drakamena komentáře u knih
Na jedné straně moc krásné fotografie. Na druhé straně velmi, ale opravdu velmi zastaralé fotografie. Velká část fotografií musí pocházet z takových 70. až 80. let 20. st., je tam kupříkladu fotka mladého Stalloneho, lidi na pláži ve zvonových kalhotách atd.
Kniha mi nic nedala. Je krátká, dotýká se všeho, v ničem ale nejde do hloubky, prostě klouže po povrchu. Nenašla jsem v ní jedinou věc, kterou by v mnohem lepší formě neprobraly už tucty jiných děl. Ani obrázky nebyly nijak hezké. Ztráta času.
Skvělá kniha! Je mi jasné, že většina autobiografií je více či méně přibarvená, ale i kdyby autor zažil jen polovinu z toho, co v knize popisuje, vedl by naprosto jedinečný život.
(SPOILER) Řekla bych, že zatím nejlepší kniha v této sérii. Zpočátku jsem plánovala dát víc hvězdiček, v druhé polovině knihy mi ale začalo vadit zkratkovité jednání hrdinů.
Violet si vzala své nejlepší sametové šaty do práce v zaplivané špeluňce v chudinské čtvrti, takže je už po pár hodinách měla celé zlité od levného piva a chlastu - šaty, ve kterých plánovala jít na večírek do vyšší společnosti. Věděla jsem, že s inteligencí je na štíru, ale že jí v tom nezabránil Stefan? Na druhou stranu to byl Stefan, kdo přivedl upíry rovnou k Abbottovým, což jsem vůbec a absolutně nepochopila, proč odjel tam, když mohl s Violet jít kamkoli na venkově, doslova kamkoli, zvlášť když věděl, že má v patách upírské nepřátele. A on je zavede rovnou k rodině, kterou miluje a touží chránit.
A pak tu bylo Stefanovo věčné Damon, Damon, Damon, i když všechno až příliš okatě ukazovalo na něj, stačilo trochu přemýšlet. Jenže on je úplně zaslepený a vidí Damona za každým křovím, i když ten se mu v této knize už dvacet let vyhýbá.
Nedoposloucháno, protože mi kniha vůbec, ale vůbec nesedla. Mám ráda příběhy o Itálii - například Italské jednohubky od Marty Kučíkové - a taky příběhy o přestavbách domů, které naberou bizarních rozměrů - například Rok v Provence od Petera Mayleho - takže tato kniha by měla obsahovat vše, co mám ráda. Jenže ona byla bohužel tak strašně... americká. Rozvedená profesorka středního věku, která si z každé dovolené v Itálii přiveze deset (!!!) párů bot a připadá jí normální sypat slupky od artyčoků do záchodu, si za své celoživotní úspory pořídí ruinu v zemi, kde se ani nedomluví. Možná kdyby kniha byla napsaná humornějším stylem, protože to skutečně zní jako námět na komedii... Tohle ale byla prostě nuda.
Tohle měla být komedie, ať už hořká nebo jakákoli jiná? Momentka o pošukovi posedlém penězi a jeho příživnickém potěru, který neumí nic jiného než si půjčovat u lichvářů, protože z papínka nesype, když oni si chtějí užívat? Děkuji pěkně. Ještě že audio verze trvala jenom něco přes hodinu. Měla jsem chuť všechny do jednoho máznout přes šišku.
Přestože je tato série lepší než ta původní od L.J. Smith, trpí stejným nešvarem: ukňouraným svatouškovským Stefanem. Příběh s Luciem byl vcelku zajímavý - i když první půlka se neuvěřitelně táhla - ale byl by mnohem lepší, kdyby se Stefan pochlapil a přestal. se. tak. zatraceně. litovat. Radši bude v lese ocucávat veverky nebo se honit za holuby, než aby se napil lidské krve - nepochopitelné zvlášť vzhledem k tomu, že u toho nemusí lidi zabíjet - což mi v situaci, kdy se pokoušel zachránit svoji přítelkyni a postavit se neporazitelnému upírovi, připadalo jako totální pitomost. Jak vlastně plánoval Lucia zastavit, je ve hvězdách, poněvadž to jsem se z textu nedozvěděla. Že by šlechetné sebeobětování? Mučedník Stefan? Kristova noho!
Hodně zastaralé, spíše taková sonda do místa a doby svého vzniku - USA roku 1936 - v knize se totiž hovoří o pětipokojových bytech se služebnou, o morálce a etiketě samostatně žijících žen, o tom, jak úkolovat služku... Přesto je napsaná s jemným humorem a je v ní uvedeno pár mouder, u kterých by rozhodně nevadilo, kdyby si je dnešní ženy osvojily.
