Efeméra komentáře u knih

Po Hypotéze lásky jsem se na novou knihu Ali Hazelwood vážně těšila, takže když jsem onemocněla, hned bylo jasné, která knížka mi bude dělat společnost. Ačkoliv se jedná o romanci, autorka se opět dotkla i vážnějších témat jako postavení žen ve vědě nebo třeba problematiky jednotných přijímacích zkoušek na postgraduály. Ačkoliv neurovědě nerozumím, Hazelwood dokáže všechno popsat tak jednoduše, že si člověk nepřipadá hloupě a tak nějak chápe, o co jde. Taky se mi líbil Beein nadhled – ačkoliv to jako žena nemá snadné, nefňuká a na svoje nerovné postavení vůči mužským kolegům poukazuje věcnými a kousavými poznámkami.

Musela jsem zkrátka otáčet stránku za stránkou, romantika byla milá a obsahovala spoustu zábavných momentů. Nastalo pár chvil, kdy jsem chtěla Bee proplesknout a kdy Levi působil až příliš dokonale, ale kdo by si stěžoval? :D Měla jsem strach, že se kniha nevyrovná Hypotéze lásky, ale bylo to stejně dobré, v některých ohledech dokonce i lepší. Na druhou stranu je pravda, že se sobě knížky poměrně dost podobají. I tak se ale těším na další autorčin počin.

4 21.02.2024

Margaret Rogersonová přišla s neodolatelným mixem, kterému musí propadnout skoro každý knihomol. Prostředí veleknihoven, kdy při čtení téměř cítíte vůni papíru, vrzání a vzdychání starých dřevěných polic, vidíte částečky prachu poletující v nazlátlém světle a prostorem tiše šustí otáčené stránky, jsem si zamilovala. Knihy tady žijí, jedná se o vrtošivé a nebezpečné bytosti, kdykoliv se mohou proměnit ve smrtícího netvora. Jsou tu rody urozených čarodějů, magie a démoni.

Hlavní postavy jsem si oblíbila hned - odhodlaná a tvrdohlavá Elizabeth, Nathaniel, pod jehož kousavou a sarkastickou slupkou se skrývá zranitelné nitro, a ledově klidný Silas, který je kapitola sama o sobě. Kdo by nezbožňoval, když postava, která by neměla mít žádné city, city přece jen má...

Kouzla rodu Thornů jsou nápaditá, plná akce a třešničkou na dortu je pomalá romantika - zkrátka všechno, co mám ráda. Je o boji s předsudky, poznávání sebe sama, postavení se strachu se někomu otevřít. První polovina mě bavila moc, bohužel u druhé začalo moje zapálení pro knížku trochu upadávat. Neměla jsem nutkání se ke čtení vracet. Nevím, jestli to bylo špatným obdobím, ale nejspíš za to mohla příliš přímočará zápletka. Děj by měl mnohem větší grády, kdyby autorka nevyzradila plány záporáka tak brzy. Ale jako celek byla knížka skvělá a už se těším na bonusovou novelu.

6 12.03.2023

Myslím, že skutečnost, že jsem kvůli knížce šla spát ve čtyři ráno, mluví za všechno. Hypotéza lásky je napsaná tak dobře, že jsem knihu zkrátka nedokázala dát z ruky a při čtení se culila jako blázen. Líbilo se mi akademické prostředí i znázornění toho, jak to na přírodovědných oborech chodí, když nějaký jako žena studujete. Hlavní hrdinka byla správně odhodlaná a praštěná, hrdina zase roztomilý protiva. Nějaké mouchy by se našly, postavy možná nepůsobily tak dospěle, jak bych čekala, podrobnou hot scénu bych ani nepotřebovala, ale jinak moc dobře chápu, proč má Hypotéza lásky tak skvělé ohlasy. Je to ultimátní zlepšovák nálady.

7 12.03.2023

Tak tohle bylo obrovské překvapení! Přiznám se, od Druhé šance jsem toho zase tolik nečekala, přece jen se jedná o prvotinu. Místo toho jsem však dostala příběh jako z pera protřelého amerického autora, který mě dokázal pohltit a odvíjel se mi před očima jako film.

Příběh je směsicí sci-fi s mysteriózními prvky. Autor děj umisťuje do postapokalyptického světa a pohrává si v něm i s časem. Pokud se do Druhé šance chcete pustit, myslím, že je nejlepší, když o knížce nebudete vědět víc než tohle. Protože právě to, jak mě předem nepřipravenou autor hodil přímo do děje a já se musela pídit po tom, co se vlastně stalo, děje a co to znamená, bylo naprosto skvělé.

