elizabeth_ba
komentáře u knih

Čteno sice už dost dávno, ale zřejmě autor platonicky miloval Alžbětu (Elišku, Rejčku, Rixu, Ryksu, Richenzu, Richezu, či jen Bůh ví, jak by se ještě jméno této dámy dalo napsat), tak jako já Záviše z F. nebo prince Konradina. Proto byla v jeho knize dokonalá, ač jeden můj kamarád ji nazývá lstivou Polkou a Machiavellim v sukních. Ale jelikož mně Richenza na piedestale vůbec nevadí, získala ode mě plusové body a kladné ohodnocení, zejména za vykreslení vzplanutí mezi ní a Fridrichem. Povahové vlastnosti Václava II. trošku přitažené za vlasy (andělská tvář ale duše ...). Já Václava taky moc nemusím, (stejně jako jeho jmenovce Karla IV.) ale tohle si asi přece jen nezasloužil.


Fidelma se odhodlala vystoupit z církevního řádu a místo toho, aby si užívala postavení sestry vládnoucího krále Mumanu, Colgúa, postavení uznávané právničky (dálaigh) ve všech pěti královstvích a klidného pobytu s manželem a synem v sídelním hradu Cashelu, zase dojde k události, které jí to vše překazí a která se jí navíc bolestně dotkne... Vyšetřování pokusu o vraždu krále Colgúa zavede Fidelmu a Eadulfa na území podrobeného a nepřátelského Uí Fidgente a do doby poslední velké bitvy s nimi. A naprosto nic není tak, jak se zdá, a je potřeba si všímat i zdánlivě úplných maličkostí. Přečteno přesně za dva dny, no vlastně tři, čtení se protáhlo přes půlnoc a nemohla jsem se (koneckonců jako vždy) od Fidelminých a Eadulfových případů odtrhnout. A těším se na další, neboť v Anglii jsou už o dva díly napřed (viz http://www.sisterfidelma.com/books.html).
Ale i zde už se vyskytla tzv. množstevní chyba - rozuměj autor píše tolik knih, že se chybě nevyhne (to dokázal jen mistr van Gulik) - v minulém díle (Sedmá polnice) byl brehon Aillín hlavním brehonem Colgúova království (mimo jiného vede závěrečné slyšení v opatství Lios Mór a připomenu, že Fidelmy se jeho zvolení nejprve dotklo, neboť čekala, že si rada zvolí ji, dokud nepřišla na to, že jí vlastně úloha brehona tak úplně nesvědčí) a tady je najednou (po uběhnutí pár měsíců) " jen" jeho (zpátečnickým) zástupcem a hlavním brehonem, který položí život za královu záchranu je Aedo, zcela v rozporu s tím, co jsme si přečetli v díle minulém...


Sice bez mého oblíbeného Ťiao Taje ale s Ma Žungem ve vynikající formě řeší soudce Ti z pověření soudce Lua (ten se s těmi kurtizánami nepoučí a nepoučí) případ sebevraždy se závanem zla na "ostrově" plném peněz přepychu a lákadel, který sahá daleko do minulosti a ovlivní toho docela dost v budoucnosti. Ma Žung se sice zamiluje (jako v téměř každém díle o soudci Ti), ale nakonec se zachová jako pravý rytíř.


Spolu s Vraždou v Kantonu asi nejlepší a zároveň nejsmutnější z van Gulikových daleko více než jen detektivních příběhů. Z tohoto, kromě v det. románech o soudci zcela běžné logiky (doplněné pěknými skládačkami z rozstříhaného čtverce papíru), doslova sálá chlad a zima a objevují se Tataři a Ujguři (aha, ti byli minule v Bludišti) a vojáci - ti tam byli taky... A už ve druhém díle v řadě soudce uvažuje o tom, že by ukončil své veřejné působení (prvním bylo zase Bludiště) a v obou případech mu v tom zabrání zásah shůry... V tomto díle mám (bohužel) poslední možnost oslovit soudce Ti a všechny jeho milé nejbližší spolupracovníky s pozváním na šálek čaje a také vidět padat květy na sníh (což se mi v naší zeměpisné šířce ještě nikdy nepodařilo spatřit)...


