ElessaRiverbow komentáře u knih
Škoda, že jsem tuhle knihu neobjevila, když jsem byla mladší, protože bych si ji s největší pravděpodobností zamilovala. Teď už to pro mě bohužel tak ohromující nebylo. Kniha má něco málo přes 200 stran, tudíž jsem ji měla přečtenou během tří dnů. Bylo to zajímavé a čtivé, mělo to sympatické hlavní hrdiny i dobrou zápletku, přesto ale je to za mě lepší průměr. Felix a Leontýna byly jediné dvě postavy, které mi byly sympatické. No a pak tu byl Adam, kterého jsem od prvního objevení neměla ráda a nezměnilo se to ani na konci. Konec byl zajímavý, ale i trochu zmatený a přitažený za vlasy. Jen bych tedy neřekla, že je to úplně pro děti, spíš bych asi knihu doporučila někomu 12+.
Syrové a děsivé čtení, ve kterém je spíš spousta popisu než aby se tam něco dělo a není to příběh pro každého. I přesto jsem nedokázala přestat číst, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne. Kanibalismus, detailní popis práce na jatkách, způsob 'života' chovných kusů a mnohem víc mi během čtení naháněli husí kůži. Přesto jsem však ráda, že jsem ji nakonec přečetla, protože mě donutila přemýšlet o masu a celkově o tom, co by bylo lidstvo schopné udělat, kdyby zvířata přestala existovat. Marcos je fajn hlavní postava, připadal mi sympatický, i když jsem si někdy přála, aby se zachoval trošku jinak (scéna se štěňaty - kdo ví, ten ví). A ten konec?! Prostě z ničeho nic BUM a konec. Rozhodně jsem nečekala, že by to skončilo takhle.
Ze začátku jsem se bála, co se vlastně bude v knize dít, když první díl skončil tak nějak uzavřeně. Naštěstí ale byl děj dobře vymyšlený a příběh se četl rychle. Líbí se mi, jak autorka zpracovala témata jako nechtěné dítě a deprese. Lenu jsem si oblíbila snad ještě více, líbí se mi, že má jak své světlé, tak i temné stránky. Dokonce jsem si oblíbila i Lukáše, kterého jsem v předchozí knize zrovna dvakrát moc nemusela. Romantika byla taky boží a jsem moc ráda. Už v prvním díle jsem se bála, aby se z toho nakonec nestal milostný trojúhelník, ale naštěstí to tak nebylo (hodně jsem si oddechla, protože ty v knihách většinou nesnáším). Rozhodne to není naposled, co jsem knihy četla a těším se na další autorčiny díla.
Moc děkuji @endlessbibliophile a @humbook za poskytnutí knihy k recenzi
Většinou, když něco čtu, tak u toho dokážu vypnout a v klidu si užívám knihu. Tady mi však celou dobu běhal mráz po zádech a v žaludku jsem měla nepříjemný pocit. Bylo to až děsivě dobře napsané, protože něco takového by se klidně mohlo stát. Začátek mi tedy dal trošku zabrat, nemohla jsem se několik kapitol začíst a postavy mi nepřišly zrovna moc sympatické. To vše se ale naštěstí změnilo (až tedy na Henryho, toho jsem nenáviděla celou dobu) a konec mě rozbrečel. Rozhodně doporučuji tuhle knihu přečíst.
Už když kniha vyšla, mě zaujala, ale měla jsem jiné knihy na čtení, takže jsem na ni nakonec zapomněla. Teď jsem však moc ráda, že ji mám přečtenou. Stránky rychle utíkaly a já se do příběhu rychle začetla. Moc se mi líbila mapa, díky které jsem se lépe orientovala. Nápad s knihovnami mě okouzlil, hned bych se tam přestěhovala. Elizabeth a Nathaniela jsem si zamilovala, ale nejvíc jsem měla ráda Silase. Pokaždé, když jsem u knihy brečela, bylo kvůli němu. Proto jsem byla nadšená, že se na konci Elizabeth povedlo ho vyvolat zpátky. Také na knize oceňuji, že je to standalone.
Ze začátku jsem moc netušila, o co v knize půjde, anotaci jsem moc nečetla a ani jsem neměla vysoká očekávání. Po pár kapitolách jsem se do knihy začetla, pokaždé mě však vyrušila du-forma u kapitol z pohledu Pippy - na ty jsem si do konce knihy nemohla zvyknout. Celkově jsem Pippu neměla moc ráda jako postavu, až ke konci, když u ní byla Quinn, pro mě byla snesitelná. Narozdíl od ní jsem si však zamilovala Imeldu. Přišla mi sympatická a líbilo se mi, jak si to nakonec udělala po svém. Pak tu byl Adrian, který mi přišel takový nemastný - neslaný. Nápad s fénixy a alchymií se mi moc zalíbil a jsem zvědavá, jaký bude další díl. Určitě si ho přečtu, až vyjde.
