Drohtnian komentáře u knih

František Dvorník i přesto, že tvořil toto dílo během 2. světové války v emigraci, si ponechal profesionální přístup a nestraní žádné straně. Podává historii velkého středoevropského prostoru v zajímavých souvislostech, které jsem ještě u nikoho nečetl. Taky dodává událostem vlastní lidský náhled, díky kterému se čtenář umí se vcítit do doby a uvažování, a dělá historii poutavější.
Kniha se četla dobře i přesto, že jazyk byl jako z doby před 70 lety květnatější. Úvahy byly střízlivé jako by bylo dílo napsané v této době. Doporučuji.

6 08.03.2020

John Romanides je jednoduše zajímavý a odvážný autor a čte se velmi dobře. Autor zdařile zpochybňuje obecně rozšířený vzorec o dobromyslných a zbožných franských císařích, kteří dbali o dobro Římskokatolické církve. Autor nevytváří jinou historii, než tu, která existuje, pouze ji podává z jiného úhlu pohledu. A závěry jsou dechberoucí.
Také je zpochybněn zaužívaný úzus, že Západořímská říše zanikla ze dne na den a že Frankové chtěli obnovit zaniklé. Málo se však ví o Římanech v Galii, kteří dál nepřestali být Římany, dokud je franská vláda Karlovců nezotročila feudalismem. Autor předkládá řady přímých a nepřímých důkazů, které stojí za zvážení.
V tomto kontextu se úplně jinak interpretují problémy při ekumenizmu katolíků a pravoslavných. Problémy jsou totiž mnohem hlubší a začínají už jenom tím, jak interpretujeme dějiny. Znepokojivý je i upřesněný název Římskokatolické církve, který po přečtení knihy je záhodno přejmenovat na Frankokatolickou církev.
Pokud jsem dobře pochopil, tak text je přepsaný z autorových mluvených přednášek. Editoři pak přidali poznámky pod čarou, kde dokládají zdroje.

5 09.12.2019

Jediné, co mi tam chybělo, bylo (kéž by bylo pokračování)
1) dobývání slovenského území a hlavně Bratislavy čs. legiemi v 1919 a období krátké anarchie na Východním Slovensku
2) osud obyvatel jižního Slovenska během 2. světové války a jejich účast na mobilizaci a Donské katastrofě pod maďarskou vlajkou
3) Benešovy dekrety týkající se odsunu Maďarů.
Děkuji!

4 15.03.2024

Autor vycházel z předpokladu, že dějiny západní civilizace jsou příběhem úspěchu, protože jsme dosáhli vrchol technického pokroku. V tomto směru, ano, Církev v konečnému důsledku přispěla, že lidstvo dnes může s minimální námahou psát komentáře na mobilu a zároveň sedět na toaletě, která se po zmáčknutí jediného tlačítka uvede do čistého stavu. Autor ale úplně opomenul odpovědnost Církve jako pečovatele o krásu duší. Ano, jsme dědici křesťanství a pokud se Církev podepisuje pod technogenní úspěchy Západu, musí se podepsat i pod fiasko duševní péče Západu. Myslím, že Ježíš nás chtěl naučit žít opravdovou přítomnost, ale místo toho jsme známí tím, že jsme ukotveni v chaosu myšlenek, ideologií a kategorických názorů. Dokonce si pleteme lásku s nátlakem: "Máš nesprávný názor na posmrtný život? Budu se modlit za tvé obrácení."
Pokusím se ještě popsat, kde se autor dopustil jednostrannosti. Když Frankové šířili křesťanství, nemělo to mnoho společného s křesťanstvím dnes. Je nutné vzít v potaz že Alkuin a Karlova renesance čerpala bezvýhradně ze sv. Augustina. Sv. Augustin byl původcem myšlenky pekla jako fyzického místa s fyzickým a věčným utrpením, predestinace (nebe jen pro pozvané), nadřazenost celibátu, nadřazenost mužů (neprovdaná žena, na rozdíl od muže, není stvořena na boží obraz). Dále Augustin obhajoval šíření křesťanství válkou a dědičný hřích (sex je hřích a proto miminka jsou zplozeňata ďábla).
Barbaři Frankové tak kromě válek získali další nástroj, aby v konečném důsledku šířili feudalismus a zotročili jiná etnika. Je nutné si vzpomenout jaké intriky a vězení prováděli sv. Cyrilovi a Metoději. Nešlo o šíření evangelia, ale o nastolení náboženství strachu a poslušnosti franskému feudálovi anebo jeho biskupovi, mnohdy jeho příbuzného. (Doporučuji Život Konstantina a Metoděje z 9. století a Johna Romanidisa: Frankové, Římané, feudalismus a nauka)
Mohli bychom vyvinit Svatý stolec, který se snažil zůstat nezávislý od vlivu Karlovců. Ovšem svatý stolec se uchýlil k falšování dokladů (Konstantinova Donace), na základě kterých si nárokoval nadřazenost nad Franky. Dočasně si tímto vyřešil politické problémy, ale bohužel předznamenal velké rozdělení mezi Východem a Západem. Tradičně byl papež vnímán jako první mezi rovnými, teď nově se papež prohlašoval za prvního mezi nerovnými v neprospěch nic netušících patriarchů. Falešný původ Konstantinovy Donace byl potvrzen i samotným Vatikánem v 19. století, ale papežského primátu se i přesto ještě nevzdal.
Nikoho nesoudím, ale stejně nikoho nesvatořečím.