Máme tady druhý případ, který řeší M. Valerius Corvinus, mně velmi sympatický "rudý lemoun". Záhadná smrt Germanica patří jednoznačně k tomu nejzajímavějšímu a nejznámějšímu z tajemstvím opředených smrtí ve starém Římě. (No na přirozené smrti Augusta toho mnoho nenajdeme a na profláknuté vraždě Julka Caesara už vůbec ne). A já samou radostí nad touto povedenou sérii, načala hned její další díl (Pekařku z Lydie, i když si nejsem jistá, zda to neměl být spíše Seianus).
"Jo. To sedělo. Vysvětlovalo to teatrální chování v Germánii a jeho návštěvu na místě Varova masakru, kde podle všech předpokladů miláček Říma doslova ronil slzy nad zbytky zmasakrovaných legií, než z nich posbíral to, co zůstalo, aby je mohli pohřbít. Bohabojný a jemnocitný. Chápal jsem, jak to Secundus myslí; z Germanika sálalo tolik upřímnosti, že jste jí měli plné zuby. Ani já jsem neměl bohabojné hrdiny příliš v lásce. Vergiliova Aenea jsem z duše nenáviděl už ve škole; a stejně jako Aenea i Germanika bych považoval za sympatičtější osobnost, kdyby jenom jedinkrát v životě šel na zajíce, a střelil kočku."


Vzhledem k tomu, že někteří současní Germáni, kteří pocházejí z okolí Teutoburského lesa, jsou fakt luxusní fešáci, těšila jsem se na vykutáleného cheruského prince Hermanna (Arminia). Člověk si se zájmem přečte, jak se Augustovy stesky po prošustrovaných legiích za Rýnem (Vare rede mihi legiones meas), dají vhodně spojit s vypovězením vnučky Julie a je na výsost spokojen. Po opětovném dočtení poslední knihy této série přeložené do češtiny budu plynule pokračovat s originálem. A i když mám (vzhledem ke své jazykové vybavenosti, či spíše nevybavenosti) trošku obavu z pochopení humoru a nadsázky v těchto knihách, je to tak dobrý, že se o to musím alespoň pokusit.
"Kdybyste se ho snažili přimět mluvit o normálních věcech, jako třeba jak si v poslední době stojí na závodní dráze modří nebo kdo byl kdo na včerejší párty, asi by vám odpověděl jenom zabručením. Ale zeptejte se ho na vývoj pravopisu od primitivních počátků až do současnosti v souvislosti s epigrafickými důkazy pro posun samohlásek v hovorovém jazyce a nebudete ho moct zastavit. No jo. Každej jsme ňákej."


Britony jsem si moc neoblíbila, byť záhada ztráty celého společenství mnichů z hraniční oblasti několika velšských království (do níž se ne zcela dobrovolně zapletou i Sasové), byla celkem zajímavá.
Jedna záhada nám však stále přetrvává a být Eadulfem, tak bych k otcovství malého Alchúa byla dosti skeptická, protože ať počítám jak počítám, stále mi to nějak s děťátkem s rusými vlásky, byť s laskavě hnědýma očima nesedí... Na konečný verdikt je potřeba vyčkat, až Vyšehrad vydá i knihu o Fidelmině pouti do Compostelly, ale odehrává-li se Eadulfovo obvinění z vraždy v království Laigin v říjnu (tento ve Wallesu v listopadu) a Alchú se narodí v červnu, tak je to prostě brzy ;-))


