drakamena komentáře u knih
Trochu abstraktnější než autorova předchozí kniha, ale stále spousta velmi inspirativních myšlenek. Líbila se mi hlavně část o nebezpečích ideologií a také příklady z praxe, ty byly moc zajímavé.
Jerry a Joanne mi byli moc sympatičtí, skvělí sourozenci. Líbilo se mi jejich špičkování. V případě detektivní zápletky mi ale poněkud vadil kontrast hodně pomalého úvodu a bleskurychlého konce. Měla jsem tak trochu pocit, jako by Agatha Christie dostala předem zaplacený určitý počet stránek, a jelikož přepálila začátek, musela pak ustřihnout konec. Škoda.
Ten zvrat s nejvyšším nadřízeným jednotky nula jsem tedy nečekala. Páni. Škoda, že manga byla tak krátká, ráda bych poznala jednotlivé upíry líp, dozvěděla se, co se s nimi stalo po velkém zemětřesení, když už nemohli spoléhat na své vojenské zázemí. Přesto to bylo velmi zajímavé a kresby skvělé, stejně jako v Laughing in a Cloudy Sky, další mangy od Kemuri Karakary.
Druhý díl se mi líbil mnohem víc než první. Možná proto, že už jsem znala hrdiny příběhu a tady jsem se o nich dozvěděla víc. Nejvíce se mi líbily scénky zaměřené na postavy a jejich vztahy, hlavně na ty uvnitř jednotky nula. Navíc mi připadá zajímavé toto pojetí upírů, jsou to skutečná monstra.
Zajímavá manga. A zajímavé pojetí upírů i doby, do které je příběh zasazený. Jsem zvědavá, jak se příběh vyvine!
Tak tahle kniha mě opravdu zklamala. Hlavně proto, že mi v ní nebyl nikdo sympatický. Ano, čtu sérii o Wymanu Fordovi na přeskáčku, podle toho, jak se mi knihy dostávají do ruky, což je možná důvod, proč na mě tento díl neudělal nijak zvláštní dojem, ale... No.
Melissa vytvoří umělou inteligenci, aniž by do ní zakomponovala možnosti ji natvrdo vypnout - protože to po ní prý nikdo nechtěl. To jako fakt? Géniovi nedojde, že by měl být schopný svůj výtvor na dálku vypnout? Jacob a celá jeho rodina. No. Frajeři z Wall Street. A pak sám Ford a jeho neustálé, "já pro tohohle prezidenta nehlasoval" - a přesto pro jeho vládu dál pracuje a dál si od ní nechává platit. Pokrytectví nejhrubšího zrna. Ech.
Kniha obsahuje některé zajímavé postřehy a taky bohatou bibliografii pro další studium. Ale právě v tom je tak trochu problém. Kniha se totiž čte spíše jako diplomová práce, v níž přijdete s určitou tezí, kterou následně musíte podložit co nejvíce zdroji. Obsahuje tudíž velmi málo vlastních, originálních myšlenek, třeba pramenících z osobních zkušeností autora.
Zajímavá myšlenka, na můj vkus až moc dětinské zpracování, stejně jako u předchozího dílu. Tento jsem si pořídila jenom proto, že mě vyšel na 9Kč, jinak bych se neobtěžovala. Líbil se mi ale posun v uvažování od prvního dílu. První byl o nalezení nového sýra v bludišti. Druhý o tom, že existuje sýr i mimo bludiště. A nejen sýr.
Tak trochu všehochuť. Úvahy, básně, seznamy skladeb... Měla jsem pocit, jako bych četla něčí deník. Ne že by v něm stálo, co si autor zrovna ten den uvařil k večeři, nebo podobné věci, ale každý zápisek byl pozastavením nad nějakým tématem. Obsahoval i některé podnětné myšlenky.
