elenai
komentáře u knih
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
S Johannou Sinisalo jsem se poprvé setkala ve sbírce Lesní lišky, kde mě rozsekala svou povídkou Transit. Chtěla jsem víc a dostala jsem se k Jádru slunce. Po přečtení anotace jsem čekala cosi jiného, ale tohle tedy rozhodně ne. Bylo to totiž brilantní. Dystopické Finsko zapůsobilo velmi věrohodně a byť je to moje oblíbená destinace, nedostali by mě tam ani heverem. Ke čtivosti hodně pomohla forma zpracování - objevují se dopisy, narace hlavních postav, úryvky z knih, hesla z encyklopedií... Jako by to bylo skutečné. Jakožto osobu něžného pohlaví (ha ha) mě samozřejmě velmi zaujalo postavení žen a jejich ponižujíci klasifikace na ubohé morloky a snad ještě ubožejší eloje. Utvrdila jsem se v tom, že moje životní cesta je správná. V neposlední řadě zde máme chilli, rostlinu známou po tisíce let, zde povýšenou na drogu, která má až magické účinky, což je velmi originální prvek v knize a má správnou říz.
Chirurg
Petra Dvořáková
Pro mě bez diskuze jedna z nejlepších knih tohoto roku. Hynek Grábl je typický rádoby polepšený chlap po čtyřícte, který už toho moc nečeká, jen že si bude moct v klidu fidlat žlučníky. Ale ono ejhle! Nakonec je všechno jinak. Zezačátku jsem nemohla přijít na to, jakým směrem se bude tato kniha ubírat. Počítala jsem s tím, že nebude mít happyend, s hlavní postavou to vypadá opravdu bledě. Co můžu vyzvednout, je skvěle vykreslené lékařské prostředí a některé šokézní případy. Vztah doktor-pacient není černobílý, stejně jako samotný člověk. To, že mi kniha odsýpala jako po másle, nemusím ani dodávat.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Ke knize jsem přistupovala s docela velkým očekáváním. A častečně jsem dostala to, co jsem chtěla. Autorka dle mého velmi věrohodně vykreslila atmosféru 60. let amerického Jihu. Panebože, to je neuvěřitelné, že se to dělo! Dnes jsem se dívala na MS v atletice a hádejte co? Téměř všichni američtí závodníci byli tmavé pleti. Co tím chci vlastně říct? Já nevím. Asi že mi nad tím kontrastem padesáti let zůstává rozum stát. Ale zpět ke knize Byla na mě opravdu dost roztahaná. Ze třech příběhových linií mě nejméně zaujala ta od Skeeter, někdy mi přišla úplně mimo. To Minny a Aibileen byly jiné kafe. Líbilo se mi, jak je autorka vykreslila, nebyly si ani trochu podobné, takže mě obě linie dost bavily. Ta Minnyina byla občas trochu přitažená za vlasy, ale budiž. U posledních cca sto stran jsem ani nedutala a chtěla jsem jen číst a číst. A konec mě roztrhal na cimprcampr. Málem mi i slza ukápla, jak jsem byla dojatá. Moc pěkná knížka to je. Výsledný dojem ale poněkud kazí odbytá redaktorská práce.
Cop
Lætitia Colombani
Nádherná kniha oslavující ženskou sílu, možná trošku šmrnclá feminismem, ale není to nic, nad čím by se měl případný mužský čtenář pohorošovat.
Nejvíce se mě dotkl osud Smity a její dcerky Lality. Jejich živoření (promiňte, ale tohle opravdu nebyl život) bylo popsáno velmi sugestivně a je mi zle z toho, že se s ženami v dnešní době ještě takto krutě zachází. O to víc jsem přála těmto knižním hrdinkám lepší život. Sarah byla už takovou typizovanou a docela často se objevující hrdinkou v moderní literatuře. Na téma rakovina dostanete přesně to, co už jste někde předtím četli. Ale i tak si zaslouží úctu. Giulia pak tvořila důležitý spojovací bod mezi oběma světy. Moc se mi líbilo líčení života sicilské rodiny a její romantický poměr s exotickým cizincem.