Tak jako byl v Záhada čínského zlata překvapen a zklamán soudce Ti, v tomto případě měla podobné pocity Fidelma. Myslela jsem si, že kolega vincek1 ve svém komentáři k Sedmá polnice (jeden z dalších dílů série) ohledně vzdělaných žen jen tak filozofuje, ale on jen parafrázoval slova zde zavražděného irského nejvyššího krále Sechnussacha (zřejmě jeden z možných přepisů jména) a císaře Marca Aurelia. (No, takže vlastně fakt filozofoval...)
A jak mám u pana Vondrušky potíže s "panošem" Otou, tak zde se občas zamýšlím nad Eadulfem (a jeho mám na rozdíl od Vondruškova Oty velmi ráda), přesto mě zaráží, zda si zvykl na irský zvyk každodenních koupelí nebo ne, zda hrál deskovou hru Brandubh v průběhu školních let v Tuam Brecain, jak naznačuje v knize Údolí stínů (s. 285), či zda se mu to zdá příliš pomalé a intelektuální jako v Modlitba pro zatracence... (s. 132) A rovněž se zdá, že záhadně zapomněl řečtinu (jeho znalost se omezuje pouze na novozákonní texty), jíž plynně mluvil v Rozhřešení vraždou (je zmíněno při jeho představení Fidelmě) a kterou hovoří ještě v knize Zlý úplněk, jelikož je jediným možným dorozumívacím prostředkem s Aksumany. Tam mimochodem stejnou znalost jazyka (tedy omezující se pouze na novozákonní texty) přisuzuje autor opatovi, u nějž našli oni aksumští cizinci útočiště.


Doufám, že se nejedná o poslední díl detektivní série s bratrem Zdislavem, když nám už autorka "usadila" jednu z hlavních postav. Škoda, že jsme se tentokrát nepodívali ke křížovníkům do Prahy, ale zase jsme nahlédli k sestrám premonstrátkám a do jejich krásně osvětlené illuminátorské dílny. A navíc jsme konečně opustili Jindřicha z Lipé a nechali ho jeho politice... Celkem brzy se dalo odhadnout, kdo je sestra Barbora, ale jinak tomu nechybí vůbec nic, je tam velká láska, zrada, touha po pomstě, dočkáme se i několika soubojů a jako vždy a jako ve všem v tom mají prsty mí Vítkovci. ;-) Z Hermana se pomalu ale jistě stává muž a rozhodne se usadit v blízkosti své nedostupné lásky. No a třeba bychom se mohli někdy v některém z dalších dílů dozvědět nejen o dalších osudech řádových rytířů Zdislava a Ojíře, o prvních samostatných krocích Hermana a životě johanitského pacholka Günthera, pocházejícího ze šumavského Vimperka, ale také něco o rodině Zdislavově (zejména pak o jeho panu otci). A paní Koubkové moc díky a ještě mnoho takových povedených knih.


Moje úplně první e-kniha, za tištěné a vázané knihy tohoto druhu jsem se rozhodla už další peníze nevyhazovat a dobře jsem udělala. Co se týče každodenního života té doby, moc pěkné. Jinak ale průměrná detektivka (i ve srovnání s ostatními Vondruškovými, ať už z této série s Jiřím Adamem nebo z té "souběžné" s Oldřichem z Chlumu) s těžko uvěřitelným (leč alespoň neotřelým, více k tomu nemohu napsat, neboť bych vytvořila určitě spoiler) rozuzlením, několika celkem zbytečnými postavami a odbočkami v ději a dočkali jsme se i několika obvyklých autorových klišé. Ale četlo se to dobře (a rychle), takže pokud se právě po tuto dobu rozhodnete vypnout mozek a dát mu na chvíli odpočinout, budete spokojeni.


