efka.saf komentáře u knih

Třetí díl Záhadných a mytických Chřibů mi byl obzvláště blízký, protože téměř většina popisovaných míst mi byla extrémně blízká. Velehrad, Buchlov, Buchlovice, Koryčany, Moravanské louky, Střílky, Vlčák a mnoho dalšího, to je to, co nikdy nezapomeneme o prázdninách navštěvovat znovu a znovu. Tahle série je prostě moje srdeční záležitost a tenhle díl obzvlášť.

1 22.01.2025

Nádhera! Takhle si představuji kvalitní knihu pro starší děti a neskučně se těším, až mi k ní syn aspoň trochu doroste!
Nádherné ilustrace, skvělý příběh zasazený do nádherných Beskyd, které máme skoro za humny, a úžasně milé a sympatické dračí postavy, které prostě musíte milovat. Ilíka jsem si zamilovala skutečně na první dobrou a vše s ním prožívala, jako bychom byli spolu. Autorův nápad oživit beskydské mytické bytosti byl naprosto úžasný a co si budeme, ale QR kód téměř na konci každé kapitoly udělá z knihy pro děti ještě větší atrakci, než je příběh sám. Mezi námi, Ilík, který nám dělal salta v obýváku, to je absolutní pecka, ze které jsem si sedla na zadek i já! :D
Nesmírně se těším na druhý a třetí díl a rozhodně je chci mít v synově knihovně :).

3 22.01.2025

Tak tohle byl bohužel totální úlet. Musím se přiznat, že patřím k fanouškům filmového zpracovaní Hříchů, na které jsem se dívávala už jako malá spolu s maminkou a je to pro mě čistě nostalgická záležitost. Knihu jsem dostala už kdysi dávno k Vánocům a čekala, až na ni přijde řada.
První půlku jsem se ještě snažila a říkala si, že přece film nikdy neodpovídá knize přesně, ale tady to bylo teda úplně mimo. Některé hříchy ještě celkem ušly (Třetí vrchol trojúhelníku nebo Intimní záležitost), jiné (např. Proč tolik šámusů nebo Matematikové...) byla jenom změť postav, ze kterých mi šla hlava kolem. Pokud jde o hřích Mezi námi děvčaty, tohle byla úplná pitomost, chvílema jsem snad ani nerozuměla souvětím, která mi přišla, jako by je vyhodil náhodný generátor slov.
No suma sumárum, tohle bohužel fakt ne. Zůstanu u seriálu a na tohle se budu snažit zapomenout. Jedna * z nostalgie a ta druhá ani nevím za co.

5 22.01.2025

Moje první paní Klevisová a nedopadlo to vůbec špatně. Nejednalo se o klasickou detektivku, která je pro autorku spíš typická, ale i tak to bylo velmi čtivě a hezky napsáno.
Začátek pro mě byl trošku těžký, ale naštěstí netrvalo zase tak dlouho a kniha mě chytla do svých tenat. Objevovaní dávno zapomenuté historie lidí v téměř zapomenutém Pošumaví bylo skvěle odvyprávěné a celá kniha měla pravou a nefalšovanou atmosféru detektivky. Osudy lidí, o kterých se zde mluvilo, nebyly vůbec jednoduché a život v Pošumaví určitě nebyl žádný med, zvlášť v poválečné době. Závěr byl v celku milý a odpovídal tomu, co bych si u takové knihy představovala. Těším se na další autorčiny knihy.

15 22.01.2025

(SPOILER) Heh, tak tato dílko je takový typický knižní Jekyll a Hyde. Kniha mě chytla skoro od první chvíle a v momentu, kdy výprava smočila poprvé ploutve ve vodách zálivu a začala klesat k Arcadii, už jsem byla napnutá jako guma od tepláků. První půlka byla napínavá, tajemná, atmosféra byla tísnivá a mně se občas nedostával vzduch, jako bych se potápěla se skupinou. Vynikající bylo propojení s druhou linií, která nám mapovala poslední dny Arcadie. Ne že by to bylo něco ohromujícího, ale tady mi to dávkování informací přišlo obzvlášť dobře načasované. Během druhého ponoru jsem byla tak napnutá, že jsem nemohla ani usnout, zároveň mi přišla docela děsivá i hrabavá nemoc. Pak jsme se ale postupně dostali za polovinu knihy, přišel ponor č. 3 a se zombíky se probudil i onen knižní pan Hyde. Druhá polovina byla šíleně natahovaná, třetí ponor mi přišel téměř nekonečný a úniky v podstatě neuvěřitelné. Navíc, na začátku byla skvělá právě ta tísnivá atmosféra a nevědomí, co kde číhá. Ale jak se na scéně objevili zombíci, kouzlo šlo rázem do kytek a já už to chtěla mít prostě za sebou. Co se týče závěrečných rozuzlení, tady to autorka taky dost odflákla. Hypotéza o potopení vraku sice zajímavá, ale proč jsme se nedozvěděli, jestli byla ověřená její pravdivost? Celkově by konec šel ještě určitě vyšperkovat, ale je pravda, že závěrečná rozuzlení jsou u Darcy Coates tak trochu achillova pata.
Ve finále mě ale knížka docela bavila, především první polovina. Kdyby autorka z druhé části ubrala takových 50 stran a přihodila kapitolku na závěr, byl by to skoro majstrštyk. Takhle slušné 4*