3 27.06.2021

I když obdivuji tohoto člověka jako řečníka a komentátora, kniha byla zklamáním.
Na knize mě zaujaly zajímavé postřehy z psychologie nebo názory, které mi v něčem otevřely oči a v něčem mě utvrdily.
Na druhou stranu jak autor sám popsal, kniha měla obsahovat několik desítek rad, které tlakem editora musel zredukovat na 12, a je to znát.
Názvy kapitol a samotný obsah kapitol měly k sobě často hodně daleko. Nerozuměl jsem, kam autor míří a ztrácel jsem se ve velikých odbočkách od hlavních tém.
Na mnoha místech vysvětloval něco, co vysvětlování nepotřebovalo a někdy se úplně zbytečně pouštěl do tvrzení, ve kterých ukázal hranice svého rozhledu.
Bylo to psané americkým stylem, pro amerického čtenáře, který má jiné chutě.
Jinak souhlasím s cubeice.

3 19.08.2019

Kniha ma jedinou chybu, a to, že její text je příliš krátký, mnohem kratší něž obrazová část. Když to ale vezmu globálně, tak to výrazně zvedlo výpovědní sílu. Zajímavé postřehy. Už v úvodu knihy autor prozradil svůj pohled, proč Putin používá náboženství jako nástroj vlivu, co mě trocha překvapilo, protože jsem to čekal spíše na konci. Hezké vydání, lze přečíst v řádu jednoho večera.

2 05.08.2023

Dovolím si parafrázovat:
Raději než dát dítěti pochvalu, dej mu svoji pozornost. Výborné bylo všechno o tom, co všechno se dá v dítěti do pořádku, když mu rodič věnuje pozornost. Líbil se mi pohled, jak je dobré vybízet kluky k výkonům a s tím je pak zasvěcovat do empatie díky láskyplnému přístupu matky. U holek bylo doporučeno učit je činnostem, které nejsou zaměřeny na výkon, ale na radost ze života. Opět bylo zajímavě vysvětleno proč. Nejdřív jsem měl odstup k autorově nedoporučení pořídit dítěti sourozence, ale přesvědčil mě.
Samozřejmě tam byla místa, kde bych oponoval, ale celkově myslím, že autor je odborník a jeho rady jsou velmi cenné. Na trhu je mnoho knih, které říkají, co ve výchově nedělat, méně je těch, co říkají co dělat, ale nejméně těch, co vysvětlují důvody proč. Tato patří do té poslední kategorie. Knihu bych doporučil všem kritickým tátům.
Proč jsem ubral hvězdu?
Obsah na mě působil roztroušeně, kapitoly na sebe nenavazovaly a příliš mnoho vět se zdálo být klíčových, takže nakonec nevím, která věta byla doopravdy klíčová a která jen normálně klíčová. Takže čtenářsky bolestivá kniha. Bohužel.

