druzickaster
komentáře u knih
Šantaram
Gregory David Roberts
Dílo Šantaram je pro mě kontroverzní a ač jsem hodnocení odložil o několik dní a nechal jsem příběh doznít a uzrát, jsem pořád rozpolcený. Začnu životem v Indii, ten je popsaný reálně a barvitě. Život na ulicích, ve slumu, na indickém venkově, cizinci versus domácí obyvatelstvo atd. Jedná se o zajímavý vhled do místního koloritu. Co se týká hlavního hrdiny Lina, ten mi připomíná spíš Všeználka říznutého Broukem Pytlíkem a Chuckem Norrisem v jedné osobě. Nepostradatelný, nesmrtelný hrdina...ale budiž. Ostatní postavy se rozdělily na dvě poloviny, negativní mafiání s filozofickýmy sklony a klaďasové obzvláště ze slumu, prostí a čistí jako ovětní plátek lilie. Myslím, že i život ve slumu si autor krapet přibarvil, ale pořád se dá popisu alespoň částečně věřit. V knize můžete také narazit na filozofické myšlenky a ty nejsou vůbec špatné i když vesměs pocházejí od záporáků, ale přesto je lze připsat ke kladům této knihy. Nakonec jsem se podíval na youtube na besedu s autorem a ano autor je charismaticky a zábavný, takže jsem mu část jeho výmyslů odpustil a přidal jsem k celkovému hodnocení jednu hvězdu :)
Jak jsem psal, Šantaram je kontroverzní kniha, ale pokud se odprostíte od všeználkovství a "gerojství" hlavního hrdiy, je Šantaram potom zábavný a poučný počin.
Město
Clifford D. Simak
Čekal jsem hodně a to jsem i dostal. Osm povídek v jedné časové ose, provázené robotem Jenkinsem, mimochodem velký sympaťák, takového si taky pořídím. Nádherné téma existence/neexistence, vývoje, degenerace, zániku. Opravdu mě to bavilo. Každý kdo si létě večer lehl do trávy a díval se na hvězdy musel přemýšlet o podobných věcech jako autor. Doporučuju.
Čekání na Bojanglese
Olivier Bourdeaut
Melodramatické dílko, které ve mně zůstane dlouho. Je to ztřeštěné, šílené, nespoutané, úsměvné, smutné, nezodpovědné a kruté. Každopádně si najděte zmiňovanou písničku, tak ke knize prostě patří a je nádherná. No a nezbývá než knihu doporučit.
Plechový bubínek
Günter Grass
Hm, jak začít? Je toho tolik, co bych chtěl po přečtení Plechového bubínku ze sebe vypsat, vykřičet vybubnovat...Každopádně toto dílo vás buď pohltí a nebo jej zavrhnete po bratru první stovce stran. Mě pohltilo a letěl jsme jako o závod historii příhraničnío Polska předválečných let až na konec druhé světové války. Autor velmi sugestivně popisuje vjemy, scény dokonce i vůně a pachy a rval mně na kusy. Tolik různých a protichůdných pocitů jsem prozatím u žádné knihy nezažil. Jak jsem psal, kniha nebude prokaždého, ale i přes to ji musím doporučit. Zkuste ji, nahlédněte prostřednictvím Oskara do svého nitra a třeba se vám to zalíbí.
Hlava XXII
Joseph Heller
Naprosto geniální kniha. Úplně mi nesedí porovnání se Švejkem, spíš mi dílo připomíná MASH, ale v pohodě. Kniha je plná absurdit a střetů s takovými blbci, že to ani není možné, ale i o tom je bohužel život. Postupné odhalování charakterů některých postav je neotřelé a místy bych řekl, že i děsivé. No nic, jdu se začíst do volného pokračování této knihy: Závíráme.
Knihu by si měl přečíst každý dospělý a mohu ji jen vřele doporučit.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Již z názvu nelze očekávat nic dobrého, nic pozitivního. Tím nehodnotím kvalitu knihy, ale děs a hrůzu prožitého. Pro toho kdo četl Utekl jsem z Osvětimi je kniha rozšíření a upřesnění informací o kousku lidštějšího tzv. Rodinného tábora, který skončil špatně jako vše v Osvětimi a dalších koncentrácích.
Poplach v Kovářské uličce
Václav Řezáč (p)
Tato kniha je stará jako já :) Když jsem byl předškolák, četla mi ji babička, musela mi ji číst mockrát a tak to na mně nějak přišlo a musel jsem ji přečíst znovu, bohužel už sám. Člověk sem tam potřebuje takový ten "pravý kladný" příběh s dobrým koncem.
Nebeští jezdci
Filip Jánský (p)
Výborně napsáno, jinak to říct nejde. Film jsem viděl a je taky dobře natočený, ovšem kniha je kniha. Všichni hrdinové druhé světové si zaslouží úctu a hlubokou poklonu. Když si v knize přečteme co všechno zkusili, jaký je zázrak, že ty jatka vůbec někdo přežil. A na druhou stranu byly rudé bestie schopné tyto hrdiny zavírat do koncentráků a mučit je dál. Neskutečné a neomluvitelné.