Otočím to a začnu tentokrát úryvky, až posléze přejdu ke komentáři (a bude jasné proč): "Přesto se však stal podezřelým? Musí mít nějaké důvody, že se tak cítí, protože od roku 1629 žije v Holandsku, což je požehnaná země, kde si každý může myslet a říkat, co chce a nikdo vás proto neznepokojuje!" (MF 2005, s. 176)
"Já, který tu s vámi mluvím jsem znal jednu vznešenou dámu v Bruselu, které bylo šestašedesát a líbila se mi více než nějaká dvacetiletá husička." (MF 2005, s. 214)
A já si pro jednou zahraji na spanilou čtenářku: Na slovíčko, prosím, pane. - Oslovujete, madam, kronikáře nebo autora? - Kronikáře, vévodu z Orbieu. Pročpak jste už, pane, neprotáhl svou cestu do Haagu, abyste zřel, jak žije Ulrika, kterou jste nešťastnou, osamělou v exilu už vícekrát ani nejmenoval, ačkoli jste i s Kateřinou a dětmi žil v jejím bývalém paláci? - Neprotáhl? Cožpak to je za slovo, madam? A cožpak bych to mohl udělat svému králi a svojí Kateřině? Svou lásku k Ulrice jsem už navždy uzavřel ve svém srdci (když jsem si vzal ještě mnohem více žárlivou Kateřinu)... No, raději toho nechám, hrát si na tak vynikajícího autora, jakým je Robert Merle bych neměla, i když mě optat se a znát odpověď mě velmi láká...
Tak co dodat, asi jen to, že mít Přemysl Otakar II. nějaké Sioraky, tak k Moravskému poli vůbec nedošlo a s Rudolfem Habsburským by možná nebyli nejlepší přátelé ale určitě by se nějak dohodli. V našem vyprávění jsme se dostali o více než o jedno století dál (od jeho začátku ne od Přemysla s Rudolfem, i když s jeho potomky jsme se potkávali po téměř celou dobu), až k samostatné vládě Ludvíka XIV. A to už je další kapitola, kterou už bohužel nikdy neotevřeme. Druhá část vyprávění měla své mouchy, přesto se mé nejoblíbenější postavy (s výjimkou Jindřicha III.) pohybovaly právě v ní. Jsem nesmírně ráda a bylo mi velkou ctí si celou ságu přečíst a zřejmě se k ní zase za čas navrátím. Byly to krásně strávené necelé tři měsíce...


Tímhle dílem jsem se dlouho nemohla prokousat. Nejspíš proto, že mé oblíbené postavy z dílů minulých v knize buď už nevystupovaly vůbec (Ulrika z Lichtenbergu, která odešla ze života Petra Emanuela v díle minulém) nebo jen zřídka (Petr ze Sioraku, Miroul z La Surie, Bassompierre) a také proto, že své nové oblíbence jsem si našla až v samotném závěru (jsou jimi podkoní hlavního hrdiny - Mikuláš z Cléraku a velitel obrany pevnosti St. Martin na ostrově Ré - Toiras). Většinou se už neztotožňuji ani s dotazy spanilé čtenářky, snad kromě jejího přeptání se na Ulriku, kde mě odpověď Petra Emanuela příliš nenadchla. No, aspoň není hlavní hrdina ryze kladná a černobílá postava a má také své chyby, což má své kouzlo a u mě plus. Realistické je také vykreslení George Villierse, vévody z Buckinghamu a jeho vztahu k Anně Rakouské, králi Ludvíkovi, kardinálovi, dvěma anglickým králům, ale i mužům a ženám obecně, neboť vyobrazení Dumasovo v Třech mušketýrech je čirá romantika bez kousku skutečnosti. No a teď vzhůru na vzpurné La Rochelle a konečně si najít svou novou femme fatale...


I mě mrzí, že se jedná o poslední díl a nedozvíme se, jak to dopadne s Adélkou, Gyltou, Mansurem, Alií, Ulfem, Rowleym, Emmou a Roetgerem (i když tam to vlastně víme), O'Donellem a dalšími, kteří přijali Jindřicha Plantageneta za svého krále. Konec je takový správně otevřený, že si může jejich osudy dopovědět každý sám. Novou postavu, admirála O'Donella, jsem si oblíbila o dost dříve než Adélka, i když o něco později než Jindřich a není divu, že ho Rowley nemá rád... A vrátil se nám Ulf ze studíí, což je také dobře. Změna prostředí (Akvitánie, Francie, Sicílie...) této detektivní road movie prospěla, i když se na konci (téměř) všichni rádi vracejí zpět do Anglie. Třeba se autorčina dcera pustí do pokračování, obávám se ale, že už to stejně nebude ono.