2 27.12.2021

Čtenářsky bolestivá kniha psána v imperativu. Autor asi ví, co chtěl říct, vykládá veci jako hotovou věc. Víceméně říká známé principy z východních filosofií, obohaceny o svoji vrstvu. Text byl asi psán na první dobrou počas čekání na vlak

Dílo má velmi široký záběr, až bych řekl že se hlavnímu hrdinovi věnuje málo, ale místo toho opisuje vše "kolem": Dějiny Ruska, misijní činnost na Západě a východě, srovnání s obdobnými legendami na Zapade a Východě. Dobré na tom bylo ze jsem víc pochopil kontext doby, ale přesto to bylo na me často až příliš zacházení od tématu. Něco bylo zajímavé a něco ani ne. Dalo jistě hodne práce to napsat, ale taky hodne práce to přečíst.

1 13.06.2021

(SPOILER) Kniha na mě působila složitě, myšlenky na sebe málo navazovaly a věty měly víc vrstev porozumění. Autor radí církvi a všem mužům, jak být pravým mužem, přičemž sám takovým mužem není a vinu hledá mimo sebe. Myšlenky lze zařadit do okruhu katolické spekulativní teologie: Písmo Svaté není podkladem myšlenek, ale nejdřív jsou nastoleny myšlenky a následně se hledá v Bibli (a taky u Karla G. Junga), co by pomohlo ty myšlenky podepřít.
Podle něho správný muž by měl mít v sobě víc ženskosti (jing potřebuje jang princip), a nelze se stát opravdovým mužem bez patřičného iniciačního rituálu s fanfárami.
Netvrdím, že Richard Rohr nemá originální uvažování, ale je to jen další filosofie, která potřebuje na sebe poutat pozornost a odmítat jiné.

1 04.06.2020

Tato kniha rozhodně není chvalozpěv na Katolickou církev. Líbil se mi autorův způsob nechat na čtenáři, jestli bude nebo nebude sympatizovat s protagonisty příběhu.
Postavy se zdály být nesympatické ne pro nedokonalost spisovatele, ale naopak pro jeho naprosto dokonalé vykreslení hrdinů katolíků. Bylo znát, že autorovi je katolické prostředí známé. Postavy se chovaly jako ukázkoví katolíci: trpěli skrupulemi, fanaticky poslouchali autority, snili o mučednictví a taky věřili ve svou názorovou nadřazenost. V tom dokázal Miller nastavit zrcadlo bez toho, aby nikoho ponížil.

1 08.03.2020

Někrasov je pro mě objev. Všechny jeho knihy otvírají oči.
Tato kniha je víc zaměřena na základní myšlenku, že když chcete aby bylo vaše dítě šťastné, zaměřte se na vlastní štěstí se svým partnerem a výsledky se dostaví. Láska k dítěti nesmí jít na úkor lásky k partnerovi. Když se tento hodnotový řebříček napraví, dítě bude víc schopné uspět i ve bádání vlastního štěstí.
Autor dokládá tvrzení příběhy a pozorováními z letité praxe psychologa.
Za sebe můžu říct, že mě autor přesvědčil.
Kniha je cílena nejen na začínající matky, syny, ale i tchyně, které svoje děti nadále "přehnaně milují".

1 15.11.2019

Kniha, ktorá otvára oči.
Na objednávku zadávateľa sa prepisovala história tak neohrabane odvážne, že raz vykresľovala veľkomoravského panovníka ako mnícha, ktorého ostatky boli uctievané a inokedy ako zbabelca a zlosyna. Autori analyzujú ako sa jednotlivé kronikárske záznamy inšpirovali známymi populárnymi dielami tej doby.
Zaujala ma poznámka o vyfabrikovaní svätosti sv. Štefana uhorského, sv. Vojtecha, sv. Vladimira...

