efka.saf komentáře u knih
Harry Potter je můj velký čtenářský dluh. Nikdy jsem jej nečetla, ale vždycky mě to vlastně lákalo. Kouzelnický svět, který autorka stvořila, mě od začátku fascinoval, ale nikdy nepřišel ten správný kopanec, který by mě přiměl vzít knihy a číst. Nakonec se ale objevil Jim Kay a nakopl mě takovou silou, že už nešlo dál vzdorovat. Jelikož první a druhý díl znám z filmu, zhřešila jsem a začla druhým dílem, který byl k dispozici.
No a výsledek? Úžasně jsem si to užila! Bylo to zábavné, napínavé, prostředí atraktivní a autorčina fantazie mě moc bavila. No a ilustrace? Mňam! Ty z knihy udělaly dokonale vyvážený ohňostroj chutí, který explodoval s každou další stránkou. Oči tancovaly, hlava se bavila a duše se radovala. Těším se, až se celou ságou prokoušu. A co půjde, vezmu pěkně s obrázkama :-).
PS: A proč jenom 4 hvězdy? No... Je třeba nechat si trochu rezervu ;-). Ale až budu mít s čím srovnávat, klidně dám plnou palbu.
Heuréka, Sharon! Vítej zpět!
Sharon J. Bolton patří dlouhodobě mezi mé nejoblíbenější spisovatelky. Série s Lacey je prvotřídní a i knihy mimo tuto série jsem většinou hodnotila velmi pozitivně. Většinou. Co se ale týče série s Rakvářem, to byl naprostý úlet. A ačkoliv i k Prasklině jsem měla trochu rozpačitý vztah, netrpělivě jsem očekávala, co se vyklube ze Slibu. A panejo! Tohle byla super jízda! Parádní jízda ve stylu Bolton, jak ji znám a jak si ji vždy chci pamatovat!
Kniha je opravdu prvotřídní; vynikající a neotřelé téma je zpracované excelentním způsobem. Chytla mě od první kapitoly a už nepustila až do konce. Parta mladých prominentních srá*ů, kteří jsou tak skálopevně přesvědčení o své nedotknutelnosti, dokonalosti a neporazitelnosti, způsobí smrtící dopravní nehodu a jejich životy se rozpadají na tisíce kousků.
V momentu, kdy se vrací Megan na scénu, mi začalo mrazivé mravenčení v zádech a každá kapitola jej stále více rozdmýchávala. Z celé party mi upřímně nebyl sympatický nikdo a byla jsem dychtivá zjistit, co si Megan od svých "přátel" vyžádá a jak se toto klubko nakonec rozplete. V poslední čtvrtině kniha nabírá na obrátkách a je lepší a lepší. Závěr je naprosto odzbrojující, překvapující a jeho jedinou slabinou je, že je opět až moc rychlý. Já bych si klidně užívala dojezd o pár stránek dýl. Nicméně na tomto dokonalém dílku to je jenom kosmetická vada.
Slib je po dlouhé době thriller, který mě totálně posadil na zadek a knihu samozřejmě doporučuji k přečtení. Za mě zasloužený a krásný plný počet.
(SPOILER) Nic jsem od knihy nečekala, ale nakonec mě příjemně překvapila. Celý kriminální příběh je pojat jako vyprávění události dávno minulé a tím pádem zde nečekejte žádnou akci a štosy mrtvol, které přibývají jako houby po dešti.
Pojetí příběhu mi neustále v mysli evokovalo rozhlasovou hru Červená náušnice od Květy Legátové, kde je také celé drama založeno v podstatě na rozhovoru dvou postav. Kniha je ale samozřejmě propracovanější a oba příběhy nemají jinak společného vůbec nic. Přesto mě příběh zaujal a způsob vyšetřování mě stále více vtahoval do hry. Co musím velmi ocenit, je propojení zápletky s odsunem Němců z pohraničí, což z tuctového příběhu dělá i zajímavou "historickou" sondu (bráno s lehkým nadhledem). Samotné rozuzlení mi přišlo také výborné a bylo mu věnováno dostatek prostoru.
Ve finále je pro mě knížka zajímavým objevem (o kterém netuším, kde jsem ho vlastně objevila) a určitě se mrknu na další autorovy počiny. A ideálně začnu prvním dílem :-).
