Ella161
komentáře u knih
Kulička
Guy de Maupassant
Krásný příběh. Jen jednu výtku bych měla, a to takovou, že nebyl delší! Doporučuji.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Jsem ráda, že díky maturitě přečtu spoustu krásných knih, které bych jinak nečetla. Byla by škoda, kdybych se o něco takového ochudila. Farma zvířat patří mezi jedny z těch lepších knih, určitě všem doporučuji.
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Přečteno v rámci maturitní četby. Poezii nemám ráda, moc mě to nebavilo. Ovšem musím podotknout, že jsem vše krásně pochopila a četlo se to rychle, k maturitě ideální.
Máj
Karel Hynek Mácha
Četla jsem pouze kvůli tomu, že to potřebuji k maturitě. Poezii moc v lásce nemám, občas tam něco nechápu. Musím ale uznat, že tohle nebylo úplně nejhorší čtení a docela mě to překvapilo.
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
Krásný a dojemný příběh. Četlo se to úplně samo a k maturitě moc doporučuji. Určitě Vás to chytne za srdce a příběh budete mít ještě dlouho v paměti.
Adelheid
Vladimír Körner
Knihu jsem přečetla během chvíle. Celý ten příběh pro mě byl zajímavý. Postavy jsem si oblíbila, celé to prostředí bylo krásné popsané. Hlavně ty vztahy mezi postavami. Škoda toho konce, ten jsem opravdu nečekala. Tahle kniha se mi líbila z mého seznamu maturitní četby snad nejvíce, vřele doporučuji.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Tak tohle čtení mě bavilo! Knihu jsem si vybrala v rámci maturitní četby a díky bohu za to, že jsem tak učinila. Jinak totiž vím, že bych se k ní nedostala. A byla by škoda přijít o něco takového. Bylo to opravdu vtipné, měla jsem chuť si též zajet někam do přírody a prožít podobné dobrodružství jako oni. Moc se mi líbily ty jejich večery, kdy si vyprávěli různé příběhy, které se jim staly. Saturnin byl skvělý. Ten vždy všechno krásně obohatil. Kniha je jedna z nejlepších, kterou jsem k maturitě četla, moc doporučuji!
Léto lásky
Helen Paris
Tenhle příběh jsem si moc užila. Nebylo tam žádné drama a nic nad čím bychom museli nějak zvlášť přemýšlet. Moc se mi líbilo i to prostředí, ve kterém se kniha odehrávala. Být veterinářka byl můj dětský sen, který jsem si bohužel nesplnila, ale tady jsem si o tom mohla alespoň něco počíst. Postavy byly též skvělé, ani jedné nemohu nic vytknout. Prostě průměrná kniha, která Vám zlepší náladu, doporučuji.
Temný amulet
Bianca Iosivoni
Jo, tak tohle jsem nečekala. Byla jsem strašně ráda, že tenhle příběh je o pokračování Roxyna života. Hrozně mě zajímalo, jak celý její osud dopadne. Jestli opravdu splní ten téměř nesplnitelný úkol. No a dostala jsem úplně něco jiného, než jsem očekávala. Konečně jsem se dozvěděla, kdo Shaw opravdu je a upřímně? Tohle by mě nikdy nenapadlo a ani jsem nad tím nikdy neuvažovala. Byl to překvapivý zvrat, to se musí nechat. Stejně jako to, co se stalo Roxy. Myslela jsem si, že se tady konečně dozvím, jestli všechny ty duše pošle zpátky do podsvětí, ale….
Příběh se čte hrozně rychle. Už jen kvůli tomu, že je plný akce a bojů se všelijakými příšerami. Všechno tam je krásně a detailně popsáno, takže s představivostí nebyl vůbec problém. Také tam je další pokrok ve vztahu mezi Roxy a Shawem, konečně. A ani v tomhle díle nechyběly kapitoly z obou pohledů postav, za což autorky fakt miluju a děkuji jim! Já mohu jen doporučit a nemohu se dočkat pokračování a už bych se ráda dozvěděla, jak Roxy příběh dopadne.