Hlavním hrdinou je Pětka, který na začátku se svojí dcerou putuje vyprahlou pustinou. Ztratil paměť a teď se snaží rozpomenout a všechno pochopit, zrovna tak jako čtenář. Autor však docela často přeskakuje a příběh vypráví z pohledu náhodných i méně náhodných postav. Druhá šance je tak jedna velká skládačka, kterou postupně se správně dávkovanými informacemi dáváte dohromady. Každou chvíli jsem v knize listovala zpátky, abych si spojila fakta dohromady, a hrozně mě to bavilo. A ještě víc mě nadchlo, když jsem zjistila, že cizí pohledy, které autor občas využíval, nebyly tak docela smyšlené - ve skutečnosti do příběhu zakomponoval nevysvětlené záhady, které se opravdu staly.

Před blížícím se závěrem nabrala Druhá šance na spádu a po tom plynulém předchozím tempu pro mě příběh možná skončil až příliš rychle. Určitě by mi nevadilo víc vysvětlení (trochu jsem tápala v postavě Elly), víc pocitů Pětky, možná i víc ždímání citů. Ale ani to příliš neovlivnilo můj závěrečný dojem z knihy. Druhá šance mě nadchla a jsem ohromně zvědavá na další autorovy knihy.

4 20.06.2021

Musím říct, že na prvotinu se tohle fantasy skutečně povedlo! Celý příběh se opírá o skvěle promyšlený svět. Na nic podobného jsem ještě nenarazila a autorova vlastní mytologie mě nadchla. Miliony malých světů, mezi kterými se dá přesouvat, božstvo, principy magie, společenské třídy, to všechno se spojilo v zajímavý a originální celek. Zároveň autor všechny informace správně dávkuje, takže se nemusíte bát, že se v jeho světě ztratíte.

Hlavní hrdinka Arila je vlastně poměrně obyčejnou dívkou. Začátek příběhu je pomalejší – autor čtenáři vysvětluje pravidla svého světa a Arila se snaží najít svoje místo. Až později se tato její snaha ustálí a začne se konečně udávat jedním směrem. Na první pohled by se mohlo zdát, že takto zdlouhavý úvod je zbytečný, na druhý má však v ději svoje opodstatnění a mně osobně se vlastně líbil z celé knihy asi nejvíc. Arilina touha dokázat něco velkého byla sympatická a v kontextu jejího světa, kdy se člověk pro vlastní národ neostýchá položit vlastní život, dávala smysl. Přiznám se však, že i tak mi její motivace, kdy si prostě přála stát se správnou hrdinkou, připadala naivní a trochu jednoduchá. Možná by mi její úvahy nad tím, co to znamená být skutečným hrdinou, nevadily, kdyby jich nebylo tolik.

Moc jsem si oblíbila Arilina přítele Harariho, jehož neomalené hlášky mě vždycky dokázaly rozesmát. Zajímavých postav bylo ale v příběhu daleko víc, určitě musím vypíchnout Vůdce, který stál v čele hrdinčina národa. Jak byl příběh na začátku pozvolný, na konci hodně zrychlil. Autor se rozhodně s ničím nepáral a na city čtenáře zrovna nehleděl. Masochisticky však musím říct, že klidně mohl na emoce v určitých situacích zatlačit ještě víc. Na konci si pak nechal prostor pro další díl a já jsem opravdu zvědavá, jak hodlá v této sérii pokračovat. První díl určitě hodnotím jako příjemné překvapení!

3 20.06.2021

Světla nad močálem mě okamžitě zaujala svojí obálkou a hlavně anotací. Autorka pojala slovanskou mytologii velmi neotřelým (dalo by se říct moderním) způsobem a mně se vážně líbilo, jak svůj svět vystavěla. Močál, navky, bludičky, rusalky, podsvětí, to všechno mělo osobitý ráz.

Velmi mě překvapilo, jak se autorka dokázala vyhýbat vyšlapaným cestičkám. Vždycky, když se zdálo, že se příběh vydá určitým směrem, obrátila děj někam úplně jinam, a vlastně se tak často vyhnula klišé. Skvělé byly úvahy na začátku každé z kapitol, plné věcí k zamyšlení a perfektně doplňující celý příběh. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila, jen mi dělalo potíž pochopit, proč vlastně sebevraždu spáchala. Ačkoliv její život rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou, možná by mi pomohlo víc pohledů do minulosti zaměřující se na vztah s matkou nebo zkoumající její depresivní stavy.