Líbil se mi příběh Magdalény a to, že nakonec našla štěstí. A líbilo se mi taky, jak se Přemysl nakonec zapojil do řešení případu a jak se tím dobře bavil. Bylo nezvyklé, že sám Oldřich do vyšetřování zasáhl až skoro v polovině knihy, ale bylo příjemné setkat se se známými postavami z dřívějších knih, jako byla abatyše Anežka. Dodává to příběhu rozměr.
Nádhera, opravdu nádhera. Nejvíce se mi asi líbily básně o archandělech, ale všechny básně uvedené v této sbírce jsou vskutku jedinečné.
Druhý díl se mi líbil víc než první. Nevím, jestli autor trochu zmírnil své pichlavé ironické metafory, nebo jsem si prostě zvykla. Příběh to byl zajímavý a líbilo se mi, jak se Stark v průběhu knihy vyvíjel. Trochu mě však zklamal konec. Ne že by byl přímo špatný, to vůbec ne, ale zklamal mě Lucifer. Byl spíše taková... unavená vykopávka než, no, Lucifer.
Vzhledem k tomu, jak krátká kniha je, jsem nečekala žádný propracovaný příběh. Přesto byl docela zajímavý až do chvíle, kdy na scénu vstoupil markýz. Během několika stránek byli hlavní hrdinové až po uši zamilovaní, přestože na stránkách knihy spolu vedli asi tři konverzace, všechno se odehrávalo mimo obraz. Klasický případ "řekni" místo "ukaž". Vedlo to k tomu, že jsem jejich zamilovanosti jednoduše nevěřila, čímž se zhroutila samotná podstata příběhu.
Celkem zajímavá historická magická romance. Bohužel mi trochu vadilo chování obou hlavních hrdinů. Chápu potřebu zachovat si hrdost, ale trucovité reakce obou, kdy si dělali naschvály a úmyslně říkali věci, které měly za cíl toho druhého ranit prostě proto, mě velice dráždily. A fakt, že hlavnímu zrádci ze svého středu nakonec jednoduše odpustili, jako by ona osoba nezavinila smrt nevinných, tak to byla poslední kapka.
Skvělá kniha s jedinečnou atmosférou. Sbírka povídek, které jsou navzájem propojené, a každá další odhaluje víc a víc z pozadí událostí. Kniha nehýří explicitními popisy ani násilím, a přesto se jí nějak daří být velice, velice děsivou. Víra v duchy, obří pavouci, kteří na ostrově žijí... Mrazí z toho.
Dobrý příběh. Byl by ale lepší, kdyby se autor tak usilovně nesnažil o "cool" styl. Popisy se ztrácejí v přemíře uhozených metafor, hlášky hlavního hrdiny překračují hranici absurdity a rozhovory mezi dospělými muži připomínají porovnávání pindíků zamindrákovaných středoškolských paniců. Škoda.
Až na několik čestných výjimek, kupříkladu...
Neohlížej se.
Co umřelo, nevzkřísíš.
Pukne ti srdce.
... dost velké zklamání. Spíše takové dětské veršovánky. Bez ohledu na dokonalé dodržení formy 5-7-5 postrádají tyto básničky "atmosféru" haiku.
Na začátku knihy se Amelie chovala jako úplný blázen, přímo ukázkový příklad stalkera. Nesmírně mi to vadilo a měla jsem chuť s knihou praštit. Časem se to zlepšilo, šmírování lidí z křoví se ale úplně nezbavila. Jsem ráda, že se dořešila aspoň záležitost s Shani a Robertem Fremanem, protože další díl už si asi nepořídím. Není to špatná série, ale jsou i mnohem zábavnější.
Poslouchala jsem jako audioknihu, načtenou Jiřím Štědroňem, a jsem za to vděčná. V audio verzi naše krásná stará čeština opravdu vyzněla. Kdybych si knihu pouze četla, myslím, že bych z ní takový požitek ani zdaleka neměla.
Z celé knihy mě nejvíce zasáhl příběh Špíny. Skutečně měl životní smůlu naprosto ve všem. Bylo mi ho neuvěřitelně, hrozně moc líto, a upřímně přiznávám, že jsem si nad ním pobrečela. Byla to tak strašně moc smutná postava.
Několik zajímavých citátů, ale jinak prostě vulgarity, což také odráží anglický název sbírky. Velké zklamání. Myslela jsem si, že půjde o něco chytrého a zajímavého, na čem autor trochu zapracoval. Tohle dáte dohromady během půl hodiny s pomocí Googlu a trochu inteligenčně jednodušších známých u piva.
Kresba hezká, ale samotné příběhy dost plytké. Nejvíce se mi líbil ten o knězi a skřetech. Jinak nic moc.