EmiClare komentáře u knih
3. knížka, kterou jsem Coehla četla, stejná jako ty předchozí, plná esoteriky, zdlouhavých osobních příběhů, značně nevyrovnaná a dokonale předvídatelná. Je s podivem, že se mi tolik líbila. Ale líbila ;)
Začetla jsem se a kniha mě do sebe neuvěřitelně vtáhla, přestože končila velice předvídatelně.
Přestože jsou povídky tematicky pěkné, přijdou mi trochu těžkopádně napsané.
Mezi čtivem, u kterého člověk po dočtení dalekosáhle přemýšlí nad pozitivy a negativy, se najednou objevila knížka, která mě tak neuvěřitelně vtáhla, že o ní ani objektivně nemůžu přemýšlet. Prostě má něco navíc.
Sice nejsem úplně fanoušek literatury o válce, v této knize je ale líčena velmi osobitým způsobem. Skvělá kniha.
Jako literatura faktu zajímavé. Jako beletrie nic moc.
Toto mě prostě příliš neoslovilo, jakkoliv je to psáno pěkným jazykem.
Čteno v prostředí, kde jsem se na knihu nemohla soustředit, proto asi nižší hodnocení.
Tuto knihu jsem vůči předchozí od tohoto autora (Mapa Anny) nepřečetla na jeden zátah, což ale nic nemění na tom, že jde o fenomenální knihu psanou překrásným jazykem.
Knížka pro hledače nikoliv literární dokonalosti, ale TÉ Krásy.
Nejvýjimečnější je pro mě tato kniha tím, že ji u nás v knihkupectví omylem zařadili mezi světovou literaturu.
Nevím, co napsat a neopakovat další komentáře. Drsné a citlivé. Hrubé a jemné. Dokonalé.
Velmi osobité a upřímné. Zase jednou trochu něco jiného.
Velmi zručně sepsaný záznam o pouti a hlavně o setkávání s lidmi na ní. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že už další podobnou knihu číst nepotřebuju.