Tentokrát jsem to opravdu nečekala, ale tahle knížka pro mě byla docela zklamáním. První díl měl sice do nějakého realistického příběhu hodně daleko, ale mě neskutečně bavil, a tak jsem přivřela oči a dala plný počet. Tenhle díl byl zhruba stejně realistický, ale chybělo mu pro mě to podstatné, chytlavost. Zhruba do půlky mě kniha nebyla schopna zaujmout a během prvních sto stran jsem na ní v knihovně vyhandlovala dvě pokuty. Příběh mi přišel šíleně natahovaný vsuvkami v Bílém domě nebo neskutečnými podrobnostmi ke všem možným i nemožným zbraním (což chápu, že mnozí pánové ocení) a logických děr bylo v příběhu tolik, že i cedník se mi oproti příběhu zdá jako jednolitá plocha. Co se týče překladu, zde také bylo pár zajímavých perliček. Především ke konci hojně se vyskytující se vlásenky byly překladatelským klenotem. Děkuji čtenáři přede mnou, že na to upozornil, protože si nejsu jistá, jestli bych si tento termit dokázala spojit s našimi serpentýnami a přemýšlela bych, o jakých vlásenkách uprostřed lesa je vlastně řeč. Další, co mi ničilo mé čtenářské oko, byla Reacherova hlídka. Ačkoliv jej doprovázelo neustále 6 můžu, stále se tito pánové skloňovali v ženském rodě jako TA hlídka a na mě to působilo jako červená na býka. Detaily, já vím, ale když vás příběh nedokáže chytit do svých tenat, nějak se v tom začněte prostě víc rýpat.
Jacku Reacherovi stále fandím, je dobré vědět, že máme někoho, před kým se třepe hrůzou i Chuck Norris, ale upřímně doufám, že s bandou neonacistických fanatiků kdesi uprostřed ničeho už znovu křížit síly nebude. Dám si chvíli pauzu, a pak vyzkouším další díl. Snad si sedneme s následující knížkou víc.
Další kousek z edice Chřiby záhadné a mytické a opět se nedá říct, že by dílko bylo špatné, ale co si budeme namlouvat, tohle už je opravdu kniha pro fajnšmekry nebo skalní fanoušky. Tentokrát nás autoři berou na menší okružní jízdu po skalách a lomech, a ačkoliv některé skalní útvary znám a navštěvuji a bylo obohacující si o nich přečíst, větší část jsem neznala a (co hůř) navíc mi místa dle fotek nepřišla až tak atraktivní, abych měla nutkavou potřebu je navštívit. Ale přesto oceňuji vytrvalost a houževnatost autorů, kteří stále přicházejí s snovými a novými tématy, která v rámci Chřibů lze ještě zpracovat, čímž vzniká velmi komplexní edice, kde si každý může najít to své. Jak říkám, často se jedná už o dílka pro fajnšmekry, ale i tak za přečtení určitě stojí.
Tahle kniha mě osobně příliš nebavila a četla jsem ji dlouho, proto ji v rámci edice řadím spíše do průměru, ale své čtenáře si najde, i když jich nebude zrovna závratný počet.
Po absolvování přednášky Vládi Vytáska se tento bylinkář katapultoval na přední místa v mém spisovatelsko-bylinkovém žebříčku. Nesmírně milý a citlivý člověk s opravdu hlubokými znalostmi v oblasti bylinkaření. Přistupuje k přírodě s úctou a pokorou a i tu se snaží vštěpovat a předávat lidem dál. Tato kniha se mi zamlouvá mnohem víc, než kniha druhá. Jsou zde krátké medailonky jednotlivých rostlin, které obsahuji základní i méně známé informace. Nesmírně oceňuji seznam na konci knihy, kde najdete konkrétní zdravotní neduh a k němu vypsané bylinky (nebo spíše stránky, na nichž najdete příslušnou vhodnou bylinku), což je velmi praktické. Kniha zmiňuje i případné kontraindikace, jsou-li známy, občas i kombinace s dalšími bylinkami pro lepší účinek. Určitě velmi cenná kniha, kterou vřele doporučuji. Jsem ráda, že zaujímá místo v mé knihovně, a to i s věnováním.
Tenhle autor je pro mě téměř sázka na jistotu. Žádná knížka mě ještě nezklamala a samozřejmě ani tahle nebyla výjimkou. Téma bylo zase trochu z jiného soudku, ale zpracované zajímavě a poutavě, jak je u autora zvykem.
