Dux-Liubicensis
komentáře u knih
Niklasberg 1618–1648: Život a lidé v krušnohorském městě za třicetileté války
Jan Kilián
Autor dokázal z minima zdrojů uvařit celkem pěknou knížku, jejíž četbou lze získat základní představu o tom, jak to v Mikuově za 30leté války vypadalo.
Pochválit lze grafika za pěknou moderní obálku, pranýřovat by naopak zasloužil za nápad vysázet knihu této délky bezpatkovým písmem. Divím se, že tento nápad v NLN vůbec prošel.
Příběh z doby neobyčejného šílenství
Jan Kilián
Na knize mě velmi oslovil obsah, naopak forma mě příliš nenadchla a úplně nenaplnila má očekávání.
Stüelerův život je určitě zajímavý a lze z něj krásně poznat život „obyčejného“ měšťana v období 30leté války.
Za diskutabilní však považuji formu, kterou autor zvolil, tedy v jednotlivých kapitolách popsat jednotlivé aspekty života. Na jednu stranu je tato forma přehledná a usnadňuje čtenáři orientaci v knize, např. pokud se chce vrátit k nějaké jednotlivině ze Stüelerova života. Na druhou stranu je značně neliterární, takže v průběhu četby čtenář nezískává plastický obraz Stüelera, ale spíš rastr určitých výseků. Považuji to za trochu promrhaný potenciál – pokud by autor knihu pojal metodologií francouzské či italské mikrohistorie, mohlo z knihy být napínavé čtení, snadno přístupné i širší veřejnosti a přitom nic neztrácející ze své odbornosti. Takto je to spíše akademická práce, která působí trochu nudným a ubíjejícím dojmem, protože je to veskrze suchopárný popis, který směřuje odnikud nikam, nehraje si se čtenářovými emocemi, nemá zápletku, negraduje, …
Přes tento nevyužitý potenciál patří autorovi velký obdiv za náročné zpracování Stüelerova života a velký dík za potřebný přínos lokální historiografii.
Chudí lidé
Božena Němcová
Velmi milá povídka, byť dosti naivní, a to jak z obsahového, tak formálního hlediska. Úsměv na tváři jistě vzbudí vypravěčka, která je postavou, a přesto vševědoucí, dosti překvapí úsměvná aluze na Romea a Julii, zarazí otevřenost Jakubova vůči vypravěčce, aniž by k ní byl jakýkoliv důvod.
Literárně to tedy rozhodně není pražádné veledílo, kdyby to nepsala Božka, nejspíš by po tom dnes ani pes neštěkl, ale na druhou stranu je to velmi příjemný a laskavý literární pokus.
Dějepis mezi vědou a vyprávěním
David Černín
Tohle by měla být základní příručka pro všechny učitele dějepisu. Občas jsem se v ní trochu topil, občas jsem ne zcela chytal, co chce uvedenými informacemi básník říci, ale základní sdělení je zřejmé a kdyby si ho osvojili všichni (nejen) dějepisáři, svět by byl hned růžovější :-)
Chodové. Historie a tradice
Eduard Maur
Zajímavě a relativně čtivě napsáno. Samotné historii chodů se však věnuje jen jedna útlá kapitolka, zbytek je víceméně o jejich reflexi v dílech historiků či literátů v různých obdobích – od Dalimila po socialismus.
Matteo Ricci: Jezuita v Číně (1552-1610), Rozprava o přátelství
Giulio Andreotti
Spíše hagiografie než odborná literatura, poměrně poutavě napsaná, pro stručný základní přehled asi ideální.
Spiknutí proti republice
Alois Svoboda
@LordByron - i pasáže o kolaboraci s nacismem je třeba brát s velkou reservou, poněvadž jsou z větší části vyloženě vylhané a slouží k zakrytí zločinů a vražd, jichž se komunisté po válce dopouštěli.
I popisky k použitým fotografiím jsou vylhané, např. obrázek za str. 193 zachycuje pohřeb, rozhodně nikoliv vítání německých okupantů v pohraničí, jak je uvedeno na popisku. Stejně tak vtipně působí i fotografie z tajné schůze kardinálů, která byla tak tajná, že z ní měli fotografie až v ČSR.
Třásničky dějinných dnů
Richard Weiner
Většina feuilletonů je pro dnešního čtenáře nesrozumitelná, neb nezná dobové reálie, které byli dobovému čtenáři známy. Přesto se najde pár velmi zajímavých třásniček, které osloví i dnes.
Most do budoucnosti, Laboratoř socialistické modernity na severu Čech
Matěj Spurný
Četl jsem první vydání, kniha je naprosto skvělá. Jednak přináší zajímavá fakta ohledně samotného Mostu, jednak skvěle zasazuje osudy Mostu do kontextu proměn mentality ve 20. století, a to nejen v ČSR, ale i v zahraničí, a to jak východním, tak západním.
Je čtivě napsána, čte se doslova jedním dechem.
Pokud mi tam něco chybělo, tak důvody neúspěchu mosteckého experimentu. Možná mi to jen trochu proteklo mezi prsty, na několika místech to tam bylo dílčím způsobem a v náznacích zmiňováno, ale dle mého názoru by stálo za to tomu věnovat samostatnou kapitolu; nicméně možná je to spíše téma sociologicko-urbanistické než historické.
Další chybějící věc je obrazový materiál – obrazová příloha a mapy by nezaškodily, dovedu si představit, že pro čtenáře, který Most nezná, může být orientace poněkud obtížnější.
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Jde o plagiát, který bezostyšně a bez uvedení zdroje přebírá celé pasáže z Wikipedie (ty rovnou ukradla, aniž by alespoň uvedla zdroj), pořadů Adama Drdy na ČRo (ty alespoň citovala), atd.
https://www.bubinekrevolveru.cz/kterak-vzdelavame-mladez-iii-co-vas-v-dejaku-nenaucili-markety-lukaskove-pruvodce-literarni-hysterii
Svatý Vojtěch, Čechové a Evropa
Dušan Třeštík
Kniha je určitě podnětná, povětšinou se dobře čte, ale nutno upozornit, že na dnešní dobu obsahuje poměrně dost zastaralé informace. Je dobrá na seznámení se s historickým vývojem pohledu na dobu sv. Vojtěcha, ale fakta v ní obsažená dnes již neobstojí. Řeč je např. o mincích sv. Vojtěcha, pohledu na jeho útěky z Prahy atd.
Němá barikáda
Jan Drda
Z literárního hlediska je kniha velmi slabá. Drda si literárně ani omylem nezadá např. s Řezáčem, jenž byl také poplatný režimu, ale jeho díla byla umělecky na úrovni. Ze stylistického hlediska by lepší povídky na stejný námět napsal mnohy literárně nezkušený student.
Samozřejmě není ani pravda ono zmiňované, že nepřekrucuje historii. V povídkách o osvobozování Prahy není např. jediná zmínka o vlasovcích. Kniha dosti poplatně době uplatňuje vůči Němcům princip kolektivní viny, což je samo o sobě zrůdnost. Kniha samozřejmě zdaleka objektivní není, je krásným příkladem velké čecháčkovské malosti a ubohosti.