Na prvotinu to byla kniha výborná, ve Světové knihovně Odeonu pak přímo excelentní. Jedna z těch, ke kterým se moc ráda vrátím.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Mám se smát? Nejde to. Je to smutný humor. Sladkobolný. Z autora čiší osamělost jak bolavý prst. A přesto je v té knize cosi povzbudivého. Ty děti to jsou, dělají život pestřejší a zajímavější, a možná proto je lehčí věnovat jim velký kus svého srdce a soukromí.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Nádherná kniha. Proč jsem s ní tak dlouho otálela? Nic ve vás neprobudí ducha Vánoc tak jako tato klasika. Notoricky známý příběh z pera pana Dickense patří k tomu nejlepšímu, co napsal. Je to tajuplný atmosférický příběh, který si zaslouží pět hvězd.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Pozor, konec této knihy je zveřejněn hned na prvních stránkách! A vůbec se dozvíte mnoho věcí dopředu. Přesto chcete číst dál a prožívat osobní příběhy Liesel, Hanse, Rosy, Maxe, Rudyho a dalších, kteří se sešli na Nebeské ulici. Každý z nich si prožívá svá osobní dramata, která vás berou za srdce. Krásné a bolestné vyprávění.
Marťan
Andy Weir
Robinson Crusoe ve sci-fi hávu mě dostal. Mark Watney je fakt hustej týpek a při jeho hláškách jsem se musela smát nahlas. Ale KDYBY se někdy něco takového stalo, nemyslím si, že by daný člověk měl náladu takto vtipkovat. :) Klobouk dolů před Andym Weirem, kniha byla velmi promyšlená, obvzlášť to pěstování brambor. Třeba si z něj v budoucnu vezmou v NASA příklad.
Hodně mě ale při čtení brzdily technické věci a termíny. Musela jsem se na knihu opravdu hodně soustředit. Ten úplný konec si člověk ale musí domyslet. :)
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Temný příběh, který vás obestře jako škrtící smyčka a postupně se stahuje. Kniha není nijak rozsáhlá, je napsaná stručně a stroze, o to víc mě její téma tížilo. Nejednou jsem se zamyslela nad současným fungováním světa a srovnávala jej s Gileádem. Určitě prvky podobnosti zde jsou, a na to je třeba dát si pozor. Vždy se snažím si z knih chmurnějšího typu vytvořit nějakou pozitivnější zpětnou vazbu pro sebe, ale tady to nějak nešlo. Musím na Fredovu pořád myslet. Jak asi dopadla? Budu doufat ve šťastnější konec.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Dokud Harry neobdržel svůj dopis do Bradavic, říkala jsem si "Ježiš, co z toho asi vyleze? A fakt to bude o těch Dursleových?" Pak střih a zlom - a já se ponořila do tak fantastického světa, že se mi jen velice těžko opouštěl.
Hltala jsem informace o famfrpálu a litovala, že si jej nemůžu zahrát, chtěla jsem, aby se mi po zahradě s naším pejskem proháněl ještě Tesák, a nad hlavami je škádlil svým dračím dechem Norbert. Chtěla jsem mít ve škole taky takové úžasné předměty, vlastnit kouzelnou hůlku, která by si mě sama vybrala... No co vám budu ještě psát? Harry Potter mě uhranul (však je taky čaroděj, že?).
A především kvůli němu jsem rozšířila svůj literární okruh o fantasy. V podstatě bych řekla, že se ve mně začal formovat nový člověk - snílek a fantasta, který si na rozdíl od svých vrstevníků dokázal žít ve svých vlastních imaginárních světech a neskutečně si to užíval.
Dodatek (21. 7. 2017): Včera mi poštou došlo ilustrované vydání, které ještě znásobilo mou lásku k této sérii. Ty ilustrace od Kaye jsou naprosto dechberoucí a úžasně výstižné!