Nějak jsem nechápala hlavní hrdinku. Zpočátku ji vůbec nezajímalo, jestli se kniha, podle které měla napsat scénář, zakládala na pravdě nebo ne. Nechtěla se setkat s "hlavním darebákem" ani s autorkou, dokonce ani navštívit místa, kde se měl děj odehrát. Pokud takto pracují scenáristé v Hollywoodu, už se nedivím, že kvalita tamních filmů je taková, jaká je. A pak najednou stačil pětiminutový rozhovor s hlavním hrdinou a udělala obrat o 180°, stala se křižákem spravedlnosti a byla do něj úplný blázen, ačkoli s ním předtím nemínila prohodit ani slovo. No. Ale úplně špatné to nebylo, popis podzimního Vermontu byl nádherný.
Na tak rozmazlenou, protivnou, nevychovanou, sobeckou, bezohlednou a hloupou hrdinku jsem za celou dobu, co čtu historické romance, ještě nenarazila. Už první kniha v této sérii mě nějak zvlášť neoslovila, ale říkala jsem si, že to byl možná úlet - i skvělý spisovatel má špatné knihy. Tento díl ovšem potvrdil, že styl Jayel Wylie prostě není pro mě. Takže přestože mám i třetí díl, ušetřím si trápení. Nejsem masochistka.
Vskutku nádherná kniha. Jelikož sama pocházím z Ostravy a stále tam i žiji, příběhy z Beskyd mě chytly za srdce. Beskydy byly vždy horami, kam se jezdilo, ať už s rodinou nebo se školou, takže krásné popisy tamní krajiny a atmosféry na mě opravdu zapůsobily.
Ze stejné kategorie jako Snězte tu žábu. V knize jsem našla několik zajímavých postřehů, ale až tak moc mi nesedělo, že bych měla neustále dělat nějaké seznamy a vést záznamy a dělit se o to, k čemu jsem se odhodlala, se světem, prý kvůli motivaci, mně to ale připadalo spíše jako "peer pressure" a "guilt tripping" - tlak okolí a vyvolávání pocitu viny - z pohledu nutnosti plnit závazky, které jsem uzavřela sama se sebou, ve snaze dokázat něco svým blízkým nebo dokonce anonymním uživatelům na internetu. Tohle opravdu nebyl můj šálek čaje.
Zajímavá kniha, ve které autor na příkladech z Bible ukazuje, jak Bůh vnímá modlitby a jak na ně odpovídá. Našla jsem v ní pár zajímavých věcí, které jsem zjevně skutečně potřebovala slyšet.
Hezký, i když trochu jednoduchý příběh se sympatickými postavami. Škoda, že autorka nešla trochu víc do hloubky, nerozvedla svět, ve kterém se kniha odehrává, a nepopsala trochu barvitěji jednotlivé bitky i samotnou planetu, na které se tým nacházel.
Nejlepší díl této série, jejíž začátek mi připadal docela nudný, a taky její dobrý závěr. Je vidět, že čím víc času tráví Stefan a Damon spolu, ať už na stránkách nebo na obrazovce, tím víc si příběhy o nich užívám.
Tak tato knížka mě zatím z celé série bavila nejvíc. Líbilo se mi, že Stefan a Damon spolupracovali - tedy aspoň chvíli. Škoda, že konec byl tak uspěchaný a závěrečná bitva dost zmateně popsaná. Nějak jsem nepochopila, kdo vlastně střelil Henryho nebo odkud se tam najednou vzaly Cora a Violet.
Nebylo to špatné. Kniha dokonce obsahovala i několik zajímavých rad. Bohužel také nezbytné rýpnutí do Donalda Trumpa. Škoda, že si dnes ani spisovatelé self-help knih nemůžou tohle odpustit.
Část, která se odehrávala v LA, mě bavila. Události v pekelném LA už míň. Bylo to velice... no, nevím jak jinak to říct... americké. Peklo vypadá jako postapokalyptické LA. Jak originální. Veškerá mystika toho místa - je to peklo! - obětována na oltář velkých bouchaček a silných aut. Hm.
Pěkná knížka a dobře se poslouchala, trochu mi ale vadilo, jak všichni Poirotovi neustále opakovali, že Joyce musel zavraždit nějaký úchyl, který prostě využil příležitosti a vplížil se dovnitř. Jako kdyby venkov byl plný úchylů, kteří jenom čekají, až se budou moct vloupat na večírek a utopit tam dítě.