elenai komentáře u knih

Mít tajemství se nevyplácí, ať jsou malá nebo velká, stejně se vždy nějakým způsobem vydrápou na povrch našeho nitra. Čeští spisovatelé a spisovatelky mě opět nezklamali. Vytvořili hříčku melodramatických a občas i vtipných kousků života neexistujících lidí, kteří se zrcadlí v dnešní společnosti. Takže každý se v nějaké povídce častečně najde. Opět moc pěkně zpracované téma, jen poslední povídka, byť pěkně napsaná, jej úplně nenaplnila.

8 13.12.2021

Vánoční povídky, které s tou od Dickense moc společného nemají. Inu, ne všichni jsme o Vánocích veselí a něco ve stylu Láska nebeská se děje málokdy. Ale k povídkám - je to opravdu pestrý výběr - převládají obyčejné příběhy obyčejných lidí šmrncnuté snad dvěma povídkami s prvky fantasy a sci-fi (Stančík, Neff). Pobavila mě Vánočka od Soukupové, ten závěr prostě neměl chybu. Mornštajnova a Hejdová jely trochu na stejné vlně. Petře Dvořákové se evidentně zalíbilo nemocniční prostředí a tahle povídka pro mě nejvíce odráží krutou realitu vánočních svátků. Dárková povídka od Alice Nellis vás zase nakopne k tomu, abyste se už vyprdli na obdarovávání. :) Anna Bolavá šla na těch pár stránkách se svým učitelem matematiky nejvíc do hloubky. A Marek Epstein byl mé poprvé a docela příjemně překvapil. Ve výsledku jsem ráda, že mám knihu doma. Jako předvánoční kniha není zrovna nejveselejší, ale podle mě výborně reflektuje realitu těchto vánočních dní. O to víc se teď budu těšit i z těch maličkostí, které dělají Vánoce Vánocemi.****1/2

14 12.12.2021

Nemůžu si pomoct, ale něco mi na této LitRPG nesedělo. Ano! Nepřišlo mi, že to je LitRPG. Začátek měl grády, autor přišel s originálním námětem, ale po nějakém čase čtení mi přišlo, jako kdyby začal vymýšlet nápady za chodu a příběh byl tak trochu spíchnutý horkou jehlou. Ne že by se mi Lotr nelíbil, četl se celkem dobře, pokud pominu pár překladatelských kiksů. Jen jsem se asi namlsala Temným bylinkářem a toto byl pro mě slabší odvar. I když konec byl docela strhující a určitě si přečtu i další díl, protože hádejte co, už jsem si ho dávno koupila. :-D ***1/2

5 08.12.2021

Co všechno člověk musí ztratit, aby zjistil, na čem skutečně záleží? Někdy stačí málo, někdy potřebujeme setsakra kopnout, abychom se probrali. Třeba začít trpět syndromem opomíjení. Hlavní hrdinka Sára mi nebyla příliš sympatická, přesto bych takový osud, jaký ji potkal, nepřála ani svému nepříteli, byť si úplně nedokážu představit, jak něco takového (ne)funguje, a doufám, že to ani nikdy nezažiju. Mozek je nevyzpytatelná samostatná řídící jednotka a neustále nám klade pod nohy nejen překážky, ale i možnosti. Ve výsledku si myslím, že Sářina nehoda přispěla k něčemu, po čem někde v hloubi duše skutečně toužila. Co mi vadilo, bylo to pozlátko kolem - diamantové prsteny, šperky, luxusní auta, dům ve skvělé čvrti. Sára po tom vzdychala až příliš často, a to mi vadilo docela dost. Proto mi kniha nepřišla tak čtivá jako Pořád jsem to já. Bylo mi vlastně jedno, jako to celé dopadne.

