Efeméra komentáře u knih

Výborný námět, výborný zvrat na konci, skvělé neotřelé prostředí pohřebního ústavu. Proto mě docela dost mrzí ten zbytek příběhu, který stál za starou bačkoru. Vývoj romantického vztahu mezi dvěma lidmi mám moc ráda, ale Calla s Darem mě tady k smrti nudili. Dvě třetiny knihy tvořilo jen Callino teplo v břiše, Dareova hruď pevná jako skála, a pokud bych měla spočítat výskyt slova sexy v celém Nocte, jsem si jistá, že by to vystačilo na celou jednu kapitolu. Finn mě zezačátku zajímal pro svou nemoc, ale potom už jeho kapitoly byly jen otravné, neustále se stejným neměnným obsahem. Celý děj byl později jen uměle natahovaný, zachránil ho až ten zvrat na konci. Závěrečné věty poslední kapitoly byly od autorky pěkná nekalost! A popravdě si myslím, že taková kniha by neměla mít pokračování, jako jednodílný román by podle mě ve čtenáři zanechala mnohem silnější dojem.

4 22.04.2017

Pěkný příběh se sympatickou hlavní hrdinkou, která trousí jednu sarkastickou hlášku za druhou. Text byl však na můj vkus napsaný příliš jednoduše, knížku proto doporučuji spíše mladším čtenářkám.

2 29.03.2017

Za mě oproti prvnímu dílu celkem zklamání. Nelíbilo se mi, jak se Lena zachovala v souvislosti s Julianem, přestože od konce Deliria uplynul jeden a půl roku. Neuvěřitelně mě rozčilovalo, jak se autorka k Pandemoniu postavila (tím mám na mysli ten milostný trojúhelník), když vezmu v úvahu, že se jedná o trilogii o lásce. Nějakým způsobem se mi to tam nehodí. Jinak se mi moc líbilo rozdělení na Tehdy a Teď - myslím, že kdyby autorka prostě nejdříve lineárně vylíčila minulost a potom přítomnost, čtenář by se na začátku dost možná ukousal nudou. Na druhou stranu část Tehdy byla velmi důležitá, protože v ní čtenář vidí, jak se Lena vyrovnává s událostmi z konce Deliria, a jednalo se prakticky o ospravedlnění toho, že hlavní hrdinka začala něco cítit k Julianovi. První díl ode mě dostal 4 hvězdičky, tady musím jednu ubrat.

1 23.03.2017

Na to, jak jsem dystopiemi přesycená, se mi Delirium opravdu hodně líbilo. Vím, že některým tu připadalo, že se děj někdy vleče, ale mně to tak nikde nepřišlo - kniha se mi četla hladce, byla pro mě velmi čtivá. Moc se mi líbí myšlenka celého světa bez lásky. Nechtěla bych v něm žít. Úryvky na začátcích kapitol celému příběhu a světu přidávaly na reálnosti a propracovanosti. Na konci jsem měla tak trochu nutkání brečet a potom jsem z něj byla celkem posmutnělá. Po přečtení anotace druhého dílu jsem chvíli přemýšlela, jestli ho vůbec číst - je z něj celkem patrné, jak se bude příběh dál vyvíjet, a ten vývoj se mi vůbec nelíbí. Deliriu každopádně dávám 4 hvězdičky.

2 15.03.2017

Jedna z těch knih, které se čtou doslova samy - klidně až do noci. V mém případě do půl třetí ráno ;) Simon je velmi sympatická hlavní postava a celý text koření špetka nenásilného humoru. Příběh je poměrně jednoduchý, plyne tak, jak čtenář čeká, bez žádných větších zvratů. I konec je typický happy end. Nedá se tedy říct, že by knížka předávala nějaké hluboké poselství, je to vyloženě oddechové čtení (což ale není vůbec špatné). Autorka mi svým stylem trochu připomněla Rainbow Rowell. Za mě po delším zvažování 3,5*.