4 22.01.2025

Jednoduchý, ale přesto miloučký příběh dvou čmeláčích kamarádů, koncipovaný jako první čtení pro děti. Milé ilustrace a spousta nenásilně podaných informací ze světa hmyzu dělají z knihy vhodný kousek pro líné večery. Milým osvěžením je i kvíz na konci, který si s dětmi po dočtení knihy můžete udělat, abyste věděli, jak pozornými posluchači (čtenáři?) vaše děti byly.

2 18.01.2025

Tahle autorova kniha se mi líbila asi nejvíc. Čím to? Řekla bych, že je mi sympatické zaměření právě na pavouky, kteří v naší společnosti ve velké oblibě zrovna nejsou. Líbí se mi průvodkyně Kuliočko, která nás seznámí s celou plejádou dalších pavoučích kamarádů. Opravdu hodně oceňuji medailonek každého pavouka na konci kapitoly i s QR kódem, díky kterému bude knížka pro děti ještě atraktivnější. Co se týče jednotlivých příběhů, jsou krátké a nic náročného nečekejte, ale i tak je kniha milá a já ji vřele doporučuji.

2 18.01.2025

(SPOILER) Zajímavá a opět dojemná knížka z pera skvělé Ruty Sepetys, tentokrát na pozadí událostí v poválečném Španělsku, které se na dlouhých 36 let ocitlo pod nadvládou diktátora generála Franca. Pokud jde o mě, věděla jsem pouze to, že nějaký Franco ve Španělsku byl a že to nebyl zrovna filantrop a lidumil, takže pro mě opravu velmi obohacující kniha.
Romantické linky nejsou nic pro mě (a červená knihovna je pro mě vyloženě utrpení), ale tady mi to zase tak moc nevadilo. Happy end na konci jsem asi úplně nečekala, ale vyloženě mi nevadil. Ona si totiž většina postav trochu toho štěstí na konci zasloužila. Žít v takovém režimu rozhodně nebyl žádný med a budiž nám to do budoucna tichým varováním.
Co se týče postav, docela jsem k nim přilnula a oblíbila si je (nejvíce Fugu), ale to, že vám osud postav není lhostejný a prožíváte všechny jejich osudy, je podle mě typickým znakem (a ukázkou kvality) autorky. Na další knihy mám letos zálusk a nebojím se, že by mě autorka zklamala.

9 18.01.2025

Mé milované Chřiby ve čtvrtém díle místopisu z pera členů chřibské expedice. Opět jsem se dozvěděla spoustu nových a zajímavých informací z míst, která miluji a která musím každoročně navštívit, ale pravda je, že některé z dříve čtených knih mi sedly víc. Ale i tak je to skvělé čtení pro milovníky tohoto krásného a sympatického pohoří.

2 18.01.2025

Další pěkné pohádky od pana Poláčka, tentokrát nejen s čistě hmyzími hrdiny, ale najdeme zde i obojživelníky nebo jiné malinké potvůrky, které spojuje život v blízkosti starých (mrtvých) stromů. Příběhy jsou krátké a nenáročné, vhodné pro nejmenší, já bych ale sem tam ocenila trošku více rozvést zápletku. Ovšem i tak se mi knížka líbila.

1 20.11.2024

Knížka asi nebyla z nejoriginálnějších, co jsem kdy četla, ale i tak musím říct, že mě to docela bavilo. První půlka byla rozjezdová a seznamovací, kdy každý zvídavější čtenář musí tušit, že tak černobílé a očividné to pravděpodobně nebude. Druhá půlka pak osvětluje a dává nahlédnout více pod pokličku. Nějaký hlubší vztah k postavám jsem si ale nevytvořila, ono to na těch pár stránkách asi ani nejde, a poslední wow moment v závěru mi akorát potvrdil mé tušení, které se zrodilo poměrně záhy po rozečtení.
Ale i přes to všechno mě kniha hezky uběhla. Bylo to nenáročné, svižné, jazykově jednoduché a celkem příjemně mi to vyplnilo 3 odpoledne na dovolené.

