Elyen komentáře u knih

Fascinující.
Fascinuje mě, kolik strachů a úzkostí se může vejít do jednoho člověka.
Fascinuje mě, jakými všemi metodami, léky a návykovými látkami si takový člověk může pomáhat a že to jeho tělo vydrží.
Fascinuje mě, čeho všeho může zároveň takový člověk dosáhnout, jak v osobním tak pracovním životě.
Fascinuje mě, s jakou sebereflexí, otevřeností, pečlivostí a s jakým humorem ke svým problémům přistupuje.
A fascinuje mě, jak mu nikdo (včetně jeho samotného) a nic nedokáže pomoct.
Prostě...fascinující.

5 05.04.2018

Zase další kniha od někoho, kdo něco přečetl, posbíral moudra, vymyslel příběh a moudra tak poslal dál. Pro někoho, kdo nikdy nic podobného nečetl, určitě zajímavé a inspirující. Někomu, kdo čte knihy podobného ražení, to však moc nepřinese. Staré (dobré) známé myšlenky podané neoriginální formou. Zařadila bych to na chvost knih tohoto druhu. Druhý díl ani neotevřu...

1 05.04.2018

Začíná to zajímavě a neotřele, několikrát jsem se i nahlas zasmála. Pak se to ale začíná opakovat a zejména retro linie přestává být nápaditá. Od poloviny jsem už nečetla s chutí, ve 3/4 jsem začala retro linii vynechávat a nakonec jsem knihu definitivně zavřela ještě před koncem. Jak to slibně začalo, tak mě to postupně úplně přestalo bavit. Stokrát opakovaný vtip přestává být vtipem.

4 22.09.2017

Jako bych nějakou dobu chyběla ve škole, pak si od spolužáka půjčila sešit a z něj se snažila zameškanou látku dohnat. Vím tedy, co se probíralo, ale bez nakouknutí do učebnic mi chybí souvislosti a vysvětlení. Trochu mi uniká význam této zkratkovité reprodukce jinak velmi zajímavých myšlenek.

1 18.08.2017

Je neuvěřitelné, co si někteří lidé k druhým lidem, nota bene blízkým lidem, dovolí. A snad ještě neuvěřitelnější je, co si někteří lidé nechají líbit. Jako asi většina mám pocit, že tohle bych já nikdy nedovolila, ale pro všechny z nás platí "nikdy neříkej nikdy". S pokorou tedy beru v knize uvedené příběhy jako možnost pro poučení se z chyb druhých. Autorčiny občasné filosofickoesoterické úvahy, kterými příběhy protkává, mně osobně nevyhovují, ale jinak jde o zajímavé a nenáročné čtení.

2 06.08.2017

Po sedmdesáti přečtených stránkách nemám pocit jakéhokoli obohacení a končím. Síla podvědomí pro mě není ničím překvapivým, samospasení v podobě pozitivních (pro mě krkolomných a nepřirozených) afirmací znám už od Louis Hay a další a další příklady ze života mě spíše nudí než inspirují. Autorova agitace, připomínající teleshopping či předváděcí akce, kdy zároveň "skutek utek", je velmi unavující. Dvě hvězdy čistě za pozitivní myšlenku, z níž autor vychází, zbytek děs běs.

2 06.08.2017

První stránky jsem četla na sílu, po dočtení knihy jsem se k nim vrátila a teprve pochopila, o čem je řeč. Je to zajímavé, je to poučné, je to hodno zamyšlení, je to smutné...a hlavně je to hrozně ponuré. Po dočtení jsem nebyla schopná knihu hned okomentovat, muselo se mi to uležet. Když si teď na knihu vzpomenu, sevře se mi hrudník a vidím šedočerno. To, co zažil hlavní hrdina ve svém poměrně raném věku, to, jakými byl obklopen lidmi a situacemi, byla fakt síla. Podle názvu jsem si myslela, že to bude daleko veselejší čtení...

7 01.08.2017

Mě osobně tahle kniha hlavně vzdělala. V životě jsem už viděla a četla spoustu "šokujícího" lidského chování, ale málokdy jsem se dostala k nějakému vysvětlení. Nejsem mimozemšťanka, mám vystudovanou humanitní školu a přesto začínám taje mezilidského, duchovního, partnerského a "mozkového" života objevovat až cíleným samostudiem. Kolikrát už jsem se ptala, proč mi to nikdo nikdy neřekl, kolikrát už jsem si řekla, čeho všeho jsem mohla sebe (a ostatní) ušetřit, kdybych bývala byla věděla? Zimbardo mi zase trochu pootevřel oči, prozradil mi netušené skutečnosti a souvislosti. Jeho kniha je velmi podrobným a poctivým rozborem temnějších (a trochu i světlejších) zákoutí lidské duše. Bylo pár odstavců, které jsem přeskočila, ale ani ty nebyly zbytečné. Pokud ani po tomhle čtení neobstojím lépe v morálních životních zkouškách, nechť se peru s o to větší kognitivní disonancí.