3 12.03.2017

Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdičkami, pak jsem si ale uvědomila, že jsem Skleněnému trůnu dala 4, takže tady taky nemůžu jinak. Moc se mi líbí, jak propracovaný svět autorka vytvořila. Hlavní hrdinka mi nebyla vždycky sympatická, na druhou stranu vývoj jejího charakteru byl velmi dobře vysvětlený a logický. Námět knížky je ve skutečnosti docela originální, ať už proto, že je Adelina antihrdinka, či proto, že příběh vůbec nekončí tak, jak by si čtenář prvně myslel (alespoň teda já byla na konci dost překvapená). Zajímavé mi připadalo střídání pohledů jednotlivých postav - líbilo se mi například moje porovnávání, jaký názor měla Adelina na Raffaela a naopak. Je velká škoda, že kniha nemá větší reklamu a hezčí obálku, myslím, že tohle temné fantasy by učarovalo hodně čtenářům, kdyby mu dali šanci.

2 28.02.2017

Tato knížka je pro všechny fanoušky Měsíčních kronik doslova nutnost. Všechno vám po dočtení zapadne na svoje místo. U Vlkovy povídky mi bylo smutno (každý čtenář Winter ví proč), velký dojem ve mně zanechala i novelka Závady (Cinder to opravdu neměla snadné), u první kapitoly Cinder z pohledu Kaie jsem se celou dobu přihlouple usmívala a u Něco starého, něco nového jakbysmet. Nebudu tu vyjmenovávat všechny povídky, každá měla něco do sebe. Je škoda, že už mám celou sérii přečtenou. Nezbývá mi než se těšit na autorčinu Heartless. Už jen z pouhé ukázky na konci jsem dostala obrovskou chuť na citronový koláč :D

1 20.02.2017

Málokdy zažiju ten pocit, kdy mě knížka chytí a já musím prostě číst dál, ať se děje, co se děje. A to se mi právě u Winter stalo. Jak už tady bylo snad tisíckrát řečeno, jedná se o výborné zakončení celé série. Moc se mi líbilo, jak byly všechny postavy své a propracované, člověk by dokázal poznat, o koho se jedná, jen podle jeho chování. Za to má u mě autorka velké uznání. V knize bylo opravdu hodně bezvýchodných situací. V takových chvílích mě však vždycky uklidňovalo sebejisté chování postav, které si z toho nedělaly nijak velkou hlavu (například opuštění Cress po příletu na Měsíc, zajetí Cinder, Winteřino a Scarletino onemocnění). V takových chvílích mohla autorka klidně víc napínat a postavám dodat trochu víc strachu nad jejich vlastním osudem. Všechny charaktery jsem si přesto moc oblíbila a za mě jsou Měsíční kroniky jedna z nejlepších sérií, které jsem kdy přečetla.

4 17.02.2017

Nejenže má knížka krásnou obálku, ale také se neuvěřitelně lehce čte. A to i přesto, že v ní čtenář nenajde téměř žádný děj. Upřímně řečeno si nedokážu představit, že by Kahlen celých osmdesát let žila tak, jak nám autorka líčila - já bych se asi ukousala nudou. Člověk, a nepochybně i siréna, podle mě jednoduše potřebuje mít na práci i něco jiného než jen koupání v moři a čtení knih. Akinliho jsem si oblíbila stejně jako hlavní hrdinka. Z ostatních postav mě zaujala ještě Padma, bohužel ne v dobrém slova smyslu, a to hlavně kvůli její neustálé touze po pomstě. Protože jak se v tom případě jinak odlišovala od těch, co jí ublížili? Na závěr musím říct, že bylo moc příjemné číst takhle v únoru o moři. Port Clyde jsem si díky autorčinu popisu ihned zamilovala!

3 11.02.2017

Námět této knihy je opravdu velmi dobrý a originální. Ne, že by bylo úplně špatné, ale zpracování mě už tolik nenadchlo. Kniha se mi hůř četla, přestože pořádně nedokážu říct proč. Text byl podivně chaotický, občas s nelogičnostmi, a to obzvlášť na konci. Všichni studenti obou škol mi většinou připadali jen jako ovce a Tedros byl ta největší. Zdálo se mi, že vůbec nemá svůj rozum, byl jen taková postavička bez vůle. Sofie u mě zase nenašla žádné pochopení, podle mě byla jen zlá manipulátorka, která si Agátino přátelství ani přinejmenším nezasloužila. A podle toho, jak se celou dobu chovala, nevěřím, že by ve skutečnosti celý příběh opravdu dopadl tak, jak dopadl.