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
Tak to mě podrž! Tohle bylo něco! Sice to není příběh o mých oblíbencích, tedy Feyre a Rhyse, ale i tak jsem si ho užila. Byla jsem ráda, že oni tam byli alespoň jako vedlejší dějová linka a já se tak mohla dočíst, jak to mezi nimi pokračuje.
Nestu jsem ze začátku opravdu neměla ráda, protože mě štvalo, jak kolem sebe kopala a byla na všechny hnusná. Jako fakt hodně hnusná. Nezasloužila si jejich odpuštění ani trpělivost, která se jí neustále dostávala. A ona si to moc dobře uvědomovala. Nenáviděla se za to, že se ke svým milovaným chová hnusně, ale dělala to proto, aby se ochránila od další bolesti? Bylo pro ní lepší být sama než vidět to zklamání u své rodiny? Nejdříve jsem její chování nechápala, ale jak jsem jí víc a víc poznávala, tak jsem pochopila. Dokonce jsem jí začala mít i ráda. To, co udělala pro své kamarádky? Už jen to, že jim dala nějakou šanci, aby se mohly bránit a nikdy tak nedovolit to, aby se minulost opakovala… že jim to vůbec navrhla. Neváhala se za ně postavit a dám přednost jejich životům před svým. Bylo krásné, jak se v průběhu příběhu měnila k lepší verzi sebe samé. A myslím si, že jí je snad každý vděčný za to, co udělala pro svou dceru, synovce a bratra, jak ho nazvala. Byla jsem tak ráda, že si konečně uvědomila, že oni nejsou proti ní, ale s ní. Vždycky. Byla jsem ráda za to, že je začala brát jako svou rodinu, dvůr.
Cassian byl neskutečně trpělivý. Tolik trpělivosti, až to bylo těžce uvěřitelné. Nesta mu nejednou ublížila a on jí vždycky odpustil, protože byla jeho… (vy víte). I v tomhle případě jsem ráda, že nad ní Cas nezlomil hůl a stále jí nabízel pomocnou ruku, stále jí nabízel své srdce. Já ho fakt miluju.
Ano, nebyl to lepší příběh než předešlé díly, ale i tak byl skvělý. Moc se mi líbilo, že tam byl zahrnutý i Obřad krve, takže jsem měla konečně podrobnější představu, čím si tak nějak ta naše trojice velkých chlapáků prošla. A samozřejmě by to nebyla autorka, kdyby nás nevystavila nějaké emoční chvilce, která byla ke konci děje. Věděla jsem, že to nejhorší by se stát nemohla, ale stejně mi víc než pár (to musím přiznat) slz ukáplo (=jo, brečela jsem jako malá holka). Věděla jsem, že to neskončí špatně, ale i tak mi spadl kámen ze srdce, když jsem si to přečtením jen potvrdila.
Rod nebes a dechu
Sarah J. Maas
Naprosto skvělé pokračování plný intrik, soubojů, hádanek… Ale ten konec? Přeci to takhle nemohla ukončit!! Já POTŘEBUJI číst dál! A teď abych čekala zase tak dva roky na další díl? To nezvládnu!!!
Kosti v srdci
Colleen Hoover
Kniha mě chytla za srdce. Díky ní jsem se zamyslela nad spousty věcmi a taky si pobrečela (jak jinak). Jsem totálně emočně vyždímaná a chtěla bych napsat nějakou smysluplnou recenzi, ale nejde to. Nedokážu slovy vyjádřit, jak moc se mi kniha líbila a jaký ve mně zanechala dojem. Jednoznačně doporučuji.
Letní vzplanutí
Petra Martišková
Pokud tohle autorka čte, tak Vás fakt miluju!! Což píšu snad po páté, ale já si nemohu pomoc!! Díky ní jsem se zase vrátila do dětských let a zavzpomínala, jak jsem se na táboře měla dobře. Díky ní mám opravdu chuť v létě na nějaký tábor jako vedoucí jet. Na tyhle léta mám ty nejlepší vzpomínky a opět-díky autorce-se mi vybavily i vzpomínky, na které jsem už tak trochu zapomněla. Ten čas fakt strašně rychle letí a já bych dala cokoliv za to, kdybych alespoň na jedno léto mohla být opět dítě a celé tohle si prožít znovu.