Výborné jako vždy, skví se to celé "van gulikovskou" logikou a nepustí to člověka, dokud to celé nepřečte (mně to trvalo dva dny). Je to tentokrát velmi děsivé (zvláště pro člověka citlivější povahy a schopností vcítit se do osudů jiných) a bez kapky humoru jako pokaždé, když se dostaneme (byť jen) blízko opatství Lios Mhór a potkáme nějakou princeznu z rodu Déisi (potkali jsme jich už několik, my i Filelma, a skoro nikdy to pro nás nedopadlo dobře), Fidelma smyslem pro humor taky moc neoplývá (Eadulf sem tam zahláškuje, ale do atmosféry tohoto příběhu by se stejně víc ani nehodilo). Ačkoli i tentokrát všechno dobře dopadne, hořká pachuť jedovatých hub po rozuzlení (pachatele i motiv jsem nalezla) neopouští nejen Fidelmu s Eadulfem, ale ani nás, tedy čtenáře.


S komentářem kolegyňky Yoriky, napsaným dne 14.05.2014, nelze nic jiného než souhlasit. Bohužel ale dle většiny komentářů je zapotřebí přiznat, že inteligenci svých čtenářů naopak zná do detailu. Což mě moc mrzí, zvlášť když někteří v komentářích píší (v tomto případě snad opravdu páší - od slova páchat - jak se mi původně podařilo překlepnout), že je jeho historie zábavná a poučná současně. Zábavná většinou ano, poučná však dost zřídka.


Po Vražda v ambitu a několika povídkách z knihy Oldřich z Chlumu je tato chronologicky další v řadě. Nejlepší ze série odehrávající se mezi Blankou a Ludmilou (ty další jsou Tajemství abatyše z Assisi a Podivná svatba na Lichnici), detektivní zápletka je logicky a zajímavě postavená (dávné tajemství, intriky na královském dvoře, inkvizice a městská spodina, ta skutečná i jen zdánlivá). Všechno to ale kazí tou dobou neexistující královští úředníci, především již několikrát vzpomínaný Vilém z Landštejna (a ještě pobíhá v plášti s červenou růží - i když ty barvy jednotlivých větví růži nelze už dnes považovat za průkazné, takže to je jen malá chyba), vazba "velice jí to slušelo" a vlasy barvy zralé slámy. Zralé je žito nebo jiné obilí, sláma je akorát po...aná.


Při druhém čtení knihy (po přečtení poslední knihy, kde byl odkaz na první setkání všech našich průvodců - pana z Dobronína, Rozárky i bakaláře Petra totiž celou sérii čtu znovu) jsem nakonec zvedla na čtyři hvězdičky, zvlášť ta povídka o vraždách v doksanském klášteře byla dobrá, pokud pominu to, jak málo premonstrátů a premonstrátek tam po skončení příběhu zůstalo. A i první povídka o rodině pražského purkrabího (přiznám se, že se mi nechce hledat jestli jméno je správné nebo jen vypůjčené od přítele Jindřicha z Lipé), malostranských konšelích, špercích a víně se celkem povedla.


Pro mě ještě horší utrpení než první díl. Sympatizovat s někým je opět absolutně nemožné, rudolfinskou Prahu v tom necítím, o morálním poučení se taky nedá mluvit, Je to ale napínavé a přečtené jsem to měla rychle. Že je vše jinak, bylo jasné asi od poloviny knihy a že se spravedlnost má nechat v rukou zákona, mi spíše sedí do knih o soudci Ti než sem, kde o kvalitách (ať už morálních nebo profesních různých typů strážců zákona) lze s úspěchem pochybovat.
PS: A ne, fakt to není středověk...