Do svého života nás tentokrát nechala nakouknout Marnie Loganová, která nemá zrovna na růžích ustláno, ale co si budeme namlouvat, to ani lidé kolem ní. Joe jí jako její psycholog nabízí pomocnou ruku a spolu se svým přítelem a naším starým známým Vincentem začínají zabředat do velmi zajímavého soukolí událostí, v jehož centru je neustále právě Marnie.
I když prvních cca 150 stran se mi četlo poněkud těžce, pak se příběh hezky rozběhl a já jej dočetla už téměř na jeden zátah. Jak jsem se pročítala řádky dál a dál, stále víc mi v hlavě rezonovala Prasklina od S. J. Bolton, ale naštěstí se oba příběhy posléze vydaly každý svou cestou.
Ve finále se mi kniha opravdu líbila. Nepatří asi mezi ty úplně nejlepší od autora, ale pořád je to výborně propracovaný thriller, kterým Robotham potvrzuje své neuvěřitelně vysoké spisovatelské kvality. Stále mi ještě od autora pár knih zbývá a já jsem za to velmi ráda. Tenhle autor je absolutní TOP!
Musím uznat, že kniha mě moc bavila. Sice jsem se k ní necítila úplně přikovaná, jako k některým jiným, ale jako historická detektivka fungovala naprosto bezchybně!
Autor vdechl život perfektním postavám. Leo mi byl velmi sympatický od začátku, i když to by trochu nafoukaný floutek, který si dokázal opakovaně podřezávat větev, na níž seděl. Byl ale moderní a zapálený a já mu fandila. Trochu mi připomínal detektiva Murdocha, i když byl na opačném konci potravního řetězce :-). Hrobník Augustin byl rovněž vyborný týpek, jenom mu k dokonalosti chybělo ještě trošku více prostoru.
Co se týče zápletky, přišla mi zkonstruovaná opravdu bravurně. Vše bylo dokonalé zamotané a klubko se rozmotalo až na konci. Žádné potoky krve zde nebyly a vše krásně zapadlo do kulis historické Vídně. Rozuzlení bylo akorát dynamické a vysvětlení byl věnován dostatek prostoru. Konečně jsem neměla pocit ve stylu šup šup a zavíráme krám. A jako třešnička na dortu byly úryvky z almanachu pro hrobníky, což byl perfektní úlet, který mě neskonale bavil :-).
Doufám, že tahle série bude nadále pokračovat, protože dalšího setkání se zmíněnými postavami se nemůžu dočkat. Dávám tentokrát plný počet a vyhlížím z okna druhý díl!
Mé první setkání s Vláďou Vytáskem (k tomu druhému dojde v řádu dní na kurzu) a myslím, že jsme si sedli :-). Milá a sympatická knížka, která nám přibližuje přátele z říše rostlin, které autor opečovává. Pro mě byla překvapením především skladba rostlin, kde vedle sebe trůní klasika jako oregano či majoránka, opodál česnek a cibule, sekunduje jim subtropický citrón s pomerančem a vše je korunováno několika rostlinami, o kterých jsem slyšela v podstatě poprvé. Oceňuji v několika případech inspirativní, ne zrovna běžné využití rostlin a také citování zdrojů. Nicméně i tak by šla knížka ještě trošku vyšperkovat, osobně mi chybělo v některých případech uvedení přesného dávkování. Např. u oleje z černuchy se má dodržovat správné množství, jaké to ale je, jsem se nedozvěděla. A dalo by se na takové drobnosti narazit častěji. Nicméně i tak mi knížka přijde jako výborný domácí pomocník a vřele ji doporučuji.
(SPOILER) Mé pocity jsou u této knihy dost rozporuplné. Kriminální zápletka měla obrovský potenciál, mohlo z toho být fakt hodně dobré dílo, ale nějak se vše ztratilo mezi řádky.
