Eliškam komentáře u knih
Knížka je to nádherná. Je zvláštní, jak rozdílně jsem vnímala Lišku jako malá a dnes (když mi bylo deset, tak jsem Lišku úplně nenáviděla ).
Každopádně nemohu knížku doporučit člověku s depresí, mohlo by to vést ke špatnýmě koncům...
No, nevím jak si s hodnocením poradit. Asi tak : pokud Vám nevadí, že čtete knihu, kde se autor neustále opakuje a na konci se ani nedozvíte, kdo je vrah a proč přesně ke zločinu došlo, pak Vám mohu knihu doporučit. ..
Tato kniha má stejné kouzlo jako první díl.
Čekala jsem další severskou detektivku a ono ne :) Napětí v knížce ale najdete opravdu hodně. Konec mě naprosto dostl - nedoporučuji číst lidem, trpícím depresemi.
Čekala jsem víc. Námět mě upoutal, provedení trochu slabší. Už od 1/2 )možná ještě dřív) bylo jasné, kdo je vrahem a de facto i proč.
Co se ale autorovi nedá upřít je smysl pro ironii, to ovšem není vždy jen klad.
První třetina knihy velmi svižná, pak se tempo značně zpomalilo. Možná to však byl záměr, protože pak se přenesl do jiné doby a lokace. Mně to úplně nevyhovovalo. Konec trochu patetický.
I přesto, že Dítě 44 bylo podstatně lepší, i tahle knížka stojí za přečtení.
Velmi poutavá kniha. Díky několika příběhům si čtenář může vytvořit představu o životě žen v Indii. Na druhou stranu je evidentní, že ženy na celém světě řeší obdobné problémy.
Knížka Dítě č. 44 mi přišla lepší, ale i Utajovaný projev je stále strhující a velmi čtivý.
Tři kamarádi mě ze všech knížek zaujali nejvíc. Nevím, zda je to tím, že jsem je četla jako první... Po dočtení, stejně jako snad u všech jeho ostatních knížek, jsem měla pořádnou depku.
Tuhle knížku jsem opravdu nezvládla dočíst. Příliš mnoho střeštěnosti.
Pohádky za oponu jsem měla raději, ale i tahle knížka je celkem zdařilá.
Díky téhle knížce jsem už jako znala děje oper. Styl vyprávění je moc příjemný. I dnes se ke knížce někdy vracím.
Knížku jsem četla, když mi bylo 15a byla jsem z ní nadšená. I po 13 letech jsou některé příběhy v mojí paměti velmi živé..
Literární skvost to sice není, ale knížka je celkem čtivá. Prostředí ve, kterém se děj odehrává je přitažlivé, autor ale, podle mého názoru, nevyužil možnosti, jaké měl k dispozici.
Další z prvorepublikových dívčích románků, které nejsou literárně hodnotné, ale mohou pobavit. Tento titul byl i v roce 1938 zfilmován, v titulní úloze Gustav Nezval a jako jeho studentka Jiřina Sedláčková
Máte-li rádi filmy pro pamětníky v knize, tak mohu doporučit. Hlavní hrdinka je opět sedmnáctiletá studentka, kterou k rozumu přivede starší muž. Literární skvost to rozhodně není, ale atmosféra je navozena dobře :)
Pokud chcte něco naivního, ale mile naivního, tak můžu doporučit. Jinak samozřejmě nečekejte žádnou literární úroveň
Mám ráda, první republiku a její kouzlo, které tu prostě najdete. Literaturu na úrovni však nečekejte. Je to ale tak úžasně naivní, že musím dát alespoň 3* :)