Celý ten příběh se mi moc líbil! Popis prostředí úplně skvělý, dokázala jsem si krásně představit, jak to tam vypadá. Měla jsem to úplně před očima. Postavy opět skvělé! Val byla správná holka svého věku, která prožívala svou první opravdovou lásku. Tak trochu trhlá, ale hlavně vtipná holka. Její kamarádky totéž, ony se k sobě všechny tři tak krásně hodily a jejich přátelství jim může kdekdo závidět. Moc se mi i líbilo to, že ačkoliv netrávily prázdniny spolu, tak si furt psaly (což většinou bylo u konce kapitoly). Tom, Val brácha, byl též úžasný! Moc se mi líbilo, jaký spolu ti dva měli vztah. Tedy kamarádský a rádi spolu trávili čas. No a Radek byl dokonalost sama. Kdo by prostě nechtěl tak hodného kluka?
Příběh všem doporučuji. Měla jsem pocit, že jsem tam byla s nimi a moc mě mrzí, že tenhle svět musím opustit. A i když si knihu přečtu znovu, tak to prostě nebude to stejné. Navíc se mi líbilo i to české prostředí, tak nějak ten příběh pro mě byl o to uvěřitelnější a reálnější.
Tajemství romantiky
Robin Constantine
Autorka pro mě nebyla neznámá, protože už kdysi dávno jsem četla její další dvě knihy, které mě bavily a skvěle se četly. Ani jsem nevěděla, že jí vyšla nějaká nová kniha, ale když jsem to viděla, tak jsem neváhala. Moc dobře si totiž pamatuji, že mě její styl psaní bavil. No a neudělala jsem chybu. Kniha se četla sama, přísahám. Měla jsem jí přečtenou fakt na posezení až mi to bylo malinko líto. Jenže bylo to takové “odpočinkové” čtení, nic vážného se tam neřešilo.
Věřím tomu, že Madison spousta lidem nemusí sednout, protože je možná trochu víc sebevědomá a chová se maličko nafoukaně, ale já si jí oblíbila. Mně se líbilo, jaký měla pohled na lásku a že dokázala přiznat, že Zacha nemiluje. Proč by totiž tvrdila něco, co není pravda? Ona vážně byla svá a trochu mi připomínala sebe v nějakých případech. Jen mě na ní štvalo, že neřekla Zachovi hned pravdu. Každopádně tohle asi byla jediná věc, která mě na ní štvala. Jinak se mi moc líbilo, jaký měla vztah s mamkou. Byly to spíš takové kamarádky, které spolu mohly probrat cokoliv a nebylo jim to trapné (což mi zase připomínalo můj vztah s mámou). Také bylo moc fajn, že byla společenská a nebála se někoho oslovit. Také se nebála říci svůj názor a navíc byla velmi cílevědomá. Se svýma kamarádkama měla též úžasný vztah a ve všem je podporovala a za nic je neodsuzovala. Třeba s Wren se skvěle doplňovaly a měly stejný smysl pro humor. Jo, byly to puberťačky, ale člověk se s nimi alespoň zasmál.
No zkrátka mi tak nějak všechny postavy přirostly k srdci. Tanner byl takový ten vtipný a trhlý troubu, ale správný kluk. Grayson byl vtipný a hlavně upřímný, to se mi na něm dost líbilo. Duncana jsem si též oblíbila, i kdybych asi neměla. A Jesse? Ten byl prostě naprosto úžasný. Snad sen každé puberťačky, hlavně když hraje v kapele. Navíc to nebyl žádný bad boy, který střídal holky na potkání, ale hodný a slušný kluk. Toho si nešlo neoblíbit.
Takže od příběhu nečekejte nic velkého, protože je to spíš určené pro mladší ročníky. Řeší se tam první lásky, rozdíl mezi mít rád a milovat, zrada kamaráda, nález otce a srovnání se s tím, hledání vnitřního klidu… Ale to prostředí? Fakt skvělé! Já mohu jen doporučit.
Srdcem proti zdi
Mariana Zapata
Skvělý příběh, jak jinak. Sice není úplně můj nejoblíbenější, tuhle čest má stále Kulti, ale byl opravdu super! Skvělé postavy, skvělý příběh a hlavně skvělé prostředí.