Už při prvních náznacích romantické linky jsem se zaradovala, až mě nakonec mrzelo, že se jí nedostalo víc prostoru. Tohle nenápadné sbližování já ráda. Kvůli tomu, jak málo spolu postavy strávily času, mi potom jisté události na konci připadaly trochu moc hrr, nicméně epilog mě zanechal v příjemném rozpoložení.

4 26.05.2021

Knížky založené na skutečných událostech čtu spíš okrajově, u Černobylských dívek mě však navnadilo skvělé hodnocení. A musím říct, že jsem udělala vážně dobře, když jsem po knížce sáhla. Přestože na událost název odkazuje, výbuch jaderné elektrárny v Černobylu je pro celý příběh spíš odrazovým můstkem. Autorka ve skutečnosti dává prostor celé řadě témat – domácímu násilí, předsudkům, laskavosti a velmi silně antisemitismu a síle skutečného přátelství. Černobylské dívky ukazují, jak tehdy v Sovětském svazu fungovala propaganda a jak se vlastně celou havárii snažila nejprve vláda ututlat.

Middle grade knížky mi pokaždé nesednou, často mám při jejich čtení pocit, že už mi jako dávno odrostlé od cílové skupiny nemají co dát. I Černobylské dívky jsou psány jednodušším jazykem a čtenář nemůže čekat nějaké delší scény a dialogy. O to víc mě překvapilo, jak silné pocity ve mně autorka dokázala vyvolat – přistihla jsem se, že mi příběh přichází na mysl i ve chvílích, kdy jsem nečetla. Jako by Černobyl vybuchl v těchto dnech a všechno bylo pokryté radioaktivním prachem. Jak příběh postupoval, pohlcoval mě víc a víc a po dočtení ve mně nakonec zůstal velmi příjemný pocit. Navzdory době, v níž se dvě dějové linky odehrávají, obě autorka na konci krásně propletla a spojila. Černobylské dívky tak můžu zkrátka jen doporučit, určitě mají co dát nejen mladším čtenářům!

3 05.05.2021

Na Miluju tě. Já vím jsem se po Navždycky nehorázně těšila. Hlavní hrdinkou je koneckonců samotná praštěná Ava!

Příběh začíná jako správné feel good contemporary – Avě napíše neznámý kluk, který jen tak našel její číslo ve svojí školní skříňce. Náplní první poloviny knihy se tak stává Avino pátrání po tajemném spolužákovi a jejich vzájemné poznávání. Podobně jako v Navždycky se nejedná zrovna o slow burn romanci. Druhá polovina se spíš soustředí na problematiku vztahů, skrytých tajemství a očekávání. To mě trochu mrzelo, protože pomalé sbližování miluju, na druhou stranu by se ale autorka nemohla tolik zabývat jinými věcmi, jakými bylo například rozbíjení romantických představ. A třeba zrovna o tomhle měla Avina kamarádka Mei úžasný proslov.

Musím říct, že se mi vážně líbilo prostředí, v němž se Ava ve svém volném čase pohybovala. Její přátelé byli skvělí, a tím nemyslím jen spolužáky ze střední. S hlavní hrdinkou jsem sympatizovala obzvlášť v první půlce knihy, v té druhé se mi občas zdála na proplesknutí. Jenže bez toho by se samozřejmě jako správná postava nemohla vyvinout. Ale vůbec bych se nezlobila, kdyby byla ještě praštěnější. Bylo to osvěžující a fajn!

Miluju tě. Já vím je prošpikované popkulturními odkazy, kterých na mě občas bylo možná až moc. Myslím však, že cílová skupina bude nadšená. Chtělo by to takových feel good contemporary mnohem víc.