5 27.11.2021

Kniha mě zaujala hned po vydání svou anotací. Na českou autorku je to celkem netradiční téma, navíc zajímavě zpracované. Text se mi četl moc hezky, s postavami ryze obyčejnými s osudy ne nepodobnými s jinými lidmi na světě jsem soucítila. Proplouvaly knihou jako rybka Anna ve svém akváriu a najednou zmizely, byť se jejich příběhy více či méně dovyprávěly. Jediné, co mi přišlo neukončené, byl "rodinný" trojúhelník Olivie-Pavel-Lenka. A z konce mě popravdě trošku zamrazilo. Byl totiž tak definitivní. Doufám, že paní autorka Kateřina brzy něco napíše, protože aspiruje na úspěšnou spisovatelku nejen dětské literatury, ale i té pro dospělé.

13 19.11.2021

Na mě to bylo příliš politické. Ačkoliv v názvu je srdce, hlavní roli hraje úplně jiná část těla. A od toho se odvíjely důsledky jednání občana Polygrafa Polygrafiče Barykova. Místy to byla zajímavá groteska, ale celkově pro mě nebyl příběh nijak strhující. Za mě průměr a klasiky už mám letos dost.

6 13.11.2021

Megaepický příběh s příměsí parodie, dramatu a tragédie (ano, některá úmrtí mě dojala). Co je ale nejbožejší na této knize, jsou její charaktery. Zlatý Gabe, blondýn za zenitem, co chce stůj co stůj zachránit svou dceru, Pomaloručka Clay Cooper, tichá voda, která mele nejen břehy, Arcandius Moog, magický zdroj vtipu, přitom s dojemným osudem, formální král a notorik Matrick Lebkobijec, který překvapí, když čapne do rukou svoje dvě děvčata, a... a... Ganelon, chodící hora se smrtícím Syrinxem v rukou, kupodivu velmi důvtipný na berserka. Tahle parta se sešla po x letech a stálo to za to. Při čtení jsem měla pocit, že putuju s nimi a jsem šestým členem. Dobrodružství defacto na každém kroku, nebezpečí na každém druhém. Přehlídka monster vás ohromí, autorova představivost je vskutku obdivná. A nechyběly ani silné ženské charaktery, což kvituju s povděkem. No, zkrátka a dobře se Eamesovi povedl skvělý mix, po kterém jsem už dlouho ve fantasy toužila.

11 09.11.2021

Pana profesora jsem slyšela mluvit a mluvil moc hezky. A tak jsem si řekla, proč ne, něco si o něm počtu. A bylo to takové milé a pokorné, text se mi četl dobře, vyjma pár pasáží, které byly na mě až příliš prošpikované metaforami. Spoustu jsem se toho dozvěděla, je to zase jiný názor, než jaký obyčejně slýchávám, ale pan profesor ten svůj předkládá nenásilně a cítím z toho tu moudrost a životní zkušenost. Po přečtení se cítím tak pohodově, je to moc fajn pocit. Děkuji za tuto knihu.

8 21.10.2021

Petra Soukupová je moje jistota a stálice a na tuto knihu jsem se opravdu těšila, kromě dětských byla jediná, kterou jsem nečetla. A dostala jsem přesně to, co jsem čekala, příběh všedních dní jedné všední rodiny napsaný poutavým stylem, který ale není pro všechny. Pro mě je však radostí. Tak jako někdo přede mnou jsem se divila, že to Alice a Richard vůbec dali dohromady, ta do očí bijící rozdílnost tam prostě je hned od začátku. Ale když se nad tím zamyslím, tak si vzpomenu na sebe a na svého manžela - v mnoha věcech se rozcházíme, ale naučili jsme se s těmi rozdíly žít a milovat je a samozřejmě ovládáme umění kompromisu. V knize mi byla naservírována defacto alternativní možnost, odstrašující případ. Opravdu děkuji, hodně jsem si od obou postav vzala.