O času a řece
Thomas Wolfe
Pokračování života Evžena Ganta alter ega samotného autora Thomase Wolfeho, pokračuje po knize K domovu pohleď anděle, Evženovou emancipací, snahou odprostit se od rodiny, kde ne vždy zažíval šťastné chvilky, a prožívat a užívat svůj mladý jankovitý život na plné obrátky. Jenže, on je Evžen tak trochu introvert, takže užívá tak nějak vnitřně, a nám o tom poví jen díky této knize. Silnou stránkou knihy není ani tak děj, to by mohla být road movie v podstatě na pár stran. Amerika a posléze evropská anabáze, ale vnitřní života Evžena, jeho vjemy, nálady, popis krajiny, měst, lidí, to je to co vám veme dech, co vás posadí do židle, podlomí nohy a jen žasnete, co Wolfe dokáže napsat. Popsat nevinný "závod" dvou parních vlaků jedoucí souběžně stejným směrem, na bratru, pěti stranách a přitom nemáte pocit, že by něco bylo navíc. Pocity cestujících radost , že předhánějí druhý vlak a zase jejich kyselé obličeje, že už zase nevedou, no nádhera. A takových situací, stavů a nálad je v knize nespočet. Velmi silné je i loučení s bratrem a otcem, je to syrové, ale přece lidské, velmi lidské. Nebudu nikomu tvrdit, že se kniha čte sama a že je to oddechovka, ne není, ale za přečtení rozhodně stojí.
Sedmkrát v hlavní úloze
Egon Hostovský
Pěkná sonda do předválečné Prahy a jejich obyvatel. V hlavní úloze spisovatel Kavalský a jeho druhové. Líbí se mi myšlenka světového visionáře, i když předpoví dějiny, i když lidé ví že jeho předpovědi fungují, minimálně jeho blízcí, stejně se nezmění a nezachovají dle předpokladu. Přátelé Kavalského potom reprezentují lidské národy a druhy a je zajímavé je sledovat v období míru a následně na počátku války. Líbil se mi "záchodový děděk", jako.... ale to si přečtěte sami. Jen dodám, že Hostovský je u nás velmi neprávem opomíjený autor, jeho dílo rozhodně stojí za pozornost.
Poslední kontinent
Terry Pratchett
Iksiksiks hm zvláštní to země, nápadně podobná naší Austrálii. Lidi jsou tam svéráz sám, ale v naprostém klidu a pohodě. Jejich "klídek kámo" mi vyloženě přirostlo k srdci. Druhá časová linka s mágy, mno, ano pravda, nechápu pořádně tyhle časo-prostorové kontinua ani u nás v reálu, takže na plackozemi s tím mám stejný ne-li větší problém...setkání s bohy stvořiteli bylo fajn a zábavné. Už vím jak vznikl ptakopysk a pro začátek mi to asi stačí. U mágů se mi líbí i generační střet, mladého aktivního se starým vyklidněným a rozumným, který ví o čem to všechno je... Co dodat, pomalu se mrknu po dalším dílu.
Nový tajný deník Hendrika Groena, 85 let
Hendrik Groen
Další rok života důchodce v Holandsku. Je to zajímavá sonda do života starého člověka. Nenápadně vás seznámí s detaily, které mladý a středněvěký člověk nezná, nepociťuje a způsobí, že se na svět budete dívat zase trošku jiným pohledem. Pravda je, že pokračování deníku už začíná trošičku šablonovatět vzhledem k prvnímu dílu, ale to bude způsobeno tím, že deník začíná v lednu a končí v prosinci, takže zásadní drama se nemůže odehrát hned někde v březnu, to lze autorovi odpustit a na druhou stranu nelze ani vyloučit, že to tak skutečně bylo. Opět platí, nebudete se chechtat na celé kolo, ale usmívat se a smutnit budete, za to ručím. Uvidíme, zda pan Hendrik stihne ještě alespoň jeden deník, celkem by mě i zajímalo, jak to dopadne s klubem, s domovem....
Knihu doporučuju.
Text
Dmitry Glukhovsky
Tak to vezmeme popořádku. Začátek knihy, resp. jeho prvotní zápletka, je tak jednoduchá a naivní, jako by byla okopírovaná z béčkového filmu ze země někde za oceánem ve stylu Karate Kid, Rambo a jiné trapárny. Od setkání hlavního hrdiny se svým úhlavním nepřítelem mě kniha bavila...ano jsme uprostřed děje...myšlenka děje je neotřelá, ač krapet skřípe po technické stránce, i tak mě děj pořád bavil a zajímalo mě jak se hlavní hrdina, Ilja, popere s danou situací.A přichází velké finále, Iljo proč? Jen mi řekni proč a pak si dělej co chceš. Abych nespojloval nenapíšu k závěru víc, ale zklamal mě celkem dost.