3 27.04.2021

Měla jsem chuť na něco oddechového a romantického, a tak jsem konečně sáhla po Otce, které jsem se nějakou dobu vyhýbala, než jsem na ni narazila v Levných knihách. A dostala jsem, co jsem chtěla! Nutno říct, že hlavní hrdinka je přesný opak mě - je cynická, extrovertní a řeší problémy hodně po svém. Některé situace mi připadaly zvláštní a nereálné. Nevěděla jsem, jestli opravdu nedávají smysl, nebo se tak v sedmnácti lidi prostě chovají :D Bianca to doma nemá lehké, což knížce dodává na zajímavosti, ale žádné vážnější contemporary určitě nečekejte. Hlavní hrdinka přistupovala k umírajícímu vztahu svých rodičů s lehkostí, která by pro mě v její situaci byla nemyslitelná, ale na druhou stranu je to inspirativní. Nebýt tolik ublížený a vidět věci s nadhledem. Jen mi připadalo, jako by Bianca docela nadržovala tomu nesprávnému rodiči, což mě trošičku štvalo. Co se týče romantiky, kamarádství s výhodami jde úplně mimo mě (proto jsem se knížce původně i vyhýbala), ale celou dobu jsem se nemohla dočkat, až se do toho zamotají city. Nebylo to dokonalé, ale po zavření knížky jsem chtěla číst dál, a to asi mluví za všechno.

4 24.02.2021

Tahle knížka je něžné a romantické new adult contemporary. Sbližování hlavních hrdinů je skvěle plynulé a hlavně krásné. Mně se ale děj strašně táhl. Proto jsem taky v půlce rozečtenou knihu odložila a dočetla ji až teď. Nicméně prostředí, ve kterém se příběh odehrává - Fairwood ve Virginii a údolí Shenandoah na konci léta - prostě působí nádherně, až si tam člověk přeje být společně s postavami. Hailee strávila celé prázdniny roadtripem po Americe a ve Fairwoodu se zastavuje, protože tam žil její nejlepší přítel Jesper, který právě nedávno zemřel. Seznamuje se s místními, kteří Jespera znali, a taky se snaží splnit jeho sen, postarat se o vydání knihy, kterou psal. Jak se však zdá, bude mít co dělat, aby rukopis vůbec našla.

Vzhledem k rozsahu bych čekala, že autorka Jesperovy známé z Fairwoodu trochu víc propracuje a věnuje jim víc prostoru. Taky jsem doufala, že se s nálezem Jesperova rukopisu děj někam posune. Tušila jsem nějaké překvapení, něco nečekaného. Ale vlastně se vůbec nic nestalo, což mě popravdě trochu zklamalo. A potom je tu ten úplně nejhorší autorčin prohřešek. Ukončila knihu uprostřed vyvrcholení! Ano, přestože se jedná o contemporary, Strmý pád má druhý díl. Myslím si, že contemporary na víc dílů jsou nesmysl, i když výjimky se určitě najdou. Bohužel tahle knížka mezi ně nepatří. Když už má tedy příběh víc dílů, každý by měl obsahovat vlastní zápletku. Strmý pád končí neskutečně napínavě, až máte chuť autorku (v dobrém slova smyslu) zaškrtit. Jenže pak si uvědomíte, že vás tak trošku podvedla. Příběhu Hailee a Chase by přitom tak slušel formát standalonu! Zdlouhavý první díl o proškrtání přímo prosí. Za mě je tedy Strmý pád takový průměr. Což je škoda, protože kdyby autorka napsala standalone, můj zážitek z knížky by byl určitě jiný. Pokud příběh plánujete číst, doporučuji mít po ruce i pokračování, které naštěstí vychází co nevidět.

3 24.02.2021

Červená, bílá a královsky modrá je taková ta knížka, kterou se ve tři ráno nutíte zavřít, abyste vůbec šli spát. Hlavní hrdinové - syn americké prezidentky Alex a anglický princ Henry - mě hrozně bavili a uvítala jsem, jak hluboko šla autorka do fungování americké politiky, že neklouzala vyloženě jen po povrchu. Ale co si budeme, tohle je hlavně romantický příběh. Tahle linka byla ohromně chytlavá, i když z mého pohledu trochu škoda, že autorka tak rychle přešla od nenávisti k lásce. Ne, že by to bylo nereálné, spíš mě tyhle části v knihách vždycky hrozně baví. Konec byl docela sladký. Nejsem si jistá, jestli by to tak bylo i ve skutečnosti, ale culila jsem se jako blázen, takže nač si stěžovat!

12 18.02.2021

10 rande naslepo ve skutečnosti nebyla tak moc vánoční knížka, jak jsem čekala, ale byla to úžasná oddechovka, kterou jsem četla s úsměvem, a každou chvíli se musela zasmát nahlas. Svátky, obrovská hlučná rodina, hrdinčiny často humorné schůzky, zamilované pohledy... Přesně tohle jsem od knížky potřebovala.

4 18.02.2021

Kroniky prachu jsem zhltla celé naráz, takže jsem si samozřejmě bonusovou knížku k nim nemohla nechat utéct. Úplně nejvíc se mi líbila kapitola z pohledu Thomase Reeda (jak jinak :D) a poslední povídka. Pro fanoušky románu nutnost!