20 19.10.2021

Jelikož jsem vytrénovaná Eriksonem a jeho Malazem, nemůže mě už žádné množství postav nijak zaskočit. Naopak, byla jsem vtažena do děje, příběh pěkně odsýpal. Linka z Menabaranu mě bavila o chlup více než ta algorská. Co mi trochu vadilo, byla vesměs černobílost postav - až na pár vyjímek víte, zda kopou za stranu dobra nebo jsou to zlouni. Ale to neznamená, že jsem si nenašla své oblíbence. Na Algoru se mi zamlouvala partička, která dělala garde císařovně, na Menabaranu u mě vyhráli Daren Iversson a Natalie Vanbergová - jsou obestřeni rouškou tajemna, která se, jak doufám, postupně rozplyne.

8 17.10.2021

Tak se mi potvrdilo, že Celeste Ng je velmi nadaná spisovatelka. To, co stvořila, bylo neuvěřitelné. Protínání minulosti, přítomnosti a drobný náhled do budoucnosti, aby čtenář věděl, jak to s některými postavami dopadne. Téma bylo dosti podobné jako v knize předchozí - rasové a společenské předsudky a především rodinné vztahy a postupné odhalování kostlivců ve skříni. Konec byl defacto prozrazen hned na začátku, ale přesto mě překvapilo, co všechno jsem v závěru ještě zjistila. Z postav u mě jednoznačně kralovala Mia - postava se zajímavým životním osudem, zpočátku mi přišla trochu mimo, ale nakonec se ukázala jako velmi empatická a vnímavá, a dost originálně umí dávat sbohem. Jsem zvědavá, s čím přijde autorka příště. I kdyby to bylo opět tematicky podobné, věřím, že si najde zase jiný úhel pohledu a vyprávění, abychom si my, čtenáři, mohli popřemýšlet.

15 06.10.2021

No, tak tímto dílem mi dal autor jednu velkou ťafku. Oči jsem totiž měla vykulené skoro na každé stránce. Červenák rozcupoval veškerá má očekávání, odhodil zábrany a vystřihl mrazivý příběh, ze kterého mi naskakovala husí kůže. Zezačátku jsem měla strach, že se nakladatel upsal a Barbariče uvedl omylem. Dost mi totiž chyběl, holomek jeden. Steinova poodkrytá minulost, dětství a mládí totiž nebyla pranic veselá záležitost a prohledávání plzeňského podzemí a Jarošovo pohnuté zdraví tomu nijak nepřidaly. Příchodem alchymisty Moherlyna byl příběh o trošku odlehčen, protože to bylo opravdu potřeba. Děj byl totiž šílenou a spletitou jízdou, která mi nedovolila vydechnout. Ano, při čtení jsem měla pocit, jako bych už některé scény četla nebo viděla, ale Ďuro ta slova umí tak krásně a neotřele podat, že mi to vůbec nevadilo. Zůstalo pár věcí nevysvětlených, tak jsem hrozně zvědavá, jestli se něco dozvíme v dalším pokračování. Už aby tu bylo! A tohle je za mě jeden ze tří nejlepších dílů série.

19 30.09.2021

Blog paní Andrey sleduju už nějakou dobu a byla to vlastně i ona, kdo mě nakopl k tomu si zminimalizovat domácnost. Ano, opravdu jsem to udělala, a ani to nebolelo. Nejspíš jsem se konečně našla. :-) A propos, také jsem vášnivá čtenářka, ale pocit vlastnit, jen abych knihu měla, mě pomalu opouští, a kupuju jen své oblíbence. Ať žijí knihovny! Kniha opravdu není pro každého, ale za přečtení a popřemýšlení určitě stojí.

5 29.09.2021

Opět bravurní příběh, laděný podobně jako ten Barbaričův. Červenák chtěl nejspíš dokázat, že i Stein má svou lidskou stránku, a to se mu opravdu povedlo. Začínám ho mít docela ráda. Ovšem docela se obávám o Jaroše a jeho příběh byl pro mě v tomto dílu srdcervoucí. No, asi jsem nějak změkla a ta romantika mě dostala. Kdo mě dost bavil, byl ultrahajzlík Pravoslav Krušina - takový pomstychtivý bastard se jen tak nevidí. Příběh byl oproti předchozímu dílu vskutku akčnější, což mi vlastně nevadilo, ale docela mě zamrzelo, že jsem se nedozvěděla, co se stalo se strážcem Krkonoš. Ale je to je pouze drobná vada na kráse celé této knihy. A musím dodat, že Stein s Barbaričem a Jarošem jsou momentálně mými nejoblíbenějšími hrdiny od slovenského majstra.