Opravdová Opona soudce Ti...
Bohužel jsem tento poslední příběh soudce Ti četla už jako druhý v pořadí, ale už tehdy mi v závěru příběhu na srdce sahala studená ruka. Po přečtení celé série plánuji znovupřečtení a při vztahu, který jsem si během jednotlivých příběhů k soudci Ti a jeho nejbližším spolupracovníkům vytvořila, předpokládám, že mi při něm bude ještě o cosi hůře...
Editace po druhém čtení: Tohle předčilo i Curtain s mým jiným oblíbeným detektivem (H. Poirotem). A přesně dle předpokladu došlo v úplném závěru i na slzičky... Van Gulik nikdy rozuzlení příběhu neodbyl a tady jeho napětí stupňoval až do úplného (hořkého) konce. V momentě, kdy se zdálo, že už odkryl (autor) i soudce všechny své karty téměř současného příběhu (problémy totiž dělá arabská komunita, jejíž skutečný počet nebyl znám dokonce ani soudci Ti), ještě přijde s něčím novým, v hlavní roli meč Dešťový drak aneb jak soudce Ti a Ťiao Taj zamezili tomu, aby to tenkrát s Čínou dopadlo podobně jako o něco později s Indonésií...


Zklamalo mě jen poměrně velké množství pravopisných chyb, neumím si je představit v někdejších románech Jarmily Loukotkové nebo Miky Waltariho. Prostě teď korektoři neodvádějí tak dobrou práci jako kdysi, zřejmě to bude souviset s množstvím nakladatelství ale i knih samotných.
Osobně se ve starověkém Římě pohybuji ještě mnohem raději než ve středověku, kde v současné době romány nejsem vůbec schopná číst, aspoň teda z doby, která mě zajímá (2. polovina 13. stol.) a z té co mě nezajímá (což je např. Karel IV.), zase musí být hodně dobře napsán, abych u čtení vytrvala. Přečetla jsem těch 500 stran (sice větších písmen a řádkování ale přesto) za tři dny (skoro jedním dechem) a musím říci, že jsem se při nich ani trochu nenudila. Historicky je to zhruba přesný jako (v hlavičce mého příspěvku) jmenované romány, i když ty jsou přece jen napsány o malinko lépe, nicméně mně byla vždycky (mnohem) sympatičtější postava Marca Vinitia než Petronia, takže jsem knize propadla o cosi více než třeba Není římského lidu, kde mě sice zaujaly ženské postavy, ale ta mužská princovská (sorry Marcu Ostorie) mi tam chyběla... A není nic hezčího než krásný, vzdělaný bohatý mladík, který dosud hýří a rozhazuje otcovo jmění (samotného velikého Pisona), ale narazí na krasavici, (Calvii Crispinillu, která si až po tragické události v rodině uvědomí, že život je i o něčem jiném než šatech, špercích a drbech (no, ano, je to ta, co v Quo vadis na Neronově hostině odhazuje svrchník a Vinitius na to upozorňuje Ligii, která jako správně vychovaná křesťanská dívka při tom skoro omdlí ;-) ) a rozhodne se změnit (ten krásný Pisonův syn Calpurnius Galerianus -musím to uvést na pravou míru, jinak byste se v tom totiž už ztratili)... Představili nám zatím všechny aktéry Pisonova spiknutí (ale dosud k němu nedošli), dost se věnují Ofoniu Tigellinovi (např. se jménem jeho tchána jsem se dosud v žádném románu před tím nesetkala) a také samotnému císaři a jeho stávající milence a nastávající manželce Poppaee Sabině. V době, kdy jsem to četla, se nedalo zjistit, zda je to ukončený román nebo část nějaké série, což bylo znepokojivé, ale naštěstí jsem se dočkala pokračování, v němž shořel Řím a spikli se nám senátoři, v tomto prvním byla ze tří linií příběhu ukončena jen jedna - s Octávií. Skončím, kde jsem začala... Moje největší výtka směřuje ke korektorům, slovo "zítka" neznám. Že by se to odvozovalo ze Zity a ne ze zdi?