Osobně cítím největší problém u vyšetřovatelské dvojice, která mi přišla krajně nesympatická (především tedy Laura) a která na mě působila tak nějak dětsky, naivně a především neprofesionálně. Zápletka vypadala moc dobře, ale potenciál se nenaplnil. Celou dobu vyšetřovatelé jenom přešlapovali na místě a byli zoufalí, a takhle se prozoufali až do tří čtvrtin. Pak se objevil jeden malý detail a výpověď a vše se najednou zázračně objasnilo? To jako fakt? Samozřejmě, že podobným stylem je psáno víc kriminálek, ale tady to pro mě bylo hodně za hranicí uvěřitelnosti. Co mi ale vadilo suverénně nejvíc, byla vztahová linka, která zabírala snad víc prostoru, než samotné vyšetřování, především od druhé poloviny knihy. Plácali jsme se v Lauřiných sebemrskačských myšlenkách a výčitkách svědomí pořád znova a znova a byli svědky celého toho bordelu, který po sobě zanechávala. Neskutečně mi lezla na nervy. Vztahové problémy zasahovaly i do vyšetřování a to dost nepravděpodobným způsobem. Stále jsem přemýšlela, jestli je to opravdu nutné.
Za sebe tedy hodnotím knihu spíš průměrně. Hodně věcí mi vadilo, ale klady také nepostrádala, jen byly pro mě dost zastíněny. Stačilo se víc ponořit do zápletky a trochu víc propracovat stopy a ubrat na vztahové lince a určitě by mě kniha vzala za srdce víc. Nicméně i tak ji doporučuji ke čtení, protože širokou základnu fanoušků očividně má.
Buchlov - má TOP láska mezi hrady. Kam má paměť sahá, ani jeden rok jsem neabsolvovala bez Buchlovu. Tudíž tato knížečka byla pro mě povinnost a vesměs naplnila moje očekávání. Historie hradu byla zpracována velmi podrobně, vše bylo (jak je u této série zvykem) doprovázeno názornými pěknými fotkami. Suchopárný historický výklad byl okořeněný různými citacemi a texty z archiválií nebo mými oblíbenými pověstmi z hradu a podhradí. Osobně ke knize nemám žádné výhrady a jestli ještě někdy vyjde v novém vydání, byla bych ráda, aby zaujala místo v mé knihovně.
Tak, knihu mám dočtenou, ale přiznám se, že úplně nevím, co s ní. Ne že by mě vyloženě nebavila, ale taky ne že by mě vyloženě bavila. Ale vezměme to popořádku.
Co se týče začátku knihy, bylo to celkem napínavé a prostředí, které Bolton zvolila, bylo úchvatné! Hned po pár stranách jel u mě Google naplno a já chtěla vědět všechno o tom dokonalém místě s názvem Jižní Georgie, o kterém jsem nevěděla zhola nic. Scéna v ledovcovém jezeře byla dechberoucí. Jaké bylo mé zklamání, když jsme se po pár stranách místo tohoto úchvatného ostrova kdesi uprostřed ničeho ocitli najednou zpět v Anglii a já zjistila, že tam strávíme většinu knihy! Ano, byla jsem vzteklá! Zpětně chápu, že takhle to mělo svůj význam, ale prostě Jižní Georgieeeee!! Události v Cambridge mi přišly hodně natahované, ale jisté napětí nepostrádaly. Má radost, když jsme se přesunuli v poslední části knihy opět na ostrov, byla nezměrná, ale kouzlo, které se objevilo na začátku, už se nějak nedostavilo. Samotné rozuzlení mě úplně neodzbrojilo a scéna na ledovci také ne, ale k nejhorším také nepatřila.
Inu, co teda s tím vším? Sharon J. Bolton patří dlouho k mým oblíbeným autorkám, ale zlom nastal v Rakvářovi, který pro mě byl absolutní nepovedený brak. Tahle kniha je rozhodně výrazně lepší, promyšlená, vše do sebe nakonec pěkně zapadlo, ale prostě kvalitě prvních knih se nevyrovná. Je to velká škoda, protože já bych chtěla zpět svoji Sharon, jak jsem ji znala dřív. Velkou naději vkládám do Slibu a těším se na něj. Oproti tomu, Traviče raději obcházím velkým obloukem. Za mě řadím knihu spíše mezi průměr, ale kdyby nás autorka provedla po ostrově daleko víc, než to udělala, určitě by to přispělo k lepšímu hodnocení. Škoda...
Další z našich "školkových spacích knih". Vyloženě čtení pro holčičky, což v mé klučičí třídě bylo patrné. Nicméně kniha je milá, půvabná, plná přátelství, zvířátek, vody a vzájemné pomoci. Beze sporů, dramat, nedej bože něčeho horšího, co charakterizuje dnešní dobu. A navíc s moc pěknými ilustracemi. Doporučuji.