Pokud odmyslím začátek a konec, mimochodem tohle jsem nedávno psal u jiné knihy, kniha je čitelná a dá se přežít. Musím uznat, že mi prozatím v žádné knize nebyly postavy tak lhostejné jako zde, což ale neubírá na čtivosti a člověk tak nějak proplouvá dějem jako Ilja svým zpackaným životem. Pokud by se z hlavní postavy stal totální záporák, vůbec by mi to nevadilo a asi bych mu i začal fandit, ale takhle mi bylo úplně jedno, co se s hlavním hrdinou stane, protože si za to mohl tak akorát sám.
Mělké sibiřské hroby
Michael Krupa
Další těžký osdu, bezpráví, nesmyslné uvěznění. Pravda je, že měl kliku jako ty hory přes které utíkal do Afgánistánu. Už v lágru, potom na útěku několikrát, ale bez toho by se to prostě nepovedlo. Celkem mě zaujal útěk vlakem, to bylo asi to největší štěstí, protože pěšky by to nebylo možné.... Hlavně, že vše dobře dopadlo.
Lučištník
Bernard Cornwell
Thomase si prostě musíte oblíbit. Je to člověk se svými sny, hrdostí, ale istrachy. Už v prním díle si toho prožije na mladého kluka celkem dost a opět osud míchá kartami a z nepřátel se stávají přátelé a naopak a tímto kořením nám pan Cornwell požehnaně dochucuje polévku osudu tohoto anglického lučištníka až po velkolepou bitvu u Kreščaku. Nemám co bych vytkl a samozřejmě se těším na další díl.
Myši Natálie Mooshabrové
Ladislav Fuks
Zvláštní tajmený román o paní Mooshabrové. Člověk ho čte a čeká co se stane, ono se toho nestane moc, ale pak se zase stane něco a jste napnutí co to vlastně znamená a najednou je konec knihy a vše je více méně jasné :). Tento román mi stylem připomíná Murakamiho 1Q84 a jsem rád, že jsem se s paní Mooshabrovou seznámil. Mohu jen doporučit.
Okresní město / Hrdinové táhnou do boje / Podzemní město / Vyprodáno
Karel Poláček
Smekáím a hluboce se klaním. O tom, že je pan Poláček výborný spisovatel, nemůže být sporu. Ovšem v tomto případě musí jít chvála ještě mnohem dál. Ač je u většiny lidí Poláček zapsán spíš jako humorista tento román posouvá jeho literární schopnosti mnohem dál. Ve čtyřech dílech tohoto psychologického románu se seznámíme s rodinou kupce Štědrého, která vyplňuje hlavní dějovou linku z doby těsně před první světovou válkou a končí někdy během této války. Poláček vykreslil a vymodeloval nádherné posrtavy měšťáků, snobů, ale i obyčejných chudých lidí včetně žebráků z chudobince. Jeho postavy nejsou černobílé, ale každá má svůj osobitý charakter a díky nim se nám představí předprvorepublikové okresní město a život v něm. Poláček popisuje jímavě nejen lidi, ale i krajinu a místa, na kterých se právě děj odehrává.
Nádherně také vystihl i období "hojnosti" v roce 1913, kdy i žebrák ze vzteku, že nedostal peníze rozhazuje jídlo v lese a potom v období války krušně vzpomíná jak rád by tuto dobu vrátil zpátky. Poláček výborně zachytil lidské charaktery a servíruje nám je nejen díky hlavním hrdinům, ale spousty dalších občanů okresního města, a následně jejich charakterové proměny za válečných let.
Stylem psaní mi tento román připomíná dílo Jaroslava Havlíčka a nemůžu než knihu vřele doporučit.
Prach
Hugh Howey
Závěr trilogie se orpavdu povedl. Děj nedrhl a byl napínavý, jen mi krapet scházelo v závěru zodpovězení dalších osudů, ale tak třeba nás autor překvapí :) Každopádně můžu s klidným srdcem tuto trilogii doporučit, nudit se nebudete.
Vlčí dítě: Neuvěřitelný životní příběh východopruského děvčete Liesabeth Otto
Ingeborg Jacobs
Velmi silný příběh, místy až neuvěřitelný. Jaká obrovská síla nás žene kupředu v souboji o holý život. Tolik neštěstí , podrazů a ústrků, které musela Marie/Liesabeth překonat a přežít je na jednoho člověka neskutečně moc. Vše to zvládla i když v podstatě byla na světě jen a jen sama.
Smrt si říká Engelchen
Ladislav Mňačko
Silný a sugestivní příběh ze života partyzánů okolo Vsetína a Zlína na konci druhé světové války. Ne vše je jen černé a bílé a smrt číhá na každém kroku, nejen dílem zrádců a zaprodanců.
Knihu jsem přečetl jedním dechem a mohu jen doporučit.