9 27.10.2024

Druhá autorova kniha a opět se vracíme za včelkou Lucinkou a jejími kamarády. Tentokrát jsou příběhy o malinko delší a snad i složitější, ale rozdíl je asi minimální. Seznamujeme se s řadou dalších hmyzíků, na které se v prvním díle nedostalo a tentokrát jim autor věnuje i vlastní medailonek na konci každého dobrodružství. Opět jsem si čtení užila a vřele doporučuji jako četbu pro menší děti školkou povinné :).

1 27.10.2024

Slaďunké :). Celou autorovu hmyzí kolekci jsem pořídila pro syna (i s jeho věnováním), protože jsem přesvědčená, že o hmyzáčky se musíme starat a tyhle knihy se mi zdají jako celkem dobrá cesta.
Hmyzí pohádky jsou krátké a nenáročné příběhy pro opravdu nejmenší čtenáře/posluchače. Žádné složité a velkolepé zápletky zde nečekejte, možná ale proto příběhy působí takovým poklidným a příjemným dojmem. Velmi oceňuji různé poznámky pod čarou, kdy autor přichází s doplňujícími informacemi, které poslouží jak rodičům, tak popř. i zvídavým dětem. Za mě moc příjemné počtení.

1 27.10.2024

Úplně jiný Mondschein a přesto Mondschein, jak ho znám a jak si ho pamatuji! :) Kubíček je zpět a s ním i Kýnka, která v téhle knize hraje prim. A výsledek je opět parádní :).
Autor umí skvěle pracovat s jazykem a je to patrné i ve třetím díle Bordeřích povídaček, který nám názvem sice trošku sešel z cesty, ale rozhodně zůstal na cestě, co se týče originálnosti děje, humoru a okřídlených výroků. S hrdiny se tentokrát ocitáme v pohádce, kterou nám Kýnka svojí nenažraností trošku zkomplikovala, ale nebyla by to ona, aby to zase nenapravila.
Čtení je to opravdu velmi zábavné a já pevně doufám, že autor se s kamarády borderáky ještě nehodlá rozloučit a časem nám naservíruje nějakou další bordeří ztřeštěnost.

2 27.10.2024

Naprosto souhlasím s Knihomolkou_68. Nejsem cílovka, byť přesně takové prostředí bych si na dospívání pro sebe nebo pro své děti přála. Příběh mi ale přišel pro děti unylejší a svou dojemností balancoval trošku na hranici kýče. Ale je možné, že třeba děti, které se ocitnou v podobné situaci jako Lemony, by tuto knihu docenit mohly.

2 27.10.2024

Pro mě jednoznačně nejkrásnější dětská knížka poslední doby, která bezesporu nadchne i dospělé. Ilustrace jsou famózní, celá kniha opravdu působí jako deník. Putování je přesně takové, jaké si jako čtenář představuji, se všemi radostmi i strastmi a především s krásným a dojemným koncem. Jsem ráda, že se pořád objevují knihy, které se malému čtenáři snaží krásnou a nenásilnou formou vysvětlit, že i ten nejmenší tvor na Zemi má svůj význam a jeho smrt (vyhynutí) může způsobit nenapravitelné škody. Díky neznámému badateli za tento skvost. Moc se těším, až syn doroste do věku, kdy knížku dokáže ocenit.

2 27.10.2024

Za mě nejlepší knížka poslední doby. Našlapaná dějem a atmosférou k prasknutí. Tohle je linka, která Yrse neskutečně sedí a já doufám, že v podobném duchu budou i ostatní díly.
Ano, už na začátku přesně víme, co se stane, knížka začíná hrůznou vraždou na statku. A posléze jedeme linii vyšetřovací a linii v minulosti, obě společně spějí k velkému odhalení. Především události v minulosti nejdříve pomaličku cupitaly s lehkými náznaky toho, že něco není v pořádku, až postupně atmosféra houstla a já byla napnutá jako struna na kytaře. Osobně bych zdrhla už dávno. Ani linie popisující pátrání nijak nezaostávala a propojení mě opravdu hodně bavilo. Na konec jsem čekala s obrovským napětím a přiznávám, padoucha a jeho motiv jsem fakt neuhodla.
Ano, nelze nezmínit, že v knize bylo několik drobných míst, která znamenala díry v příběhu. Zápletka byla trochu jak od Agathy Christie v tom smyslu, že je zázrak, jak to padouchovi všechno vyšlo, ale i přes to se mi kniha neskutečně líbila. Její atmosféra byla kulervoucí a já si ji užila jak málo co v poslední době.