4 01.08.2017

S oč větším očekáváním jsem se do knihy začetla, s o to větším zklamáním jsem se jí pak prokousávala. Ač jsem se v průběhu četby snažila "nahecovat" pochvalnými komentáři, kniha pro mě nepřestala být nudná, nepřirozená, těžko uvěřitelná. Ani k jedné z postav jsem nepřilnula, do jednoho bych je nazvala bandou dementů. Já fakt nevím, jak bychom se všichni v podobné situaci chovali a jestli (a jaké) by mezi námi byly rozdíly, ale něco ve mně křičí, že takhle by to nebylo. Těžko říct, jestli je to jenom zbožné přání...

1 10.07.2017

Od člověka, jehož primárním zájmem jsou dle svých slov vztahy a komunikace, bych čekala mnohem srozumitelnější poselství. Nečíst už několik jiných knih na podobné téma, které se jednotlivým problematikám věnují daleko obšírněji a jasněji, moc bych netušila, o čem autor píše. Nemůžu se zbavit pocitu, že jde spíš o filosofické básnění o svém pohledu na život psané pro sebe sama, než o snahu o myšlenkové obohacení druhého - čtenáře.

1 17.06.2017

Svérázný styl vyprávění, předčasně prozrazené pointy, originální vypravěč, netradiční pohled z Říše, velký rozsah...toho všeho a dalšího si můžete všimnout a může to ovlivnit váš celkový dojem. Ale mně je to tentokrát jedno. Nevím, jak to Markus Zusak udělal, ale tahle kniha mě dostala. Ještě teď se nemůžu zbavit tíživého pocitu na hrudi, který ve mně zanechala. Lidský svět zdaleka není jen o hezkých věcech a tohle je pro mě ta nejpříhodnější forma, jak se dozvídat o těch nehezkých. Až si zase příště budu chtít postěžovat na svůj život, pokorně si vzpomenu na Zlodějku knih. A na to, že člověk je schopen opravdu čehokoli - v tom nejhorším i nejlepším slova smyslu.

8 10.06.2017

Kniha nepřináší nic moc nového, ale je zajímavé, jak autor pohlíží na staré známé skutečnosti optikou moci - slova, které má i pro mě, jak autor poznamenává, pejorativní nádech. Znamená-li mocný člověk vlastně dobrý člověk, pak hurá do toho!
Jednoduchá teze - moc získáváme od druhých tím, že se o ně zajímáme, že jsme štědří a přispíváme ke všeobecnému blahu, jakmile ji však získáme, máme tendenci stát se sebestřednými a přestat se o druhé zajímat, čímž moc zase ztrácíme - je ale zbytečně rozpitvávána a autor se často opakuje. Dopady moci a bezmoci navíc ukazuje na dvou extrémech - lidech opravdu chudých a opravdu bohatých, takže si z toho většinový průměr moc nevezme. Snad jen to, že nerovné podmínky v lidském světě rozhodně existují a každý z nás může svými drobnými životními činy přispívat k jejich vyrovnávání. A to není málo.

1 03.06.2017

Přesněéééééé! :-)

01.06.2017

Není to veselé čtení. Ale velmi poučné, doporučovala bych knihu přečíst každému. Nikdy nevíte, kdy narazíte na "ortodoxního" manipulátora, a jen velmi málo z nás je schopno jim bez přípravy čelit. Mnoho z nás dokonce ani neví, že mělo s manipulátorem již tu čest... Každopádně bacha, ať nezačnete být paranoidní a černé myšlenky vás neovládnou víc, než je nutné...

3 29.05.2017

Autorka je celkem vtipná, přímá - s ničím a nikým (chlapy) se nepáře, kniha je čtivá a nenudí. Stavím-li se v partnerském životě do role blbky nebo mám-li sklony k tradičnímu myšlení a chování, může mi kniha poskytnout jiný pohled na život. Shazování a urážení mužů začíná však být časem nezábavné a kontraproduktivní, až má člověk pocit, že má autorka nějaký problém (už ten bojovný titul, označení mužů a ilustrace). Navíc, kdyby byli muži skutečně takoví, jaké je autorka líčí, vážně by mi došel humor. V rámci zachování svého duševního zdraví proto odmítám brát tuto knihu příliš vážně.