BreakAway
Anabelle Stehl
Po přečtení Tajemství v nás, byla tahle kniha pro mě milým překvapením. Trochu jsem se bála, že i tady jsem šlápla vedle a příběh se mi nebude moc líbit, ale obávala jsem se zbytečně.
Do celého příběhu jsem se zamilovala a začetla jsem se už od začátku. Sice mě též štvalo, že i zde hlavní hrdinka měla "obrovské" tajemství, které se dozvídáme opět až ke konci knihy. Vždy tam byly takové náznaky toho, co se asi stalo, ale nic víc. Chápu, že nám to autorka nechce prozradit hned ze začátku, to bych ani nechtěla, ale vážně to musela tak prodlužovat? Vždy jen tak mlžila, ale žádné další indicie. Nejdříve jsem byla naštvaná, že to není zas tak "hrozné" tajemství, že se přeci nic nestalo. Jenže jak se mi to rozleželo v hlavě, tak jsem si uvědomila, že pro ní to nebylo vůbec lehké. Že mně se lehce řekne, že to nic moc nebylo, když jsem to nezažila. Ale jak bych se na jejím místě cítila já? Chtěla bych to všechno vytrubovat do světa? Rozhodně ne. Nejspíš bych se zachovala stejně. Pochopila jsem, proč utekla a proč to nechtěla nikomu říct. Styděla se. Všichni jí nadávali, odmítali a hlavně říkali, že to byla její vina, ačkoliv to vůbec nebyla pravda. Pomalu tomu začala sama věřit a mít strach. Ztratila sebevědomí a hlavně touhu se za sebe postavit. Byla jsem na ní pyšná, když o svým životě natočila krátký film, který se pak promítal před stovkami lidí. To bylo totiž jasné znamení toho, že tuhle životní kapitolu už nechala za sebou, konečně jí uzavřela.
Postavy jsem si moc oblíbila. Úplně všechny. Lia byla skvělá holka, která byla nejistá sama sebou, protože tu nejistou jí dali ostatní. Všechny ty pomluvy, nadávky… vzala si to k srdci a bála se, že je to opravdu její vina. Trvalo dlouho, než si to celé uvědomila a než jí na tom všem přestalo záležet. Byla jsem na ní taky pyšná, protože si to zasloužila. Byla to skvělá holka, která se dokázala radovat i z maličkostí. S Noahem se k sobě krásně hodili! Líbilo se mi jejich seznámení i to, že mu hned nedala své číslo. Líbilo se mi, že v sobě vzájemně našli jakýsi klid, který oba potřebovali. Navíc Noah byl super kluk! Bylo vážně vidět, jak mu na Lie záleželo. Bral jí na skvělé výlety a hlavně se jí snažil udělat radost. Ten život jí nějak zpříjemnit, protože si všiml, že je smutná a že něco není v pořádku. Občas se choval fakt přehnaně a hnusně, ale chápala jsem, že byl jen naštvaný a na někom si to potřeboval vybít. Chudák Lia byla v nesprávný čas na nesprávným místě. Nicméně, vážně se mi líbilo, že v sobě měli oporu a navzájem si pomáhali. I po hádce se starali o toho druhého, jestli ví kudy domů apod. Nejdůležitější ale bylo, že v těch nejtěžších chvílí byli u sebe. Jo, ti dva se mi k sobě fakt hodili.
I vedlejší postavy byly moc fajn! Takový Daniel, který byl bezstarostný a plný elánu. Noahovi hodně pomohl s Liou, což jasně dokazovalo to, jak mu na něm záleželo. Phuang ( netuším, jestli to píšu správně, pardon) byla úžasná hned od začátku! Taková ta bláznivá kamarádka, která Vás při špatné náladě vytáhne ven a nadává s Vámi na chlapy. A i Kyru jsem si moc oblíbila, moc se těším, až si přečtu její příběh.
Hodně mě tam štvala nespisovná slova a fráze. Hlavně ty chyby! Co to mělo být? Podle mě je základ umět mě/mně. Jasně, stane se, že se občas člověk splete, ale tam to bylo tak časté! Navíc si tam často pletli pohlaví. Lia očividně mluvil a Noah se díval… Za tohle autorka nemůže, to já vím. Nemám tohle v knihách ale ráda a tady mě to hrozne rušilo.