6 18.02.2021

Moc povedená sbírka, i když mouchy by se našly. Pokud máte stejně jako já rádi vážnější contemporary, přijdete si na své. Každého se asi dotkne jiný příběh, za mě byl nejpovedenější ten od Anny Musilové pojmenovaný North Finchley. Nutno podotknout, že tahle young adult antologie do young adult žánru úplně zcela nespadá. Taky si myslím, že by povídky mohly být o něco rozmanitější. Asi polovina z nich se potýkala s tématikou ztráty maminky, což samo o sobě není nic špatného, ale když se jeden motiv neustále opakuje, trochu ztrácí na síle.

3 18.02.2021

Kvůli téhle knížce jsem šla spát o půl šesté ráno a myslím, že to mluví za všechno. Moc se mi líbilo, jaká byla Pipa nerdka a jak přespříliš vážně ke svému "školnímu projektu" přistupovala. Ještě stále mě udivuje, jak se jí všechno podařilo rozkrýt. Většinu času měla jen kusé informace, u nichž mi nepřipadalo, že by vůbec mohly tvořit jasný celek. Četla jsem jako blázen a to v knížce ani nebyla žádná pořádná romantická linka (neumím si představit moji mánii, kdyby byla). Autorka má taky osobitý styl psaní, a i když bych raději méně jednoduchý jazyk, stejně je za mě tohle jasná pětihvězdičková záležitost.

4 18.02.2021

Tahle knížka má takový spád, že se člověk nestačí divit. Osobně poslední dobou na nic zdlouhavého nemám zrovna chuť, takže mi hodně sedla. Alexovi před očima zastřelí jeho nejlepšího kamaráda a vraždu hodí na něj. Právě kvůli tomu je odsouzen a odveden do Výhně, vězení pro mladistvé delikventy, kde má strávit zbytek života. Pro mě naprosto příšerná představa. Autor se vůbec s ničím nepáře, vlastně bych řekla, že si se čtenářem vyloženě rád pohrává. Nechá vás si někoho oblíbit, abyste potom sledovali, co hrozného se mu stane. Jsou tu monstra, pochybné existence a klučičí gangy. Alexovi je třináct a věřím, že kdybych knížku četla v jeho věku, užila bych si ji ještě víc. A v noci se bála byť jen vystrčit nohu z postele :D Škoda jen některých drobností. Například autor nic moc nevysvětlil. Docela by mě třeba zajímalo, kde končí mladistvé delikventky-dívky. Jako by na tohle úplně zapomněl. Taky bych řekla, že autor rád občas trochu přeháněl, aby knížce dodal na děsivosti. Lockdown nicméně končí v tom nejnapínavějším okamžiku a já teď nemůžu přestat myslet na to, co bude dál.

7 18.02.2021

Jsem nadšená. Popravdě mi zprvu Grace, Rosina ani Erin nepřipadaly zrovna sympatické, o to víc jsem byla překvapená, jak se můj pohled na ně postupem času změnil. Všechny jsem si oblíbila i s jejich nedostatky a za to má autorka můj obdiv. Střed knihy mi sice připadal zdlouhavější, to, jak se dívky snažily upozornit na společenský problém, trochu zvláštní, ale nacházely se tu i momenty, kdy se mi kvůli vší té nespravedlnosti chtělo rvát vlasy. No a potom vývoj začal nabírat na obrátkách a já četla, ani nedutala. Nejsem si jistá, nakolik byly některé věci v závěru realistické, ale čtení jsem si vážně užila, včetně jednoho velkého girl power momentu, kdy mi naskočila husí kůže. Perfektní. Když ale o knížce s malým odstupem přemýšlím jako o celku, musím se ptát, jestli byly tři hlavní hrdinky opravdu na místě. Protože teď mi to tak trochu připadá jen jako Gracein příběh. Rosina v závěru vypadá trochu zbytečně a Erin s Aspergerovým syndromem a svojí minulostí je sice hrozně zajímavá, ale její linka upozaděná. Klidně bych si přečetla jen příběh o ní. Takže mouchy tu jsou, ale i tak budou mít Holky odnikud svoje čestné místo v mojí knihovně.