Na knihu mě nalákalo spoustu dobrých recenzí, navíc mě zaujala anotace, tak jsem si řekla proč si knihu nepřečíst. Bohužel to ale nebylo tak úplně pro mě. Příběh byl rozhodně čtivý a zajímavý, je důležité, aby se o takových věcech četlo, ale přesto tomu něco chybělo. Kniha je napsána v přítomném čase, což mi rozhodně nesedlo, ale nějak jsem to přetrpěla. Všechny tři holčiny mi byly sympatické, ale nejvíc se mi zamlouvala Erin. Jako dobrý nápad mi přišly kapitoly s názvem „My“, i když se tam pak objevovaly i hlavní hrdinky, a to nebylo ono. Pak se sem tam objevovaly i kapitoly s názvem „Prescottští chlapáci“ a když jsem je četla, bylo mi špatně. Celkově kniha působí jako průměrná, ale i tak zanechá ve čtenáři emoce a po přečtení jsem nakonec ráda, že jsem ji dočetla.
Po dočtení Cinder jsem se nemohla dočkat na pokračování a sáhla jsem po něm hned, jak se mi dostal pod ruku. Ze začátku jsem se trochu bála, jestli mě to bude bavit bez Cinder, ale Scarlet byla moc fajn sympatická postava a navíc v knize byly i kapitoly z Cindeřina pohledu, takže můj strach byl naštěstí zbytečný. Mezitím, co romantickou linku mezi Kaiem a Cinder jsem minulé knize milovala, tady mi vztah mezi Scarlet a Vlkem přišel nic moc. Celkově Vlk sám o sobě mi přišel jako nic moc postava. Naproti tomu Thorne byl úžasný, miluju jeho humor a popichování s Cinder. Při další návštěvě knihovny beru automaticky další díl.
Rozhodně na knize oceňuji spojení fantasy s detektivkou, mých dvou oblíbených žánrů. Jako další velké plus je nápad s kvadranty a čtyřmi královnami a mapka, která je pěkně nakreslená. Začátek knihy byl pomalejší a dělalo mi problém si zvyknout na více pohledů. Trochu mě mátlo, kdy se vlastně jednotlivé kapitoly odehrávají, ale pak vše začalo dávat smysl. Bavilo mě vyšetřování, a i když jsem svůj typ na vraha měla, konec byl překvapivý. Také jsem očekávala klasické klišé, že zatajovaná dědička trůnu bude hlavní hrdinka, což se naštěstí nestalo a za to přidávám malé plus. Celkově bych knihu shrnula jako dobrou fantasy-detektivku, ale podruhé bych se do ní asi nepustila.
Knížka mě zaujala hlavně svojí anotací. Díky velkému množství pozitivních recenzí jsme měla velká očekávání, která se naštěstí vyplnila. Kniha byla vtipná, čtivá a romantika mezi hlavními postavami byla pomalá a milá - přesně taková, jakou mám ráda. Postavy mi ihned přilnuly k srdci, ale nejvíce jsem si oblíbila Janu. Jediné, co mi vadilo, byly vstupy autorek do příběhu v závorkách, ale to spíše až ke konci.
~ 4,5/5 ~
Film jsem viděla dříve než knihu, a to dokonce dvakrát. Tenkrát jsem z něj byla naprosto unešená a knihu si chtěla moc přečíst. A teď jsem se k tomu konečně dostala. Kniha má krátké kapitoly, takže se četla vcelku rychle. Laru Jean jsem si naprosto zamilovala, stejně tak i Petera a Joshe, i když ty dva o něco malinko míň. Nejmíň sympatická mi přišla asi Margot, kterou jsem moc nemusela ani ve filmu. Do pokračování se nijak nehrnu, ale jednou se k němu snad dostanu.
Od knihy jsem měla hodně velká očekávání, která se ale bohužel moc nevyplnila. Nemohla jsem se do ní pořádně začíst, ale i tak mě rozbrečela, a takových knih není zrovna moc. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc jsem doufala ve šťastný konec, ale stejně mi bylo jasné, jak to nejspíš dopadne. Do knih většinou nepíšu nebo nepodtrhávám různé pasáže, jen do těch do štafety, ale tady jsem udělala výjimku. Bylo tam opravdu spousta citátů a částí, které jsem si prostě musela zvýraznit. A i když tahle kniha nepatří mezi mé nejoblíbenější, rozhodně ji doporučuji. Na film jsem se ještě nedívala, ale mám to v plánu.
Knihu jsem si po pár stránkách naprosto zamilovala. Tohle je přesně ten typ fantasy, který mám nejraději - vše není dokonalé, nedějí se jen samé dobré věci, vše nemá dobrý konec a hlavní hrdinka není úžasná, dokonalá holka. Do příběhu jsem se rychle začetla a hltala každou stránku. Svět, který autorka vytvořila, byl naprosto úžasný. Jsem ráda, že v knize bylo více pohledů, ne jen ten Hirčin. Co se týká Hirky, tu jsem si oblíbila hodně rychle a prožívala vše s ní. A ten konec? Nutně potřebuju do knihovny pro další díl!