14 22.09.2021

Teď pominu styl psaní a nějaké chybky. I to, že některé části jsou dle mého smyšlené. Jde o sílu a poslání příběhu, obojí je nevyčíslitelné. Paní Sosnarová se sestrou zažily něco, o čem si my, současníci, nechceme ani nechat zdát. A přesto to vydržely celých osmnáct let. Mám slzy na krajíčku, když pomyslím na některé ze scén z knihy - takhle se zacházelo s dětmi? Na tohle zvěrstvo neexistuje potřebný trest. Čím jsem starší, tím víc mi to jitří nervy a srdce.

10 15.09.2021

Sólo (skoro) pro Matěje Barbariče a jak je to sakra povedené! Z komorního pátrání se příběh strhne do slušné akce a z odhalení mi běhal mráz po zádech. O Sitnu jsem něco málo slyšela (zdravím pana Cimrmana a osazenstvo Blaníku) a úplně mě láká si tam udělat výlet. Akorát, nedá mi to - Barbariče jsem měla za okouzlujícího muže, ze kterého bych šla do kolen, a on je to chlápek středního věku s brejličkama a před děvčaty zatahuje pupek? No to né. :-D

16 10.09.2021

Jako vždy jsem nadšena. Podívali jsme se na zoubek dalšímu městu se zajímavou historií - Vídni. Příběh byl opět velmi pečlivě promyšlen a hlavně skvěle napsán. A co mě těší nejvíc, je fakt, že Stein byl v tomto díle dost zesympatičtěn (existuje to slovo vůbec?), no zkrátka nebyl jako osina v zadku tak jako v dílu předchozím. A to šlo panečku velkou věc - střet katolíků a luteránů! To nemohlo mezi Steinem a Barbaričem dopadnout dobře. No, a do toho začal do děje víc a víc fušovat Bohdan Jaroš... Zkrátka a dobře, tohle je série, kterou nelze nemilovat.

20 08.09.2021

Citový život zvířat je více než výmluvný název. Autor se v knize zaobírá mnoha tématy, díky kterým apeluje na nás, lidi, abychom si zvířat vážili víc než to dosud děláme. Mimo tradičních témat jídla, lásky a bezpečí se nebojí témat zvířecí inteligence a duše. Toto vše má buď vědecky podloženo, anebo doloženo vlastním pozorováním svých zvířecích parťáků. Mimochodem, k Wohllebenům bych se moc ráda podívala a poslouchala autora od rána do večera - má totiž co říct. Ale kniha mi nejspíš musí stačit. :-)

7 02.09.2021

Sherlock Holmes + Petr Kopl = kulervoucí kombinace. Miluju Sherlocka Holmese a miluji styl psaní a kresby Petra Kopla. Člověk by řekl, že už nelze povznést Doylovy povídky výš, ale Kopl to umí. Prošpikován mnoha literárními odkazy, s humorem sobě vlastním, je Skandál v Čechách v podstatě novým dílem a hlubokou poklonou britskému siru. Ale ačkoliv byla Irena nesmírně okouzlující, příběhově se mi víc zamlouval Strakatý pás.

6 26.08.2021

Viktorie Hanišová ukázala, že psát umí, a to nejen romány. Knihu tohoto kalibru jsem ještě nečetla. Občas se mi stalo, že mi začalo zběsile bušit srdce z toho, jak sugestivně byl příběh napsán. Povídky, které mě nejvíce zasáhly: Vrátíš se?, Zbytečný člověk, Díra

9 25.08.2021