elutep komentáře u knih
Jsem okouzlená a na rozdíl od autora si myslím, že bude okouzlená velká část čtenářů. Ano je na místě varování, že jde o knihu...jinou. Jinou, zvláštní a vyšinutou, ale zároveň charismatickou, procítěnou a láskyplnou. A věřím, že díky tomu se do příběhu vžije hodně lidí (pokud budou ochotní přistoupit na tu formu), protože věřím, že hodně lidí se ve skrytu duše Auri podobá. Tak, jako to cítím já. Ale mohu se plést. Jsem přece zlomená a porouchaná ;-)
Skvělá fantasy sága. Postavy a jejich charaktery mě bavily. Ovšem musím souhlasit, že kdyby mi nebylo doporučeno prvně přečíst povídky, byla bych asi trochu zmatená. Zápletky jednou předvídatelné, jindy překvapivé. Humor jednoduše geniální. Hra se slovy a jazykem asi nejlepší, jakou jsem v knihách potkala, včetně jistého experimentování, které se objevuje v dalších dílech. Jednoduše klenot.
Na pár dní se ve mně probudila romantická nálada. Přiznám se, že k přečtení mě nalákal film, který jsem viděla zcela náhodou. Knížka byla ještě pěknější, i když při srovnání musím říct, že tentokrát se i film hodně vydařil.
Řekla jsem si, že mám chuť si přečíst nějakou psychedelickou fantasmagorickou depresivní knížku. Jednu jsem našla a nevnímaje jméno autora se dala do čtení. Během četby jsem si říkala, že ten chlap musel být na drogách, což se mi po přečtení životopisu potvrdilo. Poznala jsem tak Nicka Cavea (ano přiznávám, že doteď mi to jméno vůbec nic neříkalo). Ale zpátky ke knize. Děj na mě hodně doléhal, byl silný. Patřím k těm, na které se přenášejí nálady a stavy literárních hrdinů, a tak mi Euchrid a Cosey Mo a Taťka dávali hodně emočně zabrat. Ráda jsem ale s nimi ten týden na hranici šílenství strávila.
Mnoho povyku pro nic. Na začátku jsem se náramně bavila a smála se nahlas. Ovšem to záhy pominulo. Na konci jsem zjistila, že jediné skutečně vtipné hlášky byly ty, které jsem zaslechla už před přečtením knížky a ten zbytek byla jakási vata, která měla působit co nejvíc bláznivě a chaoticky. Což o to, ona bláznivá a chaotická byla...jen jsem jednoduše čekala víc. Né, že by se mi knížka vyloženě nelíbila, ale rodiče mi od mala říkali, že opakovaný vtip není vtipem...a když se ty šílenosti opakovaly dál a dál, humor vyšuměl.
Pěkné pohádkové vyprávění. Přiznám se, že ač fanoušek spíše knižní než filmové tvorby, jsem knížku četla až po shlédnutí filmů a vůbec jsem nečekala tak mile psanou pohádku. Tři hvězdičky rozhodně nemíním jako špatné hodnocení, jen ve srovnání s jinými fantasy knihami jsem nemohla dát víc...
Čtyři hvězdičky hlavně ze sentimentu, který chovám ke Geraltovi. Bylo krásné se zase setkat s ním a Marigoldem a nechat se bavit jejich humorem. Knížka se mi četla dobře, přestože mi chyběla zajímavější zápletka. Co mi ale chybělo nejvíc, byla Ciri a Yenn. Byla to taková povídka natažená na 360 stran sešitá z několika povídek nikoli jehlou, ale dvěma meči. Zklamáním byl pro mě závěr /ještě tam šoupnu jeden rádoby zvrat a teď už to nějak musím ukončit/. Přesto mě ale návrat do tohoto světa zahřál...
Asi do poloviny knihy jsem se nebyla schopná začíst do děje. Knížka je psaná celkem poutavě, postavy dobře charakterizované a každá jedna má své kouzlo, ale něco mi tam jednoduše chybělo. Od poloviny knihy děj začal gradovat a já se konečně začetla, zvláště mě překvapila Krvavá Devídka v akci. No a závěr mě nechal v rozpacích...ihned jsem sáhla po dalším dílu, aniž bych přesně věděla proč. Asi ve víře, že napětí bude dál narůstat a já konečně najdu co hledám :)
Úžasné pokračování, které jsem většinu času odkládala jen s největším zapřením. Děj na mě neskutečně doléhal. Když jsem zažraná do četby o Tempim musela zvednout hlavu a jít po městě, jako bych vnímala okolí jinak..rušně..barbarsky. Když jsem takto zvedla hlavu od knihy ve chvíli, kdy jsem četla o Felurian, jako by najednou nebylo nic přirozenějšího, než šít pláště ze stínů. Zkrátka čtení je to strhující, romantické i dobrodružné.