Jak začít, no... Pokud by se nejednalo o knihu do štafety, pravděpodobně by se mi pod ruku asi nedostala. Po přečtení anotace a pár recenzí jsem si raději nedělala žádné velké naděje - a to bylo dobře. Nesedl mi styl psaní, minimálně polovina knihy byla pro mě nezáživná a nemohla jsem se začíst, konec byl uspěchaný a asi nejhorší ze všeho mi přišlo opakování slov (jestli ještě někdy někde uvidím spojení 'pergamenová obloha', tak tu knihu půjdu upálit). Dále tu byla, nebo podle mě spíš nebyla, chemie mezi Nyx a Laskavým pánem. Ona ho nenávidí, několikrát ho praští, on to bere ze srandy a najednou bum a strašně moc se milujou. O náznaku milostného trojúhelníku raději pomlčím... Ale abych tady neříkala jen samé negativní věci, i když jich mám v rukávu ještě několik, jako milovník řecké mytologie jsem velice potěšena, že byla v knize použita. Pak se mi také líbí, že hlavní hrdinka není ta dokonalá krasotinka, ale má i spoustu špatných vlastností jako normální člověk.
Po přečtení ve mně bylo tolik pocitů, že nejspíš další díl začnu číst až za nějakou dobu, abych je mohla pořádně vstřebat. Přesto to byl milý příběh na pár večerů. Kniha mi přišla mnohem akčnější, než první díl. Také se v něm více rozvinuly charakteristiky postav. Je však jedna věc, která mi vadila, a to nerozhodnost u Americy. Místy jsem díky tomu byla opravdu vytočená. Musím se ale přiznat, pár slz ukáplo, a to hlavně kvůli Marlee.
Ze začátku jsem měla pocit, že spíše čtu nějaký podivný fantasy román než detektivku. Čekala jsem další knihu s Poirotem, ale až po chvíli mi došlo, že se jedná o samostatné povídky (možná to bude tím, že jsem si ani nepřečetla o čem kniha vlastně je :D) Některé z povídek byly zajímavé, nejlepší byla podle mě Červená, jiné mi přišly nudnější. Knihy od A. Christie mám moc ráda a čtu je klidně i několikrát, tato mi ovšem moc nesedla a znovu bych ji asi nepřečetla.
Úplně první LGBT+ kniha, co jsem četla, a musím říct - bylo to úžasný. Stojím si za názorem, že LGBT+ páry v knihách jsou více roztomilé než ty klasické. Moc se mi líbil styl psaní obou autorů, do děje jsem se začetla během pár prvních stránek a hltala knihu až do konce. Postavy byly sympatické, ale párkrát jsem musela listovat dozadu, abych si ujasnila kdo je kdo. Jediné, co mě zklamalo, byl konec. Čekala jsem přeslazený happyend a dostala jsem takové... nic, příběh mi přišel neuzavřený.
Opět úžasný díl. Už dlouho mě knížka nevzala tolik, jako tahle. Samozřejmě že i několik slz ukáplo. Začátek mi přišel až moc zdlouhavý, nešlo mi se začíst tak rychle jako u předešlých knih. Bylo mi hodně líto Silverstream a Graystripe-a. Naopak chování Bluestar mi přišlo až... přehnané a docela mi začalo vadit. Další díly mám už objednané, ale nepřijdou asi tak rychle, proto si dám od této úžasné série na chvíli pauzu.
Opět úžasný díl, stejně jako předchozí. A zase v angličtině :D Jen k málo knihám jsem si vybudovala takový "vztah", že prožívám s postavami úplně vše. Bylo mi neskutečně líto Cinderpaw. Dokonce i slza ukápla, což, když jsem to četla minule v češtině, se mi nestalo. Další novou úžasnou postavou byl Cloudkit. Scénky s ním jsem si pokaždé zamilovala a smála se u nich. Budu si muset koupit další díly, abych mohla v sérii pokračovat :)
Kniha byla pěkná, jen místy až moc zdlouhavá. Nápad s říšemi a druhým životem je velmi zajímavý. Desítka byla jako postava fajn, i když mi vadila ta její nerozhodnost. Už od zhruba třetiny knihy mi bylo jasné, že si nakonec pravděpodobně vybere Troiku. Pak tady byli Archer, pracovník Troiky, a Killian, pracovník Myriadu. Mezitím, co Archera jsem si oblíbila už když se tam objevil jako Bow, Killian mi od první chvíle přišel nesympatický. Druhý díl bych si ráda přečetla. Myslím si ale, že do češtiny přeložen bohužel nebude a tak si asi pořídím anglickou verzi.