4 08.02.2017

Před Nedej se jsem četla Fangirl, věděla jsem tedy, do čeho jdu. Takže když jsem zjistila, že se Baz objeví na scéně až na nějaké straně 150, byla jsem z toho asi stejně nervózní a netrpělivá jako Simon. Baze jsem si opravdu oblíbila (když ono to ani jinak nejde). Nedej se je vyprávěno z více pohledů, čtenář se tedy poměrně hezky seznámí se všemi charaktery. Díky tomu i nejspíš pozná, kdo je vlastně záporák a kdo naopak není, i když ostatní postavy celou dobu tvrdí opak. Líbilo se mi i to, že autorka líčila příběh s nadhledem, každá z postav si uvědomovala svoji roli v celém příběhu. A ne že bych se při čtení nudila, ale když se člověk zamyslí, zjistí, že se toho v knize zase tak moc neodehrálo (na to, že má skoro 500 stran). Zvláštní, ale nevadilo mi to. Za mě čtyři hvězdičky.

3 20.01.2017

Myslím, že tuto novelu by žádný fanoušek Měsíčních kronik neměl vynechat. Levana tu vůbec nepůsobí jako nastrčený záporák nebo plochá postava, právě naopak - autorka ji vykreslila opravdu mistrně. Čtenář má před očima všechny její myšlenkové pochody i motivace. Člověk vidí, jak moc je šílená, a zároveň je v šoku, že si to ona sama neuvědomuje. Na konci jsem měla slzy v očích. Opravdu doporučuji.

4 05.01.2017

První dvě třetiny knihy mě bavily tak moc, že jsem počítala s jejím pořízením do vlastní knihovničky. Cath měla ve valné většině případů stejné názory a postoje jako já, dokonce dokázala být občas i stejně protivná. Pro autorku jsou typické výborné popisy postav. Hlavní hrdinka ani její kluk nejsou žádnými modely, což je docela osvěžující. Na druhou stranu se mi však nelíbila autorčina charakteristika Leviho, který pro mě v závěru vyzněl docela dost nelichotivě (začínající pleš, ústa jako panenka,...). Od dvou třetin celý příběh zpomalil a už mě tolik nebavil jako předtím. Ale hlavně mi na celé knize chyběl konec. Nějaká pointa, věc k zamyšlení, případně znázornění vývoje hlavní postavy. To tam jednoduše nebylo. Úryvky z knih či fanfikcí o Simonu Snowovi mě bavily, ale stejně tak mi vadilo, že neměly nějaký hlubší význam. Kniha by se bez nich obešla a na ději by to vůbec nic nezměnilo. Myslím, že knížka hodně osloví pisálky - ať už fanfikcí, nebo příběhů založených na vlastních světech. Ale samozřejmě nejen ty. Za mě 4 hvězdičky.

2 27.12.2016

Podle hodnocení by si jeden myslel, že se jedná o opravdovou bombu. Na začátku jsem tak taky o knížce uvažovala - hned na prvních stránkách mě zaujal popis nelítostné zimy a Feyřiny nuzné situace. A to dokonce tak, že jsem kvůli čtení málem zapomněla vystoupit z tramvaje. Pak už to však bohužel šlo z kopce. Prvních sto stran jsem se asi na každém možném místě dozvěděla, jak moc chce Feyre z Prythianu zpátky domů. Lezlo mi to už na nervy. Asi dvě stě stran, kdy byla hlavní hrdinka na Jarním dvoře, se pak vlastně vůbec nic nedělo. Stejně tak mi vadily toužebné myšlenky, na které v knize čtenář narazí co chvíli, a to i v situacích, v nichž to podle mě není vlastně vůbec na místě. Láska, v jejímž jménu hlavní hrdinka ke konci vytrpěla hrozné věci, mi jako láska nepřipadala. Byl to spíš jen chtíč. Zápletka nebyla vůbec složitá, na druhou stranu však musím ocenit hezky vymyšlený svět. Představa lidí jako jen jakéhosi poddruhu byla zajímavá. Za mě přesto jen 2,5 hvězdičky.