8 02.01.2024

Asi každý, kdo po téhle knize sáhne, jí bere s vědomím, že je přeci jasné, že zvířata jsou pro nás samozřejmí psychoterapeuti. U mě je úplně jedno, jestli je to pes, želva, ryby v akvárku, nebo včelky samotářky časně z jara či vlastní pilní čmeláci. Všechna tahle havěť je pro mě balzám na nervy.
Kniha pro mě i přes to byla velmi přínosná. Nejzajímavější byly konkrétní příklady, kdy a jak zvířata lidem pomohla, ale sem tam jsem se zase trošku ztrácela v informacích, ale to nebylo příliš často.
Nikdy jsem si např. neuvědomila, jak nesmírně náročnou práci mají asistenční psi a myslím, že si zaslouží máš tichý obdiv. Kapitola o terapii pomocí delfínů pro mě byla úplné psycho a netušila jsem, že je vůbec možná. Ale nejvíce mě bavila část, kde se autoři zabývali terapií prostřednictvím jiných zvířat, než jsou psi a kočky. Oslíci, kravičky, kozičky, ale i slepičky nám mohou pomoci při objevování sama sebe a na to bychom neměli zapomínat.
Knihu určitě doporučuji k přečtení, samozřejmě především milovníkům zvířat, protože jiným by toho zase tolik nedala. Ale tuším, že člověk s jiným zaměřením po knize stejně sahat nebude.

3 31.12.2023

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem měla zálusk od chvíle, co vyšla, ale dostat se v knihovně k ní, to byl fakt nadlidský úkol. Nicméně se to podařilo a já musím uznat, že čekání se v tomto případě opravdu vyplatilo.
Nejčastěji je knize vyčítán poměrně velký počet stránek a jistá ukecanost, což bude asi i pravda, nicméně mně z toho nevadilo ani jedno. Čtení mě bavilo od začátku. Autorka postupně budovala atmosféru, seznamovala nás s charaktery lidí a postav, s koloritem vesnice, tradicemi, mytologií a s lesem, kde asi nebude všechno úplně v pořádku. A to vše prostřednictvím krásného jazyka a nadmíru bohaté slovní zásoby, nad kterou srdce čtenářovo zaplesá. Zabralo jí to více stran, ale podle mě to bylo nutné, aby fungovala druhá půlka knihy, abychom sami dokázali pracovat s charaktery jednotlivých postav, které najednou nebyly takové, jako na začátku.
Co se týče zápletky, mezi námi, byla famózní! Ono pár duchařských hororů už na scéně je, ale jejich největší slabinou bývá ne úplně funkční konec. Ono vymyslet to tak, aby to fungovalo a čtenáře uspokojilo, není žádná procházka růžovou zahradou. Zde známe hlavního "padoucha" téměř od začátku, nicméně autorka přišla v závěru ještě s jedním WOW momentem, kdy nesmírně potěšila i mé kriminalistické srdce, což nesmírně oceňuji.
Hlavní postava žurnalisty Petra mi byla sympatická od první chvíle a moc jsem mu fandila. Co se týče jeho věrného přítele Imbuse, tolik lásky jsem ke knižnímu psímu hrdinovi cítila naposledy možná u Lassie :-). Parádní dvojka, která se mi vryla do srdce.
A teď se dostávám k samotnému konci, posledním pár odstavcům, závěrečnému vydechnutí nad příběhem. Přátelé, možná si stojím na vedení, ale mně to prostě nesedí a asi jsem to nepochopila. A pokud by zde byl někdo, kdo má jasno a je svolen k malé diskuzi nad závěrem, uvítám ho v soukromé zprávě.
Jinak knihu vřele doporučuji k přečtení, nemusí sednout každému, ale její kvalita je neoddiskutovatelná. A na druhý autorčin počin se také velice těším.

10 28.10.2023

Po téhle knize jsem sáhla ze zvědavosti, protože mě už na obálce uchvátily malby květin, kterými je kniha prošpikována. Přiznejme si, po textové stránce kniha nic moc zajímavého nebo originálního nenabízí, ale to asi nebylo cílem. Já ji vnímám jako procházku galerií, kde vystavuje nesmírně talentovaná Pavlína Kourková. Její malby květin jsou opravdu dechberoucí. Nádherně jemné, nadýchané, jako pírko ve větru. Vlastně je stačí jen utrhnout. Kdo se zajímá o květiny a má rád jejich vizuální stránku, doporučuji tuto knižní galerii určitě navštívit, zážitek stojí za to.

2 22.09.2023