Mám zcela stejnou zkušenost jako bezzink. A přes veškeré zvrácenosti se mi z nějakého zvláštního důvodu kniha líbila, ačkoli pervezní a nechutné věci nejsou to, co vyhledávám.
Zaujal mě svět, ve kterém je nadvláda nad Zemí rozdělena mezi den a noc. Ve dne jsou na tahu lidé, v noci démoni. Ačkoli i přes den jsou lidé omezováni démony tím, že se na noc připravují. Je nutné neustále kontrolovat a opravovat chrany, což lidskou svobodu značně omezuje.
Přestože Brett nemá žádný výjimečný styl psaní (tento dojem může být vlivem překladu), tak má velmi dobře popsané postavy, jejich pohled na dění kolem a jejich trápení. Všechno se četlo tak hladce, že mi bylo líto knížku odkládat. Hned jsem se proto vrhla na druhý díl...
Vynikající závěr série, který mě ani chvilku nenudil. Občas byly zápletky poněkud předvídatelné a tak sem dopředu tušila, co má autor s postavami v plánu, ale vlastně mi to ani nevadilo díky poutavému stylu psaní. Těším se na další dvě knihy od Abercrombieho.
U prvního dílu mi dlouho trvalo, než jsem se sžila s postavami. Z velké části za tím asi stála i předchozí přečtená kniha (Kronika královraha a lyrický Kvothe), která byla jemnějšího rázu. Ovšem ke konci prvního dílu této série už jsem se začetla a to co následovalo ve druhé knize bylo strhující. Ani na okamžik jsem se nenudila a všechny tři linky mě bavily tolik, že si netroufám říct, na kterou jsem se těšila víc. Ferro, West, a Glokta - od těch hodně čekám (snad se nezklamu). A ten Bayaz...pořád mi vrtá hlavou, jestli je klaďas, nebo naopak. No a pak je tu taky jeho učedník, který možná ještě sehraje zajímavou roli. A nakonec Bethod spolu s Obávným a svojí čarodějkou...
Moje oblíbená serie rozšířená o tři povídky. To je způsob, jak si připomenout postavy z tohoto světa a objevit i pár nových před tím, než celá serie vyvrcholí.
Moje první setkání s Pratchettem. Humor a hra se slovy byly geniální a nesmírně mě bavily. Zdá se mi, že zápletka jako taková nebyla nic, co by mi vyrazilo dech, ale jazyk pana Pratchetta i tak z knihy udělal kouzelný kousek. Myslím, že jako občasná oddechovka se v mé knihovně objeví i nějaké další knihy.
Hrdinové knihy a jejich charaktery mě baví víc a víc. Nové postavy jsem si také oblíbila velmi rychle. A postupné odkrývání skutečností, které byly zprvu skryty je lákadlem pro další díly. Dokonce i ty tajemství, co zatím stále tak trochu skryty jsou, lze poměrně snadno odvodit, což ale vůbec nesnižuje moji zvědavost na další Taviho dobrodružství. Škoda jen, že ze serie šesti knih, z nichž poslední v originále vyšla před šesti lety jsou přeloženy jen dvě.
Čtivá knížka, kterou jsem odkládala, jen když bylo třeba a se značnou rozmrzelostí. Přesto jsem ale našla v Calderonském údolí pár věcí, které mi buď vrtaly hlavou (protože se mi zdály nedomyšlené), nebo mi vyloženě vadily (protože se mi zdály nesmyslné). Postavy byly popsány velmi pěkně, jejich uvažování a jednání ale občas kolísalo. Co se týče ovládání živlů, občas mi přišlo, že autor nastavil jistá omezení jejich používání, ale o pár stránek dál bylo všechno jinak. To ale nemění nic na tom, že si ráda přečtu i druhý díl.
Ať si má knížka dál svoje fanoušky, co se přidají k oné komunitě. Mě si bohužel nezískala. V prvním díle jsem se párkrát i zasmála, ve druhé už se tak nestalo (tedy pokud to vůbec bylo záměrem). Jen posledních pár stránek mě oslovilo.
Příběh psaný z pohledu Jardira mi přišel zajímavý a čtivý. Čtenář (a myslím, že většina byla po prvním díle na Jardira "rozezlená") tak vidí, že nic není černé nebo bílé. Jardir je vlastně docela sympaťák vedený okolnostmi. Je škoda, že je podpantoflák, protože jinak by se spousta věcí odehrála jinak. Rennina linka mě bavila jen do určité chvíle (to nechci prozrazovat těm, kdo ještě knihu nečetli), pak mi její charakter přišel takový nelogicky pokřivený. Jinak ale práce s charaktery nemá chybu. Arlen možná na svoje okolí působí jak stroj na zabíjení, ale uvnitř je to ten chlapec, co by si přál všechny zachránit, tak jako to nedokázal s matkou. Plný strachu a zklamání, ale odhodlaný bojovat.