Rudý vrabčák
František Kotleta (p)
Měla jsem u tohoto dílu velkou prodlevu, neplánovaně. Ale i tak jsem se v ději celkem rychle zorientovala. Hodně mě zaujala planeta, kde vládne hmyzí matriarchát, za mě super nápad. Objeví se nečekané známosti dámského pohlaví, ale co jsem velmi postrádala, bylo Ažino "Jsi jen hloupé maso" - jo, Aga v tomto dílu vůbec nefiguruje, stejně tak Amanda, což je trestuhodné, protože nedostala moc prostoru ani v předchozím dílu, a Lojza Vodička taky utřel. Má vůbec cenu se zmiňovat o ději? Nikoliv, ale určitě stojí za přečtení, o tom žádná. Už jen proto, že se v ději posuneme významně dál. 80%
Sagittarius
Václav Křivanec
No, tak nevím, jestli ještě někdy bezelstně zamířím objevovat krásy Šumavy. Bylo to velmi drsné, místy temné a brutální. Začátek byl trošku slabší v rozjezdu, ale potom příběh gradoval a prostě mě to nutilo zvědavě otáčet stránku za stránkou a zjistit, jak to dopadne. Co se postav týče, nejvíce samozřejmě vyčníval kapitán Martin Horn a docela dobře mu sekundovala pohledná blondýna Barbora Bachová. Jejich slovní přestřelky vytvářely takové oddechové mezipauzy ve všem tom napětí. Myslím, že autor by klidně mohl začít nějakou sérii s těmito dvěma, vůbec bych se nezlobila. 85%
Moje Pacifická hřebenovka
Monika Benešová
Monika Benešová má můj velký obdiv, že šla s kůží na trh, navíc s takovou intimní věcí. Proto si zaslouží ty tři hvězdy. Ale pokud chtěla napsat knihu, možná to mohla udělat nějakým jiným způsobem a spojit se s někým, kdo je vypsanější. Celý příběh byl na můj vkus podán zkratkovitě a tak trochu zmateně. Nicméně, i přesto ve mně vzbudila hlubokou touhu se někam vydat - za to mohly především fotografie. Rozhodně ne do Ameriky, to vůbec! :-D Ale na "trail" po Česku se vydám i s rodinou. Už jsme začali s plánem cesty. :) 65%
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Opět velmi dobrá "Picoultovka", i když ne úplně stoprocentní. Trochu mi vadilo chvílemi zbytečné natahování příběhu, linka detektiva Matsona se v půlce knihy téměř vytratila, chybělo mi jakékoliv vysvětlení ohledně Henryho a o konci radši nebudu ani mluvit, závěr byl celkem banální. Jistojistě můžu napsat, že se jedná o jednu z nejlepších knih o člověku s Aspergerem, ještě k tomu velmi poutavě napsanou. Nejlepší kniha od autorky to však není, ovšem líčením soudního procesu hodně zachránila, to ona prostě umí. Závěr pak čtenáře nutí si těžce domýšlet - jak to asi všechno dopadlo s Jacobem, Theem, Emmou, Oliverem a všemi ostatními? Ráda bych něčem věřila, ale ani víra někdy nepomůže. 90%
Preludia & nokturna
Neil Gaiman
Sandman - Sen, Morfeus, Věčný - říkejte si mu, jak chcete, nic není špatně - vypadá jako chlápek, co si odskočíl z rockového koncertu oblbovat holky, ale pravdou je, že je to tvor mstivý. A to proto, že s ním lidi nepěkně zacházeli. Však jim to, parchantům, patří. Úvodní díl je tedy o pomstě a hledání moci a smyslu. Tak jako všechna ostatní Gaimanova díla, i toto je plné bizáru, mytologie, sexu a hnusu a já vážně přemýšlím, která postava je mi nejsympatičtější... Jo, je to ta, kterou nikdo z nás nechce potkat příliš brzy, ale stejně nás všechny dostane.
