Endy17 komentáře u knih
Nesmírně zajímavá a u nás nepříliš známá předehra ke spojenecké invazi v Normandii. Bohužel podaná v místy poněkud těžkopádném překladu.
Bezesporu zajímavý životní příběh malíře Jaroslava Čermáka bohužel nedokázal František Kožík uchopit a především předložit čtenáři tak poutavou formou, jako to ve svých životopisných románech dělají Irving Stone nebo David Weiss.
Skvělé čtení!
Manželé Urbanovi absolvovali dlouhou cestu - a tím nemíním jen jejich expedici, ale i cestu literární. Zatímco první cestopis byl tak trošku rodokaps (byť také skvělý!), tahle publikace působí už přímo reprezentativně. Pevná vazba, kvalitní papír, množství fotografií a povedená grafická úprava umocňují hodnotu psaného textu. Záhadou pro mě ale zůstává činnost jazykové a možná i odpovědné redaktorky - překlepy nejsou výjimkou a gramatickými chybami se stránky jen hemží.
Náhodně vybraná povídka by mohla čtenáře příjemně překvapit nebo přímo potěšit, druhá-třetí už vyvolá lehký pocit déjà vu a pokud přes lehkou nervozitu u čtení vytrvá, dočká se jen fádního opakování stále stejného scénáře. Rozvláčný úvodní popis jako mávnutím kouzelného proutku rázem graduje do překvapivé či absurdní pointy, která má za úkol pobavit - ale několik málo čtenářových úsměvů je na dvě stě sedmdesát stran textu poněkud málo.
Nedokážu posoudit, nakolik je vlastní životopis autentický, ale vypravěčem je autor jedinečným a jeho kniha skvělou inspirací k přečtení dalších románů.
Nepříliš významná brožura o budování socialismu a míru. Pár zajímavých fotek alespoň trochu pozvedá úroveň agitačního textu, ale hodnotu má jen pro patrioty města.
Bezbřehé nadšení jako u prvního dílu se nedostavilo, Trhák na závěr knihu navíc trochu deklasuje. Nejedná se totiž o ucelený příběh nebo o scénář, ale o námět k filmu, takže se na mnoha místech dočteme: "zpívá něco o tom, že je na světě hezky, nebo že svítí sluníčko, případně že je na cestě za tím, koho má ráda".
Tak trochu smutné čtení o krásné zemi.
Klasický průvodce, který nejspíš uspokojí, nicméně nepřekvapí ani nenadchne. Pro cestování po Korfu a objevování jeho krás doporučuji především knihy Pavly Smetanové.
Rozměry průvodce jsou na cestování ideální, obsah pro první seznámení se smaragdovým ostrovem dostačující. Kdo ale jednou sáhl po knihách Pavly Smetanové, těžko bude tímhle strohým a místy encyklopedickým textem nadšený.
Z publikace jsem trochu rozpačitý - určitě je atraktivní a jedinečná, zároveň však svým uspořádáním dost zmatená a její informační přínos je mizivý.
Nepřehledné a nezáživné.
Fascinující čtení, nedokázal jsem knihu odložit. Místy trochu nepřehledná a odborně ne úplně přesná, ale tendenčnost bych jí rozhodně nevyčítal. Spíš mě překvapilo vydání v roce 1988 a dokonce ocenění Federálním ministerstvem vnitra.
Čekal jsem, že u druhého dílu série bude znát nějaký kvalitativní posun. Čekal jsem marně.
Informace, které jsem v knize hledal, jsem našel. Strhující čtenářský zážitek bohužel nikoli.
Autorka mě v každé ze svých knih vždycky trochu překvapí svou otevřeností, díky které nahlížíme do jejího soukromí. Sonjin deník je, řekl bych, nejotevřenější.
Při jeho čtení mě také trochu překvapilo přejmenování Pavly a Adonise, zprvu i použití hovorového jazyka.
Kniha svou autentičností a opravdovostí zaujme, některé životní příběhy pobaví a některé vyvolají lehké mrazení v zádech, sem tam nějaký dokáže i trošku dojmout. Styl Pavly Smetanové zkrátka nezapře a snad proto se její díla tak příjemně čtou.
Jakkoli jsem velkým příznivcem autora, tenhle příběh mě nijak nepohltil.
Praktický průvodce se na cesty do cizích krajů vždycky hodí, ALE:
* poslední vydání (2010) už není úplně aktuální
* motocykl NENÍ dvoustopé vozidlo
* před vstupem do kostela často bývá k dispozici šátek na zabalení ramen nebo uvázání jako sukně, není proto tak úplně pravda, že v šortkách a tílku vás do pravoslavného chrámu nepustí.
Pro cestovatele na Korfu doporučuji také Korfu bez průvodce od Pavly Smetanové.