20 16.12.2016

Z této knihy mám rozporuplné pocity. Přiznám se, očekávala jsem od ní hodně, hlavně kvůli velmi dobrému hodnocení. Knížka se čte rychle, navzdory docela vysokému počtu stran se nejedná o nijak objemný text. Občas jsem se s Aristotelem nedokázala ztotožnit. Nelíbilo se mi například, jak si v duchu o svojí mámě úplně bezdůvodně říkal, že ji nenávidí, a kolikrát mi vadilo, že si nechtěl vyslechnout Dantovy problémy (což nejlepší přátelé podle mě dělají!). Na posledních sto stranách to však spravil a já knížku prostě musela dočíst, i když bylo pozdě a já měla další den brzy vstávat. Nedá se říct, že by kniha měla nějak originální zápletku, jedná se o obyčejný příběh, který však místy zdobí opravdu hezké nebo zajímavé myšlenky, a ty ho pozdvihují na o něco vyšší úroveň. Přesto nemůžu hodnotit jinak než třemi hvězdičkami. Přispěl k tomu bohužel i špatný překlad, který byl místy příšerně kostrbatý a opakování slov občas dost narušovalo plynulost textu.

1 11.12.2016

Když jsem byla menší, tuto knihu hrou jsem milovala!

1 08.12.2016

Nemůžu uvěřit, že jsem došla až na samý konec. Zajímalo by mě, zda je to mnou, nebo stylem, jakým byla kniha napsaná, ale už mě tolik nebavila jako předchozí díly, natož všech šest knih Vampýrské akademie (z těch jsem byla jako mladší celá vedle!). Konec pětky a tento závěrečný díl mi v některých věcech až moc připomněly Stmívání, a to mě zrovna nenadchlo. Přestože hodnotím jen třemi hvězdičkami, celá série má u mě určitě své zvláštní místo.

2 16.11.2016

Tohle byla hrozná otrava. Připomínalo mi to hodně nepovedený film z Disney Channelu, přitom potenciál tam byl. Cat byla opravdu nesnesitelná. Místo aby se autorka v knize pořádně zabývala vztahem s její matkou, připadalo mi, že to tam jen tak povrchně načrtla. Místo toho si čtenář musel tisíckrát přečíst, jak Cat v souvislosti s tím, že chce poznat svou matku, nikdo nechápe (všichni ji přitom chápali), a stejně tak, že je pro ni těžké si někoho pustit do srdce (připadalo mi to přehnané a umělé, stejně tam už všichni byli). Lucas mě taky nijak zvlášť neoslovil. Podle konce to vypadá, že autorka nejspíš napíše další pokračování, to si ale radši nechám ujít.

5 13.11.2016

Vím, že se vydavatel rozhodl pro vydání tohoto druhého dílu (aniž by vyšel díl první) s vysvětlením, že obstojí i jako samostatný příběh, přesto to podle mého názoru nebylo nejlepší řešení. Z knížky čtenář jednoduše cítí, že se jedná o druhý díl, že se předtím ještě něco odehrálo. Mně to například znemožnilo si s postavami vytvořit pouto, které by tam mělo být. Tím pádem mi bylo poměrně jedno, jakým směrem se příběh vyvíjel, ať už se jednalo o něčí smrt, odloučení a podobně. V knize mi vadily i některé nelogičnosti - například si nedokážu představit, jak by Oliver mohl vůbec obstát se svými (ne)vědomostmi ve škole, a rychlost vzniku vztahu Jules/Edgar mi taky připadala zvláštní. Na konci mi těch dvou bylo opravdu líto, ale zase musí čtenář uznat, že se znali opravdu jen pár dní(!). Moc se mi naopak líbily úvahy psané kurzívou, které od sebe občas oddělovaly kapitoly. Zápletka byla zajímavá, námět originální a vtipné hlášky celou knihu povznesly na vyšší úroveň. Za mě 3,5 hvězdičky.

1 29.10.2016

V první řadě je na místě říct, že jsem ještě nikdy fikci odehrávající se na pozadí nějaké zásadní historické události nečetla, nikdy mě to popravdě nelákalo. Nakonec musím uznat, že to nebylo vůbec špatné. Přestože je první část knihy plná nejrůznějších informací o přeletech z jednoho místa na druhé, popisů krajiny z oken letadla a technických záležitostí, překvapivě se čte opravdu dobře a stránky mi vesele ubíhaly. Moc jsem si oblíbila Jamieho, z těch záporných postav bych vyzdvihla von Lindena - byl to poměrně dost zajímavý člověk. Strašně se mi líbí, že hlavním námětem bylo přátelství dvou mladých žen. Proto mi bylo trochu líto, že jsem u toho zásadního momentu na konci neuronila ani slzu. Celé jsem to vnímala s podivným odstupem. Můžu snad jen dodat, že bych se v takové situaci nikdy nechtěla ocitnout.

4 14.10.2016