Ano ano, já vím... Tahle kniha má prostě všeho příliš. Příliš kladného superklaďase, příliš megalomanskou zápletku, příliš logických děr, příliš tupé superpadouchy, příliš neuvěřitelný děj. Prostě je to příliš, příliš, příliš. ....... Ale mě to tak neskutečně bavilo!!!
Začátek byl rychlý, našlapaný, adekvátně napínavý a jo... i krvavý. Pak nám to začlo trošku drhnout, jako by Lee Child zapomněl svá soukolí trošku promáznout, nicméně atmosféru si příběh držel a s atmosférou i mě. A právě atmosféra nevědomí, kdy nikdo netuší, co se tady vlastně děje, proč se to děje a kdo všechno to "děje", byla pro mě téměř elektrizující. Jak se začal celý problém rozplétat, kouzlo začlo mizet, nicméně já u stránek zůstávala. V poslední třetině už se z knihy stala téměř čistokrevná akční vyvražďovačka a čtenář jen čekal, kdo z těch jatek vyjde s hlavou a kdo bez hlavy. Jak jsem se postupně pročítala příběhem, stále častěji jsem myslela na Chucka Norrise. Jak v přítomnosti Jacka dřepí v koutě, třepe se hrůzou a prosí o smilování. Chudák Chuck. Jack Reacher je čistokrevný superman, ironman, hulk dohromady, ale je pravda, že autor mu vymyslel aspoň takovou historii, že jsem mu to vlastně celkem věřila.
Suma sumárum, tahle kniha s uvěřitelným příběhem ze života běžného člověka a běžného městečka společného nemá prakticky nic, ale napsaná je podle mě fakt dobře a chytlavě. Jack Reacher i přes svou očividnou nesmrtelnost, jasnožřivost, nepřemožitelnost a obdivuhodné dedukční schopnosti přirostl k mému čtenářskému srdci a jsem dost zvědavá na jeho další špumprnákle. Vzhledem ale k tomu, že série má už kolem 26 dílů, tak doufám, že ještě zbyl někdo, kdo by se Jackovi mohl postavit v boji muže proti superhrdinovi :).
Vždy, než knihu rozečetu, trošku proletím komentáře, abych věděla, do čeho jdu. Díky tomu jsem očekávala chaos v postavách a čase, ale říkala jsem si, že když se budu soustředit, určitě to tak zlé nebude. Bylo. Takový chaos jsem v knize nezažila ani nepamatuju. I když nám autor vždy nadepsal přesné datum, moc mi to nepomohlo. Postav neustále přibývalo, jednou jsme byli v minulosti, jednou v současnosti, pak v ne tak dávné minulosti, pak v minulosti o něco dávnější, pak v současnosti, ale v té trochu dávnější, následně v minulosti nedávné a pak v současnosti. A tak pořád dokola. Upřímně řečeno, nemít čas a zabývat se knihou delší dobu, asi bych se nezorientovala vůbec. Nicméně i tak mě kniha pořád celkem bavila. Po dvou třetinách už se příběh začal rozmotávat a dílky do sebe pomalu zapadaly. Ve finále jsme byli svědkem spousty zmařených životů a lidských osudů, nelehkých životních příběhů a nefunkční rodina s kostlivcem ve skříni byla v tomto příběhu standart. Mimo to nám autor ale naservíroval i hluboká přátelství, lásku v nejčistší podobě a nesmírně zajímavé lidské charaktery. Příběh byl mnohovrstevnatý, žádnou plochost ani černobílost zde nečekejte. Trošku záhadou mi byla role kapitána Šenkýře, který vystupoval tak ve 3 kapitolách a k vyřešení případu taky nijak nepřispěl :-). Nu což. Na závěr bych ještě chtěla vyzdvihnout jazyk a vypravěčský styl autora, protože oboje bylo na úrovni. Autorova práce s jazykem byla příkladná a jeho styl vyprávění mě ve finále opravdu bavil. Aleš Novotný mě spisovatelsky nakonec celkem zaujal a určitě si od něj půjčím i nějaké další příběhy psané v podobném duchu.