Krvavý Bronx
* antologie
Nejsem Brňanka, ale jsem s tímto městen spjatá téměř dvě dekády. Na Cejl jsem zavítala málokdy, slyšela o něm ledacos, takže mě Krvavý bronx lákal k přečtení víc než dost. A jak to tak bývá, něco se mi líbilo více, něco méně. Nezklamaly mne Tučková s Dvořákovou, Stančík opět skvělý bizár, už si od něj musím přečíst nějaký ten románek - toto trio je můj top. Od Mornštajnové to byla má první povídka a je to takový její standard, byť kapku slabší než v románech, stejně tak Soukupová. Nováčci, kteří mě překvapili, byli Bellová se Sýkorou. Její příběh byl plný naléhavosti a smutku, jeho úsměvný se zajímavou pointou. Zbytek mi trochu splýval, anebo bohužel nudil. Nápad byl skvělý, zpracování u některých pokulhávalo, grafická úprava mě moc nezaujala. Co mě ještě potěšilo, bylo použité nářečí a slang v některých povídkách, já tu našu řeč fakt možu. ***1/2
Anna Boleynová – Králova posedlost
Alison Weir
K Anně Boleynové jsem přistupovala s jistou nechutí, především kvůli negativním pocitům, které ve mně vyvolala v díle prvním. Po přečtení ale musím uznat, že nebyla jako královna úplně marná, byť si to její poddaní nemysleli. Stala se bohužel silným objektem okouzlení krále Jindry a svou touhou po moci a nemožností porodit syna si nad sebou vynesla ortel de facto sama. Nicméně, i tak dala světu potomka, který se stal jedním z nejvýznamnějších panovníků (pardon, panovnic) všech dob. A myslím, že Alžběta byla spíše po matce než otci, který se mi mimochodem nebetyčně hnusí. Anniny poslední dny v Toweru mi úplně svíraly útroby a na konci se mi udělalo i fyzicky špatně, což značí, že Weirová odvedla úžasný kus práce a jako spisovatelka je výtečná.
Odd a mraziví obři
Neil Gaiman
Ve chvíli, kdy je venku tma jako v ranci a ledový vítr si ve vírech pohrává s vločkami sněhu, neměla jsem lepší nápad než se začíst do této útlounké knížečky a zamilovat se do ní. Příběh je typicky Gaimanovský, Odd si drobnými smyčkami razí cestu k cíli, aby prostě a jednoduše rozetnul problém jako Gordický uzel. Opětovná inspirace skandinávskou mytologií mě už nepřekvapuje, ale zde si s ní Gaiman mile a kouzelně pohrál. Ačkoliv se v názvu skýtá slovo mraziví, já jsem se tetelila (pod teplou peřinou) blahem. Moc krásné to bylo i díky bohatým ilustracím. Odd byl sympatický klučina už od první strany a dostal, co si zasloužil.
Rytíř Sedmi království
George R. R. Martin
Příliš jsem si od toho neslibovala. Co se dá napsat ve třech povídkách, byť poměrně dlouhých? Ukázalo se, že mi zase jednou pan spisovatel vytřel zrak. Vracím se do Západozemí několik desítek zpět před Písní a je to tedy ohromně osvěžující a příjemné. Miluju rytířské turnaje a zde se mi jich dostalo měrou vrchovatou. Moc jsem si to užívala. Ale nebylo to jen o turnajích. Martin nám prostřednictvím ústředních postav rytíře Dunka a panoše Egga odvyprávěl další střípek z historie rodu Targaryenů, který byl snad zajímavější než jejich skon. Pardon, Daenerys. Někde jsem četla, že Martin je bravurní povídkář. Teď tomu věřím. Takže doufám, že rychle domastí ty Vichry, a sepíše další povídky o Rytíři sedmi království.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Krásná a srozumitelná kniha o bezmezné lásce, sebeobětování v zájmu vyššího dobra a nadějích, které zčásti zůstanou nenaplněny. Román, který se mi každou noc, co ho čtu, promítá do snů. Pro mě, jakožto rodiče, je ústřední téma hodně zajímavé, a byť se jedná o beletrii, tak i poučné ve smyslu, jak to nedělat. Bylo mi velmi líto Natha i Hannah, ale snad ještě víc samotné Lydie, jíž rodiče vložili na bedra pretěžký úkol, a to naplnění vlastních neuskutečněných ambicí. S tímhle se těžko vyrovnává dospělý, natožpak holčička a posléze mladá dívka. Příběh vyprávěný perspektivně-retrospektivním (nebo retrospektivně-perspektivním?) stylem skrývá mnoho dalších jemných nuancí, které ale nebudu zmiňovat, abych případné čtenáře neochudila o zážitek. Tentokrát byl velmi dobře napsaný i doslov ke knize, byť mám jindy pocit, že u Odeonu je banda grafomanů, kteří vyplodí, co jim prvně vytane na mysli, a považují to za velmi intelektuálské.