, u kterých jde technika velmi rychle kupředu. Dnes v době digitálních fotografie je fotografování jiný level.
Pokud se chceme fotografii věnovat na takřka umělecké úrovni a máme potřebné vybavení, je tato publikace pro nás návodem a inspirací.
Každá žena by měla mít představu, jak se má bránit při napadení nebo obtěžování. Znám ženy a dívky co chodí cvičit, běhat nebo posilovat, tak proč nenavštěvovat některý z kurzů, kde se naučí bránit sebe nebo své děti. Tato knížka je o tom může přesvědčit.
Pořídil jsem si tu praktickou knížku, když jsem si koupil fotoaparát Praktica a začal se učit fotit. Měla mě co naučit.
I když jsem ruštinu na základní škole neměl vůbec rád, tak dnes jsem zase rád, že si můžu přečíst jídelní lístek i v azbuce. Slovník mám po ruce a používám ho.
Už jsme samozřejmě pokročili o kus dál, ale principy zámečnické práce zůstaly stejné.
A nevyučený neznalý začínající domácí kutil zde najde základní informace i dnes. Já jsem si připomenul dobu, když jsem zaškrabával ojniční ložiska na motorech vozidel Škoda 706 RT a RTO.
Tenká brožurka, kterou jsem přečetl v čekárně u zubaře. Dojemný příběh lásky a zrady.
Docela mě dojala. Znám příběh ze svého okolí, ale ne ze s tak šťastným koncem. Opustil ji a zůstala sama.
Vařené brambory na loupačku, bramborové pekáče pečené na plotně, bramborové knedlíky, bramborová polévka, bramboráky, a takhle bych mohl pokračovat. A kdo si jednou vypěstoval „svoje“ zemáky, erteple, zemská japka, jak se jim třeba u nás říkávalo, ví co to dá práce, než se dostanou na talíř.
Já jsem bramborový, dávám jim přednost před jinou přílohou. V této publikaci se o nich dovíte něco navíc a ještě si můžete nějaký recept vyzkoušet.
Je to skvělá publikace, s jejímž obsahem by měl být obeznámen každý, kdo dbá na své zdraví a chce pro sebe a své blízké něco málo udělat.
I kdybych si z jakékoliv kuchařky vybral jen jeden recept a zařadil bych si ho do opakovaných stálic, tak jí dám plnou palbu hvězdiček. A tady jsem je našel.
Váhu jsem nevyhodil, používám ji stále, ale připravovat „hrnkové“ knedlíky a moučníky jdou podle kuchařky skvěle. Některé ostatní recepty už zvládne trošku zběhlý domácí kuchtík i bez odměřování.
Velmi potřebná kuchařka, z které jsme se učili vařit bezlepková jídla pro dceru. Ze začátku jsme s manželkou vařili (střídáme se při vaření) vedle bezlepkového i normální jídlo. Dnes už vaříme jenom bezlepkové, kromě těstovin, knedlíků, pečiva, moučníků a cukroví, které se připravují ve dvojím vyhotovení. Kromě pečiva a těstovin nepoznáte rozdíl.
Ruku v ruce s „Angličtinou pro samouky“ a kazetami s výslovností jsem se s pomocí této mluvnice prokousával k ovládnutí jazyka, který se tehdy ve škole neučil.
Slovník jsem si koupil, abych si mohl přeložit názvy skladeb na „elpíčkách“ rockových skupin.
Malá do velikosti, ale velká obsahem. I po letech si v ní snadno vyhledám co potřebuji.
Kniha má co říct zájemcům o hlubší poznání zachycující válečné umění, strategii boje, výzbroje, organizaci armád, výcvik a výchovu až po taktiku vedení boje od nestarších dob lidstva až po 2.světovou válku. Knihu zpracoval kolektiv katedry válečných dějin Vojenské akademie tankových vojsk SSSR. Je doplněna nákresy a mapkami.
Kniha armádního generála je věnovaná všem vojákům tudíž se domnívám, že i mně. Sloužil jsem na západním okruhu a prošel jsem si několikrát zimním i letním cvičením na Doupově, zimní střelby na Šumavě a jako záložák pak i cvičení na Libavě. Byly okamžiky, na které je dobré zapomenout, ale těch dobrých bylo naprostá většina, a na ty se nezapomíná. Dobrá parta, nadělali jsme se lumpáren, ale poctivě jsme si vojnu odpracovali jako mechanici v dílnách i na cvičeních.
Věřím člověku jako je Miroslav Vacek, čestnému a rovnému. V knize popsal vojenský život tak, jaký jsem ho zažil já i moji „spolubojovníci“.
Jednou jsem si tuto knížku prohlížel na návštěvě. Naznal jsem, že pěstování pokojových květin je snadná věc. Skoupil a vypůjčil si více podobných příruček a pustil se do pěstování. S pomocí přátel jsme měli během několika týdnů doma plná okna, poličky a police květin.
Spoustu času jsem věnoval zalévaní a kropení, přihnojoval, sázel, přesazoval a zajímal se o vše co s tím souvisí. Po dvou letech můj zájem pomalu opadal až přešel na manželku.