1 08.08.2019

K tyhle knize jsem se dostal trochu náhodou. Jak jsem se poslední dobou zaobíral literaturou o duchovním seberozvoji, dostal jsem doporučení pro studium psychosyntézy italského psychiatra Roberta Assaglioliho a jeho žáka Piera Ferrucciho. Ze zahraničí jsem si objednal jeho nejdůležitější knihu What We May Be, ale než kniha dorazila, tak jsem slupnul tuhle knihu, protože taky řeším děti.
Je to tedy kniha ne o výchově, ale duchovném rozvoji rodiče. S naratívem, že děti nás učí jsem se často potkal, ale nepřikládal jsem tomu váhu. Autor tam vykresluje osobní zážitky se svýma dvěma syny, o kterých bych mohl říct, že v porovnání s naší domácností to měl náročnější. Autor je ovšem jako psycholog dobrý pozorovatel a všiml jsi odkud pochází kořen problému.
Před přečtením knihy jsem si myslel, že na to, aby člověk mohl duchovně růst, potřebuje samotu a klid a pozornost dětem jsou v tom překážkou. Teď se domnívám, že děti jsou spíš jako zenový mistr, který tě uhodí klackem, když polevuješ ve svém charakteru. Dítě je jako zrcadlo, které hned ukáže, když jste lživý, manipulativní, neúpřimní, neklidní, namyšlení nebo zasněni do svých identit.

28.11.2022

(SPOILER) Už po přečtení anotace jsem věděl, že si tu knihu musím koupit. Silné osobní svědectví holky, která v období, kdy jiní se snaží osamostatnit od svých rodičů, ona naopak po svém otci vyhlíží a strádá. Simoninmu otci byl vyměřen trest, který uspokojil společenskou poptávku, ale nebral v potaz, že byl taky nevinnému dítěti vyměřen trest odnětí otce. I proto se možná okolí stavělo k Simone tak rozporuplně, protože společnost má ráda jednoduche kategorie a mentální zkratky. Společnost si ráda vytváří řády a Simona svou existencí jeden řád bořila. Borženská bořila klid ve svědomí společnosti.
Vnímal jsem knihu jako manifest dcery, ve kterém se na každé stránce sděluje, že její otec byl dobrý člověk. Čte se to zvláštně, protože mnozí z nás, kteří mají rodiče na svobodě toto o svých rodičích říct neumíme.
Bráno do důsledků se kniha tedy taky dopouští kategorizací. Myslím si ale, že čtenář by se i přes úsilí Simony neměl zabývat tím, jakým byl Borža člověkem. Každý člověk je dobrý. Hodnota knihy je v něčem jiném: v hluboké lásce otce a dcery pres mříže.

Brožura je z hlavní části reflexe studentů Karlovy Univerzity po absolvování semináře o Augustinovi. Dozvěděl jsem se, jak je Augustin úžasný člověk a jak studenty očaril styl jeho Vyznání. Od knihy jsem naopak očekával kritické novodobé přehodnocení Augustinove nauky.

21.07.2021

Kniha byla pro mě jako laického zájemce zklamáním. Text mi připomínal suchý, nezáživný akademický materiál. Porozumění textu bránilo odborné pojmosloví (navíc kolikrát v řečtině, staroslověnštině, bez českých ekvivalentů), věty dlouhé jako odstavec a syrový překlad z angličtiny, který neprošel úpravou nakladatele. Kdyby se mě někdo zeptal, co jsem si z knihy odnesl, odpověděl bych: "Nevím"
To nejsou stručné dějiny byzantské liturgie, ale "suma dějin ve stručném textu". Utrpení číst.

01.05.2020

Krátke ale obsažné čtení, s množstvím přímých citací. Obecně mám rád podání dějin v souvislostech a to tady bylo splněno.

19.04.2020

Někrasov vykrádá kapitoly svých stávajících knih a vytváří z nich nové knihy pod jiným názvem. To zamrzí, protože jinak bych si ho víc vážil.
V téhle knize byla opravdu zajímavá kapitola Rozum, srdce a eros. Ostatní mi přišlo příliš "obecně pravdivý".

Knihu jsem přečetl rychle. Kniha přináší svědectví z první ruky o mimořádných událostech tohoto divotvorce. Autor taky přibližuje okolnosti, které ho potkali při sbírání svědectví a osobní zkušenost s působením tohoto světce.
Kniha byla pro mě zajímavým svědectví i o poměrech původních křesťanských komunit v toxickém tureckém prostředí a o následné řecko-turecké výměně obyvatelstva ve 20-tech letech 20 stol.