drakamena
komentáře u knih
Policistka volá o pomoc - problém s integrací nelze vyřešit na ulici
Tania Kambouri
Podle negativních recenzí na tuto knihu bych řekla, že pravda bolí. A pravda nezkrášlená filtrem politické korektnosti navíc dokáže "sociální romantiky" rozzuřit doběla. Dobře. Měli by ji slyšet častěji.
Za mě skvělá kniha. Osobní zkušenosti, svědectví z první ruky, nepřikrášlený pohled na to, jak se věci mají. Navíc je tato kniha stará už víc než pět let. Neumím si představit, jak to vypadá v Německu na ulici dnes. Chudáci policisti.
Básně Kima Klobouka
Kim Sakkat
Zatím nejlepší sbírka korejské poezie, na jakou jsem v češtině narazila. Lyrikou mi v mnohém připomínala básně Li Poa nebo Tu Fua, což je vždy plus.
Dýka s hadem
Vlastimil Vondruška
Moc hezká kniha se spoustou zvratů. I když jsem pro jednou musela souhlasit s panem Havlem, rozuzlení případu mě trochu rozesmutnilo. Ne že by si potrestaní trest naprosto a zcela nezasloužili, zklamalo mě ovšem lidské chování, které vedlo k tolika tragédiím. Hlavně pak jednání Otova starého přítele...
Navždy Provence!
Peter Mayle
První díl byl skvělý, druhý už tak moc ne. Kde první díl plynul velmi přirozeně, epizodní anekdoty zarámované přestavbou autorova domu, druhý díl mi připadal občas trochu křečovitý ve snaze působit zábavně za každou cenu. Už to prostě tak neplynulo. Škoda. Přesto si určitě poslechnu i třetí díl.
Zázračné zbraně: Jak se Izrael stal vyspělou vojenskou supervelmocí
Jaakov Katz (p)
Naprosto úžasná kniha, která se četla jedním dechem, protože není jen plná dat, nýbrž i lidských příběhů, má lidský rozměr. Můj obdiv k Izraeli a k tomu, co Izraelci dokázali, se díky ní jen zvýšil.
Z mého severoitalského deníku
Marta Kučíková
První půlka byla skvělá, popis toho, jak to vypadalo v Itálii během nejhorší koronakrize, nejen fakta, ale i lidi, jejich reakce, emoce, jak si navzájem pomáhali. Druhá půlka... no, autorčina zcela nekritická zamilovanost do bývalého italského premiéra Comteho mě celkem pobavila, v jejích očích to byl druhý Ježíš, už jenom chodit po vodě, třebaže zároveň jí opatření vlády, kterou Comte vedl, připadala někdy hodně pomatená. Dost schizofrenní. Proto hvězdička dolů. Přesto zatím nejlepší autorčino dílko, zahřeje u srdce.
Chryzantémy ze země zelených hor
* antologie
Přiznávám, že staré čínské básně se mi líbí víc než tyto korejské, jenom nevím jestli je to a) jejich obsahem/autory, b) překladem/přebásněním nebo c) stylem, protože forma a-b, b-a, c-c básní sidžo mi moc nesedí, to je pravda. Asi nejvíce se mi ze sbírky zamlouvaly básně Čong Čchola. Líbil se mi hlavně jejich obsah, láska k rodičům a úcta ke starším a předkům spíše než zamilovanost.
Asi nejvíce pak na mě zapůsobila tato báseň neznámého autora:
Zelené hory stojí tiše, po svém,
a voda modře, po svém, protéká...
Jak hory, po svém, jako voda, po svém,
tak i já žiji život člověka.
Po svém jsem rostl, po svém měl rád jiné,
a zestárnu snad také po svém - či ne?
Mágové
Lev Grossman
Nudná kniha o ošklivých lidech, kteří se vyžívají ve své mizérii a ve znepříjemňování života ostatním.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Kniha o ženách beze špetky sebeúcty a o darebácích, které milovaly.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Spíše 3.5 než plné 4 hvězdičky, protože některé přírodopisné kapitoly byly jednoduše příliš dlouhé - viz kapitolka o kudlance nábožné a gekonovi. Nejraději jsem měla části o Gerryho rodině, ačkoli i tam mě trochu zarážel jejich přístup k matce, který se mi zdál trochu moc drzý a shovívavý. Nejlepší byla rozhodně předposlední kapitola, Zábava se zvířaty, a pak závěr té poslední. Kočovný cirkus, ha!