Tahle kniha, součást mýtických a záhadných Chřibů, byla opět absolutní pecka! Velmi podrobně shrnuje vše, co se autorům ke stavbě dálnice podařilo vyhrabat a pro mě to byly informace maximálně přínosné.
První část knihy pro mě sice tak záživná nebyla (torza dálnice v prvním úseku Zástřizly - Vlčák a v druhém úseku Vlčák - Bunč znám téměř jako své boty), ale je prima mít všechny kousky dálnice tak pěkně pohromadě. Druhou část věnovanou historii jsem slupla téměř bez dechu. Tahle kapitola mi toho spoustu osvětlila a hlavně jsem se dozvěděla, proč vše nakonec nedopadlo. Oceňuji i veškeré kapitolky navíc, které na čtenáře čekaly v závěru. Za zmínku stojí i historické fotografie, které jsou roztroušené po celé knize, bez nich by informace byly mnohem hůře vstřebatelné.
Obecně tedy za knihu moc děkuji a vřele doporučuji k přečtení. Stavba dálnice byl opravdu megalomanský projekt, ale za sebe jsem ráda, že z něj nakonec zbylo jen pár mostů a Chřiby zůstaly zachovány alespoň tak, jak jsou.
Ačkoliv nehodlám knihu nijak výrazně kritizovat nebo hanět, pravdou je, že putování po hradských cestách spolu s osobností Františka Přikryla mě osobně moc nebavilo. Nejvíc mě zaujalo téměř závěrečné povídání o hoře sv. Klimenta a sem tam nějaké zastavení, ale celkově knihu řadím spíš mezi slabší kousky série. Nicméně to neznamená, že se na ní autoři nenadřeli a nezaslouží si přečíst. Své čtenáře si najde, ale moc početná skupina to nebude.
Paráda! Kniha určitě splnila má očekávání. Koupila jsem si ji na kurzu, který autoři pořádají a oboje se mi moc líbilo. Ačkoliv už nejsem žádný kvasící začátečník, kniha mi řadu věcí osvětlila (především jsem se dozvěděla PROČ to a ono ne/dělat, na což se neptám často, ale není od věci to vědět) a určitě bude velkou inspirací. Informace jsou přehledné, ucelené, recepty inspirativní a logicky rozdělené. Oceňuji i pěkné barevné fotografie z dílny autorů. Knihu bez výhrad doporučuji, těším se na první realizované recepty a jsem ráda, že zaparkovala v mé knihovně.
Tahle knížka má zcela jistě jen velmi malou skupinku čtenářů. Pravděpodobně leží v knihovnách Koryčanských nebo lidí z přilehlých vesnic, možná již lehce pozapomenuta. Pro někoho, kdo nemá vztah k Cimburku či Chřibům, asi velký význam nemá. Nicméně já spadám právě do této nepočetné skupinky lidí a četbu této knihy jsem si opravdu moc užila!
Je napsána krásným, květnatým a lehce archaickým jazykem plným okřídlených výrazů a slovních spojení, která dokonale dotváří příběhy samotné. Ty jsou povětšinou z dob dávno minulých, kdy lid sužovaly války, nájezdy ozbrojených hord, lid trpěl nouzí, hladem a byl týrán nelítostným panstvem. Nicméně aspoň v těchto legendách se většinou nějakého zadostiučenění dočkáme. Najdeme zde ale i několik úsměvných "pohádek", nebo naopak doložených historických příběhů.
Osobně opět velebím knihovny, protože nebýt jich, ke knize bych se asi dostala jen velmi stěží a můj život by byl ochuzen o příběhy z míst, bez nichž nemohou proběhnout žádné mé letní prázdniny.
Parta nadšenců říkající si Expedice Chřiby a jejich druhý díl záhadných a mystických míst v tomto krásném pohoří. Tahle kniha se mi líbila víc, než díl první. Částečně to bylo jak samotnými texty, tak především místy, které se zde zpracovávají. Cimburku, Střílkám, Buchlovicích či Barborce zde bylo věnováno poměrně hodně prostoru, což naplňovalo mé srdce radostí, nicméně jsem i v této publikaci objevila místa, která jsem neznala a na která jsme se hned vydali. Určitě by se knize daly vyčíst i nějaké ty drobné neduhy, ale asi necítím potřebu to dělat. Každý, kdo má k těmto místům vztah, musí tyto publikace ocenit a hlavně si zde najde to své.