Endy17 komentáře u knih
Čekal jsem, že u druhého dílu série bude znát nějaký kvalitativní posun. Čekal jsem marně.
Informace, které jsem v knize hledal, jsem našel. Strhující čtenářský zážitek bohužel nikoli.
Jakkoli jsem velkým příznivcem autora, tenhle příběh mě nijak nepohltil.
Praktický průvodce se na cesty do cizích krajů vždycky hodí, ALE:
* poslední vydání (2010) už není úplně aktuální
* motocykl NENÍ dvoustopé vozidlo
* před vstupem do kostela často bývá k dispozici šátek na zabalení ramen nebo uvázání jako sukně, není proto tak úplně pravda, že v šortkách a tílku vás do pravoslavného chrámu nepustí.
Pro cestovatele na Korfu doporučuji také Korfu bez průvodce od Pavly Smetanové.
Bohužel se ke všeobecné glorifikaci díla nepřipojím, čtvrtý Shardlakův příběh mě tak úplně nepohltil. Také výrazy "improvizovaný štáb" nebo "kámo" neodpovídají mé představě o šestnáctém století.
Těžké a komplikované čtení. Poloviční rozsah knihy by stačil na úžasný příběh, takhle je ke své složitosti ještě nekonečný.
Některým hláškám jsem nerozuměl, některé mě nezaujaly, ale velká část knihy mě dokázala pobavit a odreagovat.
Špatná volba, v tomhle případě jsem opravdu šlápnul vedle. Forma špatná není, autor nepochybně psát umí, obsah pokulhává.
Přes drobné výhrady považuji publikaci za výbornou prezentaci města.
Úsměvné příběhy začínajícího prodavače automobilů z doby, kdy byl motorismus v plenkách a na silnicích byly běžné koňské potahy i volské povozy. Čerství majitelé nových vozů si je své stroje vyzvedávali s vlastním řidičem nebo se nechali zacvičit v jízdě od "pana inženýra", totiž prodejce a autora knihy v jedné osobě.
Autora mám rád, tohle dílo už méně. Čechožrouti nejsou cestopisem, nejsou turistickým průvodcem ani humorným vyprávěním o příhodách známé party přátel. A přece jsou od každého něco, jsou jakýmsi Eintopfem obsahujícím všechny zmíněné ingredience. Ale výsledek se podobá dortu, který pekli pejsek s kočičkou - i když jsou suroviny kvalitní, smícháním ztrácejí na hodnotě.
Nezbývá než souhlasit s ostatními - mraky chyb a výrazná inspirace Cornwellovým Lučištníkem. Proč ale autor zvolil i stejné jméno hlavního hrdiny je mi záhadou.
Podobně jako v případě knihy Karlovarské rodiny stejného autora se jedná spíše o encyklopedický přehled. Kvalitní zpracování publikace a množství zajímavých dobových fotografií určitě přispívají k atraktivitě knihy, klasické vyprávění příběhů ale nečekejte.
Paperback na tenkém papíře vyvolává množstvím nekvalitních černobílých fotografií a sem tam hrubkou silný dojem, že ho autor psal přímo na přední kapotě auta. Cestopis tak získává na autentičnosti, která společně s obsahem a fotografiemi v barevné příloze vyvolává ve čtenáři dojem, že se expedice přímo účastní.
Spousta informací, převážně takových, o kterých se v dějepisu moc nemluvilo.
Název a občas i část jednotlivých příběhů je konspirací za každou cenu, zvláštně na mě působil na některých místech i překlad. Zatímco jsou v textu důsledně ponechány původní měrné jednotky, název japonského bombardéru je nesmyslně počeštěný na "Micubiši".
Samotné příběhy jsou rozhodně zajímavé a souhlasím s názorem, že by si kniha zasloužila mnohem větší rozsah.
Příliš encyklopedické a s osudy dynastie Becherů od stejného autora nesrovnatelné.
Možná bych tohle dílko ocenil v patnácti letech, ve zralém věku jsem do hloubi duše zklamaný.
Přečteno v rámci Čtenářské vyzvy 2018, žánr který obvykle nečtu. A rozhodně po této zkušenosti nebudu číst ani v budoucnu.