Čarodějův synovec
C. S. Lewis (p)
Pěkná knížka pro děti. Kdybych byla dítě, asi by mě naprosto uchvátila. Protože se mi moc líbila Polly. Digory... moc ne, abych byla upřímná. Jistě, byl to malý kluk, jenže i Polly byla malá holka a soudnost nepostrádala. Pravda, Digory se snažil napravit, co napáchal, jenže už se stalo. Ale líbilo se mi, že mu to Aslan nenechal jen tak projít, žádné prázdné řeči o tom, jak to nebyla jeho vina atakdále (což nesnáším!), kdepak.
Pár much a já
Macuo Bašó
Skutečně krásné básně, i když řadu z nich jsem znala už z jiných sbírek vydaných tímto vydavatelstvím. Jsem ale vděčná, že mě tato sbírka seznámila s Busonem, jehož haiku se mi líbila nejvíce ze všech, víc než Bašóova nebo Issova.
Květ opadal
vzpomínka rozkvetla -
pivoňka
Nebo...
Do temnot staré studně
padá květ kamélie
Diagnóza žena
Zuzana Součková
Sice jsem se přímo nekoulela smíchy, ale bylo to milé počtení. Normální každodenní zážitky normální české ženy, věci, které mohou potkat každou z nás. Z knihy jsem měla jednoduše fajn pocit.
Boží člověk Issa
Issa Kobajaši
Moc hezká haiku a krásně přeložená a přebásněná. Ale myslím, že by se mi sbírka líbila víc neutříděná. Kdyby haiku byla víc tematicky promíchaná, působila by pestřeji, barvitěji, než když si člověk četl třeba 10 haiku o šnecích za sebou.
Vražda potřebuje reklamu
Dorothy L. Sayers
Na knihách Dorothy L. Sayersové se mi líbí, že to nejsou jenom detektivky, jsou to zároveň i situační komedie a tak trochu charakterové studie. V této knize nám představila osazenstvo reklamní agentury tak skvěle, že jsem si je všechny zamilovala. A když došlo na odhalení vraha a jeho konečný osud, tak jsem z toho nakonec byla celá naměkko. Vrah mi nebyl nijak sympatický, a přesto mi způsob, jakým autorka napsala scénu, ve které se rozhodne o jeho osudu, zahrál na city.
Buddhovy příběhy na dobrou noc
David Michie
Pěkné příběhy s morálním ponaučením. Některé byly moc hezké, třeba "Pohádka o starém bezzubém rolníkovi" nebo "Probuzení v márnici", jiné byly až příliš... "západní", jako třeba "Nové srdce" nebo "Dokonalý pořádek" - hlavně hrdinka této povídky mi šla příšerně na nervy, byla to taková Gréta, která věděla všecko nejlíp. Takže takový průměr, jako u většiny povídkových knih.
Rukověť bojovníka světla
Paulo Coelho
Některé zajímavé myšlenky, navíc v době, kdy jsem je opravdu potřebovala slyšet. Celkově ale zase nic zvláštního. Hlavně proto, že mi připadalo, jako by se úvahy občas navzájem popíraly.
Klášterní madrigal
Vlastimil Vondruška
Chvíli mi trvalo, než jsem přivykla stylu této knihy, protože to bylo něco úplně jiného, než nač jsem u Vlastimila Vondrušky zvyklá. Ale pak jsem se začala dobře bavit. Podobnost se současnou politickou situací byla dozajista čistě náhodná. Selber jako Brusel, Praha jako... Praha (je vidět, že některé věci se nemění), úplatní úředníčci, připitomělé aktivistické spolky, rádoby revolucionáři a hloupoučcí herci, přesvědčení o tom, že vědí víc než jiní, protože jsou "elita" lidu. Skvělé!
Muž v hnědém obleku
Agatha Christie
Tak tohle mělo úroveň brakové červené knihovny. Nebýt naprosto nečekané - alespoň pro mě - identity Plukovníka, bylo by to sotva na dvě hvězdy. Na druhou stranu, pokud úmyslem Agathy Christie bylo napsat parodii, pak by to bylo za pět hvězd. Protože to bylo prostě tak... hloupé.
Bretaňské zlato
Jean-Luc Bannalec (p)
Zpočátku jsem si myslela, že se mi tato knížka nebude líbit tak jako předchozí, ne kvůli případu, ale jelikož jsem se obávala, že Dupin zpacká svůj vztah s Claire. Obvykle v detektivkách pro romantickou linku hlavního hrdiny zrovna nehoruji, ale v této sérii je to jiné, poněvadž Dupinova romance s Claire je vskutku velmi okrajovou záležitostí a jen ho dělá méně mrzoutským, šťastnějším. Jako petit café. A tučňáci. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Darebák byl chycen a dokonce i Skippy si našel nový domov.