3 18.02.2021

Spící Beatrice je prostě takové milé počtení. Ačkoliv se příběh odehrává ve světě, který je sužován nebezpečným virem, kdy po nakažení lidé znenadání upadají do kómatu, ve skutečnosti se jedná spíš o romanci. Což je, přiznám se, trošku škoda. Náplní děje je především vztah hlavních hrdinů, všechno ostatní slouží hlavně jako zajímavá kulisa. Vzhledem k tomu, co se teď po celém světě děje, by bylo větší zaměření se na nemoc ještě zajímavější než obyčejně. Prvků z Šípkové Růženky, na niž je Spící Beatrice vlastně retelling, tu není mnoho, ale každý mě potěšil. Na prvotinu je román opravdu krásně napsán, přesto si myslím, že bude bavit spíš mladší čtenáře. Tempo příběhu bylo celou dobu tak akorát, škoda, že konec autorka tak uspěchala. Ty zásadní zvraty a události potom na čtenáře neměly takový účinek. Na vedlejší postavy se sice kvůli rozsahu soustředila méně, přesto jsem si jich řadu oblíbila. Za mě takový lehký nadprůměr.

2 29.06.2020

Já věděla, že nemám předbíhat, když jsem na začátku roku říkala, že nejhorší knihu letoška mám za sebou. Zápletku tu určitě nehledejte. Jde tady jen o to, co je řečeno v anotaci. Autorčino rozložení příběhu jsem vlastně vůbec nepochopila. Většinu knihy se musíte prokousávat tím, jak si Hollis užívá pozornosti krále; jak přijímá jeho dary, květiny, nosí drahé šperky a podobně, ačkoliv to v závěru není nijak podstatné. Ve skutečnosti totiž její srdce získá přistěhovalec ze sousední země Silas, o kterém v jednu chvíli Hollis říká, že ho nezná a v další se s ním líbá. A tak když konečně přijde na to podstatné, věnuje tomu autorka pár posledních desítek stran.

V celém příběhu najdete jen dvě postavy, které mají nějaké pozadí a minulost. Ty hlavní to bohužel nejsou. Chování Hollis je podivnou kombinací dvanáctiletého dítěte a splachovacího člověka, který se neurazí, ani když mu blízký člověk řekne ty nejhorší věci, a velkoryse to přejde, což je zase s chováním dvanáctiletého dítěte v rozporu. Upřímně si nejsem jistá, zda je takový kontrast vůbec možný. A taky je hloupá. Nevzdělaná, protože byla příliš líná do toho investovat nějakou energii. Na druhou stranu nepůsobila nesympaticky, jak jsem se před čtením bála. Vlastně byla docela laskavá a vlídná.

A pak je tu závěrečná část příběhu, kde se autorka pokouší čtenáře šokovat. Jen kdyby to proboha vůbec dávalo smysl a nebylo to celé divné a nelogické. Pocity a chování postav tu byly tak špatně a nevěrohodně napsány, až si říkám, jestli si autorka nechystala půdu pro zvrat ve druhém díle. I v takovém případě by to však bylo špatně. Na románu mě nebavila jedna jediná věc. Myslím, že jsem ještě nikdy nezažila takový pocit, kdy bych si tak moc celá rozčilená přála, aby byl konec a já mohla jít dělat něco jiného. Tohle bylo zaručeně nejdelších 272 stran v mém životě a nezachránil to ani docela pěkný jazyk. Nemůžu uvěřit, že je tohle nejnovější věc z pera autorky Selekce.

2 16.05.2020

Ještě teď si vzpomínám, jak jsem loni po dočtení Města duší knížkou zmateně listovala a hledala chybějící stránky. Jenže tam žádné nebyly, nikam nevypadly. Takhle napínavě to prostě skončilo. Takže když se mi teď naskytla možnost si přečíst druhý díl, ihned jsem se toho chopila. Město zrady je poměrně útlá knížka a s tím se pojí její klady i zápory. Zhltnete ji jako malinu, konečně se dozvíte, jak to s Raven žijící ve světě, kde lidské duše mají zvířecí podobu a jsou všem na očích, dopadne, ale na druhou stranu nesmíte čekat žádný složitější děj nebo rozvláčné popisy. Ačkoliv jsem se konečně vyznala v Raveniných bratrancích, jediného pořádného rozvoje se dočkáme jen u hlavní hrdinky. Nejpovedenější moment je určitě na konci knihy, kde si Raven musí vybrat mezi dvěma zly. Protože svět není černobílý. Popravdě jsem sama měla problém se rozhodnout. Přesto mě dvojka bavila asi o trošičku méně než jednička. Knížku bych určitě doporučila spíš mladším young adult čtenářům.

3 12.05.2020