2 29.05.2017

Autorka si přečetla pár knih o pozitivní psychologii, emoční inteligenci, podvědomí a evoluční psychologii, myšlenky z nich splácala dohromady hodně špatným pojivem lži s příklady lidských slabostí a pod nesmyslným (a senzacechtivým) knižním názvem přednáší svoji teorii o přirozené (a zřejmě i žádoucí) lidské ulhanosti. Takže vedle starých známých více či méně vědomých "lží" při namlouvání, ochraně vlastního života, dělání dojmu, vyrovnávání se se životem a zejména jeho krušnými obdobími, vedle "úvah" nad přirozeností monogamie, vedle "lží" v rámci sociálního chování a zvyšování si vlastního sebevědomí a vedle jinými již publikovaných výsledků různých experimentů, tedy vedle toho všeho, co se dozvíme daleko lépe a zajímavěji z jiných knih, nás autorka může obohatit pouze o svá prohlášení typu, že všichni prodavači lžou a nemají výčitky, že za přítele se musím vždy postavit, dokonce i když lže a podvádí druhé, že probíhající neodhalená nevěra vztah nepoškozuje, že v rámci zachování dobrých vztahů či dobrého dojmu je v pořádku spolknout zlost, že je běžné (a v pořádku), že si před přáteli vymýšlíme (třeba výši platu), abychom vypadali lépe, nebo že nabízíme pomoc a dáváme sliby, aniž bychom to mysleli vážně. Já ale právě se všemi těmito autorčinými "nadstavbami" své jinak papouškující knihy nesouhlasím a i po jejím přečtení dávám přednost pravdě před lží.

1 22.05.2017

Kniha je velmi čtivá, příjemně stručná, zmiňuje všechny oblasti, které člověka při seznamování či řešení kamarádských a partnerských vztahů zajímají. Autorka je vtipná, sympaticky pragmatická a očividně má za sebou mnohé životní zkušenosti (ať už své nebo zprostředkované), které jí pomáhají orientovat se v bludišti mezilidských vztahů. Příběhy ze života jsou pro svoji obyčejnost a běžnost uvěřitelné. Příjemně oddychové, ale zároveň jednoduše moudré čtení.

22.05.2017

Byť protkána mnohými příklady ze života skutečných lidí, přijde mi kniha velmi nenávodná, povrchní, nekonkrétní. Když je čtenář pozorný, objeví střípky myšlenek, které by mu mohly pomoci otevřít oči (a že manipulaci v podstatě podléháme všichni, takže jde o čtení pro každého). Nicméně hlavní radou, kterou jsem si z knihy vzala, je, že jsem-li na tom opravdu špatně, musím si najít vhodného terapeuta a vyhovující terapeutickou metodu. Konec je pak zabit filosoficko-náboženským přemítáním, z něhož cítím určitou autorčinu neempatii vůči většině čtenářů, kteří se rozhodli takto zaměřenou knihu přečíst.

15.05.2017

Myšlenky jsou zajímavé, ale všechny jsou jakoby nedotažené. Pan Koukolík něco nakousne, mě to zaujme, ale ještě než se o tom dozvím více, autor jde k jiné myšlence. Naproti tomu se někdy zbytečně opakuje. Myšlenkám i uváděným vědeckým experimentům rozumím jen díky tomu, že je znám z jiných knih. Navíc pro mě často píše nesrozumitelně, věty musím opakovaně číst, abych pochopila. Na knihu od českého autora jde o stylisticky trochu zoufalé dílo. A to nemluvím o tiskových chybách. Název je poněkud zavádějící, protože nejde o žádnou polemiku s Dostojevským (kdo říká, že Dostojevskij tvrdil to, co tvrdila jedna z jeho postav Bratrů Karamazových?), na druhou stranu mě právě název přilákal k přečtení této knihy.
Velmi mě zaujala myšlenka věnování zvýšené pozornosti a pamatování si neintuitivních skutečností oproti intuitivním v souvislosti s vírou v Boha/bohy. Ale to je asi tak všechno.

11.05.2017

Když vezmu rady v knize vážně a budu se snažit řídit se jimi, obrovsky mi to pomůže ujasnit si, co přesně chci. Hluboká reflexe životních situací a svých přání mi pomůže zklidnit se, vidět situace z různých stran a nalézat řešení, rozumět sobě i druhým. Ale nemyslím si, že je to o tom, že by mě vyslechl Vesmír, ale o mém myšlení a nazírání na danou věc. Je to prostě o jednoduchém zákonu přitažlivosti, o tom, že mi do cesty přichází to, na co (vědomě či podvědomě) zaměřuji pozornost. Vadí mi pasivita, se kterou kniha pracuje, respektive vynakládání energie pouze na práci s hecováním a pak zase krocením vlastní mysli (všechno si promysli do nejmenšího detailu, bacha, ať na něco nezapomeneš, ale jakmile to máš hotové, nesmíš na to pak už myslet), zatímco člověk fyzicky sedí na zadku. Já radši ten zadek zvednu a "půjdu tomu štěstíčku trochu naproti". A když se ani poté nebude dařit zrovna podle mých představ, nebudu přemýšlet, kde jsem v tom vysílání svých přání udělala chybu, ale spíš se budu snažit zařídit podle toho, co je (a ne co by mohlo, nebo podle mě mělo být). Protože život nebývá jenom podle našich představ a čím dřív si to uvědomím, tím dřív dojdu klidu.

3 14.04.2017