Tajemství v nás
Anna Savas
Styl psaní mi nesedl, toho jsem si všimla už od začátku. Nějakou dobu mi totiž trvalo než jsem se začetla. Autorka popisovala hodně okolí a k tomu hlavnímu se dostávala až za nějaký čas, což někdy bylo únavné a člověka to svádělo k tomu, aby přeskočil pár stránek, protože tím by o nic nepřišel. Mimochodem, to jsem nedělala, ačkoliv jsem hrozně chtěla. Celkově se mi první polovina knihy hodně táhla a několikrát jsem měla chuť knihu odložit, bohužel.
No na to, že se celé to tajemství dozvíme až ke konci knihy, tak nebylo až tak obrovské a hrozné. Čekala jsem, že to bude něco horšího, když tam skoro celou knihu byly jen takové náznaky a vlastně celý ten příběh je hlavně o tom. Když si to tedy vezmu tak nějak zpětně, tak ten příběh byl takový o ničem… Jo a emoce tam všemi hrozně cloumaly a strašně rychle se jim měnily. Vůbec jsem to nechápala. Nejdřív byli veselý a v další chvíli naštvaný… co to mělo jako být?
Úplně nevím, jaký názor mám na Tessu. Sice jí bylo dvacet, ale někdy mi připadalo, že se chová tak na 40 a někdy tak na 14. Každopádně mi vůbec nepřišlo, že by se chovala na svůj věk. Byla to spíš taková ta "ustrašená" holka, která by nejraději celý život strávila někde v koutě. Což je docela ironie, když byla slavná herečka. No a bohužel takové postavy já moc v oblibě nemám, protože já jsem úplně jiné povahy. Každopádně chápu, proč taková byla. V dětství to neměla jednoduché a nechápala jsem, proč nechtěla, aby o tom někdo věděl. Tak jasně, že by to nevyprávěla každému na potkání, ale nedělala by z toho takové tajemství… Přeci ona za nic nemohla, ona nebyla ta špatná. A jo, taky chápu, že už na to nechtěla myslet a proto se o tom možná s nikým nechtěla bavit… jenže možná proto jí pronásledovaly noční můry. Protože to v sobě potlačovala, snažila se na to nemyslet a svou minulost měla prostě nevyřešenou. Taky mě už pak začínalo štvát, jak moc byla uzavřená. Vlastně celý ten příběh to bylo všechno dokola a nějak jsme se moc někam neposunuli. Ne, ona mi prostě nesedla.
Cole byl už něco jiného. Toho jsem si celkem oblíbila, ale rozhodně existují i lepší postavy. I na něho byl vytvářen hrozný tlak ze strany rodiny, což jsem mu vůbec nezáviděla. Každopádně byl moc milý a hodný. K Jo se vždy choval tak laskavě a chtěl pro ní jen to nejlepší, stejně jako pro Tessu. Kvůli ní se vzdal svého článku a tím si vysloužil nejednu nemilou poznámku.
Nejvíce jsem si asi oblíbila jejich kamarády (hlavně Ellu), kteří vůbec neměli chybu.
A poslední výtka… strašně mě tam štvalo slovo perplex, na které jsem už alergická! To se tam používalo tak často. Vůbec nechápu, proč tohle slovo nechali v angličtině a nepřeložili ho do češtiny. Znělo to hrozně! Např: Celý perplex jsem se na ní podíval. Oni prostě nemohli napsat celý zmatený jsem se na ní podíval… To stejné jako slovíčko fuck, které tam taky bylo několikrát a i just. No, překlad nic moc.
Já vím. Vlastně si tady jen stěžuji a nenapsala jsem žádné pozitiva, ačkoliv i těch tam bylo několik. Třeba jejich přátelé, jak už jsem zmiňovala. Nebo kapitoly z obou pohledů. A není to tak, že by to nešlo číst. Číst se to dá, ale moc jsem to neprožívala. Za mě tohle nee. Možná jsem měla prostě jen velká očekávání a nároky, protože anotace zněla slibně. Netuším, jestli si přečtu další díl, třeba bude lepší.
